7 her, které si definitivně zaslouží remake
I Když k nim čas nebyl přívětivý, jde o hry s dobrým nápadem. Rozhodně by si zasloužily oficiální remake. A na “oficiální” je kladen důraz, protože amatérských remaků je spousta, ale všichni víme, jak většinou dopadají…
Dune 2
O Dune 2 už jsem toho napsal dost. Remake prostě potřebuje. Nic násilného, žádné orgie “shaderů”, “antialiasingů” a všech podobných serepetiček. Stačí málo – upravit ovládání vzhledem k dnešním standardům a lehounce se pomazlit s grafikou. Ne kompletní změna vzhledu, jako u Dune 2000. Jen pár detailů navíc, vyšší rozlišení, víc barev, lepší animace … A hudbu radši nechat na pokoji, ta je geniální tak, jak je. Se síťovou hrou navrch je to jasný kandidát na zabijáka času měsíce ledna, února, března ….
Choplifter
Automatová lahůdka, která stála za každou dvojkačku, kterou jsem ušetřil na svačině. I když existuje spousta na PC spustitelných verzí (NES rom / Master System ROM + emulátor), automatové dokonalosti tak, jak si jí pamatuji, nedosáhla žádná. Ideální blbůstka pro přenosné konzole typu NDS / PSP / iPhone apod. No ne?
Indiana Jones: The Fate of Atlantis
Hra se scénářem filmových kvalit si zaslouží i filmové zpracování! Volil bych stejný přístup, jako u The Secret of Monkey Island: Special Edition, jen bych samozřejmě ubral na komiksové stylizaci. Když HD fungovalo u opičího ostrova, musí fungovat i u Indyho. Dabing má hra už z dob dávných, ale ukecat Harrisona Forda, tetuju si radostí bič na pravé stehno. Na soundtrack se sahat nemusí, ten je bez chyby.
Ski or Die
Horký kandidát na hit pro Nintendo Wii. Většina disciplín by určitě šla upravit na míru nějaké té pohybové kreaci. Pochopitelně nepředpokládám, že by někdo u akrobatických skoků dělal na koberci parakotoul… Každopádně je to konzolovka jak vyšitá. Krátké, v principu jednoduché disciplíny oceněné highscore. Chybí jen basa piv a banda alkoholiků rozvalená na vašem gauči.
Frontier: First Encounters
Nekonečné hlubiny nebezpečného vesmíru otevírající svou nepřívětivou náruč každému, kdo je dost odvážný, nebo dost hloupý. Obchodování, pirátění, zkoumání, diplomacie, lovení desperádů, šťourání se v nose v pásu asteroidů. Co jen vás napadne. Navrhněte si svojí loď! Od kokpitu, přes pohon až po hajzlíky. Nezní to jako báječný námět pro poctivou vesmírnou MMO? A klidně s původní grafikou, jen ať si to zahraje každý, kdo nějakou tu PláCačku má.
Carmageddon
Zapomeňte na ratingy 7+, 13+ … Dejte mi pořádnou porci střev, krve a vyztužených nárazníků! Původní Carmageddon byl prostě nejlepší, právě proto, že byl nejbrutálnější. Že si můžu zahrát GTA? Ale kdeže… nebo snad v GTA dostanu za anihilaci skupiny chodců “Extra style bonus”? To pochybuju. Chci funkční město, chci moderní grafiku, nechci cenzuru.. a uvítám trochu realističtější fyzikální model.
Street Rod
Atmosférická (ano, to myslím vážně) závodní hra s geniálně jednoduchým nápadem. Na začátku je pár dolarů v kapse a spíše šrot než auto. Závoďte o peníze, závoďte o auta, vylepšujte, resp. “tuning pyčo”. To vše v létě 1963 pod náporem rock´n´rollu. Street Rod má díly dva. Bohužel, ani jeden se dnes nedá hrát. Vylepšování auta funguje a baví pořád, ale závody samotné jsou nehratelné peklo.
A jaký remake byste uvítali vy?
Carmageddon, Bruce Willis NOT included
“Carmageddon is a violent game which is probably not suitable for minors.”
Která hra ukázala cestu sérii Grand Theft Auto? Odkud čerpal inspiraci Driver? Napadá vás starší příklad sandbox závodní hry? Dámy a pánové, Max Damage a Die Anna představují nejzvrhlejší automobilovou simulaci všech dob – Carmageddon.
Vzhledem k tomu, že i nejnovější pokračování série, Carmageddon 3: TDR 2000, je 9 let staré, nezaškodí si připomenout, o co vlastně ve hře jde. Shrňme to do bodů:
- Zabij vše, co je v dohledu (chodci, krávy…)
- Znič vše, co se hýbe (soupeři, policejní auta)
- Královsky se bav!
Na Carmageddonu není nic, co bychom mohli označit moderním termínem “politicky korektní”. V zásadě jde o normální závodní hru: tu máš auto, tamhle pár checkpointů, chvilku si tu zakruž a až dokroužíš poslední kolo, končíme.
Jenže. Na kroužení se můžeme zvysoka vykašlat a dohrát hru úplně jinak. Možnost první je zničit všechny soupeře. Vy máte auto, oni mají auta, takže pokud budete po vzoru Destruction Derby vytrvale hrát berany-berany-duc, trofej je vaše.
Možnost druhá je o poznání náročnější, ale neméně zábavná! Všechny tratě jsou zasazeny do víceméně běžných lokací – město, horská vesnice, doly apod. A jak už to tak ve víceméně běžných lokacích bývá, pohybují se po nich víceméně běžní lidé – kravaťáci, babičky s chodítkem, mladé ženy a mladí mužové, krávy, podivná individa v gestapo pláštích apod. A pokud se vám podaří docílit toho, že se po těchto víceméně běžných lokacích NEBUDOU pohybovat víceméně běžní lidé, vyhráváte též. V praxi to znamená anihilaci několika set chodců, ale co, čert vem karmu!
Cílem hry je vyhrabat se z 99 pozice, na které začínáte, na pozici 1. Za ničení soupeřů a přejíždění chodců získáváte peníze. Čím efektněji chodce sundáte, tím je odměna větší. Pokud Vám to finance dovolí, můžete si svůj vůz postupně vylepšovat, což značně zlepšuje pilotáž a destrukční schopnosti. Postupem času vám do nabídky přibudou auta zničených soupeřů.
A jak se Carmageddon takhle po letech hraje?
Mno. Grafika je, a proč si to nepřiznat, opravdu odporná. Což je ale prokletí všech starých simulací. Nejsnažší způsob, jak spustit Carmageddon na nových strojích, je sehnat si verzi pro Win95. Na WinXP běží naprosto bez problémů. Pokud si chcete dopřát luxusu akcelerované grafiky, nezbyde vám, než povolat DosBOX a GLIDE emulátor. Prý to jde, ale nezkoušel jsem.
Co ale vyzdvihnout musím, je fyzikální engine. Ano, z dnešního pohledu je pochopitelně dávno překonaný, ale bavíme se o hře z roku 1997! Chování aut a objektů je v rámci možností realistické, i když si musíte zvyknout na nižší gravitaci. Část závodů tedy spíš odlítáte, než odjezdíte :) Další peckou je model poškození. Z auta vám sice nemůže nic upadnout, ale zmuchlat si ho můžete pěkně. Stejně, jako můžete zmuchlat soupeře.
Carmageddon se nedá hrát od rána do večera, dřív nebo pozdějí vás náplň hry znudí a repetitivnost udolá. Ale jako relaxace po náročném dni v práci jsou jeden / dva závody ideální a blahodárně působící!
Libůstky:
- Původně měla být pro hru použita Mad Max licence. To nakonec padlo ve prospěch licence na Death Race 2020, což mělo být pokračování filmu Death Race 2000, které se ovšem nikdy neuskutečnilo.
- Co se týče přejetých chodců, tak měly být původně udělovány body záporné. Vývojáři měli strach, že kladné body by už byly příliš. Nakonec ovšem vyhrál přístup “když už, tak už!”
- Když potřebovali vývojáři zjistit, jak to vypadá, když někoho sejme auto, povolali Tonyho. Tony byl trochu magor. Ochotně se na parkovišti postavil před kameru a nechal se v různých rychlostech srážet autem. Jedna ze srážek byla tak ostrá, že Tony proletěl čelním sklem. A Max Damage sám? Ano, modelem byl Tony. A pokud si pamatujete ze hry scénku, kdy prudce zabrzdíte a Maxova hlava vystřelí dopředu – to Tonyho pro změnu flákli kulečníkovým tágem. Ale bezpečnost především – měl helmu :)
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
