Warp 11 … Suck my Spock!

Březen 4, 2010 by Sledgehewer · Rubrika: Mimoňky  · Komentuj!

Jako trekkie v pokročilém stádiu posedlosti prolézám kdejaký jefferies tube slibující materiál pro mé vytříbené vulkánské smysly!

Po seriálech, filmech, počítačových hrách, knihách, komiksech a spodním prádle přišel čas na rockovou kapelu! Vesmír je konečně připraven na WARP 11! (pozn.: podle ustálené terminologie je rychlost warp 11 nesmysl, protože warp 10 je rychlost absolutní umožňující pobývat na KAŽDÉM místě vesmíru současně). Nejde o žádné nováčky, kapela začala ovlivňovat naše časoprostorové kontinuum již v roce 1999, aby v roce 2000 vydala svůj první fotonový majstrštych “Suck My Spock”.

Warp 11

Jejich hudba mísí prvky klasického rocku, punku, country a dalších stylů. To pochopitelně nemám z vlastní hlavy, tvrdí to wikipedie. Tak jí tedy budeme věřit, pro tentokrát! Oficiální stránky Warp 11 obsahují několik MP3 ukázek jejich tvorby a já vřele doporučuji jejich poslech. Nejen, že jsou Warp 11 banda trekkies, ale také jsou to mimořádná prasata.

Everything I Do I Do with William Shatner!

P.S. Není pochyb o tom, že Kiki Stockhammer (vlevo) je zodpovědná za nejeden samovolný únik plasmy z panické warp cívky!

Notorický nedohrávač

Březen 1, 2010 by Sledgehewer · Rubrika: PC hry / hardware, Šortky  · 4 Comments

Když hru rozehrajete a baví vás, znamená to, že jí i dohrajete?

Probudím-li k životu pozapomenuté paměťové bloky, vychází mi, že se hraní věnuji nějakých 14 let. Z toho minimálně 10 let poměrně intenzivně. Kdybych měl ovšem spočítat tituly, které jsem opravdu dohrál, vystačil bych si s pozoruhodně malými čísly. Ano, některé hry v podstatě konec nemají (SimCity), u některých je problém konec určit (Warlords) a nepočítám do výsledku hry, které jsem dojel s návodem. Ale i tak je to … málo.

Špatné hry pochopitelně odhodím po pár minutách, ale i ty dobré většinou nedobruslím do zdárného konce. Notorický nedohrávač. Přitom by mě např. nikdy nenapadlo vypnout rozkoukaný film. Dokonce většinou nevypnu ani ŠPATNÝ rozkoukaný film. Ale hru prostě uložím a nevrátím se nikdy více.

A přišel jsem na to, proč. Her je prostě příliš mnoho! Banální sdělení, ale vystihuje můj problém nejlépe. Je to to samé, jako když celý den bezcílně bloumáte po internetu a doufáte, že právě za tím dalším klikem objevíte něco ÚŽASNÉHO. Zkouším jednu hru za druhou a i když mě baví, nemůžu se zbavit pocitu, že právě ta DALŠÍ mě naprosto odrovná. Staré hry jsou speciální kategorie – snadno dostupné, rychle stáhnuté, rychle nainstalované. Jednohubky, kterých spořádáte na posezení talíř.

A směřujeme od diagnózy k léčbě. Poškádlím-li paměťové bloky ještě více, zjišťuji, že za poslední roky se situace zlepšuje a počet opravdu dohraných titulů narůstá. Ptáte se proč? Prosté – začal jsem hry kupovat a ne je v mladické nerozvážnosti lovit někde po warez fórech. Jako když v restauraci vysolíte 200,- na dřevo, vyzobete talíř do posledního drobku a nádavkem vpašujete do kapsy hrst párátek a papírových ubrousků. Za svoje peníze chcete adekvátní množství zábavy.

Je to tak, dostal jsem se k tomu, že pirátství je humus, jen jsem k tomu došel opačným směrem, než je běžné! :) A co jsem tím chtěl vlastně říct? Ani nevím, chcete-li, berte to jen jako slohové cvičení v disciplíně “slovní průjem”.

A jdu si rozjet další SimCity, co nekončí!

Když už je ta olympiáda…

Únor 24, 2010 by Sledgehewer · Rubrika: PC hry / hardware, Šortky  · 5 Comments

…a všichni blázní s hokejem, crmdnu taky trochu benzínu do hořícího stohu.

Vyloženě sportovní hry mě nikdy moc nebraly, snad kromě starých klasik Sensible Soccer a Winter Challenge / Summer Challenge. Blbůstky typu Ski or Die nepočítám.

Zvláště ke kolektivním sportům odpradávna chovám nepřekonatelný odpor. Jak by taky ne, nohy mám šejdrem a ruce volšový, rozhodně pokud jde o práci s míčem libovolného rozměru. S holí v ruce se cítím trochu jistěji, ovšem tam zase číhá jiný průser, a to ten, že na ledě jsem si schopen na třech metrech vyrazit čtyři zuby.

A přesto je tu jedna sportovní hra, se kterou jsem strávil dlouhé hodiny, jak v single, tak multiplayeru. NHL98, jediný opravdu přelomový díl celé série. Aby si někdo nemyslel, že si to cucám z prstu – zkoumal jsem většinu dílů, od NHL93 po NHL02. Díl od dílu je znát pokrok v mezích zákona, ale gameplay NHL97 a NHL98, to je nebe a dudy! Naopak, NHL99 je jen datadisk s lepší grafikou.

A řekněte, není tohle nejlepší intro, které kdy hra se zkratkou NHL měla?

A pokud patříte mezi tu část národa, kterou hokej až nezdravě fascinuje, pokračujte v krasojízdě na www.hokej-historie.cz.

Další stránka »