Ještě-pořád-ne-ale-už-skoro-dohráno * X-COM: Terror from the Deep

Teror z hlubin byl pro mě vždy jen "to horší UFO". Jiný, ošklivější vzhled, ale v jádru stejná hra. Po několika desítkách hodin hraní, ze kterých mě bolí každý kloub na pravé ruce, musím konstatovat, že TFTD je více než jen pouhým přebarvením a datadiskem. Bohužel...

Ze základních stavebních kamenů se od jedničky nezměnilo vůbec nic. Ovšem každé stránce hry podstatně narostl faktor zákeřnosti. Ne jen obtížnosti, ale opravdu zákeřnosti. Je to hra pro X-COM veterány, kteří v Enemy Unknown i na nejvyšší obtížnost marně hledají výzvu. Je to hra od podlých vývojářů, kteří se rozhodli hráče pořádně nasrat! :)

Co musím ocenit je atmosféra. Kdysi mi to přišlo takové jalové, lovit najednou emzáky v hlubinách moří, ale dnes, kdy mám nakoukáno podstatně víc béčkových filmů a seriálů, jsem konečně pochopil, kam autoři mířili. Zatímco první díl, tedy X-COM: UFO Defense / UFO: Enemy Unknown, je devadesátkový sci-fi thriller ve stylu X-Files, dvojka je padesátkové béčko s příšerami z hlubin, Creature from the Black Lagoon říznutá The Thing from Another World a Invaders from Mars. Design emzáků a techniky mi sice pořád přijde o řád méně nápaditý, než v jedničce, nicméně ten hororový klaustrofobický feel tam je.

Zpět k obtížnosti. Minimálně tři klíčové prvky hry jsou o notný kus tužší, než byly v prvním díle:

1) Emzáci. Jako celek jsou podstatně silnější. Tam, kde se fyzicky nejodolnější Muton poroučel po třech dobře mířených výstřelech z laserové pušky, nastupuje Lobster Man, který bez problémů ustojí devět ran z gaussovky (na nejlehčí obtížnost, zbraně beru jako +- ekvivalent). Jistě, je poměrně snadné ho omráčit tazerem, popř. mu v pozdějších fázích hry rozlousknout krunýř vrtákem, ale taktika mano-a-mano se provozuje blbě, tančí-li kolem vás krabižníků víc. Řešením je omračující a velmi účinný Thermal Shock odpalovač, ale když se vám krabíci začnou v půlce čištění emzácké základy probouzet, výsledný humrový koktejl vám přivodí nejednu těžkou chvilku.

Pokud vás v jedničce vytáčeli chryssalidi měnící vaše chrabré mužstvo a ženstvo v uslintané zombie, bude pro vás Tentaculat, podivný mozek se zobákem a chapadly, noční můrou. Především proto, že na rozdíl od kryskladů umějí tentaculati i "létat". Základní obranu, tedy uletět, která fungovala na krysklady, v TFTD nelze použít. Jakmile vás ta svině zmerčí, máte po žížalkách. A nesmíme zapomenout na oblíbené psionické útoky. V jedničce jich byla schopna rasa Etherealů plus vybraní jedinci z řad Sectoidů. Ve dvojce jsou to Aquatoidi (kromě vojáků v podstatě všichni), Gillmani (commander) a Tasothi (squad leader).

Ve výsledku vás buď rozemelou na kaši rasy fyzicky odolné, nebo vám rasy výše zmíněné přemění mozek v jahodový puding. Nic mezi tím. Pamatujete na pohodové mise se Snakemany (Hadomy)? Zapomeňte! Samozřejmě platí, že ve chvíli, kdy máte vojáky vycvičené, a to jak fyzicky, tak duševně, plus oděné v Magnetic Ion Armor, stávají se přesdržky s emzáky podstatně lehčími, nicméně než se do takového stadia prohrabete, čeká vás peklo. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu....

2) Výzkum. Ve srovnání s TFTD je výzkum v EU až komicky přímočarý. Navigace, motory, slitiny, elerium-115 a bum, Avenger / Mstitel se prohání noční oblohou. Do dvojky přidali vývojáři jistá "vylepšení". Pro pokročení v některých větvích výzkumu je třeba zajmout konkrétní emzáky a pro dokončení některých výzkumů je třeba mít na skladě konkrétní předměty. Nápad je to vlastně docela dobrý, nicméně autorům se to podařilo zamotat tak moc, že výzkum v původní verzi hry obsahuje řadu chyb, které vám snadno zabrání v dalším postupu ve hře. OpenXcom naštěstí všechny tyto chyby řeší, ale dostat se k pokročilejším brněním a ponorkám pořád není legrace.

Mě konkrétně potrápil fakt, že pro otevření větve vedoucí k magnetickému brnění a Leviathanu, ultimátní ponorce, je třeba zajmout živého emzáka rasy Deep One. Nekecám, několik hodin čistého času jsem nenarazil ani na jednoho! Nakonec se naštěstí na mapě objevila nenáviděná "parníková" mise, která má vzhledem ke své teroristické podstatě výskyt těchto emzáků velmi pravděpodobný. A taky že ano - přiletěl jsem a parchant stál jen o pár políček vedle. Omráčit, hodit do báglu, naložit do Tritona a nechat parník parníkem.

3) Mise. Větší a těžší. Např. emzácké základy mají nyní dvě části, podobně jako Cydonie v jedničce, a druhá část má dokonce několik pater! UFA jsou samá přepážka, za kterou se sviňák z vnějšího vesmíru může schovat. Přepady parníků jsou zdlouhavý očistec, který pro zachování duševního zdraví doporučuji ignorovat. Děsím se toho, co si na mě hra připravila do mise finální, hlavní emzácké základny T'leth....

Hádáte dobře, přesně proto ještě hru nemám dohranou. Všechno potřebné je sice vyzkoumané, na T'leth můžu vlítnout, kdykoliv budu chtít, ale mám strach! Chybí mi totiž trénované vojsko. Pár veteránů mi zařvalo při posledním čištění emzácké báze a ti, co zbyli, mají zanedbatelnou odolnost proti psionickým útokům. Takže páteř obrany aktuálně tvoří hrstka nováčků a dva tančíky. A obávám se, že tentokrát mi taktika krejte se za negry nevyjde. Nezbývá, než zatnout zuby a pustit se do tréninku. Třeba pomůže Eye of Tiger v nekonečné smyčce.

Abych to nějak uzavřel. X-COM Terror from the Deep je pořád famózní hra, jednoduše proto, že jde o jedničku téměř přes kopírák, ale skoro všechny nové prvky, které jí měly udělat ještě lepší, jí naopak srážejí. Stylizace se sice povedla na výbornou, ale obtížnost je přestřelená a hlavní bolest, repetitivnost v pozdějších fázích hry, naopak vůbec adresována nebyla. Rozvleklé mise a komplikace ve výzkumu jí dokonce ještě zdůrazňují.

Každopádně přísahám, že to dohraju, jako že Sledge - vesmírný dobrodruh jmenuju. I kdybych měl nováčky posílat vlnu za vlnou na jistou smrt a čarovat se save / load do zemdlení.