Neuvěřitelné se stalo skutečností. Po několika geologických érách a posunech litosférických desek jsem si konečně mohl zahrát ochutnávku hry Duke Nukem Forever (DNF)! Nekonečné díky Bludrovi za poskytnutí  First Access Club kódu, ať jsou tvé půllitry vždy plné a náboje navěky ostré!

Hned zkraje mi dovolte osvětlení mého lehce ambivalentního vstahu k 3D hrám. Žánr mám rád, a to tak, že velmi, ale nové 3D hry nijak nevyhledávám, nezajímají mě. Prostě jsem si navykl na Doom, Quake a Duke Nukem 3D a jsem navýsost spokojen. Tu zkusím nový port, tu nové levely a víc nic. Z novějších kusů jsem dohrál jen Medal of Honor (2002), Call of Duty (2003) a Return to Castle Wolfenstein (2001). Ty mě ještě docela chytly. Zkusil jsem Doom 3 – hororová lekačka, nezájem. Okusil jsem Halo. A popravdě i ten Wolfenstein 3D mi přišel zábavnější. Tím chci naznačit, že pokud někdo novému Dukovi bude vyčítat absenci nových prvků, zastaralou grafiku, zamrznutí v dobách minulých apod., tak já nemůžu sloužit, nemám s čím porovnávat. Můj názor na hru / demo tedy může být cokoliv, jen ne objektivní.

Tak, tvorba alibi je za námi, teď už můžu napsat v podstatě cokoliv. Rád bych podotknul, že tak úplně nechápu celý tenhle elitářský přístup k demu. Buď se Gearbox bojí, že demo hráčskou obec od nákupu odradí, a nebo, a to spíš, se snaží fanoušky vyhypovat ještě o chlup více, což ovšem nepovažuji za rozumné, slabá srdce rachitických hráčů by to nemusela unést!

A právě teď se mi demo Duke Nukem Forever stáhlo a krasojízda může začít…
LET’S ROCK!

První část dema je v podstatě „rekonstrukce“ souboje s bossem z Duke Nukem 3D, přesněji z epizody Shrapnel City a to včetně finálního kopnutí jakéhosi tělního kousku skrze branku na fotbalovém hřišti. Nejste-li úplně leví, nelze zařvat, boss je neškodnej, devastátor ve vašich prackách mocnej a o zásobu nábojů se stará dochvilná letecká podpora. Nejhorší, co se vám může stát, je lehká dezorientace ze zamlženého výhledu. Ne snad, že by se Védova samým dojetím z návratu rozplakal, ale na stadiónu právě zuří ošklivý chcanec.

Znáte tu dětskou radost, kdy stojíte před pódiem, v ruce pivo a vaše oblíbená kapela poprvé hrábne do strun? Tak podobné mrazení mi běželo po zádech, když se při načítání první části dema z repráků ozvalo „Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride“. První močení do pisoáru, první polodementní hláška o koulých jakéhosi nebohého vojáka, cutscéna na téma „orální sex a dvojčata“. Duke je zpátky, přátelé! Nicméně z hlediska herního je první deset minut naprosto o ničem.

To druhá část dema je na tom o poznání lépe. Sice nevím, proč se musí odehrávat zrovna na poušti s miliónem odstínů hnědé barvy, což je, jak jsem pochopil, v současnosti velmi populární klišé, ale budiž. Projedete se monster truckem, koly rozdrtíte pár nemotorných emzáků (což mi připomíná, že bych si měl zase zahrát Carmageddon), vyzkoušíte si pár zbraní včetně oblíbeného shrinkeru (zmenšovače), projedete se na důlním vozíku ve stylu Indiana Jonese, sestřelíte aliení vznášedlo… prostě slušná dávka vzruchu pro vaše léty hraní zocelené nervy. No, a tady někde demo končí. Všeho všudy dvacet minut čistého času, budete-li se, stejně jako já, chvíli zmateně motat sem a tam.

Co mě osobně velmi potěšilo je nepřítomnost jakéhokoliv kompasu, radaru nebo šipky. Nic vám neukazuje, kudy dál a nemáte tak pocit, že vás hra jako kašpárka vede za ručičku. Samozřejmě, pořád je to tunel, ale aspoň se to tolik nepřipomíná. Zaujalo mě, že najednou jsem mohl na zádech nést všehovšudy dvě zbraně. Osobně mi tento „taktický“ prvek k Dukovi moc nesedí, ale bůhví, jestli bude přítomen i v plné verzi. Realisticky fungující fyzika rozhodně neurazí, ale to se dneska hádám nosí a je to tak správně.

Ani smykem nelze na základě dema odhadnout kvality výsledné hry, prostě proto, že nebylo moc co hrát. Patrně jde o záměr, jehož smysl mi ale trochu uniká. Rozhodně nejde o demo, podle kterého se máte rozhodovat o koupi plné hry. Opravdu jde jen o bonus, který dostanete za předobjednání plné hry, popř. koupi Borderlands. Každopádně vypadá to slušně, zní to slušně a je to Duke. Což bohatě stačí na to, abych se dál třásl na finální produkt. Hail to the king, Baby!

No nic, jdu si otevřít třetí plechovku a proběhnu si to ještě jednou, tentkrát na nejtěžší obtížnost!

A ještě dodatek: na mé low-endové mašině s Intel Pentiem E5300 a Radeonu HD4670 se demo hýbe jedna báseň.