Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

K nákupu šest let staré hry The Lord of the Rings: War in the North mě motivoval především co-op multiplayer. Máme takovou trojčlennou skupinku lidí, co se snesou přes Skype, a většinou se oddáváme klasice Age of Empires 2. Chtěl jsem to něčím ozvláštnit, a tak jsem je donutil k nákupu této zánovní rubačky, že si jako zahrajeme spolu.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Nakonec z toho moc nebylo, páč je to banda nespolehlivých vobejdů, ale bylo mi líto hru jen tak nechat ležet ladem, už jen proto, že má slabost pro Pána Prstenů není tajemstvím. Tak jsem se pustil aspoň do singlu.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Děj War in the North běží souběžně s příběhem knih a filmů. V jeden moment se dokonce na krátký okamžik obě linky protnou a vy se tak setkáte se starými známými. Nicméně hlavní váha vyprávění leží na lokacích a příhodách dříve neviděných a v Pánu Prstenů jen lehce naznačených. Po této stránce je tedy hra ideální doplněk k notoricky známým událostem.

Hráč se chopí jedné ze tří volitelných postav, přičemž zbylé dvě se putování taktéž zúčastní, a to formou počítačem ovládaných spolubojovníků. Popř. je možné sezvat kamarády a nechat ovládání dalších postav na nich. Viz výše.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Po prvních dvou kapitolách z celkových osmi byly mé dojmy ze hry velmi rozporuplné. War in the North je vlastně takový moderní Golden Axe. Hráč má dokonce na výběr z téměř identických postav - obrněného trpaslíka, hbitého hraničáře a elfí kouzelnice.

Hra je sice 3D, ale pohybujete se ve VELMI přímočarých koridorech, ve kterých je vaším úkolem rozšmelcovat rozličné Sauronovo neřádstvo na kaši. Zatím dobré. Jenže! Hra jako by se za svou prostoduchou náplň styděla, proto jí ozvláštnila několika RPG prvky.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

V první řadě na svých krvavých cestách posbíráte nesčetně náhodného harampádí. Podobně jako např. v Diablu. V řadě druhé budete dělit body do několika základních vlastností, jako jsou síla, obratnost atd. A dokonce je tu i velmi jednoduchý strom schopností. Inu, jako v Diablu.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Zatím stále ještě dobré, výše uvedené prvky hru správným způsobem obohacují a částečně dávají hráči možnost upravit styl hraní k obrazu svému. Ale! Pak je tu ještě další RPG prvek - questy a z nich vyplývající dialogy. Questy jsou díky chabým odměnám zhola zbytečné a dialogy, byť slušně napsané, jsou strašně rozvláčné a zbytečně koncentrované.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Vysvětlím. Jak už jsem psal, hra je rozdělena na kapitoly. Typicky je mezi dvěma kapitolami jakýsi odpočinkový uzel, kdy je možné pokecat s nemalým množstvím postav, prodat či nakoupit výbavu a zhojit rány. Takže řekněme po hodině klikání vás najednou čeká úsek, kdy 15 minut proklikáváte NPC v dané lokaci a kecáte a kecáte a kecáte... Úplně vás to vyhodí z rytmu, ukazováček se nedočkavě chvěje nad levým myšítkem, ale nemůžete si pomoct, protože vás příběh zajímá.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Osobně bych z tohoto typu dokonale lineání hry jakékoliv konverzačky vyházel, udělal z nich jen krátké namluvené předěly a ty rozprostřel rovnoměrně mezi vší tu přesdržku s orky. Hlavně ať hráč nevychladne!

Moc se mi nezamlouvala technická stránka. Z celé hry přímo čiší, že byla dělána především pro konzole. Grafika je místy téměř úchvatná, ale stejně tak jsem měl v jiných místech pocit, že sedím u Playstationa 2.

Hudba je nijaká, neurazí, nenadchne, po chvilce hraní jí nevnímáte. Plusové body dávám za dabing, postavy sice nemluví filmoví herci, dokonce většinou ani herci jim hlasově podobní, ale nevadí, úroveň to má. Hra prý trpí na bugy, já jsem naštěstí na nic zásadního nenarazil, jen hlasitost dialogů během hraní tvrdošíjně klesala k nule.

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Co je ale vyloženě blbé: to rubání samotné není zdaleka tak zábavné, jak by mělo být. Nějakou to nemá patřičné tempo a tu správnou údernost.

Nicméně přibližně ve třetí kapitole se stalo něco, na co nemůžu ukázat prstem, a hra mě začala docela bavit. Ne snad, že bych najednou zůstal v úžasu přikován k židli, to ne, ale nějak to do sebe zapadlo a začalo působit sice ne skvělým, ale rozhodně aspoň solidním dojmem. Možná hra zabrousí do zajímavějších lokací, možná jsem se sžil s ne úplně vyladěným ovládáním, možná za to může má obliba díla Tolkienova, nevím. Vím, že kdybych měl hodnotit, tak bych se z původních 40% posunul někam k 60%. Není to úplně zlé, ale není to ani na ovace.

Pokud vám hru někdo daruje, nebo jí potkáte v akci pod 5 euro, s klidem to zkuste. Za plných 20 euro ovšem ruce pryč.

Btw. retro bonus k dobru - Mirkwood mi trochu připomněl Kyrandii :)

Dohráno – The Lord of the Rings: War in the North

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)