Fallout 1, část třetí – Junktown

Město, která dělá čest svému jménu. Junktown. Nemluvím jen o hradbě postavené z vraků aut. I pod povrchem zdá se bublá cosi hnusného.

(Předchozí díl: Fallout 1, část druhá – Vault 15)

A taky, že ano. Hned u brány mi poměrně přátelský strážný Lars vysvětlí, že dění v Junktownu řídí dva lidé - Killian, majitel místního koloniálu, a Gizmo, provozovatel kasína. Po chvilce výslechu se ukázalo, že Killian je místní Mirek Dušín, zatímco o Gizma by si ani Dlouhé bidlo bidlo neopřel. A co hůř, v místní nálevně pojmenované povědomě Skum Pit řádí gang jménem Skulz. Dle názvu nejde ni o skauty, ni sběratele motýlů. Je čas vytáhnout bezbolestnou...

Fallout 1, část třetí – Junktown

Ale nejprve je třeba nanésti hojivé masti, zvlášť, když je barák s červeným křížem tak pěkně na ráně. Bohužel místní felčar Dr. Morbid už na první pohled neoplývá laskavou moudrostí doktora Sovy, spíš to bude pěkný hnusák. Jeho ceny jsou vysoké, jeho repliky arogantní a jeho chování navýsost podezřelé. Aby ne, když má ve sklepě schovaného zakrslíka, co porcuje lidské maso a natajno ho prodává jistému Iguana Bobovi v Denu. Vypadá to, že Bobíka budu muset velmi brzy poctít návštěvou, a že dřív nebo později to odnese i Dr. Morbid. Ale prozatím nechám železo studené, bůhví, jak se situace vyvrbí, zkušenost mě naučila, že ve světě po atomové zkáze není vše tím, čím se zdá být.

Raději se vrhnu na nákupy, po předchozích eskapádách mi v batohu cinká pěkný obnos zátek, to by bylo, abych jej nesměnil za dva tři stimpacky a hrstku nábojů. Navíc konečně prohodím pár slov s hodňákem Killianem a uvidím, jak se věci mají. Nebo že bych tentokrát zkusil kopat za temnou stranu?

Fallout 1, část třetí – Junktown

Nezkusil! Protože Killian je mluvící hlavou a nedabuje ho nikdo menší, než Richard Jack O'Neill Angus MacGyver Dean fucking Anderson! A proti takovýmu frajerovi já pochopitelně nepůjdu. Navíc jen, co jsme prohodili pár slov, se ve dveřích obchodu zničeho nic zjevil somrák s brokárnou a se slovy "Gizmo posílá pozdravy" začal pálit na všechny strany. Naštěstí můj .44 Magnum Desert Eagle byl přesnější, než jeho zrezlá trubka, a zatímco se somrákova krev vpíjela do udusané hlíny, vymysleli jsme s Killianem plán, jak Gizma jednou provždy uklidit. Buď mu do kanceláře nasadím štěnici, nebo jeho prostořekost zaznamenám na pásek rovnou. Tak či tak, stačí ho nachytat při něčem nekalém a Killian s podporou obyvatel Junktownu v zádech už si to s ním vyřídí.

Při hledání Gizmova kasína jsem se nachomýtl k drobnému problému s Canis Lupus ne tak úplně familiaris. Psisko agresivně odmítalo vpustit dvojici obyvatel do jejich nuzného příbytku, stačil ovšem jeden leguán na tyči a Dogmeat mi přímo zobe z ruky. Tak pojď, zablešenče, přece tě tu nenechám.

Fallout 1, část třetí – Junktown

Kasíno jsem po chvilce nalezl, rozhovor s otylým Gizmem plně odhalil jeho odporný charakter. Nachytat ho při něčem nečistém nebyl nejmenší problém. Stačilo jemně naznačit, že bych se ochotně nechal najmout coby zabiják, který Killiana během mžiku sprovodí ze světa, a Gizmo po návnadě skočil jak já po pivu. Nevěděl chudák, že mi v kapse tiše vrní záznamové zařízení, a že si právě zpečetil svůj bídný osud.

Fallout 1, část třetí – Junktown

Killian byl záznamem pochopitelně nadšený a nabídl mi účast na Gizmově zabíjačce. Vyklepal jsem z batohu nepotřebné harampádí a v představě tučné kořisti s nadšením souhlasil. Přestřelka byla rychlá a nekompromisní, tři v kasinu a pes versus Gizmo a jeho tělesná stráž. Neměl nejmenší šanci. May the bastard rest in pieces.

Loot byl skutečně zajímavý, Gizmo mezi faldíky schovával elegantní pistoli Mauser. Palebná síla sice nesahá Desert Eaglu ani po kotníky, ale jeden musí střílet tím, do čeho má náboje. Polepšil jsem si i finančně, Killian chválou nešetřil a odměnil mě pěti stovkami zátek. Stejně parchant ví, že je u něj obratem protočím za náboje.

Čas na chvilku zpomalit, posadit se do Skum Pittu, objednat si panáka místní samohonky a tiše rozjímat.

Fallout 1, část třetí – Junktown

To by ovšem v tomhle městě nesměli být všichni úplně pošahaný! Nestačil jsem si ani objednat, když tu se ve dveřích baru zjevil magor ze Skulz a začal prudit. A prudil tak dlouho, než majiteli baru Nealovi ruply nervy a umlčel ho několika přesnými výstřely do měkkých tkání. Dost, hra se mi zjevně snaží naznačit, že situace se Skulz je neudržitelná. Přepočítal jsem náboje v hromové holi a vydal se do Crash House Hotel, kde mají Skulz hnízdo.

Hotové klubko zmijí. Stačí zahlásit něco jen trochu urážlivého a hned v odpověď sviští zaťatá pěst. Ani s vůdcem gangu Vinniem není kloudná řeč. Jediný, kdo se jeví aspoň trochu příčetný, je děvečka Sherry poflakující se u vchodu. Vypadlo z ní, že oblíbenou kratochvílí gangu je špinavá práce pro Gizma, a že většina členů se neštítí ničeho. Ovšem že ona spíš ráda kreslí. Je nad atomový hřib jasné, kudy cesta vede. Jemně jsem Sherry dostrkal k přehodnocení životních priorit a k opuštění gangu. Dokonce se mi jí podařilo přesvědčit, ať proti Skulz svědčí. Což Lars, místní pravá ruka zákona, slyšel moc rád. Vida, nepadl jediný výstřel a po Skulz ani vidu, ani slechu. (Ne, že bych je vystřílet nezkusil, ale reakce strážných byla na můj vkus příliš prudká.)

Konečně si můžu dát onoho zaslouženého panáka. Při srkání ušlechtilé whisky vyrobené patrně z radioaktivní nemrznoucí směsi a zkvašených brahminích žláz jsem ze zpěváka, který osazenstvo Skum Pittu vytrvale oblažuje svou produkcí, vytáhl polohu dvou nových lokací - města Adytum a bunkru Brotherhood of Steel. Hmm, bratrstvo oceli. to by mě zajímalo, co TOHLE bude zač. Už už jsem se chystal trhnout oponou a vydat se na další cestu, když jsem si všiml Tycha, drsňáka postávajícího v rohu Skum Pittu. Ukázalo se, že jde o rangera z Mohavské pouště, který se po všem dobrém, co jsem v Junktownu vykonal, ochotně přidá k mé skupince postapokalyptických dobrodějů. A rangerům z Mohave se prostě neodporuje.

Přijetím Tycha do party jsem povýšil o další level a body rozdistribuoval mezi speech a barter. Trochu mě překvapilo, že Fallout 1 nemá limit na počet společníků. V tuhle chvíli je se mnou Ian, Dogmeat a Tycho. Jestli to takhle půjde dál, tak za chvíli mám svou osobní mini-armádu :)

Vypadá to, že Junktown mi ukázal vše, co mohl, tedy vzhůru do Hubu!

Fallout 1, část třetí – Junktown

Komentáře k:
"Fallout 1, část třetí – Junktown"

  • Powerack napsal:

    Jo jo, Fallout to je má velká srdcovka. Dohrál jsem jedničku i dvojku tolikrát, že se mi o tom pomalu i zdálo. Nejvíc mně bavila hra za záporáka, kdy na konci hry správce zastřelím. Junktown jsem přenechal Gizmovi, zastřelil Tandi i Aradeshe, vystřílel celý bunkr bratrstva. V Hubu jsem dělal špinavou práci pro Dekkera. Vystřílel Blades i Gunrunnery. To byly časy :-)

  • RadaR napsal:

    Sledgi, až to dohraješ, bude to příběh na knihu! Nebo alespoň takovou brožurečku ;)

  • Powerack napsal:

    Teď na tu tvou postavu koukám. Kdo si sakra dává lichou endurance? Lepší dát sudou a přebytečný bod hodit na luck, kvůli kritičákům, případně odebrat z luck a přidat endurance :-D No a charismu dát max na 4 (vezmeš dogmeata a Iana, nebo jinýho nosiče) a je po starostech.

    • Sledge napsal:

      :)) Já to tam klikám tak nějak pocitově, propočtama jsem se nikdy nezatěžoval :)

    • Pentium napsal:

      Tohle není Fonline (tj. pár „validních“ buildů a všechno ostatní šit, noobismus atd.), END je lepší sudá, u štěstí je to u mířených střel do hlavy/očí malý rozdíl a u nemířených to nemá smysl diskutovat. Někdo může chtít mít vysoké charisma kvůli více společníkům nebo prostě proto, aby to byl charismatický charakter, co se ze všeho vykecá (nebo mu není příjemné, že NPCs mají nejapné poznámky kvůli vzhledu). Fallout proslul právě díky množství způsobu, jak jej hrát a řešit problémy, víš?

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)