Dohrál jsem Fallout 2!

Dohrál jsem Fallout 2! Jeden ze zásadních herních restů, který mě v nočních můrách pronásledoval celé roky. Už nikdy více nebudu muset v přítomnosti veteránů probírajících natáčení pornofilmů v New Renu zahanbeně klopit zrak!

Jedničku jsem kdysi nějak upatlaně a s návodem v ruce zvládl, ale dvojka mým pokusům o dohrání vytrvale odolávala. Vždycky se něco podělalo, já přišel o uložené hry, popř. si dal příliš velkou pauzu a těžko se do hry vracel. A představa, že budu muset posté projít úvodní Chrám Trýznivé Nudy, mě naplňovala hrůzou.

Nicméně po dohrání New Vegas jsem postapo atmosféře Falloutů decentně propadl, a po nepříliš povedeném Falloutu 4 bylo třeba absťák co možná nejrychleji něčím rozehnat. Zatnul jsem zuby, svedl lítý boj s plevelem na zahrádce zfetovaného šamana a pustil se do hraní.

Pozor, možné spoilery! ;)

fallout-2-1

Zpočátku to nebyla úplně sranda. Hra, stará jak sám čas, mi vytrvale házela klacky pod nohy. Nejde o bugy, ty zdatně vyřešil neoficiální patch, ale jsou tam prvky, ze kterých by se posral i ostřílený dobrodruh neohroženě bloumající radioaktivní pustinou. A co teprve takovej neschopnej nuzák, jako jsem já.

Prvně soubojový systém. Ono to z zásadě docela funguje, ale vleče se to jak čekání na noční tramvaj. Vytáhnout kvér v New Renu a začít střílet do bezďáků, to je hotový festival v čekané. Než hra obskáče všechny feťáky v lokaci, vyroste vám z toho sezení hemoroid velký jak pomeranč. Podobně jsem trpěl při přesdržce v podpalubí tankeru PMV Valdez.

A když už na vás konečně vyjde řada, dějí se občas věci. A někdy chodí v kombech. Jako když se 130% skillem na malé zbraně a 95% šancí na zásah kriticky minete a upustíte hromovou hůl, vzápětí vám společník Cassidy napálí kritický zásah do zad, načež zraněného Cassidyho dorazí svou ostrostřelbou Sulik. True story.

fallout-2-5

Dál mě až atomově vysíral font v konverzacích. I ve výchozím rozlišení 640x480 je to mrňavé a špatně se to čte. Jen a pouze kvůli konverzacím jsem zavrhl high resolution patch. A to neustálé několikavteřinové vysouvání a zasouvání panelu při obchodování či nastavování společníků mě rozpalovalo do ruda!

Když jsme u těch konverzací - kudos autorům za kvantitu, nicméně kvalita někdy viditelně trpí. Některé dialogy jsou výjimečně nablbé, popř. pozoruhodné. Např. finále na ropné plošině Enklávy - místní obdobu doktora Mengeleho se vám podaří na světlou stranu obrátit pomocí jedné jediné repliky. Mezi "všechny mutanty vyhladím a ty, co přežijou, vyhladím ještě o kousek víc" a "všechny zachráním, dětem koupím lízátka a pak spáchám obřadní sebevraždu" je jediné kliknutí.

Pak je tu grafika. Tohle pro mnohé bude vyloženě hereze, ale nemůžu si pomoct. Těch 256 odstínů průjmové je sice fajn pro navození atmosféry postapokalyptického zmaru, ale pár barev navíc by se sem tam objevit mohlo. Přitom blikající neony v New Renu či funkční Vaulty dokazují, že i nehnědé barvy se v paletě schovávaly.

No a inventář. Pamatujete, když jste naposledy úplně namol lovili něco v batohu, který vám lenost nedovolila pořádně rozepnout? Tak tam naslepo šátráte a rejdíte rukou, narážíte na šlohnuté půllitry, dlažební kostky, podprsenky, pokuty za rušení nočního klidu a dopravní kužele, ale na klíče ne a ne natrefit? Tak takhle funguje inventář v prvních dvou dílech Falloutů! Je pěkný na pohled, ale zbytečně nepohodlný.

fallout-2-2

Ale i přese všechnu tu technickou zastaralost se TO stalo. Po několika hodinách hraní jsem se konečně se hrou sladil a najednou to všechno šlo s lehkostí, s jakou se ghúlovi odlupuje kůže z ozářeného masa. Kosil jsem zmutovaný neřád po desítkách, proplouval jsem rozhovory s lehkostí charismatického šviháka lázeňského, slídil jsem po ruinách a lovil lup, bohatl jsem zkušeným barterováním a doprovázením karavan, škodil jsem fašounům z Enklávy, kde jsem mohl, a vůbec jsem si ten radioaktivní spad královsky užíval.

Těch NPC, lokací a questů! A těch možností řešení! Všechno můžete okecat, vystřílet, opravit, okrást, potajmu vyhodit do vzduchu, odposlechnout, obejít a vůbec přizpůsobit tomu, co vám nejvíc sedí. Viz finální souboj:

  • S Frankem Horiganem si to rozdáte na férovku , mano a mano, do poslední kapky krve, nebo
  • vychcaně necháte své nohsledy čekat na platformě a před závěrečným soubojem je naberete zpět do party,
  • odbouchnete prezidenta a jeho tajný klíč použijete k nahackování věží, které poté kopají za váš tým,
  • překecáte jednotku Enklávy, ať vám pomůže Horigana zlikvidovat.

Je mi skoro líto, že jsem Fallout 2 krájel s cílem v rozumném čase ho dohrát, protože jsem minul strašlivou porci obsahu. Legendy nelhaly, Fallout 2 je hra stvořená k opakovanému hraní, jinými styly a s jinými skilly. Ještě štěstí, že i když to zdárně dotáhnete do finiše, hra nekončí. Můžete dál běhat radioaktivní pustinou, zachraňovat panny v nesnázích, čistit zbídačená města od dealerů drog, vtírat se do přízně rozličným frakcím a leštit kapotu svého věrného Chryslus Highwaymana.

Ano, první dva Fallouty nahlodal zub času, technická stránka vám občas pocuchá nervy, ale ta nářezová hratelnost tam pořád je, byť trochu zaházená sutinami. Mrzí mě, že v době vydání jsem na podobné hry neměl morálku (a vlastně ani počítač), to bych všechny ty chyby vyplývající především ze zmlsanosti současnými tituly vůbec nevnímal, a mé dojmy by tak byly ještě o kus nadšenější.

A to jsem ještě úplně zapomněl na ty stovky popkulturních referencí a narážek! Ať už jde o popis .44 Magnum do písmenka šlohnutý od Harryho Callahana, hrdiny série Dirty Harry, nebo kletbu Klaatu Verata Nictu, kterou na vás vyštěkne robot v Klamathu, a kterou naprosto přesně a bezchybně pronesl Ash v Army of Darkness. A potkal jsem i strážce mostu z Monty Python and the Holy Grail!

Kdyby tak někdo hře udělal malý facelift, poladil rozhraní, možná tu a tam nadaboval nějaký ten dialog, a třeba přidal do Pip-Boye rádio, to bych se snad hned pustil do druhého dohrání. Takhle to nechám pár let ležet, ale určitě se k Fallout 2 ještě vrátím :)

Give me a kiss to build a dream on
And my imagination will thrive upon that kiss
Sweetheart, I ask no more than this
A kiss to build a dream on.

P.S. Když srovnám obsah Fallouta 2 s Falloutem 4... ne, to se prostě nedá. RPG vs střílečka. Škoda.

fallout-2-6

Komentáře k:
"Dohrál jsem Fallout 2!"

  • RadaR napsal:

    Dobře ty! Congrat :) Měl jsem to s dohráním podobně jako ty. Asi zčásti proto, že jsem se tehdy nemalou měrou podílel na překladu textů a grafiky a hru si poněkud znechutil betatesty…

    • Sledge napsal:

      To znechucení si dokážu představit, já měl z chrámu a úvodu v Arroyu fakt hrůzu, málem to pro mě zabilo celou hru :)

  • Luke napsal:

    Delas si zalusk na Tactics nebo rovnou cesky Resurrection?

    • Sledge napsal:

      Tactics určitě ne, Ressurection pravděpodobně někdy ano, ale teď bych to viděl hlavně na jedničku. Jak píšu, tu jsem tehdy dal tak nějak na půl plynu a s návodem, moc si jí nepamatuju :)

  • Pentium napsal:

    Hmm, skoro jsem dostal chuť si to znovu po letech zahrát, i když nevím, jestli by mě to ještě dneska bavilo. Každopádně mi ještě zbývá dohrát to za dementa na steroidech se Sledgehammerem místo ruky – spousta unikátních dialogů. Nedávno jsem vzkřísil svůj starý počítač z mrtvých (Matrox G200 zdechnul, tak jsem tam dal aspoň ATI Mach64), tak se snad někdy k tomu ještě mezi těma adventurama a id tech 1 věcma dostanu (na notebooku bych to v HD nikdy nehrál). BTW ta rychlost feťáků a potvor se dá řešit zvýšením rychlosti boje v options – ovlivňuje to jen rychlost chůze (ne běhu), takže většinou to ani není poznat. Tvůj crit. failure mě fakt rozesmál.

  • davesade napsal:

    No konečně! Vítej do střední herní! ;)

  • Nightbreed napsal:

    Hneď by som si to znova zahral. Len by to chcelo viac času. Fallout 2 som prešiel asi 5x a x krát rozohral a nedohral. Mňa práve tie začiatky vždy najviac bavia. Keď som ešte úplný šupák a nemám poriadne zbrane. Vždy som najviac neznášal to padanie hry. Hlavne na základne enklávy. To bolo save/load 10x za pol hodinu. Alebo keď ma vyhodilo vtedy ak som vyhrával hodne tuhý boj. Ináč jednotku som hral iba raz. Nebola zlá ale dvojku som hral ako prvú, tak som sa radšej vracal k nej. Trojka bola v pohode ale uz ina a NV bola lahôdka. To stretnutie s markusom ma strašne potešilo. Ale každopádne dvojka je pre mna top.