Day of Tentacle, z moduritu
On to teda vlastně neni modurit, ale FIMO hmota. A když budu úplně přesný, nebude to ani Day of Tentacle, protože ufon napravo má špatnou barvu (tak, a teď mě někdo nařkne z rasismu), ale “who cares”.
Aby si někdo nemyslel, že za tím stojím já, a že se opět ozvalo mé infantilnější já – figurky tvořila přítelkyně, v jednom ze svých “návratů do dětství” :) Pochopitelně, chapadlo napadlo mě, po shlédnutí pana Trojokého a jeho nevyvinutého přítele pana Jednookého. Bohužel, fialové barvy se nedostávalo, červená tedy dostala přednost. Ale určitě se těšte na nášup, figurky prý budou pokračovat :) Samotného mě zajímá, který alien mě napadne další… :)
Je to tak, Dune 2000 je lepší než Dune 2
Za časů dávných, kdy jsem byl ještě mlád, plný energie a prost povinností, dokázal jsem sedět u monitoru bez problémů 14-16 hodin v kuse. Pokud se mi na harddisku objevila hra, která si dokázala získat moji pozornost, škola, jídlo, spánek, všechno šlo stranou. Podobných “nadher” nebylo moc. UFO: Enemy Unknown, protože střílet sektany vám bezesporu zvyšuje karmu. Warlords 2, protože honění panáčků po mapě tříbí váš intelekt. Doom a Doom 2, protože střílení emzáků je prostě prdel. A Dune 2. Protože Dune 2 byla jediná svého druhu. Protože Dune 2 se zvukovou kartou zněla báječně! Protože Dune 2 měla písečné červy. Protože… mám pokračovat?
A jako se po letech vracíte dobrým filmům z dětství (Komando?), vracím se i já k některým hrám. Bohužel, k Dune 2 nebyl chrup času milostivý. Zatímco UFO: EU či Warlords 2 si bez problémů střihnete i dneska, u Dune 2 je vidět, že real-time strategie byly na samém začátku a spousta věcí potřebovala ještě doladit. To, co zvládl id software s Doomem, tzn. stvořit v žánru podstatě první a zároveň geniální a dodnes hratelný kousek, se bohužel Westwoodu nepodařilo.
DOOM – 15 let s motorovkou a kýblem na krev
Tak je to tu, Doom slaví další pěkně kulaté narozeniny. A dožil se jich, peklo div se, v docela slušné kondici! Zatímco většina jeho současníků dávno kouká na víko křemíkové rakve pěkně zespodu, Doom je stále fit a každý další fanouškovský add-on nás přesvědčuje o tom, že za dalších 15 let si tu na “one doomed space marine” zavzpomínáme zase.
Nelze nepřipomenout JEHO zrození. Po několika měsících v lůně své zvrhlé matky jménem ID software se malý sharewarový Doomík a jeho ještě bezzubá motorová pila probojovali na FTP server. A to stačilo k tomu, aby se z Dooma stala ne sice nejlepší hra všech dob, ale minimálně hra s největšim dopadem na videoherní průmysl. Žádná reklamní kampaň předem, žádný hype.
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
