Ano, i to je možné! A stačí málo. Jeden z mých záchvatů šílenství a volný víkend.

Krok první: oživování starého železa

Řekněme, že máte hromádku netříděného šrotu a prázdný AT case. Sestavení funkčního počítače by tedy mělo být otázkou několika desítek minut. Ovšem chyba lávky. Pokud jste, stejně jako já, zapoměli na to peklo, které doprovází jakoukoliv úpravu starého PC, připravte se na pořádnou dávku nejrozličnějších errorů, warningů a pípání.

Zmlsaný a zpohodlnělý ze staveb moderních PC pustil jsem se s elánem do práce a začal jednotlivé díly soukat do patřičných pozic. Abych to upřesnil: nešlo o výměnu dílu v již sestaveném starém počítači. To je většinou docela prkotina, protože máte aspoň matné tušení, co odešlo. V tomto případě šlo o sestavení PC ze starých, zaprášených, ulepených (neptejte se, nevím od čeho) a jinak zadělaných dílů.

Hromádka netříděného šrotu

Základní deska s procesorem 386DX40MHz, 4x 4MB SIMM (a záložní 4x256kB, pro případné hledání chyb), 560MB pevný disk, grafická karta výrobce neznámého (ovšem s výstupem na EGA i VGA monitor!), 6x CD-ROM Mitsumi, 3.5″ FDD, Sound Blaster, resp. Vibra 16, síťovka 3COM Ethernet Link III.

Prvním zásekem byl IDE řadič, ze kterého nějaký koumák vyšťoural všech cca 15 jumperů. Na manuál rovnou zapomeňte a obvyklý popis z druhé strany karty, jako na potvoru, také nikde. Takže půlhodinka náhodného nastavování a hle, disk i disketovka fungují!

Druhý zásek? Zlobivý disk. 560MB IDE zabírající na výšku dvě 3.5″ pozice. Stařešina. Opět bez popisu a BIOS na základní desce pochopitelně ještě neumí autodetekci. Takže zapojení do nového PC, zjištění hodnot, přepsání hodnot do starého PC, přenos systému z diskety a hle, žhavíme! Resp. bootujeme. Jenže co to? Při pokusu o zápis systém hlásí rozličné chyby, nesmysly, na disku se objevují a mizí podivné adresáře. Po formátu a následném zapsání to samé. Formát vypadá v pořádku, ovšem chyby obtěžují dál. Řešení? Já vůl! Nechvalně známý 504MB limit se mi prostě vykouřil z hlavy. Pokud nevíte, o co jde: i když jak původní IDE (ATA) rozhraní, tak BIOS desky teoreticky podporují mnohem větší disky, jakousi nešťastnou kombinací jejich parametrů vzniká omezení na 1024 cylindres / 16 heads / 63 sectors. Což ve výsledku dává oněch 504MB. Pokud se pokusíte nastavit víc, dochází k démonickým chybám. Nu což, pár megabajtů jsem oželel, disk zkrouhnul na půl giga a vše je v nejlepším pořádku.

Třetí zásek? Jak rozumně přenášet data z moderního do starého PC? Je to větší problém, než se zdá! Sériový či paralelní kabel? Na moderním PC nemáte patřičné porty. Disketová mechanika? Na moderním PC nemáte potřebný řadič. Síťová karta? Nejdřív do starého PC potřebujete nějak dostat patřičný software. Uff. Naštěstí jsem z hromádky vyhrabal boot disketu s podporu CD mechaniky. 6x CD-ROM Mitsumi se ukázal jako bezchybně funkční, schopný přečíst jakékoliv pálené CD. Ale další problém. Nesnesl se na jednom kabelu s pevným diskem. Což je v případě IDE řadiče trošku problém. Další půlhodinka žonglování s jumpery a omylem zvolená kombinace „slave“ – „slave“ se nepochopitelně ukázala jako jediná funkční!

Dále už čekalo jen shánění ovladačů ke zvukové a síťové kartě, což se nečekaně ukázalo jako nejmenší bolest. Klaním se výrobci 3COM! Nečekal bych, že na webu bude mít DOSové drivery pro 15 let starou síťovou kartu. Creative je na tom hůře, ale ovladače na Vibru jsem nakonec také sehnal.

Ještě drobnost: u této základní deky je CMOS baterka i po 20 letech pořád v kondici! Současné baterky jsem viděl odcházet po dvou letech provozu…

A jdeme online!

Máme tedy funkční obstarožní PC, zbývá připojit se k internetu. Pokud zůstaneme u DOSu, máme dvě rozumné možnosti. Textový internetový prohlížeč LYNX, který jsem osobně nevyzkoušel, ale vím o něm. Další možnost je grafický prohlížeč Arachne. A to je teprve nářez!

Konfigurace Arachne je až ďábelsky snadná. Nejprve zvolíte rozlišení a počet barev, ve kterém budete Arachne provozovat. Další krok je volba připojení – dial-up nebo LAN. Pokud máte správně instalované ovladače pro síťovku, Arachne jí bez problémů najde, řekne si routeru o IP adresu a vy jste vpuštěni do nebezpečných vod internetu. Resp. v tomto případě jde o vody poměrně klidné a bezpečné. Zapomeňte na javascript a pokročilé CSS, jakožto i na další moderní featury. Arachne vám umí předložit toliko textový obsah doprovázený obrázky a tabulkami. Což ovšem v žádném případě není málo! Na facebook se sice nedostanete, ale své oblíbené blogy (www.high-voltage.cz) si přečtete bez problémů! Arachne dokonce obsahuje mailového klienta!

Další možnost je nainstalovat Windows 3.11, které se na 386DX40MHz s 16MB RAM hýbou opravdu svižně a vybrat si z nabídky pokročilejších prohlížečů. Menu se skládá z prohlížečů Internet Explorer ve verzích 3 až 5, Opera 3.62 a Netscape. Bohužel nevím, kde je chyba – i když zmíněné prohlížeče opravdu dle zkušeností uživatelů pod Win3.11 běží, mě se podařilo nainstalovat pouze Internet Explorer 3. A ten je jen o málo mocnější, než DOSovské Arachne.

A jedna perlička: Windows 3.11 neznají TCP/IP protokol, je nutné jeho podporu nejprve doinstalovat.

Původně jsem chtěl své téměř dvoudenní snažení završit facebook statusem znění „Nechci nikoho strašit, ale tento příspěvek je psán z 386ky“, popř. článkem zde v podobném znění. Bohužel, ani jeden z prohlížečů se nepopral ni s facebookem, ni s administračním rozhraním WordPressu. Ovšem neklesám na mysli, ještě jsem neřekl poslední slovo! :)

P.S. A nakonec jsem si pustil několik oblíbených MODů v Cubic Playeru :)

Sdílet článek: