Když už je ta olympiáda…
…a všichni blázní s hokejem, crmdnu taky trochu benzínu do hořícího stohu.
Vyloženě sportovní hry mě nikdy moc nebraly, snad kromě starých klasik Sensible Soccer a Winter Challenge / Summer Challenge. Blbůstky typu Ski or Die nepočítám.
Zvláště ke kolektivním sportům odpradávna chovám nepřekonatelný odpor. Jak by taky ne, nohy mám šejdrem a ruce volšový, rozhodně pokud jde o práci s míčem libovolného rozměru. S holí v ruce se cítím trochu jistěji, ovšem tam zase číhá jiný průser, a to ten, že na ledě jsem si schopen na třech metrech vyrazit čtyři zuby.
A přesto je tu jedna sportovní hra, se kterou jsem strávil dlouhé hodiny, jak v single, tak multiplayeru. NHL98, jediný opravdu přelomový díl celé série. Aby si někdo nemyslel, že si to cucám z prstu – zkoumal jsem většinu dílů, od NHL93 po NHL02. Díl od dílu je znát pokrok v mezích zákona, ale gameplay NHL97 a NHL98, to je nebe a dudy! Naopak, NHL99 je jen datadisk s lepší grafikou.
A řekněte, není tohle nejlepší intro, které kdy hra se zkratkou NHL měla?
A pokud patříte mezi tu část národa, kterou hokej až nezdravě fascinuje, pokračujte v krasojízdě na www.hokej-historie.cz.
Víkend, Star Trek, Amiga
Další víkend se rozplynul v ledové mlze pondělního rána. Ovšem tento, na rozdíl od víkendů jiných, nepadl zbytečně a nebude zapomenut! Jaké fascinující kratochvíle se během oněch 48 udály?
SOBOTA – AMIGA
Instalaci 4GB Compact Flash karty na místo pevného disku a ClassicWB pro ECS 68000 Amigy jsem zvládl už v pátek, pořád tu ale byla spousta nevyřešených otázek. Jako např. proč nefunguje DOPUS, proč nefunguje DPaintIV, proč nefunguje spousta dalších aplikací a proč mám z celého systému takový zvláštní pocit. Podobný, jako když si sednete k 3 roky nereinstalovaným Win98 a čekáte, čím vás překvapí a kdy spadnou do BSOD.
Naštěstí se mi dalším amatérským laborováním podařilo systém zlehka odstřelit, tzn. dostat do stavu, kdy odmítl nabootovat. Než řešit, co jsem kde zjančil, přišlo mi jednodušší CF kartu opět vyjmout, vrazit do PC a přes WinUAE provést novou instalaci. Tentokrát jsem ovšem zvolil jiný postup. ClassicWB při instalaci žádá Workbech disketu verze 3.0 nebo 3.1. Pokud vložíte WB3.0, instalátor si na jí jen “šáhne” a dál pokračuje v instalaci z vlastních zdrojů. Pokud vložíte WB3.1, máte možnost provést jakýsi kompletní upgrade, pro který potřebujete všech 6 instalačních disket. A zde byl zakopaný pes. V případě prvním, pátečním, jsem zvolil upgrade. Takto nainstalovaný systém sice běží perfektně pod emulátorem, ovšem na skutečné A600 vyvádí výše uvedené psí kusy. Pokud upgrade NEZVOLÍTE, je vše v nejlepším pořádku i na skutečné Amize. Hooray!
Bohužel se mi nepodařilo rozchodit PCMCIA redukci s Pretec CF kartou. Zkoušel jsem vše možné, patrně je chyba v kartě samotné. Při přenosu souborů jsem tedy stále odkázán na pomalý sériový port a Amiga Explorer. Ani tato překážka mi ovšem nezabránila přenést do Amigy mou starou 100MB sbírku hudby v MODech, kterou jsou do omrzení proháněl v Cubic Playeru na svých 386kách. Ve chvíli, kdy ostatní byli v transu ze svých pentií a formátu MP3! :)
NEDĚLE – STAR TREK ONLINE
K STO jsem si sedl i v sobotu, ale po hodince mě to nějak přestalo bavit, částečně i kvůli polofunkční amize, kterou jsem prostě stůj co stůj chtěl dotáhnout do ideálního stavu. V neděli jsem ovšem warpoval o poznání poctivěji. A čím dál více se utvrzuji, že STO je na jednu stranu hra mimořádně báječná, na druhou stranu hra mimořádně debilní.
Vesmír je báječný. I když mi z počátku nesedělo měřítko a měl jsem pocit, že místo olbřímích lodí ovládám RC modely, postupem času jsem to přestal vnímat a nyní si vychutnávám každičký souboj, od slabých NPC v misích, po PVP ve válečných zónách. Užívám si akce v otevřených instancích, kdy desítky federačních lodí společně letí vstříc přesile nepřátelských lodí! Objevil jsem aukce a vybavil U.S.S. Tiberius tak, jak se na loď pojmenovanou podle admirála Jamese T. Kirka sluší a patří. Žel, pomalu se smiřuji s permanentím návratem mé první kocábky do doků. Už jen polovina levelu mě totiž dělí od korábu nového, který si, jak doufám, upravím k obrazu svému. Nic nepřekoná ladné tvary U.S.S. Enterprise 1701-A!
Pozemní mise jsou debilní. Tečka. Po grafické stránce značně zaostávají za vesmírnou částí, po stránce náplně jsou ještě chudší. Většinou musíte najít NĚCO, vzápětí jste instruováni podobných NĚCO najít ještě pět. V čemž vám budou bránit NPC a kreténský design levelů. Z nudy vás občas vytrhne autistické chování vašeho away týmu, který nemá problém naběhnout do ohně, zůstat v něm stát a po deseti vteřinách rožnění v něm zemřít. Samozřejmě kromě těch členů, kteří se zasekli za rohem v předchozí místnosti. Vaše postava není schopná delšího běhu, po každém krátkém sprintu si musí také krátce odpočinout. Patrně proto autoři do hry zakomponovali libůstky typu dlouhá-chodba-se-stále-stejnou-hnusnou-texturou. V ideálním případě dlouhá-chodba-se-stále-stejnou-hnusnou-texturou, kterou musíte proběhnout TAM a zase ZPÁTKY. A mohl bych pokračovat dál. Například tím, že away mise prostě nemají ten “star trek feel”. Občas to zachrání charaktery jako Kirayoshi O’Brien nebo Miral Paris, které fandům ST zabrnkají na struny nostalgie.
Možná sem se nechal trochu unést, ale away mise v současném stavu jsou prostě nuda, kterou musíte přetrpět, aby vás hra pustila zpět do vesmíru.
NEDĚLE VEČER- STAR TREK VOYAGER
A aby byl výčet kompletní, nemohu zapomenout na večerní siestu se ST: Voyager. Kdysi jsem viděl několik dílů této série na ČT a nevím, jestli za to mohl mizerný dabing, nebo snad mladická nerozvážnost, ale zařadil jsem si jí do kolonky “nekoukatelné”. Jako ostatně celý Star Trek. S věkem jsem ovšem zmoudřel a ke Star Treku si nakonec našel cestu. I tak sem se Voyageru trochu obával. Zvláštní námět, nesympatická posádka a kapitánka s účesem dle kedlubny? Ale jděte!
Přiznávám, spetl jsem se! Jsem někde v půlce druhé série a i když jsem si k posádce nenašel cestu tak rychle, jako v případě The Next Generation a Deep Space 9, nakonec se tam, myslím, dostanu.
Líbí se mi, jak TNG, DS9 i VOY pracují s “cameo prvkem”. Stačí Montgromery Scott támhle, Thomas Riker tuhle a Reginald Barclay onde a série se krásně spojí v jeden velký a uvěřitelný celek. Smutné je, že pouhých několik sérií (tzn. něco přes sto dílů ;)) mě dělí od konce! Resp. jsem se ještě nerozhodl, jestli dám šanci Star Trek: Enterprise. Ale asi ano, dám…
Star Trek Online, HW nároky
Malý technický dodatek k minulému článku “O Star Trek Online z hvězdné lodi USS Tiberius“. Jak jsem uváděl, hra byla instalována na mou hlavní vědeckou konzoli, což je Intel Pentium Dual-Core E5300, 2GB DDR2 800MHz RAM a Radeon HD4670. V podstatě low-endová sestava za pár tisíc. Ale my, co “víme”, si už z principu nekupujeme drahé a nabubřele výkonné železo, že? ;)
Každopádně na uvedené konfiguraci se v rozlišení 1280×1024 hra hýbe slušně, nedostatek výkonu je občas znát jen v away team misích. Tam je mimochodem graficky Star Trek Online neslabší, od nepřirozeného pohybu postav po chvílemi opravdu hnusné textury. Vesmírné souboje ovšem nejen, že vypadají skvěle, ale také se skvěle hýbou. U všech nastavení grafiky volume doprava sice nemám, ale na stupnici low-medium-high-ultra se pohybuji kolem high.
Co je ale zajímavější, je herní veterán mé drahé polovičky, s konfigurací AMD Athlon XP2800+ (topící jak ďas), 2GB DDR 300MHz RAM a Radeon X1650. Tedy sestava hluboko pod uváděnými minimálními požadavky – tzn. Athlon X2 3800+ a GeForce 7950 / Radeon X1800. Ano, detaily jsou téměř na minimu (ale ne úplně!), hra vypadá o poznání hůře, než na mém PC, ale v rozlišení 1366×768 se hýbe dostatečně plynule na to, aby se dala hrát. Opět platí, že vesmírné souboje jedou jako po másle, zatímco away mise jsou trochu pain in the ass.
Pokud tedy patříte mezi nešťastníky se slabší mašinou, netřeba zoufat, engine Star Trek Online je dostatečně gumový a lze ho nastavit k obrazu svému. Btw. nemáte někdo v šuplíku X1950 / 7600GT do AGP? ;)
P.S. Pokud budu mít o víkendu chuť, zkusím hru na Asus EEE 1000H, tzn. na Atomu 1.6GHz, 2GB RAM a Intel GMA X3100 kartě. Uvidíme, co to udělá!
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
