Editorial

Proč staré hry? Vždyť ty nové jsou na pohled pěkné, na omak příjemné a tak krásně zní!

Pokud čekáte klasické “protože dneska už hry stojí za starou belu, chybí jim hratelnost!”, zklamu vás. Dnešním hrám nic nechybí. Je tu spousta kvalitních titulů, na každý kvalitní titul připadají desítky srágor a světe div se, v minulosti tomu bylo stejně. Pokud pomineme první období, kdy každá nová hra byla revolucí, prostě proto, že byla. Ano, poměr srágory:pecky se postupem času trochu upravil v neprospěch pecek, ale tak už tomu v komerčním prostředí bývá.

Tak proč starší hry? Prostě proto, že VYPADAJÍ jako POČÍTAČOVÉ hry. Ne, nešplouchá mi na maják a kupodivu mám i všech 5 pistolníků pohromadě. Prostě a jednoduše – fotorealismus mi k hrám nesedí. Milióny polygonů, gigabajty textur, prostorový zvuk, detaily s vlastními detaily. Ani případná stylizace (WOW) to většinou nezachrání. I se vší tou multimediální omáčkou jsem rád, když mi hra nechá prostor pro fantazii. Wolfenstein 3D mi toho prostoru nabídl habaděj. Doom 3 ne. V Betrayal at Krondor jsem si mohl představovat, jak ve skutečnosti vypadá fantasy svět za monitorem. Ve World of Warcraft to vidím na první pohled. Jezero je prostě jezero. Hodně vody v modré barvě. 15 let zpátky jsem viděl shluk modrých pixelů a musel si to jezero nakreslit v hlavě. Toť vše. Žádná nenávist k novým hrám se nekoná, na nostalgické nudli mě neutáhnete. Jen to prostě mám radši “trochu jinak”.

A pokud jste na tom podobně, přidejte se!. Nehodlám si tu z toho dělat osobní blog, pokud máte článek k tématu, sem s ním! Kontakt je sledgehewerZAVINAChigh-voltage.cz.

Sledgehewer, high-voltage.cz

Sdílej článek a dej o něm vědět ostatním!