Dune 2000

Za časů dávných, kdy jsem byl ještě mlád, plný energie a prost povinností, dokázal jsem sedět u monitoru bez problémů 14-16 hodin v kuse. Pokud se mi na harddisku objevila hra, která si dokázala získat moji pozornost, škola, jídlo, spánek, všechno šlo stranou.  Podobných „nadher“ nebylo moc. UFO: Enemy Unknown, protože střílet sektany vám bezesporu zvyšuje karmu. Warlords 2, protože honění panáčků po mapě tříbí váš intelekt. Doom a Doom 2, protože střílení emzáků je prostě prdel. A Dune 2. Protože Dune 2 byla jediná svého druhu. Protože Dune 2 se zvukovou kartou zněla báječně! Protože Dune 2 měla písečné červy. Protože… mám pokračovat?

A jako se po letech vracíte dobrým filmům z dětství (Komando?), vracím se i já k některým hrám. Bohužel, k Dune 2 nebyl chrup času milostivý. Zatímco UFO: EU či Warlords 2 si bez problémů střihnete i dneska, u Dune 2 je vidět, že real-time strategie byly na samém začátku a spousta věcí potřebovala ještě doladit. To, co zvládl id software s Doomem, tzn. stvořit v žánru podstatě první a zároveň geniální a dodnes hratelný kousek, se bohužel Westwoodu nepodařilo.

Dune 2000

I když si dodnes Dune 2 díky hudbě, grafice a stylizaci zachovala jedinečnou atmosféru, hratelnost je bohužel tatam. Pominu-li neexistující AI protivníka, tak i opravdu velký nostalgik, jako jsem já, má problém prát se každou vteřinu s ovládáním. Nutnost označovat každou jednotku zvlášť a zvlášť jí určovat úkol v podstatě eliminuje možnost rozumného útoku. Místo promyšleného smetení nepřítele z mapy jste nuceni do složitých manévrů typu „útočící zeď“, kdy pomalu posouváte hradbu jednotek o pár políček vpřed. Popř. spoléháte na AI (v tomto případě I = idiocy) počítače a vědomi si faktu, že co nepřátelská jednotka nevidí, to jí nebolí, mu z dálky ostřelujete základnu Rocket Launchery. Ze „strategické“ a „taktické“ hry se tak stává ultrapomalá střílečka.

Dune 2000

Bohužel, i přes odhodlání a nadšení ze znovushlédnutí intra jsem nakonec Dune 2 vypnul. Jsou věci, které je lepší nechat spát, a kečup k párku si dá jen prase (Sledgehewerovo moudro no.1).

Co má tedy dělat člověk, který si chce po letech Dune 2 zahrát. Jednoduché – sehnat si Dune 2000).

Dune 2000 nebyla přijatá vřele. Všichni z ní cítili snahu vytřískat peníze z dobré značky a zároveň se svézt na popularitě Command & Conquer série. Kdo ví, možná to tak Westwood tehdy opravdu myslel. Ale…

Dune 2000 je jen a pouze remake. Tečka. Kdo přistoupí na tuhle hru, bude nadšen, kdo ne, bude pravděpodobně zklamán. Něco málo k audiovizuální stránce: Dune 2000 nabízí pochopitelně mnohem líbivější grafiku, než původní Dune 2. Na některých prvcích, jako jsou např. harvester a fremeni, je vidět, že se grafici inspirovali filmovou Dunou Davida Lynche (podle mě výborný a nedoceněný film). Krátká videa uvádějící mise, ve kterých mimochodem hrál např. John Rhys-Davies, by s trochou nadsázky mohla být začleněna do filmu a nikdo by si toho nevšiml. Hudbu má opět na svědomí Frank Klepacki, dvorní skladatel Westwoodu. Právě hudbu považuji za nejslabší stránku jinak povedeného remake, protože ač v jednotlivých skladbách snadno identifikujete melodie z Dune 2, nedaří se soundtracku podpořit atmosféru, tak, jako kdysi. Doprovod zní mocně až „orchestrálně“ a možná právě to je na škodu – jednoduché midi k duně seděly líp.

Staré a nové intro, doporučuji porovnat :)

Co hlavně bylo Dune 2000 vytýkáno, je absence novinek v herním konceptu. Na první pohled jde o klon C&C. Nic zvláštního, řeknete si, vždyť C&C je výborná hra. Ano, ale hra z roku 1995. V roce 1998 vyšel naprosto přelomový Starcraft, vedle kterého je Dune 2000 opravdu jako trabant vedle Mad Maxova Fordu Interceptor. Ale zase – jde přeci o remake, ne o pokračování. Westwood prostě vzal starou hru, zbavil jí největších neduhů, omladil jí po grafické i zvukové stránce a vypustil do nebezpečných vod trhu.

Dune 2000 prostě JE Dune 2, tak, jak měla, nebo jak by měla, vypadat. Ano, v roce 1998 bych si sakra rozmyslel, zda dám peníze za předělávku 5 let staré hry, nebo ty samé peníze investuji do novinky, např. již zmíněného Starcraftu. Takže ano, Dune 2000 si nezasloužila žádná extrémní a vysoká hodnocení. Ale z pohledu roku 2009 je Dune 2000 jediná možnost, jak si užít atmoséfru planety Arrakis v real-time provedení a zároveň se u toho tvářit jako znalec a fajnšmekr, protože jde pořád o poměrně starý kousek.

Dune 2 nechme spát, nezestárla dobře. Long live the fighters!

Sdílet článek: