Notorický nedohrávač
Když hru rozehrajete a baví vás, znamená to, že jí i dohrajete?
Probudím-li k životu pozapomenuté paměťové bloky, vychází mi, že se hraní věnuji nějakých 14 let. Z toho minimálně 10 let poměrně intenzivně. Kdybych měl ovšem spočítat tituly, které jsem opravdu dohrál, vystačil bych si s pozoruhodně malými čísly. Ano, některé hry v podstatě konec nemají (SimCity), u některých je problém konec určit (Warlords) a nepočítám do výsledku hry, které jsem dojel s návodem. Ale i tak je to … málo.
Špatné hry pochopitelně odhodím po pár minutách, ale i ty dobré většinou nedobruslím do zdárného konce. Notorický nedohrávač. Přitom by mě např. nikdy nenapadlo vypnout rozkoukaný film. Dokonce většinou nevypnu ani ŠPATNÝ rozkoukaný film. Ale hru prostě uložím a nevrátím se nikdy více.
A přišel jsem na to, proč. Her je prostě příliš mnoho! Banální sdělení, ale vystihuje můj problém nejlépe. Je to to samé, jako když celý den bezcílně bloumáte po internetu a doufáte, že právě za tím dalším klikem objevíte něco ÚŽASNÉHO. Zkouším jednu hru za druhou a i když mě baví, nemůžu se zbavit pocitu, že právě ta DALŠÍ mě naprosto odrovná. Staré hry jsou speciální kategorie – snadno dostupné, rychle stáhnuté, rychle nainstalované. Jednohubky, kterých spořádáte na posezení talíř.
A směřujeme od diagnózy k léčbě. Poškádlím-li paměťové bloky ještě více, zjišťuji, že za poslední roky se situace zlepšuje a počet opravdu dohraných titulů narůstá. Ptáte se proč? Prosté – začal jsem hry kupovat a ne je v mladické nerozvážnosti lovit někde po warez fórech. Jako když v restauraci vysolíte 200,- na dřevo, vyzobete talíř do posledního drobku a nádavkem vpašujete do kapsy hrst párátek a papírových ubrousků. Za svoje peníze chcete adekvátní množství zábavy.
Je to tak, dostal jsem se k tomu, že pirátství je humus, jen jsem k tomu došel opačným směrem, než je běžné! :) A co jsem tím chtěl vlastně říct? Ani nevím, chcete-li, berte to jen jako slohové cvičení v disciplíně “slovní průjem”.
A jdu si rozjet další SimCity, co nekončí!
Když už je ta olympiáda…
…a všichni blázní s hokejem, crmdnu taky trochu benzínu do hořícího stohu.
Vyloženě sportovní hry mě nikdy moc nebraly, snad kromě starých klasik Sensible Soccer a Winter Challenge / Summer Challenge. Blbůstky typu Ski or Die nepočítám.
Zvláště ke kolektivním sportům odpradávna chovám nepřekonatelný odpor. Jak by taky ne, nohy mám šejdrem a ruce volšový, rozhodně pokud jde o práci s míčem libovolného rozměru. S holí v ruce se cítím trochu jistěji, ovšem tam zase číhá jiný průser, a to ten, že na ledě jsem si schopen na třech metrech vyrazit čtyři zuby.
A přesto je tu jedna sportovní hra, se kterou jsem strávil dlouhé hodiny, jak v single, tak multiplayeru. NHL98, jediný opravdu přelomový díl celé série. Aby si někdo nemyslel, že si to cucám z prstu – zkoumal jsem většinu dílů, od NHL93 po NHL02. Díl od dílu je znát pokrok v mezích zákona, ale gameplay NHL97 a NHL98, to je nebe a dudy! Naopak, NHL99 je jen datadisk s lepší grafikou.
A řekněte, není tohle nejlepší intro, které kdy hra se zkratkou NHL měla?
A pokud patříte mezi tu část národa, kterou hokej až nezdravě fascinuje, pokračujte v krasojízdě na www.hokej-historie.cz.
Star Trek Online, HW nároky
Malý technický dodatek k minulému článku “O Star Trek Online z hvězdné lodi USS Tiberius“. Jak jsem uváděl, hra byla instalována na mou hlavní vědeckou konzoli, což je Intel Pentium Dual-Core E5300, 2GB DDR2 800MHz RAM a Radeon HD4670. V podstatě low-endová sestava za pár tisíc. Ale my, co “víme”, si už z principu nekupujeme drahé a nabubřele výkonné železo, že? ;)
Každopádně na uvedené konfiguraci se v rozlišení 1280×1024 hra hýbe slušně, nedostatek výkonu je občas znát jen v away team misích. Tam je mimochodem graficky Star Trek Online neslabší, od nepřirozeného pohybu postav po chvílemi opravdu hnusné textury. Vesmírné souboje ovšem nejen, že vypadají skvěle, ale také se skvěle hýbou. U všech nastavení grafiky volume doprava sice nemám, ale na stupnici low-medium-high-ultra se pohybuji kolem high.
Co je ale zajímavější, je herní veterán mé drahé polovičky, s konfigurací AMD Athlon XP2800+ (topící jak ďas), 2GB DDR 300MHz RAM a Radeon X1650. Tedy sestava hluboko pod uváděnými minimálními požadavky – tzn. Athlon X2 3800+ a GeForce 7950 / Radeon X1800. Ano, detaily jsou téměř na minimu (ale ne úplně!), hra vypadá o poznání hůře, než na mém PC, ale v rozlišení 1366×768 se hýbe dostatečně plynule na to, aby se dala hrát. Opět platí, že vesmírné souboje jedou jako po másle, zatímco away mise jsou trochu pain in the ass.
Pokud tedy patříte mezi nešťastníky se slabší mašinou, netřeba zoufat, engine Star Trek Online je dostatečně gumový a lze ho nastavit k obrazu svému. Btw. nemáte někdo v šuplíku X1950 / 7600GT do AGP? ;)
P.S. Pokud budu mít o víkendu chuť, zkusím hru na Asus EEE 1000H, tzn. na Atomu 1.6GHz, 2GB RAM a Intel GMA X3100 kartě. Uvidíme, co to udělá!
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
