DOOM: 20 let s motorovkou a kýblem na krev

Nechtěl jsem, opravdu ne. Jak snadno se mi DOOM hraje, tak těžko se mi o něm píše. Každičký pixel hry byl proprán ze všech možných i nemožných úhlů, a pokud se zrovna nechlubíte novou mapou nebo modifikací, těžko napíšete něco objevného a zajímavého. Jenže... 20. To se prostě mlčením přejít nedá.

Navíc žumponoři na Bonuswebu nasadili znovuzveřejněním rok starého článku laťku tak nízko, že vlastně není co zkazit. Ťukám tedy IDDQD + IDKFA a cesta vzpomínkami může začít.

doom2-004

Doom je 20 let mlád a já se zase jednou cítím solidně stár. A pokouším se v mlze věcí zmizelých a zapomenutých zaostřit na okamžik, kdy jsem se s bezejmenným mariňákem v zeleném skafandru setkal poprvé.

S největší pravděpodobností to bylo v polovině devadesátých let v dávno neexistující karlovarské herně, která tuším sousedila s autoservisem, nebo něčím podobným. Nutno podotknout, že nešlo hernu o klasickou, vybavenou běžnými herními PC, ale o hernu prudce moderní, s 3D helmou pro virtuální realitu a kokpitem pro závodní hry. Vstoupili jsme s otcem do nevelké místnosti herního doupěte a požadavkem na zapnutí těch her vyděsili dvojici poďobaných expertů za pultem. Jak se ukázalo, zapnutí těch her nebylo jen tak, posvátná procedura si žádala registraci. Patrně se počítalo s nějakými podrobnými statistikami, možná dokonce i s žebříčky nejlepších hráčů? Zkušeně jsem obsluze sdělil jméno a jako heslo neomylně zvolil SCORE, jehož tři čísla, která jsem ukořistil bůhví kde, byla mým největším osobním pokladem.

Po důležité proceduře přišla veledůležitá volba - co si zahrát? V neznámém prostředí byl sázkou na jistotu automobilový simulátor. Volant, pedály, monitor větších rozměrů a futuristicky vyhlížející sedačka slibovali jedinečný zážitek. A taky, že ano - moje předchozí zkušenosti zahrnovali toliko Enduro a Cycles a najednou Need for Speed! Vždyť o vypadá jako ve skutečnosti!

Poté, co jsem odkroužil pár kol, odřel trochu laku a zlikvidoval něco svodidel, přišel čas na nějaký další zážitek. Začal jsem zvědavě pokukovat po prapodivném stojanu, z kterého visela ještě podivnější helma a do jehož středu jste si zjevně měli stoupnout. Zanechal jsem tedy závodního běsnění a nechal se obsluhou do té obludnosti umístit.

Na hlavu mi byla naražena helma, do ruky jsem uchopil ovladač tvaru hokejového puku a bum, bez dalšího varování, DOOM. Šlo o první díl a první level, ovšem verze provozovaná v herně byla "vylepšená" o CZ wad. Což spočívalo především v třeskutě vtipných hláškách typu "Cože, co chtěl? Hlavou zeď neprorazíš a dveře tu nejsou!" nebo "Cože, to už je mrtvej? No jo, dneska NIC nevydržej!"

Čeština (já v první chvíli myslel, že na mě hlásí obsluha!) a 3D prostor mě dokonale zblbli, motal jsem se tedy jak vítr v bedně a pokud si to pamatuju dobře, za ten první level jsem se nedostal. Ono to ovládání nebylo pro nováčka snadné - pohybem hlavy se rozhlíželo do stran, nakláněním "puku" chodilo dopředu a dozadu, plus měl puk tlačítka na střelbu a ovládání dveří.

Nechal jsem se ještě párkrát zabít a pak ten neslavný výstup radši dobrovolně ukončil. Zároveň s tím skončila i návštěva herny, pravděpodobně z důvodů finančních. Výše zmíněná registrace se samozřejmě ukázala jako velice praktická - osobně jsem do herny už jaktěživ nevkročil a pochybuju, že tam vydržela dlouho. Ale bylo by zajímavé majitele vystopovat a zeptat se jich, co je to proboha napadlo, otevřít si podobný podnik v takové díře. Jen investice do vybavení musela jít do statisíců.

doom-z

Další pravidelně-nepravidelná setkání s Doomem probíhala u mistra D.Š., jehož 486SX/40MHz byla jistou dobu na výkonnostní špici v rámci malebné vísky, jíž jsem obýval. Hrával se díl druhý a to s vypnutými detaily, protože jedině tak běžel skutečně plynule. Specialitou těchto krátkých seancí bylo olověné těžítko používané k zatěžkání klávesy CTRL - původně určené pro Raptor, osvědčilo se i v Doomovi. Pochopitelně s pravidelnými pauzami na zadávání cheatu IDKFA, jinak by kluci z vesnice poměrně brzo skončili bez munice, čelíce hordám pekelným pěstmi, chvaty a hmaty.

Netrvalo to dlouho (ovšem déle, než bych si přál) a uprosil jsem i já rodiče k zakoupení počítače, samozřejmě primárně určeného ke studiu a programování. Byla to taková normální dýchavičná 486 DX2/66MHz a protože už se blížil rok 2000, moc parády jsem s ní tehdy neudělal. Ale bylo mi to buřt. Doom běžel krásně v plných detailech a já mohl dnem i nocí dělat z emzáků sekanou. A klidně na obtížnost ultra violence, nejsem přece žádný máslo! Nepřestal jsem ani ve chvíli, když se životně důležité části 486ky odporoučely do horoucích pekel. V naprostém zoufalství jsem si pořídil vniřnosti z 386ky, nastavil poloviční okno, vypnul detaily a dělal, že je to vlastně úplně stejné.

A od té doby se vlastně nic nezměnilo. Pořád dělám, že je to všechno stejně, jako tehdy. Nové hry vesměs ignoruji, staré hry si vybírám pečlivě a mám tak tři tituly, ke kterým se vracím neustále. Jak určitě tušíte, Doom je jedním z nich. Díky moderním modifikacím a portům není problém zahrát si kdykoliv a kdekoliv, a když mě znudí stokrát projeté úrovně, vrhnu se na multiplayer. Nemluvě o tisícovkách WADů, kompletních modifikací a doplňků, díky kterým můžete hrát Dooma stále dokola a pokaždé jinak.

Bude tu DOOM za dalších 20 let? Zcela určitě. Komunita kolem něj bude menší, její členové obtloustlejší, plešatější a vousatější, ale bude tu. Možná už tu nebudu já, možná už tu nebude High Voltage, možná už tu nebudou PCčka, možná nás zotročí malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri...

Ale někdo, někde, nějak bude hrát Doom!

Ještě dodatek: přišel vám nadpis článku povědomý? Už jsem ho použil, před pěti lety, viz DOOM – 15 let s motorovkou a kýblem na krev. Byl to jeden z prvních článků na nově spuštěném webu. Přátelé, letí to hrozně :)

  • Štítky:
  • Kategorie: PC

Komentáře k:
"DOOM: 20 let s motorovkou a kýblem na krev"

  • Wrynn.CZ napsal:

    Staci mi videt druhej screenshot a v hlave mam zvuk motorovky a impa vydavajici to jeho bublani-chrceni :)

  • Ftl napsal:

    Jo Dhoom je pecka :)

  • D.Š. napsal:

    Respekt!

  • Vike napsal:

    Pro mě je DOOM neodmyslitelně spjatý s kroužkem programování, do kterého jsem tenkrát chodil. Vedli jsme tam tehdy žhavé diskuze (včetně vyučujícího) o tom, jak je průlomový, vymakaný, nádherně zpracovaný a (v té době) neskutečně brutální. Na mé 386 to sotva chodilo, ale dalo se to hrát (a dohrát) … a pak přišel den, kdy jsem poznal kouzlo pařby po síti. Nevím, jestli je to jen díky té euforii, co jsem zažíval při vůbec prvním síťovém klání, ale dodnes mám DOOMa zafixovaného jako jednu z nejlepších her svého druhu.

  • Neny napsal:

    UÁÁÁ konečně článek o nej nej NEJ hře všech dob, díky admine Sledge ! ! ! :-)

    • Sledge napsal:

      Ono to ještě bude mít přídavek. Jak „nařídil“ Dave (http://angryplayer.blogspot.cz/), pustil jsem se do hraní, konkrétně jsem rozjel dvojku na obtížnost ultra violence a zapisuji si kusé poznámky a postřehy. Nebude to žádná ucelená analýza, ale takové drobné útržky, které mi při hraní letí hlavou :) Zatím jsem v MAP11.

      • Neny napsal:

        Sledge, tak to je perfektní nápad ! :-) Na Ultra Violence (UV :-) jsem snad nikdy nehrál, jen možná pár minut z legrace, určitě to taky zkusím :-) Jedeš to bez kódů IDDQD ? :-)
        PS: MAP11 je „naše“ nejoblíbenější rodinná multiplayer deathmatch mapa :-)

        • Neny napsal:

          Sledge a hraješ toho DOOMa2 stylově na 486 ? :-) Nebo nějakou novější ZDL verzi, nebo jinou ? :-)

          • Sledge napsal:

            Trapně a pohodlně hraju ZDoom :)

            • Neny napsal:

              TAK ! :-) A ted jsem to zkoušel taky (ZDoom 2) na ultra violence a bohužel jsem se neukončil ani první level :-( Zapomněl jsem si sebrat hned na začátku velkého pomocníka – motorovku :-) Došli mě náboje a pěstí jsem bušil do Impů o stošest, ale zdodali mě …
              Tak jsem si vzpomněl na ty články co jsem Ti posílal – Pařanské romance – http://www.high-voltage.cz/2011/paranska-romance-1-doom/
              Jo to byly časy :-) :-) :-)

  • LubikCZ napsal:

    Tak jsem dal tohle úžasný video (http://www.youtube.com/watch?v=VyN7OtObuvk) na FB a odezva? Jen jediný člověk – kamarádka a spolužačka ze základky do které bych to navíc vůbec neřekl reagovala – líbí se jí. Je to ostuda, taková LEGENDA a v celku nic – žádná reakce.

    • Neny napsal:

      nediv se, dneska z omladiny už nikdo pomalu o DOOMovi nic neví :-)

      • LubikCZ napsal:

        Tak na to, že původní DOOM má další (zatím) dvě pokračování, jim muselo dojít, že to muselo někde začít, ale uznávám, že je to už 20 let :)

    • Harry napsal:

      Tak tohle je super ;)

  • Neny napsal:

    Lubik: ano to máš recht, koho z omladiny bavil DOOM 3, tak se mrkne i na předchozí díly, ale je tam tak propastný grafický rozdíl, že si myslím, že to chytne tak 1% z nich :-)

  • Neny napsal:

    SLEDGE vytípáš nějaké svoje obrázky z paření na Ultra-Violence ? Bylo by to pěkné a my bychom pak věděli, že obrázky jsou přímo originální Tvoje z tohoto „průzkumu po 20. letech“ :-)
    Já tedy nevim jak se típají obrázky v ZDoomu, ale to se snad dá vygooglit…

  • Neny napsal:

    V pátek 13.12. dorazil nový LEVEL č.237, tak jsem si řekl, že když se tak pěkně věnují sekci RETRO LEVEL, že tam určitě bude článek o 20. letém výročí hry DOOM, a ono prdlačku :-(

    • LubikCZ napsal:

      No tak to vidíš, ani takový LEVEL si nevzpomněl, ostuda to je!!! :'(

      • Neny napsal:

        Já mám Level rád, možná posledních 10 let víc jak Score, a to jsem na SCORE nedal dopustit… Musíme si holt počkat až někdo bude vydávat retro herní časopis jména doposud neznámého :-)

        • LubikCZ napsal:

          Třeba „High-Voltage – retroherní časopis“, z těch článků, co tu jsou, by mohlo vzniknout pár čísel a kdyby to mělo úspěch, tak by se třeba přidali další nadšenci z venčí se svými články :)

          • Neny napsal:

            mám v tom XTčku zdroj kde je na samolepce nápis “ high voltage ! “ Tak už vím, odkud Sledge vzal ten název :-)

  • Neny napsal:

    Tady John Carmack a John Romero vzpomínají 11.12.2013 na DOOM před 20. lety:
    http://kotaku.com/memories-of-doom-by-john-romero-john-carmack-1480437464