30 let kapesních konzolí
Na PCworldu je pěkný přehled kapesních konzolí, od Milton Bradley Microvision (neznáte? já také ne) až po PSP a Nintendo DS. Viz 30 Years of Handheld Game Systems.
A na mě zase padla tíseň. Jak málo toho zatím v poličce opatruji!
Nintendo
Game Boy a Game Boy Advance. Zatímco první jmenovaný je bezesporu geniálním vynálezem, o Advance (GBA) už bych se to samé tvrdit neodvážil. Nepodsvícený barevný displej je zlo, na kterém se hraje podivně. U původního GB to není problém, omezená paleta barev zanechává obraz přehledným. Ovšem na GBA se hra sleje do barevného guláše chaosu a zmatku. GB Color (GBC) na tom nejspíš bude podobně… ale stejně si ho jednou pořídím :) No a DSko je samozřejmě pecka, i když mám jen původní, přeodporný model.
SEGA
To GameGear je úplně jiný průser. Na jedné straně slušný displej, na druhé straně příšerná konzumace energie. Baterie vám dojdou rychleji, než stihnete vystudovat práva v Plzni. Ze zvýšeného počtu baterií (6x AAA) zase vyplývají olbřímí rozměry. Z kapesní konzole se stává spíše konzole příruční. Kufříková.
Ale i když se na většině z těch starších dneska pohodlně hrát nedá, stejně je fascinující sledovat, kde kapesní konzole začaly a jakou cestou jdou. Taky máte pocit, že Nintendo bylo vždycky o krok vedle a dva skoky napřed?
A co vy, válí se vám v poličce něco pěkného? Tetris od vietnamců nepočítám! ;)
Hory, doly a tlející voly za Streets of Rage 2 pro Megadrive!
Streets of Rage je výborná akční mlátička. Tečka. Hra je ďábelsky jednoduchá, má spád, solidní audiovizuální zpracování a v multiplayeru dostává šťávu, kterou jí všechny plácací a máchací volovinky z Nintenda Wii mohou závidět.
Streets of Rage 2 má k dokonalosti ještě o fousek blíže. Patrně jde o jednu z nejlepších her na Mega Drive vůbec. Každopádně v žánru beat ‘em up jde o zásadní titul. Není tedy divu, že po namlsání jedničkou jsem dostal chuť i na dvojku.
Rychlé rozhlédnutí po aukru bylo pochopitelně k ničemu, zalovil jsem tedy v kontaktech a poprosil Naked Mana. Ten, toho času v daleké Austrálii, vylovil na tamním ebay levnější kousek a surně mi ho zaslal. O necelé dva týdny později (včera) jsem rozechvělými prsty defloroval balíček s exotickými známkami a razítky.
Krásná krabička, nápis Streets of Rage 2, cedulky o cenách zapůjčení (2$ noc, 5$ víkend). Mimochodem – existovala někdy u nás nějaká půjčovna počítačových her? Otevřel jsem tedy krabičku a… a zklamaně pohlédl na cartridge s nápisem “Streets of Rage”. Bez dvojky. Dotyčný prodávající to nejspíš ani netušil, ale ve správné krabici byla špatná cartridge. Mám tedy za 500Kč záložní kopii hry. Bezva!
Nemá někdo volnou Streets of Rage 2? Platím a jsem diskrétní! ;)
Na jaké TV provozovat staré konzole?
Nepořizoval jsem si novou TV s ohledem na svou sbírku starých konzolí. Proč? Protože jsem byl tak jako tak smířen s faktem, že pořízení klasické CRT televize mě nemine. Stačí se podívat, jak funguje interpolace při spouštění starých her na LCD monitoru.
Na druhou stranu jsem byl zvědav, jak se má oblíbená SEGA MEGA DRIVE s moderním LCD zobrazovadlem skamarádí. A upřímně – jsem příjemně překvapen! Na druhou stranu bych neměl být, pokud je tedy následující rozbor v pořádku.
Po pečlivém zhodnocení jsem se rozhodl pro HD Ready TV. Důvod je jasný – nemám k dispozici zdroj signálu, kterým bych rozumně nakrmil Full HD televizi. To radši uspořených několik tisíc nacpu do starých her :) Nativní rozlišení mého modelu je tedy 1366 x 768.
Po letmém zkouknutí několika nablblých seriálů a reklam jsem dostal chuť vyrvat z televize DVB-T tuner. To zaprvé. Za druhé jsem pojal plán prohnat Sonica 2 na pořádné úhlopříčce. Připojil jsem tedy konzoli přes anténní vstup, naladil a čekal jsem na rozmazané fleky, které mi “šikovná” elektronika TV naservíruje. A světe div se, rej rozpatlaných pixelů se nekonal. Jen obraz nebyl na celou výšku TV.
V tu chvíli mi to samozřejmě došlo. Signál z konzole je analogový TV standard PAL, jehož rozlišení je 576 řádků a 768 sloupců. Pokud TV se signálem neprovede žádnou vyšší magii a neprožene jej některým z kouzelných obvodů, zobrazí se na obrazovce LCD televize 768×576 pixelu. A přesně to se stalo v mém případě. Nedošlo tedy k žádnému přepočtení do jiného rozlišení, které způsobí deformaci obrazu.
Ano, daní za obraz 1:1 je fakt, že velká část zobrazovací plochy zůstane nevyužita. Nemá ovšem smysl naříkat – na TV s úhlopříčkou 32″ a rozlišením 1366 x 768 je obraz v rozlišení 768×576 ještě pořád dost velký. Rozhodně dost na to, abyste si vychutnali veškeré grafické nuance 15 let starých her. Na Full HD televizi by situace byla o poznání horší – rozdíl mezi 1920×1080 a 768×576 je příliš velký, obraz z konzole by se smrsknul na malý čtverec uprostřed obrazovky.
Samozřejmě výchozím předpokladem je, že TV vám dovolí ponechat obraz v nezměněné podobě a nebude ho tvrdohlavě přepočítávat na celou zobrazovací plochu. Obávám se, že většina TV bude mít minimálně snahu vyplnit celou výšku zobrazovací plochy. V tu chvíli už by k nežádoucí deformaci kvůli interpolaci došlo.
Má rada tedy zní: Pokud nemáte místo na CRT TV, je HD Ready televize druhým nejlepším řešením pro staré konzole.
Screenshot ze staré hry
staré hry
Vesměs o starých hrách
