Minulou krasojízdu jsem zakončil úspěšným rozlousknutím tajemství mizejících karavan, je čas prosmýčit zbytek Hubu a najít nějaké nové výzvy, popř. aspoň zdroje zátek, nábojů a stimpacků.
Kroky mě neomylně dovedly zpět k lichváři Lorenzovi. To prostě není férovej kluk, to já poznám. Nejprve jsem z něj vymámil několikero půjček a pak, s tisícovkou zátek v kapse, jsem se, jaká hrůza, dopustil nějakého konverzačního omylu, protože po mě Lorenzo nabroušeně vystartoval. Takže následné hromobití bylo, na mou čest, nezbytnou sebeobranou!
No a pak by samozřejmě byla škoda nechat chladnoucí těla ležet jen tak, provedl jsem tedy podrobnu analýzu, jejímž výsledkem bylo pár nových stimpacků a další 14mm pistole. Škoda jen, že klíč od Lorenzova sejfu, ve který jsem tajně doufal, z žádné z tělesných dutin nevypadl. Budu muset potrénovat lockpick.
Za celou morálně pochybnou akci jsem byl odměněn dostatkem zkušeností pro přestup na šestý level, jako další perk jsem zvolik strong back. Protože dobrý lup je základ!
Další potulka odhalila místní knihovnu, kde mi sličná paní Stapleton za pouhých 500 zátek prodala holodisk s informacemi o pozicích Vaultů 12, 13 a 15. Ze 13 jdu, v 15 jsem byl, jedině ve 12 je šance na nalezení vodního čipu. Píšu si.
No, návštěvu nechvalně proslulého Maltézského sokola nešlo již dále odkládati. Díky brilantnímu řečnění jsem se prokecal skrz bouchače Kanea až k hlavnímu šéfovi. Decker, vědom si mé pověsti tvrdého hocha, mi ihned nabídl kšeftík. Sprovodím-li ze světa jednoho z místních obchodníků i s jeho ženou, bude má peněženka bohatší o lákavých 3000 zátek. Neváhal jsem ani okamžik, na práci kývl...
...a už jsem utíkal za šerifem Greenem, protože bonz se musí podávat teplý. Ukázalo se, že mé svědectví je posledním střípkem mozaiky, který šerifovi chyběl k zásahu. Ochotně jsem se k tanečku přidal a už to svištělo! Zatím můj nejtužší souboj, kolem Deckera se ochomýtala početná ochranka. A Kane sám byl svinsky rychlý hajzlík, ale nakonec mi štěstěna přála a díky obratné konzumaci hojivých prostředků jsem masakrem prošel bez úhony.
Následná odměna nebyla tak štědrá, jak jsem doufal, zákon holt vynáší podstatně méně, než zločin, ale i tak mám v kapse poctivých 1300 zátek. Navíc bandě hrdlořezů se po kapsách povalovala spousta hezkých věcí.
A akce nekončí! Při pendlování mezi obchodníky jsem si všiml zatím neprozkoumané ruiny. Nestačil jsem zvolat ani "Harry, jdu do baráku!" a už to do mě somráci šili brokárnou. Po mistrné implantaci olova do měkkých tkání se ukázalo, že za dveřmi je uklizený zajatec s vazbami na Bratrstvo Oceli. Nechal jsem ho jít, kterýžto dobrý skutek se mi doufám v budoucnu vyplatí.
Mimochodem - zmíněnou brokovnici, konkrétně combat shotgun, dostal do schopných pracek kolega Tycho. Už se těším na další taneček mezi svištícími projektily (kritický zásah do zad od kamaráda, však to znáte).
V další neprozkoumané části města jsem narazil na řád Dětí katedrály. Moc si se mnou povídat nechtěli a upřímně řečeno, já taky nebyl v konverzační náladě. Náboženství mě nikdy nebralo, fanatismus v jakékoliv podobě se mi hnusí, nechal jsem je tedy dál blouznit a vypařil se jak atomový hřib. Nemám sebemenší pochyby o tom, že jde o další z postapokalyptických hnusáků, ale nemůže se po mě chtít, abych řešil všechno!
Mnohem zajímavější byli obchodníci s vodou, kteří se nabídli, že za relativně rozumnou částku mohou zajistit dodávky čerstvé vody do mého rodného Vaultu 13. Zatím jsem na to nekývl, rád bych pozici Vaultu 13 zbytečně nevytruboval do světa, ale je dobré vědět, že mám zálohu, kdyby se hledání vodního čipu nedařilo. Mezi řečí také padl zajímavý detail - v jisté Necropolis odmítli dodávky čerstvé vody, což může znamenat jedinou věc - mají svůj vlastní zdroj. Dost možná i proces k čištění vody zamořené. Čuju čip!
Poslední neprozkoumaná část města, Heights, vyjevila jen po zuby ozbrojené stráže a paranoidního obchodníka jménem Hightower. Příliš se se mnou nebavil, takže nejvyšší čas zmizet a zůstat zmizelým, než strážím rupnou pocuchané nervy.
Vypadá to, že v tuho chvíli mi Hub ukázal vše, co mohl. Další zastávka - Necropolis!
Otazka do fora: Pamatate na akej zostave ste to drtili v minulom storoci (znie to divne :)) ? U mna Intel Pentium 133, 32MB RAM a WD Caviar 1,6GB Sounblaster Vibra, grafika bola myslim S3-Virge DX a sietovka 3COM Etherlink III, NO INTERNET :)
První sestava, na které jsem Fallout hrál, bylo Pentium 120 MHz, 16MB RAM, S3 Virge, ESS 1868 AudioDrive, disk 8GB od WD (tehdy jsem si o něm myslel, že NEJDE zaplnit :), nějaká no-name síťovka a 14,4kbps modem.
Já jsem F1 hrál poprvé až v tomhle století (bohužel), a to na počítači, který mám dodnes – PII 350 MHz, 128 RAM, původně Matrox G200…
Dříve než jedničku jsem mohokrát dohrál dvojku, a to bylo nějaký Pentium 100 Mhz nebo jak, víc nevím. Pamatuju si ale, že jsem na tom kdysi rozchodil Half-Life jako kluk, běžel asi v 320×200. Pamatujete ten nápis „loading“ uprostřed obrazovky při přechodu levelů? Tak ten byl skoro od jednoho okraje k druhýmu. LOL
Já pamatuju svý pentium MMX 266 MHz s VooDoo 3 a 256 MB RAM. Ta VooDoo karta by se teoreticky měla někde válet, ale ne a ne jí najít…
No ale stejně to nebylo ono a načítání pozice bylo utrpení. No a vzhledem k tomu, že jak F1 tak F2 byly bez patchů prolezlý spoustou bugů, stačilo se někde seknout a bylo rychlejší nastartovat ztnovu windows, než se pokoušet ukončit program (tedy F1 či F2)