Rozloučení s Gordonem Freemanem – dohrál jsem Half-Life!

Tak jsme to přece jen zvládli, Gordone, starý brachu. Jako milióny jiných jsem tě nakonec i já provedl spletitými bludišti výzkumného centra Black Mesa. Rozemleli jsme na kaši zástupy emzáků, doprovodili na onen svět desítky mariňáků a nakonec, jak už to tak bývá, zachránili svět před šmejdem z vesmíru neznámých dimenzí. A musím říct, že na astmatického vědátora s věčně zamlženými brýlemi sis nevedl vůbec špatně!

První třetinu hry nám to pěkně odsýpalo. Pravda, zbraně ti v první chvíli úplně nesedly, přeci jen si zvyklý mávat spíš matematicko-fyzikálními tabulkami, nicméně cvičná střelba do headcrabů jasně ukázala, že pod pěstěnou bradkou študovaného vědce se skrývají nervy z ocele a střelecký talent netušených kvalit. Roky tréninku v Doomovi rozhodně nepřišly nazmar!

Rozloučení s Gordonem Freemanem – dohrál jsem Half-Life!

Zapeklité rébusy nám v zásadě nedělaly problémy, tys machr přes mozek, já přes metodu pokus-omyl. Postupně jsme odhalovali první nitky příběhu, který zdaleka nebyl tak báječný a propracovaný, jak nám ostatní slibovali. Nicméně byl dost dobrý na to, aby udržel naší pozornost, a přiznejme si, pro béčkové scifi máme slabost oba.

Při prvním setkání s tajemným G-Manem nás trochu zamrazilo, ale ještě víc dostala hlava zabrat při likvidaci mariňáků. Holt je nám po většinu života vštěpováno, že oni jsou ti dobří. A možná to tak bylo. Možná jsou skutečně těmi dobrými a my dva jsme, jak se tak říká, pain in the ass.

Přibližně v polovině hry jsi začal remcat, že je to pořád tak nějak na jedno brdo. A já ti dal za pravdu. Sem tam na nás sice vybafl nějaký ten ukrutný boss, nebo krásný exemplář těžké vojenské techniky U.S. Army, ale v zásadě byl ten kolotoč prolézaček a střelby dost monotónní. A to neustálé hopkání sem tam nám oběma přišlo až komické. Copak hrajeme Maria? Mimochodem, Gordone, všiml sis, že vědci a strážní z Black Mesa jsou si podobní jako vejce vejci? Vsadil bych se, že v tom má prsty G-Man! Podivné místo.

Třetí čtvrtina putování byla pro nás oba trochu utrpením. Tys nadával, že tě chytá vlk z HEV obleku, mě zas chytal z neustálého vysedávání na židli. Black Mesa komplex už nás definitivně neměl čím překvapit a vpřed nás hnalo pouze vědomí, že tam někde je konec, vítězství, satisfakce. Fakt, že je prý závěrečný svět, tedy Xen, nejhorší částí putování, jsme se rozhodli raději ignorovat. Ono se to nakonec nějak vyvrbí.

Za vydatné pomoci přeživších vědců a strážných jsme se nakonec propracovali k epickému finále. Mimochodem, doufám, že se ti z těch teleportů do jiných dimenzí neudělalo zle. Mě by se teda rozhodně špatně udělalo, mám rád své molekuly tam, kde jsou. Ale určitě se shodneme na tom, že Xen nám nakonec přišel jako poměrně zajímavé místo. Originální, osvěžující a s tou obtížností to taky nebylo tak horké. Naštěstí máš kočičích devět životů a já vládnu zaklínadly save / load. Těch několik nepovedených skoků na plošinky a pádů do neznáma raději zapomeneme, ok?

Řeknu ti ale, že posledního bose bych si nevymyslel ani na drogách. Teleporty prskající obří batole? Probůh! Ale možná se nám to jen zdálo, možná za to mohla únava z toho všeho rozbíjení dřevěných beden. Každopádně po několika teleportacích kamsi a zpět  (vážně ti nebylo blbě?) jsme tu poletující odpornost poslali do věčných lovišť a konečně mohli na moment vydechnout a vyškrabat páčidlem šlachy ze zbraní. Chvilka to byla slastná... než se zjevil G-Man.

Pamatuješ, kdy jsme ho viděli poprvé? Hádal se za sklem s vědcem, který byl odpovědný za celý ten nepovedený experiment s teleportační technologií.  Parchant mizerná, určitě to spískal on! Oblek mu sice padne, kufřík má fešáckej, ale jinak je to grázl od pohledu. A prý, jestli nechceme pracovat pro jeho zaměstnavatele. Že máme pouhých několik vteřin na rozmyšlenou.

Jak se tak říká, fuck off a šáteček. Omlouvám se, nechal jsem tě ve štychu a ten bastard tě doslova a do písmene popravil. Možná jsem měl souhlasit, možná bys to přežil. A možná jsme mu měli rozbít páčidlo o hlavu. Tak se nezlob, určitě se našli tací, kteří do toho šli a G-Mana následovali. Pro nás dva to tady ale končí. Nebyla to taková bomba, jak jsem čekal, ale nakonec jsme si docela prima zahráli, no ne? Takže se měj a při všem tom násilí nezapomeň - é rovná se em cé na druhou!

Komentáře k:
"Rozloučení s Gordonem Freemanem – dohrál jsem Half-Life!"

  • moolker napsal:

    Krásně střízlivý pohled na věc :-) Vidím to podobně, protože HL jsem poprvé dohrál teprva loni. Jen se neshodneme na jedné věci – hopsací sekvence (a že jich kua bylo), mne docela sraly. Gordon po každém dopadu vždycky ještě o nemalý kus popojel, jako kdyby měl místo podrážek obrácené slupky od banánů.

  • leebigh napsal:

    To máte dobrý, že jste to oba dohráli, já si připadám jako hráčský barbar a k ukončení se zatím nemůžu dokopat a zatím jsem asi v polovině. Sledge mé pocity jakoby napsal přímo z duše. To nadšení různých recenzentů i hráčů příliš nechápu.
    Nicméně Half-Life nyní spouštím kvůli modu Cry of Fear.
    http://www.youtube.com/watch?v=pFJk8jln1Cs

    Moolker: vyřiď ve Score mé poděkování za tip v sekci Mody, opravdu je to bomba.

  • Virus_3000 napsal:

    HL1 se mi docela líbil, ale Xen mi přišel takový… divný. Nej byly přestřelky s vojáky a úplně nejlepší bylo, když bylo potřeba překonat nějakou překážku (třeba taková ta divná chapadlová věc, která zabíjela cokoliv, co udělalo nějaký zvuk). Ale jsou hry, které mám ještě raději. Třeba takový Deus Ex nebo staré adventurky (Legend of Kyrandia je srdcovka…) jsou pro mě nej. :) Jinak článek super! ;)

  • Neny napsal:

    GRATULACE Sledge ! Já to nedohrál :-(

  • Anonym napsal:

    Tak jasně že neska half life neni taková pecka, je to jen přímočará střílečka. A ve svoji době to bylo něco! To sem z toho byl uplně ale uplně vyplesklej. To co sem tam viděl, to sem do tý doby nikdy v žádný střílečce neviděl. Asi kuli tomu se k němu občas vracim.

  • gamer napsal:

    Stejně jako Virus_3000 jsem také skončil na Xenu a dál mě to zas tak netáhlo, někde mám snad schovaný save. Ale jinak mě Half-Life opravdu bavil lépe než jiné kousky. Zrovna před časem zmiňovaný Elite Force mě nějak nesedl. Nebavil.

  • Neny napsal:

    Sledge: a příště něco o Brutal Doomovi, jooo ? ? ? :-)))))))

  • Anonym napsal:

    Ale brutal věc je třeba Quake 2, to sem hrál… to ani nespočitám kolikrát :)

  • Anastaz napsal:

    Dohráno po asi sto letech? Mno, i přesto CG :) I když osobně mě víc bavila dvojka.

    • Sledge napsal:

      Taky jsem to asi 100x rozehrál! Ale nikdy nedohrál :) Ale neni kam spěchat, na dohrávání pecek z 20. století mám (doufejme) celej život! :)

  • Neny napsal:

    to jsi napsal pěkně Sledge, taky si ty pecky odkládám na důchod :-) času doost :-))

  • minitroll napsal:

    To je prave problem s tim casem. Tenkrat byly vsude same stupidni doomovky a Half Life byl proste jiny, cnel vysoko nad konkurenci. A uvedl na scenu dnes nejpouzivanejsi herni prvek -skripty. Tenkrat bylo uzasne koukat, jak facehuggeri skacou za sklem na nebohe vedce, masakruji vojaky, strazne atd. Koneckoncu, kdyz jsme tenkrate vedli zabomysi valky s kamaradem co mel PS One o tom co je lepsi, Half Life ho opravdu nalomil :)

  • Harry napsal:

    Gratuluji k dohrání a k super článku, který je opět čtivý až nadoraz :)
    HL1 jsem také dohrál, včetně datadisků. Co ty – dáš ještě Opposing Force a Blue Shift? Pochybuji ;)
    HL2 mám rozehráno a bohužel to má tebou popsané prvky. Jsem asi v 3/4 a nechal jsem toho, protože mě to už nebavilo (navíc tam je něco, co mě furt zabíjí). Gravity Gun je fun, ale ani to nevydrží věčně (nehledě na to, že není zas tak silný).

  • nut napsal:

    Na rozdíl od článku jsem Half-life dorhál ;-) Po Doomovi je na druhém místě ze stříleček, které jsem dohrál nejvícekrát. Pamatuji, že mi na to stačilo nakonec i méně než sedm hodin.

    Dvojka už mě tolik nebrala, ačkoliv každý z ní byl hrozně vyplesknutý.

Článek je staršího data, možnost vložení komentáře byla automaticky vypnuta.