The Encyclopedia of Game Machines
“Kniha tě povznáší, je hlasem svobody.” – A.J. Rimmer
Neodolal jsem. O publikaci The Encyclopedia of Game Machines jsem zakopával poměrně často a červík hlodal, hlodal, až dohlodal. Vyplatilo se mi těch bratru 7 stovek za 224 stránek textu o starých herních systémech? Naprosto určitě a definitivně!
Původně byla Game.Machines publikována v Německu a po slušném úspěchu přeložena do angličtiny. Díky evropskému původu se kniha nesoustředí jen na v USA a Japonsku oblíbené konzole, ale i na osobní herní počítače, tolik populární právě na starém kontinentu. Od naprosté a dřevní historie (1972) až po nedávnou současnost (2005).
“better than porn” – Neil McGreevey, The Irish News
Ať promluví čísla: 224 stran, přes 400 konzolí a počítačů, 33 let historie, 600 obrázků. A jeden nadšený čtenář :)
Na poměrně malém počtu stran se nedá očekávat bůhví jaká informační bohatost, většinu informací navíc bez problémů dohledáte na jeden dotaz a 2-3 kliknutí na Google. Síla Game.Machines tkví v něčem úplně jiném. Knížka je díky své komplexnosti výbornou “referenční příručkou”. Opravdu mě nenapadá jediný významný stroj, který by v obsahu chyběl a naopak garantuji, že každý narazí na pár kousků, o kterých neměl tušení.
Pokud tedy například staré herní stroje sbíráte, dostáváte v Game.Machines neocenitelného pomocníka. Ale varuji vás – ve chvíli, kdy zjistíte, kolik zajímavého ještě musíte sehnat, aby vaše sbírka měla aspoň zdravý základ, můžete upadnout do silných depresí :)
Ke každé game machine patří tu kratší, tu delší popisek a několik výborných obrázků ve vysokém rozlišení. Kvalita papíru i tisku je opravdu vynikající! To je doplněno kupou základních dat, jako je například počet prodaných kusů nebo počet vydaných her pro danou platformu. Ve zvláštním sloupci je dále seznam všech variant a modifikací, kterých se stroj za dobu svého života dočkal.
Překlad do češtiny pochopitelně k dispozici není, nicméně i já se svojí angličtinou naučenou z her a béčkových filmů jsem byl schopen Game.Machines poměrně bez problémů přelouskat. Pokud tedy vaše angličtina nekončí u “bill is ill”, nemáte se čeho bát.
A kde Game.Machines sehnat? Amazon, eBay. Popř. máte možnost knížku zakoupit na aukru. A ne, není to moje aukce, nedělám si reklamu.
Náhledy stránek:
SIERRA adventury v prohlížeči. A s multiplayerem.
Přiznávám, dřevní adventury od SIERRY jsem nehrál nikdy. Ovládání přes příkazovou řádku je peklo, smrt na každém rohu je peklo, audiovizuální zpracování… se mi vlastně docela líbí :) Chvíli jsem jakožto sci-fi pozitivní jedinec bojoval se Space Questem, ale prostě jsem to nezvládl. A taky jsem fanda LucasArts, že ano :)
Ale i tak mi nezbývá než zatleskat projektu sarien.net. Po otevření webu si můžete v pravém sloupci vybrat jednu z klasických adventur a hrát jí přímo v prohlížeči. V tuto chvíli jsou v nabídce hry Space Quest I: The Sarien Encounter, Space Quest II: Vohaul’s Revenge, Police Quest: In Pursuit of the Death Angel, Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards a The Black Cauldron.
A co víc! Hry nejen, že můžete hrát přímo ve vašem prohlížeči, ale můžete okusit i mocné kouzlo multiplayeru! Ve hře se totiž nepohybujete jen vy, ale i ostatní v tu chvíli hrající. Vidíte jejich akce, vidíte jejich příkazy. A pokud jsou ve stejné místnosti, můžete si i pokecat a třeba poprosit o nápovědu.
Jestli si to nedokážete dost dobře představit, obětujte 2 kliknutí myši a zkuste to. Vstup do hry je bleskurychlý.
Carmageddon, Bruce Willis NOT included
“Carmageddon is a violent game which is probably not suitable for minors.”
Která hra ukázala cestu sérii Grand Theft Auto? Odkud čerpal inspiraci Driver? Napadá vás starší příklad sandbox závodní hry? Dámy a pánové, Max Damage a Die Anna představují nejzvrhlejší automobilovou simulaci všech dob – Carmageddon.
Vzhledem k tomu, že i nejnovější pokračování série, Carmageddon 3: TDR 2000, je 9 let staré, nezaškodí si připomenout, o co vlastně ve hře jde. Shrňme to do bodů:
- Zabij vše, co je v dohledu (chodci, krávy…)
- Znič vše, co se hýbe (soupeři, policejní auta)
- Královsky se bav!
Na Carmageddonu není nic, co bychom mohli označit moderním termínem “politicky korektní”. V zásadě jde o normální závodní hru: tu máš auto, tamhle pár checkpointů, chvilku si tu zakruž a až dokroužíš poslední kolo, končíme.
Jenže. Na kroužení se můžeme zvysoka vykašlat a dohrát hru úplně jinak. Možnost první je zničit všechny soupeře. Vy máte auto, oni mají auta, takže pokud budete po vzoru Destruction Derby vytrvale hrát berany-berany-duc, trofej je vaše.
Možnost druhá je o poznání náročnější, ale neméně zábavná! Všechny tratě jsou zasazeny do víceméně běžných lokací – město, horská vesnice, doly apod. A jak už to tak ve víceméně běžných lokacích bývá, pohybují se po nich víceméně běžní lidé – kravaťáci, babičky s chodítkem, mladé ženy a mladí mužové, krávy, podivná individa v gestapo pláštích apod. A pokud se vám podaří docílit toho, že se po těchto víceméně běžných lokacích NEBUDOU pohybovat víceméně běžní lidé, vyhráváte též. V praxi to znamená anihilaci několika set chodců, ale co, čert vem karmu!
Cílem hry je vyhrabat se z 99 pozice, na které začínáte, na pozici 1. Za ničení soupeřů a přejíždění chodců získáváte peníze. Čím efektněji chodce sundáte, tím je odměna větší. Pokud Vám to finance dovolí, můžete si svůj vůz postupně vylepšovat, což značně zlepšuje pilotáž a destrukční schopnosti. Postupem času vám do nabídky přibudou auta zničených soupeřů.
A jak se Carmageddon takhle po letech hraje?
Mno. Grafika je, a proč si to nepřiznat, opravdu odporná. Což je ale prokletí všech starých simulací. Nejsnažší způsob, jak spustit Carmageddon na nových strojích, je sehnat si verzi pro Win95. Na WinXP běží naprosto bez problémů. Pokud si chcete dopřát luxusu akcelerované grafiky, nezbyde vám, než povolat DosBOX a GLIDE emulátor. Prý to jde, ale nezkoušel jsem.
Co ale vyzdvihnout musím, je fyzikální engine. Ano, z dnešního pohledu je pochopitelně dávno překonaný, ale bavíme se o hře z roku 1997! Chování aut a objektů je v rámci možností realistické, i když si musíte zvyknout na nižší gravitaci. Část závodů tedy spíš odlítáte, než odjezdíte :) Další peckou je model poškození. Z auta vám sice nemůže nic upadnout, ale zmuchlat si ho můžete pěkně. Stejně, jako můžete zmuchlat soupeře.
Carmageddon se nedá hrát od rána do večera, dřív nebo pozdějí vás náplň hry znudí a repetitivnost udolá. Ale jako relaxace po náročném dni v práci jsou jeden / dva závody ideální a blahodárně působící!
Libůstky:
- Původně měla být pro hru použita Mad Max licence. To nakonec padlo ve prospěch licence na Death Race 2020, což mělo být pokračování filmu Death Race 2000, které se ovšem nikdy neuskutečnilo.
- Co se týče přejetých chodců, tak měly být původně udělovány body záporné. Vývojáři měli strach, že kladné body by už byly příliš. Nakonec ovšem vyhrál přístup “když už, tak už!”
- Když potřebovali vývojáři zjistit, jak to vypadá, když někoho sejme auto, povolali Tonyho. Tony byl trochu magor. Ochotně se na parkovišti postavil před kameru a nechal se v různých rychlostech srážet autem. Jedna ze srážek byla tak ostrá, že Tony proletěl čelním sklem. A Max Damage sám? Ano, modelem byl Tony. A pokud si pamatujete ze hry scénku, kdy prudce zabrzdíte a Maxova hlava vystřelí dopředu – to Tonyho pro změnu flákli kulečníkovým tágem. Ale bezpečnost především – měl helmu :)
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
