Indiana Jones: The Greatest Adventures
Většině hráčů šedá kůra mozková na dotazy “Indiana Jones” a “staré hry” vyplivne hru “Indiana Jones and The Fate of Atlantis”. Jak by taky ne, vždyť jde o nejlepší adventuru ve známém vesmíru! Ano, někteří myslitelé to označují za klišé a stokrát opakovanou lež, jež pravdou se stala, ale jak by řekl Indiana: “Uh-huh.” Tak.
Byla by ovšem škoda zapomenout na další povedenou hru s Indym v hlavní roli. Indiana Jones: The Greatest Adventures je arkádová hopsačka vydaná pro SNES. Samozřejmě není nutné pořizovat si konzoli, stačí emulátor a trocha čarování s googlem, než se dostanete ke správné ROMce. Samozřejmě stahujte jen v případě, že máte doma originální cartridge! ;)
Hra je lehce inspirována původní filmovou trilogií. Např. v první úrovni vás bude jeskyní pronásledovat obrovitý kámen, ne nepodobný tomu z Raiders of the Lost Ark. K eliminaci nepřátel, vesměs nácků, máte k dispozici především pěsti, bič a pistoli, tedy obvyklý Indyho trojboj. Kromě z boku viděných 2D úrovní vás čekají i pseudo 3D specialitky, jako např. sjíždění zasněženého svahu na nafukovacím raftu jako vystřižené z Temple of Doom.
Jedno video lepší tisíce slov, mrkněte tedy na gameplay prvního levelu. V závěru jsem to schválně trochu pokaňkal, kvůli death animačce.
Nintendo Wii, svět se v prdel obrací!
Proč v prdel? Protože když se kapitán líná prdel, tedy já, nechá zlákat k hopkání a parakotoulům před televizí, není s realitou něco v pořádku!
Vánoce. Každoročně jsou miliony mužů postaveny před otázku, jakým dárkem potěšit drahou polovičku a sebe ZÁROVEŇ. Průnikem dárkových množin letos budiž Nintendo Wii. Drahá si zahopká a zavrtí, zatímco kapitán líná prdel koupí sobě gamepad a užije si něco emulátorů, retra a starých her.
Tak zněl plán.
Jak už to tak s plány bývá, vloudilo se malé ALE. Výsledkem tohoto ALE je nepohyblivost kapitánových horních končetin, jakožto i mírná ztuhlost končetin spodních. Proklatý box! Jak si můžete domyslet, mé první dojmy z Wiička jsou více než kladné. V balíku dodané Wii Sports pěkně demonstrují možnosti pohybového ovládání, a až na baseball jsou i docela zábavné.
Ovšem zábavné není, když vás drahá několikrát po sobě v onom boxu vyklepne!
2 povzdechy a údivné kroucení hlavou
Wii jako ultimátní konzole na staré hry?
Na spoustě e-shopů se dočtete následující: “S Nintendem Wii získáte neomezený přístup do bohatého dvacetiletého archivu titulů pro Nintendo 64, Super Nintendo Entertainment System (SNES) i legendární Nintendo Entertainment System (NES).” Což zní famózně. Všem realistům se ovšem u slova “neomezený” rozdrnčela v hlavě varovná signalizace. Skutečnost je trochu jiná. Archiv nejen, že není tak bohatý, jak by z marketingového blábolu snad mohlo vyplývat, ale i přístup k němu je omezený až kurevsky. Staré hry vás budou stát něco mezi 500 – 1000 Wii body. Tyto Wii body vám nesnese slepička, ty si musíte zaplatit pěkně za hotové. 1000 Wii bodů stojí kolem tří stovek v českých. Staré hry vás tedy vyjdou na nějakých 150 – 300 káčé. To sice není moc, ale o nějaké neomezenosti se mluvit nedá.
Wii jako DVD přehrávač?
Zkusil by mě někdo věci znalý vysvětlit, proč se Nintendo rozhodlo NEudělat z Wii mimojiné i DVD přehrávač? Zvlášť, když jsem se dočetl, že mechanika jako taková nemá s přehráváním DVD problémy? Pane Spocku, já v tom logiku prostě nevidím!
A nyní z veselejšího soudku: co si mám zahrát?
Pokud se vám snad Wii již ve skříni válí, uvítal bych tipy na osvědčené tituly. Nějaké to typické “must have” pro danou platformu :)
30 let kapesních konzolí
Na PCworldu je pěkný přehled kapesních konzolí, od Milton Bradley Microvision (neznáte? já také ne) až po PSP a Nintendo DS. Viz 30 Years of Handheld Game Systems.
A na mě zase padla tíseň. Jak málo toho zatím v poličce opatruji!
Nintendo
Game Boy a Game Boy Advance. Zatímco první jmenovaný je bezesporu geniálním vynálezem, o Advance (GBA) už bych se to samé tvrdit neodvážil. Nepodsvícený barevný displej je zlo, na kterém se hraje podivně. U původního GB to není problém, omezená paleta barev zanechává obraz přehledným. Ovšem na GBA se hra sleje do barevného guláše chaosu a zmatku. GB Color (GBC) na tom nejspíš bude podobně… ale stejně si ho jednou pořídím :) No a DSko je samozřejmě pecka, i když mám jen původní, přeodporný model.
SEGA
To GameGear je úplně jiný průser. Na jedné straně slušný displej, na druhé straně příšerná konzumace energie. Baterie vám dojdou rychleji, než stihnete vystudovat práva v Plzni. Ze zvýšeného počtu baterií (6x AAA) zase vyplývají olbřímí rozměry. Z kapesní konzole se stává spíše konzole příruční. Kufříková.
Ale i když se na většině z těch starších dneska pohodlně hrát nedá, stejně je fascinující sledovat, kde kapesní konzole začaly a jakou cestou jdou. Taky máte pocit, že Nintendo bylo vždycky o krok vedle a dva skoky napřed?
A co vy, válí se vám v poličce něco pěkného? Tetris od vietnamců nepočítám! ;)
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
