Víkend, Star Trek, Amiga
Další víkend se rozplynul v ledové mlze pondělního rána. Ovšem tento, na rozdíl od víkendů jiných, nepadl zbytečně a nebude zapomenut! Jaké fascinující kratochvíle se během oněch 48 udály?
SOBOTA – AMIGA
Instalaci 4GB Compact Flash karty na místo pevného disku a ClassicWB pro ECS 68000 Amigy jsem zvládl už v pátek, pořád tu ale byla spousta nevyřešených otázek. Jako např. proč nefunguje DOPUS, proč nefunguje DPaintIV, proč nefunguje spousta dalších aplikací a proč mám z celého systému takový zvláštní pocit. Podobný, jako když si sednete k 3 roky nereinstalovaným Win98 a čekáte, čím vás překvapí a kdy spadnou do BSOD.
Naštěstí se mi dalším amatérským laborováním podařilo systém zlehka odstřelit, tzn. dostat do stavu, kdy odmítl nabootovat. Než řešit, co jsem kde zjančil, přišlo mi jednodušší CF kartu opět vyjmout, vrazit do PC a přes WinUAE provést novou instalaci. Tentokrát jsem ovšem zvolil jiný postup. ClassicWB při instalaci žádá Workbech disketu verze 3.0 nebo 3.1. Pokud vložíte WB3.0, instalátor si na jí jen “šáhne” a dál pokračuje v instalaci z vlastních zdrojů. Pokud vložíte WB3.1, máte možnost provést jakýsi kompletní upgrade, pro který potřebujete všech 6 instalačních disket. A zde byl zakopaný pes. V případě prvním, pátečním, jsem zvolil upgrade. Takto nainstalovaný systém sice běží perfektně pod emulátorem, ovšem na skutečné A600 vyvádí výše uvedené psí kusy. Pokud upgrade NEZVOLÍTE, je vše v nejlepším pořádku i na skutečné Amize. Hooray!
Bohužel se mi nepodařilo rozchodit PCMCIA redukci s Pretec CF kartou. Zkoušel jsem vše možné, patrně je chyba v kartě samotné. Při přenosu souborů jsem tedy stále odkázán na pomalý sériový port a Amiga Explorer. Ani tato překážka mi ovšem nezabránila přenést do Amigy mou starou 100MB sbírku hudby v MODech, kterou jsou do omrzení proháněl v Cubic Playeru na svých 386kách. Ve chvíli, kdy ostatní byli v transu ze svých pentií a formátu MP3! :)
NEDĚLE – STAR TREK ONLINE
K STO jsem si sedl i v sobotu, ale po hodince mě to nějak přestalo bavit, částečně i kvůli polofunkční amize, kterou jsem prostě stůj co stůj chtěl dotáhnout do ideálního stavu. V neděli jsem ovšem warpoval o poznání poctivěji. A čím dál více se utvrzuji, že STO je na jednu stranu hra mimořádně báječná, na druhou stranu hra mimořádně debilní.
Vesmír je báječný. I když mi z počátku nesedělo měřítko a měl jsem pocit, že místo olbřímích lodí ovládám RC modely, postupem času jsem to přestal vnímat a nyní si vychutnávám každičký souboj, od slabých NPC v misích, po PVP ve válečných zónách. Užívám si akce v otevřených instancích, kdy desítky federačních lodí společně letí vstříc přesile nepřátelských lodí! Objevil jsem aukce a vybavil U.S.S. Tiberius tak, jak se na loď pojmenovanou podle admirála Jamese T. Kirka sluší a patří. Žel, pomalu se smiřuji s permanentím návratem mé první kocábky do doků. Už jen polovina levelu mě totiž dělí od korábu nového, který si, jak doufám, upravím k obrazu svému. Nic nepřekoná ladné tvary U.S.S. Enterprise 1701-A!
Pozemní mise jsou debilní. Tečka. Po grafické stránce značně zaostávají za vesmírnou částí, po stránce náplně jsou ještě chudší. Většinou musíte najít NĚCO, vzápětí jste instruováni podobných NĚCO najít ještě pět. V čemž vám budou bránit NPC a kreténský design levelů. Z nudy vás občas vytrhne autistické chování vašeho away týmu, který nemá problém naběhnout do ohně, zůstat v něm stát a po deseti vteřinách rožnění v něm zemřít. Samozřejmě kromě těch členů, kteří se zasekli za rohem v předchozí místnosti. Vaše postava není schopná delšího běhu, po každém krátkém sprintu si musí také krátce odpočinout. Patrně proto autoři do hry zakomponovali libůstky typu dlouhá-chodba-se-stále-stejnou-hnusnou-texturou. V ideálním případě dlouhá-chodba-se-stále-stejnou-hnusnou-texturou, kterou musíte proběhnout TAM a zase ZPÁTKY. A mohl bych pokračovat dál. Například tím, že away mise prostě nemají ten “star trek feel”. Občas to zachrání charaktery jako Kirayoshi O’Brien nebo Miral Paris, které fandům ST zabrnkají na struny nostalgie.
Možná sem se nechal trochu unést, ale away mise v současném stavu jsou prostě nuda, kterou musíte přetrpět, aby vás hra pustila zpět do vesmíru.
NEDĚLE VEČER- STAR TREK VOYAGER
A aby byl výčet kompletní, nemohu zapomenout na večerní siestu se ST: Voyager. Kdysi jsem viděl několik dílů této série na ČT a nevím, jestli za to mohl mizerný dabing, nebo snad mladická nerozvážnost, ale zařadil jsem si jí do kolonky “nekoukatelné”. Jako ostatně celý Star Trek. S věkem jsem ovšem zmoudřel a ke Star Treku si nakonec našel cestu. I tak sem se Voyageru trochu obával. Zvláštní námět, nesympatická posádka a kapitánka s účesem dle kedlubny? Ale jděte!
Přiznávám, spetl jsem se! Jsem někde v půlce druhé série a i když jsem si k posádce nenašel cestu tak rychle, jako v případě The Next Generation a Deep Space 9, nakonec se tam, myslím, dostanu.
Líbí se mi, jak TNG, DS9 i VOY pracují s “cameo prvkem”. Stačí Montgromery Scott támhle, Thomas Riker tuhle a Reginald Barclay onde a série se krásně spojí v jeden velký a uvěřitelný celek. Smutné je, že pouhých několik sérií (tzn. něco přes sto dílů ;)) mě dělí od konce! Resp. jsem se ještě nerozhodl, jestli dám šanci Star Trek: Enterprise. Ale asi ano, dám…
Star Trek Online, HW nároky
Malý technický dodatek k minulému článku “O Star Trek Online z hvězdné lodi USS Tiberius“. Jak jsem uváděl, hra byla instalována na mou hlavní vědeckou konzoli, což je Intel Pentium Dual-Core E5300, 2GB DDR2 800MHz RAM a Radeon HD4670. V podstatě low-endová sestava za pár tisíc. Ale my, co “víme”, si už z principu nekupujeme drahé a nabubřele výkonné železo, že? ;)
Každopádně na uvedené konfiguraci se v rozlišení 1280×1024 hra hýbe slušně, nedostatek výkonu je občas znát jen v away team misích. Tam je mimochodem graficky Star Trek Online neslabší, od nepřirozeného pohybu postav po chvílemi opravdu hnusné textury. Vesmírné souboje ovšem nejen, že vypadají skvěle, ale také se skvěle hýbou. U všech nastavení grafiky volume doprava sice nemám, ale na stupnici low-medium-high-ultra se pohybuji kolem high.
Co je ale zajímavější, je herní veterán mé drahé polovičky, s konfigurací AMD Athlon XP2800+ (topící jak ďas), 2GB DDR 300MHz RAM a Radeon X1650. Tedy sestava hluboko pod uváděnými minimálními požadavky – tzn. Athlon X2 3800+ a GeForce 7950 / Radeon X1800. Ano, detaily jsou téměř na minimu (ale ne úplně!), hra vypadá o poznání hůře, než na mém PC, ale v rozlišení 1366×768 se hýbe dostatečně plynule na to, aby se dala hrát. Opět platí, že vesmírné souboje jedou jako po másle, zatímco away mise jsou trochu pain in the ass.
Pokud tedy patříte mezi nešťastníky se slabší mašinou, netřeba zoufat, engine Star Trek Online je dostatečně gumový a lze ho nastavit k obrazu svému. Btw. nemáte někdo v šuplíku X1950 / 7600GT do AGP? ;)
P.S. Pokud budu mít o víkendu chuť, zkusím hru na Asus EEE 1000H, tzn. na Atomu 1.6GHz, 2GB RAM a Intel GMA X3100 kartě. Uvidíme, co to udělá!
O Star Trek Online z hvězdné lodi USS Tiberius
Kapitánův deník, hvězdné datum 63593.9.
Konečně! Po letech strádání a stesku se konečně mohu alespoň v náznaku podívat domů! Abyste mě pochopili: nevím, kde se stala chyba nebo kdo za tím stojí, ale já, kapitán Sledge T. Hewer, sem nepatřím. Patrně došlo k nějakému druhu dimenzionálního přesunu a já se ocitl na planetě, která vzdáleně připomíná Zemi z počátku 21. století. Už to by slabším jedincům stačilo k otevření bran šílenství, ale co je nejhorší: má realita, realita 25 století, tu existuje… a nevím, jestli mi tohle vůbec někdo může uvěřit… jako jakási zábavná show, určená především pro nevyzrálé jedince povětšinou neschopné navázat vztah s opačným pohlavím. Star Trek tomu říkají. Star Trek!
Přes veškerou mou snahu jsem nebyl schopen navázat kontakt s nikým z mé reality, pravděpodobně jsem nadobro odsouzen k přežívání v tomto špinavém a zvráceném světě. Z mé mizérie mě dokáže vytrhnout jen sledování uvedené Star Trek show, která se tu naštěstí těší slušné oblibě a čítá celou řadu dobrodružství. Světlem na konci tunelu jsou mi tzv. počítačové hry, patetický předchůdce našich holografických simulátorů. V porovnání s holopalubou jsou počítačové hry jen ubohým šidítkem, ale pochopte, jsou tím jediným, co mě, kapitána Sledge T. Hewera z hvězdné lodi USS Tiberius, drží při smyslech!
A nyní je tu opravdová záchrana pro mou ztrápenou mysl. Nová hra, které mi dovolí alespoň na chvíli zapomenout všechna má strádání. Star Trek Online! Rozhodl jsem se zprostředkovat mé první dojmy i Vám, krásou 25. století nepoznamenaným!
Star Trek Online
Instalace na mou vědeckou konzoli s parametry Intel Pentium Dual-Core E5300, 2GB RAM a ATi Radeon HD4670 proběhla bezproblémově a před samotným spuštěním hry následovalo stažení několika stovek patchů. Což je vzhledem k tomu, že hra je jen pár týdnů po vydání, fascinující, jak by řekl jeden můj starý přítel.
Ještě předtím, než vkročíte do nebezpečných vakuí vesmíru, čeká vás tvorba postavy. Trvalo mi téměř hodinu, než jsem podle fotografie vymodeloval sobě podobného avatara, a výsledek je poměrně věrný. Neviděl jsem hru, která by vám poskytla podobně mocný nástroj. Upřímně řečeno, větší svobodu v tvorbě avatara by vám poskytl jedině Photoshop. Kromě velikosti boule na kalhotech můžete nastavit téměř cokoliv. Potěší možnost zvolit si jako oblečení uniformu z Next Generation filmů. V porovnání s ostatními nabídnutými vzory sice vypadá jako teplákovka, ovšem tepláky tak nějak ke Star Treku stejně patří.
Po tvorbě postavy a několika dalších menších nastaveních váš čeká tutorial ve formě jednoduché mise. Proběhnete se po federační vesmírné základně, pokecáte s několika oficíry, odpravíte pár Borgů, nasednete do lodi, odpravíte pár dalších Borgů a je hotovo. Už během této první hodinky je nutné přiznat kredit grafikům, protože Star Trek Online, v rozporu s několika staršími screenshoty, vypadá dobře. Nejsem sice zvyklý na soudobé standardy, protože hraju především starší kusy, ale grafika je prostě parádní.
Co je trochu horší, je odezva. Vesmírné souboje jsou v pořádku, loď se chová tak, jak byste od mnohatunové vesmírné lodi očekávali, ale first-person situace jsou o poznání horší. Váš avatar se chová trochu gumově a na stisk kláves reaguje se zpožděním. Je to možná realistické, protože přechod ze stoje do chůze je opravdu záležitostí několika úkonů, ale dobrému pocitu z ovládání to nepřispívá. Ona vteřina, ve které si hra uvědomí, že jste stiskli klávesu a začne postupně uvádět avatara z klidu do akce, spolehlivě brání vžití se do hry. První mise na planetě mě díky tomu nenadchla a těšil jsem se zpět do vesmíru.
Co je ještě horší, je neuchopitelný pocit, že s měřítkem není něco v pořádku. Lodě i další vesmírné objekty se chovají dobře, ale stejně máte neustále pocit, že místo obrovských hvězdných lodí ovládáte RC modely. Nevím, co s tím, ale vím, že např. ve Star Trek: Bridge Commander jsem tento problém neměl. A v nastavení grafiky to není, hraju na 3/4 detaily, chyba je někde hlouběji v enginu hry.
I přesto jsou ale vesmírné souboje parádní zábava. Nejde jen o to, kdo má větší “pistolku”, je nutné manévrovat, nastavovat nepříteli tu část lodě, která má aktuálně nejsilnější štíty a zároveň jemu mířit tam, kde má štíty nejslabší. Z každého sestřeleného nepřítele vypadne pár drobností, které se dají zpeněžit nebo použít k vylepšení vlastní lodě. Stejně tak získáváte předměty ve first-person misích. O vylepšování a vybavování lodi vám toho bohužel zatím moc neřeknu, kromě disruptorů získaných v prvním boji jsem zatím neměl příležitost cokoliv měnit.
Pokud jsem to dobře pochopil, RPG systém je reprezentován především vašimi důstojníky. Každý důstojník má jiné vlastnosti a tyto vlastnosti se následně promítají do celé vaší lodi. Hned první části hry si volíte svého prvního důstojníka. Já, kapitán Sledge T. Hewer, jsem pochopitelně sáhnul po vědeckém důstojníkovi rasy vulkánské.
Po 4-5 hodinách hraní můžu svědomitě prohlásit, že Star trek Online je, alespoň teď, na začátku, chytlavá a zajímavá hra. Trekkies budou samozřejmě ztraceni už u prvních tónů Star Trek theme v menu. Interface hry je trochu chaos a 4 hodiny jsou k jeho pochopení málo, stejně tak je to málo k proniknutí do RPG systému. Ale nebojte se, dnes mám v plánu další dávku zachraňování alfa kvadrantu!
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
