Hory, doly a tlející voly za Streets of Rage 2 pro Megadrive!
Streets of Rage je výborná akční mlátička. Tečka. Hra je ďábelsky jednoduchá, má spád, solidní audiovizuální zpracování a v multiplayeru dostává šťávu, kterou jí všechny plácací a máchací volovinky z Nintenda Wii mohou závidět.
Streets of Rage 2 má k dokonalosti ještě o fousek blíže. Patrně jde o jednu z nejlepších her na Mega Drive vůbec. Každopádně v žánru beat ‘em up jde o zásadní titul. Není tedy divu, že po namlsání jedničkou jsem dostal chuť i na dvojku.
Rychlé rozhlédnutí po aukru bylo pochopitelně k ničemu, zalovil jsem tedy v kontaktech a poprosil Naked Mana. Ten, toho času v daleké Austrálii, vylovil na tamním ebay levnější kousek a surně mi ho zaslal. O necelé dva týdny později (včera) jsem rozechvělými prsty defloroval balíček s exotickými známkami a razítky.
Krásná krabička, nápis Streets of Rage 2, cedulky o cenách zapůjčení (2$ noc, 5$ víkend). Mimochodem – existovala někdy u nás nějaká půjčovna počítačových her? Otevřel jsem tedy krabičku a… a zklamaně pohlédl na cartridge s nápisem “Streets of Rage”. Bez dvojky. Dotyčný prodávající to nejspíš ani netušil, ale ve správné krabici byla špatná cartridge. Mám tedy za 500Kč záložní kopii hry. Bezva!
Nemá někdo volnou Streets of Rage 2? Platím a jsem diskrétní! ;)
Sega Mega Drive – další kouzelná krabička ve sbírce
Obyvatelná plocha bytu se pomalu zmenšuje, ale sbírka harampádí utěšeně roste! Nadělil jsem si opět dáreček a investoval několik stokorun do Segy Mega Drive. Jakou já mám radost! A jakou radost má z konzole má drahá polovička! Její první spontánní reakcí bylo nadšené zvolání “A kde budeme bydlet my??” v narážce na nevelké prostory naší garsonky.
A co jsem za těch 600 korun vlastně dostal? Konzoli Sega Mega Drive, jeden funkční a jeden nefunkční gamepad, a čtyři cartridge jako bonus.
Mé nadšení ještě o kousek vzrostlo ve chvíli, kdy jsem obrousil zoxidované kontakty na nefunkčním ovladači a vrátil ho tak zpět mezi živé. Na řadě byl tedy ultimátní test nového stroje – Streets of Rage ve dvou hráčích. Přemlouvání drahé polovičky překvapivě zabralo pouhých pár minut a následovala dobře dvouhodinová romatická mlátička všeho živého.
Lion King a Sonic prokázali své kvality i po letech, zbytek her bohužel nestojí příliš za zmínku. Rolling Thunder 2 se nejpve zdála slušnou mlátičkou, ale ve chvíli, kdy několikrát za sebou umřete zabiti kočkovitou šelmou jen proto, že vaše postava neumí střílet šikmo, mě nadšení opustilo. Ano, na tu kočku se nakonec vyzrát dá, ale i tak je to podle mě případ nedobrého gamedesignu. European Club Soccer a Sega Soccer jdou úplně mimo mě, protože fotbal. Columns by mohl být zajímavý logický rychlík, stačilo by trochu líp vybalancovat obtížnost. A Revenge of Shinobi a Super Monaco GP dostanou ještě šanci, na první oťuk ale nic moc.
Takže mě čeká sondování na Aukru a shánění her. Držte mi palce a přejte mi kvalitní kousky za málo peněz! :)
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
