Dohráno (a rozhodně ne naposledy): XCOM 2

- Neporazitelný Sledge: Tak moment! Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem emzákům nakopal jejich geneticky vyšlechtěné řitě! Nesčetněkrát!
- Zákeřný vývojář: No, víte, to máte tak, my jsme jako chtěli sérii posunout dál, no, a přišlo nám jako prima nápad, že by hráč, hehe, bojoval s emzáky z pozice odboje. Partyzáni, guerilla, mimozemštani nám vládnou pevnou rukou, rozumíte.
- NS: Desítky hodin! Desítky hodin lítého boje se šmejdem s vesmíru a všechno k ničemu? Nic z toho se nestalo?!
- ZV: My to nechceme moc rozpatlávat, ale můžete to chápat tak, že se XCOM 1 stal, tedy do určité míry, ale od jistého bodu, řekněme vyvinutí laserových zbraní, je to, a to se vám bude líbit, hehe, simulace.
- NS: *téměř šeptem* Simulace?

- ZV: Eh, no jako že vás, tedy vaše herní velitelské alter ego, mimozemšťani zajali, připojili k počítači, a pak vám předkládali různé taktické scénáře, sledovali reakce a studovali váš způsob boje.
- NS: Takže já jsem vlastně hrál hru, která sama byla simulací počítačového systému, ve kterém běžela jiná hra?
- ZV: Tedy, no, v zásadě ano.
- NS: Panebože... *náhlé prozření* promarnil jsem svůj život!
- ZV: Berte to z té lepší stránky! Díky tomuto kroku stranou je dvojka o 100% návykovější hra a můžete marnit život dál. A lépe, zábavněji!
- NS: *rezignovaně* No tak dobře, kde to mám podepsat...

Ano, konečně jsem se opřel do pokračování mého oblíbeného rebootu. První XCOM sice v mnohém nedosahoval kvalit svého letitého pravzoru, ale povedlo se mu téměř nečekané - vlít upadající sérii novou krev do žil. A co se mě týče, dvojka napravila vše, co bylo v jedničce zlé či nedotažené, a navíc to trochu promíchala, aby i veterán v odrážení mimozemských invazí nevěděl, kde mu hlava stojí.

Taky mě kvůli tomu hra prvních pár hodin slušně lezla na nervy. Na nic není čas! Pořád někde něco bliká, vyžaduje vaší pozornost, tlačí vás do akce, všechno naprosto v rozporu s mým oblíbeným stylem hraní, což je zaželvit se, a zpoza šutru čekat, co bude. Styl, se kterým slavím úspěchy především na síťovačkách se Starcraftem. Sice nikdy nevyhraju, ale dokážu odolávat tak dlouho, že hra přestává protihráče bavit!

Jednoduše mi chvilku trvalo, než jsem přistoupil na to, že minimálně na začátku hry jednotky XCOMu tempo neudávají. Míč je opravdu na straně ufouního hřiště a fór je v tom vybalancovat výzkum, výrobu i boj tak, aby nedošlo k nejhoršímu, což je v tomto případě definitivní anální sondování, únos veškerého skotu a bohužel také vyhlazení lidstva prostřednictvím tajemného projektu Avatar.

XCOM 2 vás prostě nenechá okounět, pořád je za čím se hnát, pořád se něco jeví na dosah. Funguje to přibližně následovně:

1. ještě vyzkoumám tohle, a jdu spát
2. hergot, mise, kterou by nebylo dobré odložit, zahraju a jdu spát
3. hele, vyzkoumáno, postavím a jdu spát
4. hergot, nepostavím, potřebuju suroviny
5. hergot, mise, kterou by nebylo dobré odložit, zahraju a jdu spát
6. a hele, mám suroviny, postavím a jdu spát
7. hele, dostaveno a zrovna mise, tak jen vyzkouším a jdu spát
8. a hele, nové věci k výzkumu (goto 1)

Někde kolem šestnácté hodiny nepřetržitého hraní mi došlo, že hra zCIVkovatěla! Dokonalý one-more-turn syndrom. Jediná šance, jak z nekonečné smyčky uniknout, by byly nějaké nudné, zdlouhavé a rutinní prostoje. Co třeba taktické souboje, které nějakou tu půlhodinku sežerou? To přece musí jednoho časem unudit? Omyl. Hrozný omyl!

Už jednička nasadila laťku poměrně vysoko, ale souboje ve dvojce, to je čistá herní radost. Vaši vojáci, a emzáci jakbysmet, mají k dispozici spoustu zajímavých a smrtelně nebezpečných schopností a udělátek. Emzáci samotní jsou zajímavější, podstatně diferenciovanější a každý má ve svém ohavném rukávu schovaný nějaký ten zákeřný trik. A co je nejlepší - XCOM dvojka konečně generuje mapy náhodně, a navíc výtečně. Díky těmto udělátkům, trikům, náhodnému generování a faktu, že hra mění konfiguraci nepřátelských skupinek (ufouni se typicky drží ve dvojicích až čtveřicích), je každý souboj takové malé puzzle, které žádá promyšlení optimálního postupu.

Připočtu-li k tomu fakt, že i toto puzzle se může během okamžiku stát ještě o kus obtížnější, díky destrukci prostředí, další skupině hlídkujících emzáků, nebo třeba důmyslně schované věži, vychází mi z toho jediné - naprostá absence rutiny. Mám za sebou dohrání na obtížnosti veteran a commander, celkem cca 60 hodin, a nenudil jsem se ani chviličku.

Snad jediné, co mě na hře rozčilovalo, je její technická stránka. Uznávám, moje PC je trochu bramborové (i3ka, 8GB RAM a 750Ti), ale v tom nebyl problém. První hodinku po spuštění všechno šlapalo jak dobře namazaný stroj. Poté se ale zjevně kdesi v hloubi křemíku začínal kupit bordel, hra začínala víc a víc sekat, až se stala téměř nehratelnou, popř. rovnou žuchla do systému. Na konci finální mise mě v obou případech čekal stejný bug - nepříjemné rozsynchronizování zvuku a obrazu. Sem tam mizí nepřátelé, občas se ztratí informace, za kolik hitpointů to emzák koupil, apod.

Ale dlabat na to, technické problémy se dají přežít, a dost možná je nějaký ten patch v budoucnu pořeší. Hra je to perfektní. Dám si teď pár měsíců voraz, a pak se do vyčištění světa od emzácké zhouby pustím znovu, tentokrát na ultimátní obtížnost legend. Nic horšího, než dva sectopodi najednou, mě přece potkat nemůže. Nebo ano?

Mimochodem, outro naznačuje, že nás ještě čekají zajímavé časy! S největší pravděpodobností dojde i na nějaký ten teror z hlubin...

Náhodné myšlenky na konec:

• Je normální pojmenovávat vojáky po kamarádech? A pak jim nahlas a velmi sprostě nadávat, když se netrefí?
• Nebylo by prima, kdyby organizace XCOM místo létající základy disponovala hi-tech ponorkou? Hra by se pak mohla jmenovat, co já vím, například XCOM 2: Terror from the Deep! ;)
• Potřebuju mod, který vypne hlášku "We're losing civilians left and right, Commander!" - Vidim, kurva, vidim!!!
• 95% procent na zásah a ty se netrefíš?!
• Soundtrack je epic.
• Gatekeeper je strašná svině. Ale furt lepší, než sectopod.
• Ranger s mečem je ultimátně cool.
• Odrovnat čtveřici sektanů jedním zápalným granátem je mimořádně uspokojivé.
• Chytnout do skupinky vojáků kyselinový granát je mimořádně na hovno.
• Konečně mám pocit, že v tom nejsem sám, přesněji, že nejde jen o šestici vojáků vs. zbytek vesmíru, ale že bojujeme všichni, a XCOM je takový rozhodující jazýček na vahách!