AMIGA? Hergot, držte mě!
Toto je volání o pomoc z hvězdné lodi.. eh, co to plácám.
Přátelé, to je vážně k pos*ání. Celé měsíce nic a najednou teď, po Vánocích, kdy peněz není nazbyt, se na aukru objeví pěkná Amiga 600 za docela pěknou cenu.
Co mám dělat? Ne, že bych byl po nákupu v této výši nucen žrát kopřivy a lebedu, ale plánoval jsem si trochu srovnat rozpočet. Do toho nové Wii, které si nějakou tu korunu taky ještě vyžádá.
Sakra, to je dilema! Jestli tam bude ještě zejtra večer, tak kupuju! :))
Nintendo Wii, svět se v prdel obrací!
Proč v prdel? Protože když se kapitán líná prdel, tedy já, nechá zlákat k hopkání a parakotoulům před televizí, není s realitou něco v pořádku!
Vánoce. Každoročně jsou miliony mužů postaveny před otázku, jakým dárkem potěšit drahou polovičku a sebe ZÁROVEŇ. Průnikem dárkových množin letos budiž Nintendo Wii. Drahá si zahopká a zavrtí, zatímco kapitán líná prdel koupí sobě gamepad a užije si něco emulátorů, retra a starých her.
Tak zněl plán.
Jak už to tak s plány bývá, vloudilo se malé ALE. Výsledkem tohoto ALE je nepohyblivost kapitánových horních končetin, jakožto i mírná ztuhlost končetin spodních. Proklatý box! Jak si můžete domyslet, mé první dojmy z Wiička jsou více než kladné. V balíku dodané Wii Sports pěkně demonstrují možnosti pohybového ovládání, a až na baseball jsou i docela zábavné.
Ovšem zábavné není, když vás drahá několikrát po sobě v onom boxu vyklepne!
2 povzdechy a údivné kroucení hlavou
Wii jako ultimátní konzole na staré hry?
Na spoustě e-shopů se dočtete následující: “S Nintendem Wii získáte neomezený přístup do bohatého dvacetiletého archivu titulů pro Nintendo 64, Super Nintendo Entertainment System (SNES) i legendární Nintendo Entertainment System (NES).” Což zní famózně. Všem realistům se ovšem u slova “neomezený” rozdrnčela v hlavě varovná signalizace. Skutečnost je trochu jiná. Archiv nejen, že není tak bohatý, jak by z marketingového blábolu snad mohlo vyplývat, ale i přístup k němu je omezený až kurevsky. Staré hry vás budou stát něco mezi 500 – 1000 Wii body. Tyto Wii body vám nesnese slepička, ty si musíte zaplatit pěkně za hotové. 1000 Wii bodů stojí kolem tří stovek v českých. Staré hry vás tedy vyjdou na nějakých 150 – 300 káčé. To sice není moc, ale o nějaké neomezenosti se mluvit nedá.
Wii jako DVD přehrávač?
Zkusil by mě někdo věci znalý vysvětlit, proč se Nintendo rozhodlo NEudělat z Wii mimojiné i DVD přehrávač? Zvlášť, když jsem se dočetl, že mechanika jako taková nemá s přehráváním DVD problémy? Pane Spocku, já v tom logiku prostě nevidím!
A nyní z veselejšího soudku: co si mám zahrát?
Pokud se vám snad Wii již ve skříni válí, uvítal bych tipy na osvědčené tituly. Nějaké to typické “must have” pro danou platformu :)
GOG a spol. – vykradači hrobů, nebo zachránci klasik?
Ozval se mi tuhle Liso, že po něm šlapou chlapci a dívky z DotEMU kvůli sérii Ishar. Ta byla ještě nedávno ke stažení na http://starinky.net/. A Liso, ač lehce prskajíc, hry nakonec z webu sundal, aby se nedostal do problémů. A mě to přivedlo k přemýšlení.
Porůznu jsem googlil, pročítal fóra a došel k poněkud překvapivému faktu. Spousta lidí chápe projekty typu GOG coby zloděje, kteří se snaží napakovat na starých titulech. Tomuto chápání nahrává i fakt, že drtivá většina takto prodaných her jde přes elektronickou distribuci. Tedy žádné krabice, žádné manuály, žádná média k poňuchání.
Argumentace je většinou stejná a postavená na jediném faktu: “Vždyť jsou ty hry děsně starý!!”.
Oháníme se stářím hry, naprosto irelevantním faktem, který by v každém jiném odvětví kultury neobstál. Řekne si snad někdo z nás ne, tohle cd si nekoupím, vždyť přece tahle kapela je tak strašně stará! Popř. je strašně staré ono album.
Nebo je prostě problém v elektronické distribuci a pokud by nám distributor nacpal staré hry do krabic a za trojnásobnou cenu, brali bychom obchody útokem? Sám fakt, že v drtivé většině případů nám prodejce předkládá hru sice elektronicky, ale upravenou, přizpůsobenou pro nové operační systémy, nám nestačí?
Nebo jednoduše warezíme staré hry proto, že warezíme i všechno ostatní, ale u těch starých her se přece jen můžeme, aspoň sami před sebou, trochu ospravedlnit?
Chceme staré hry hrát, baví nás je hrát, ale odmítáme za ně zaplatit směšnou částku, za kterou nepořídíme ani mizernou novou budgetovku. A ještě z toho děláme vyšší princip. Na jednu stranu tvrdíme, že staré hry jsou pořád skvělé, v lecčems předčí hry nové, že jsou nepřekonané, ale šup, najednou paradox: novou hru si koupíme bez problému, ale za tu starou odmítáme zaplatit byť jen fufník.
Přátelé, kde to jsme? ;)
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
