Dohráno: obě GTA Stories

V roce 2005 vyšel pro handheld konzoli Sony PSP jeden díl GTA s názvem Liberty City Stories a v roce 2006 následovalo Vice City Stories. Tyhle dvě hry nejsou mezi hráči PC her příliš známé, ale nebojte, nedařilo se jim špatně, jelikož Liberty City Stories prodalo 8 miliónů kusů, čímž se stalo nejprodávanější hrou pro PSPéčko, a Vice City Stories prodalo 5 miliónů, a skončilo tak v žebříčku na druhém místě.

Jedná se o samostatné hry, ale osobně je vnímám jako takové větší datadisky pro GTA III a Vice City, protože Liberty City Stories se odehrává v tom stejném Liberty City z GTA III a Vice City Stories se zase odehrává ve Vice City z Vice City. To zmiňuji proto, abyste si třeba nemysleli, že je to nějaký úplný remake nebo něco. (Ono totiž třeba Liberty City v GTA IV je úplně jiné Liberty City, než to v GTA III).

Zase tolik ale tahle města stejná nejsou, jelikož jsou tu drobné změny. Některá místa tvůrci trochu přepracovali, sem tam něco pozměnili, něco lehce upravili a tak dále. Některé změny jsou ryze praktické - třeba ve Vice City přibyl jeden most přes řeku poblíž letiště a na jiných místech jsou nová mola pro lodě. Pak jsou tu změny ryze vizuální - tj. na některých nudných šedých budovách v Liberty City jsou nově neóny, nápisy, reklamní tabule či poutače... Jo a na některých místech přibyly třeba lavičky, aby daná místa nepůsobila tak prázdně.

Ještě jsou tu změny, které tak nějak vyplývají z příběhu a lore GTÁček, jako třeba, že se Liberty City Stories odehrává dějově dříve, než GTA III, a proto některé budovy, které v GTA III pyšně stojí, jsou v Liberty City Stories teprve staveništěm... A tak dále a tak dále. Protože obě města znám jako své boty, bylo příjemné se tam vrátit a rovnou se ponořit do hry. Plus to dává tvůrcům možnost zasadit mise do míst, která byla v původních hrách trochu nevyužita.

Každopádně jsem chtěl původně o obou hrách napsat samostatný článek, ale jejich filozofie je natolik podobná, že jsem se je rozhodl sloučit do jednoho textu a budu Liberty City Stories a Vice City Stories prostě nazývat "Stories". Nejdříve si ale rozeberme obě hry zvlášť...

Liberty City Stories

Děj hry se odehrává zhruba tři roky před událostmi GTA III a to konkrétně roku 1998. Hlavním hrdinou je gangster italského původu Antonio Cipriani zvaný Toni. Toni přijíždí do Liberty City pomáhat mafiánskému bossovi Leonemu. Leoneho jistě znáte z GTA III.

Liberty City Stories vyřešilo různé problémy, kterými trpělo GTA III. Pár příkladů v bodech:

1. Konečně se ve městě vyskytují motorky!
2. Kdo si stěžoval na nedostatek interiérů v GTA III, může se radovat, protože jich tu pár je.
3. Pokud vám vadil němý hlavní hrdina, nezoufejte - Toni umí mluvit!
4. Neměli jste rádi Liberty City, protože je to nudné šedé město? Tvůrci ho trochu vizuálně vylepšili, aby bylo živější.
5. Připadá vám, že třetí část města Shoreside Vale je trochu nevyužita, protože se tam toho moc nedělo? Tak tady se tentokrát budou dít různé věci.

A tak dále.

Vrátily se také rampages a tentokrát jsou docela povedené. Rampages v původních hrách byly trochu na nic - sebrali jste rotující lebku, dostali jste třeba granáty a váš úkol bylo odpálit 25 gangsterů do dvou minut. Někdy se stává, že se těch gangsterů nespawne dostatek a prostě nemáte šanci jich tolik pobít.

V Liberty City Stories tvůrci s tím spawn algoritmem malinko přestřelili, protože tentokrát se těch protivníků spawnou tuny. Dobrým příkladem je jeden rampage, kde jsem měl za úkol přejet 30 lidí do dvou minut a puf - chodci se začali spawnovat v takových počtech, až jich bylo asi deset na metr čtvereční. To pak lítaly jak bowlingové kuželky, kdy jsem frčel po chodníku.

Vrátilo se také hledání tajných balíčků. Baličky tu vypadají jako přívěsek, který má na konci lidskou ruku, která dělá metalového paroháče.

Vice City Stories

Vice City Stories se odehrávají roku 1984, tedy dva roky před událostmi Vice City. Hlavním hrdinou je Victor Vance zvaný Vic. A ano, je to brácha Lance Vance - postavy, kterou dobře znáte z původního Vice City.

Vic se dal k armádě a je to voják. Celé to dělá pro peníze, protože jeho brácha - ne Lance, jinej brácha, co se jmenuje Pete - má astma a vyžaduje trochu dražší zdravotní péči.

Protože se vojenská základna Fort Baxter nachází na pravé straně ostrova, znamená to, že tam začíná celá hra. To je docela zajímavá změna, protože v Liberty City Stories se jednotlivé části města odemykají ve stejném pořadí jako v GTA III (tj. Portland, Stauton Island, Shoreside Vale), ale ve Vice City Stories je to opačně, než ve Vice City. Do druhé části města - tj. Vice City Beach - se dostanete až v druhé půlce hry.

Zpět k příběhu. Vic v armádě má nad sebou seržanta Jerryho Martineze. Jerry zadává Vicovi různé úkoly, které jsou tak trochu nelegální, protože se jedná o pašování drog a jiné věci. Vic potřebuje peníze, tak je ticho a úkoly prostě plní. Možná si myslíte, že Vica čeká v armádě skvělá kariéra, ale snad nebude příliš velký spoiler, když odhalím, že se tam zdrží jen tak první tři mise, a pak ho od tam vykopnou ve chvíli, když se bude pokoušet do základny propašovat drogy a prostitutku. Bohužel ho při tom prostě chytí - smůla.

Vic je tedy bez práce a s holým zadkem se octne v ulicích Vice City. Protože už si ale přičichnul ke kriminalitě a zjistil, že to nese peníze, rozhodne se v tom pokračovat a začne budovat své impérium. Mimochodem, Vic se vyskytuje i v původním Vice City jako jedna vedlejší postava v intru. :)

Nejvýraznější novinkou v téhle hře je budování impéria. Je to systém, který je kombinací kupování nemovitostí z Vice City a války gangů ze San Andreas.

Funguje to asi takhle. Ve Vice City stojí budova, což je nějaký podnik. A tenhle podnik vlastní nějaký konkurenční gang. Vy tam s Vicem můžete jen tak přijít a ukázat jim, kdo je tady pán. Nejdříve jim rozstřílíte auta a motorky, pak postřílíte je a nakonec zničíte jejich majetek (např. bedny s nekvalitním fetem apod.). Celé to zakončíte tím, že budovu koupíte a založíte tam vlastní podnikání (např. varnu drog, bordel, prostě cokoliv, po čem je velká poptávka). A až to bude vaše, bude vám to generovat peníze.

Co je trochu problém je fakt, že ostatní gangy budou vaše podniky neustále přepadávat, a vy je musíte neustále chránit. Pro mě osobně to byla trochu velká překážka, abych si Vice City Stories užil, protože to malinko zabíjí volnost hry. Nevím, nesedlo mi to...

Stejně jako v Liberty City Stories, i tady se vrátily rampages a tentokrát se dají plnit opakovaně, tj. když seberete lebku, splníte daný úkol, dostanete za to prachy a lebka se zase objeví na místě. Vy ji zase můžete sebrat a znovu splnit daný rampage. Hledání tajných balíčků je tu ve formě červených balónků. Po Vice City je někde schováno celkem 99 balónků (prostě 99 Luftballons, jak zpívá německá kapela Nena) a vy je musíte najít a rozstřelit.

Tak jo, to bychom měli. A nyní bych rád v následujících kapitolách rozebral obě hry společně:

Jak si tahle GTÁčka vůbec zahrát?

Pokud jste Stories nehráli, dostali jste díky tomuhle článku chuť a nevíte, jak na to, tak mi dovolte pár slov.

Hry původně vyšly pro Sony PSP. A protože jsem hrdým majitelem Sony PSP, možná byste očekávali, že jsem obě hry dohrál na tomhle zařízení. Přiznám se ale, že nikoliv. Zkoušel jsem to, ale kombinace malé obrazovky, nepříjemného ovládání a nemožnosti si hru uložit kdykoliv se mi zachce, mě donutila sáhnout po něčem jiném.

Nakonec jsem se pustil do hraní v emulátoru PPSSPP. Nejdříve jsem vygooglil návod, jak emulátor nastavit tak, aby GTÁčka frčela stabilně a plynule na 30 FPS, protože s defaultním nastavením obě hry frčí pomalu jak slideshow. Našel jsem YT video podle kterého jsem emulátor nastavil a hle - works like a charm!

Ještě je možnost si obě hry zahrát na PS2, protože to vypadá, že Rockstar obě hry později portoval právě pro PS2. Údajně to ale nejsou moc dobré porty a některé zdroje tvrdí, že PSP verze jsou prostě lepší. Já jsem PS2 verze nehrál, takže nemůžu srovnávat. Liberty City Stories také vyšlo na Android.

(Nehezká) Grafika

No, a protože se jedná o hry pro handheld, který měl menší výkon, než nabušené herní PC, pochopitelně jsou hry trochu... ořezány. Někteří tvrdí, že po grafické stránce jsou Stories prostě zoufale škaredé a postavy vypadají, jako by přišly z PS1.

A ano, vzdálenější objekty mají trochu nižší rozlišení a postavy mají o chlup méně polygonů. Zároveň mi připadá, že jsou všechny barvy o něco sytější, blízké objekty ostřejší a celkově se mi to, jak hry vypadají, líbilo. Působilo to na mě takovým "klasickým" dojmem nebo jak to říct.

Také mi připadá, že je ve Stories větší view distance, tedy jak daleko je možné vidět. Měl jsem pocit, že předměty jsou vidět i z velké dálky - např. někde rotuje takové to srdíčko, co doplňuje zdraví a já jsem schopen ho vidět, i když stojím někde o kilometr dál na kopci. Spoustu předmětů jsem takto viděl třeba z helikoptéry. A také se takto lépe hledaly tajné balíčky.

(Šílená) Obtížnost

Rád bych se také vyjádřil k obtížnosti obou her. Rockstar je v mých očích společnost, která prostě neumí vybalancovat obtížnost, a všechna GTÁčka jsou jak na horské dráze mezi „jednoduchý úkol, kde jen někam musím dojet“ a mezi „absolutně nehratelná mise, kterou nedám ani na padesát pokusů.“ Stories jsou v tomhle případě trochu zklamáním, protože obtížnost je nesmyslně vysoko. Liberty City Stories je ze začátku docela dost snadné a trochu jsem doufal, že to tak zůstane. Říkal jsem si, že když je to pro handheld, určitě nám to Rockstar trochu usnadní, no ne?

Ne! Po chvíli se to celé zvrhne. Kupříkladu se vyskytne mise, kdy se Toni octne v podpalubí lodi a bude muset přežít velkou hromadu protivníků s motorovkami. Stačí jeden špatný pohyb a jste mrtví. A přesně od tohoto okamžiku už to bude konzistentně otravně těžké po zbytek hry.

Ve Vicy City Stories je to ještě horší, protože úplně debilní mise jsou tu víceméně hned od začátku. Například jedna z prvních misí je, že vám bouchne palírna chlastu, a vy musíte s vysokozdvižným vozíkem zachránit několik beden. A ano, je to časově omezené (což je vlastně skoro každá mise), a ano, vysokozdvižný vozík má hrůzostrašné ovládání a neustále se zasekává.

Ach jo...

(Nervydrásající) Létání

V Liberty City Stories se vůbec nevyskytují letadla, se kterými byste mohli létat. Ve Vice City Stories ano, a bohužel to není dobrá zpráva... Osobně jsem nikdy moc GTA létání nemusel. Už ve Vice City byly nejhorší takové ty mise typu Dildo Dodo nebo celé Learning to Fly v San Andreas.

Ve Vice City Stories je bohužel s létáním hodně misí. V jedné misi bude úkolem nasednout do helikoptéry, co má na sobě připevněný magnet, a s ní ukrást nějaké drogy. Je to samozřejmě časově omezené. A tak doletíte na dané místo, magnetem seberete jednu bednu plnou drog (což musíte udělat na milimetr přesně, jinak mission failed), odnesete ji k sobě a něžně položíte. A v tu chvíli bác, vy musíte rychle v daném časovém limitu ukrást ještě jednu bednu, ale tu teď vaši konkurenti naložili na náklaďák a někam vezou, čili vy je musíte v helikoptéře dostihnout na dálnici, sebrat jim bednu s drogami z vlečky a uletět. Samozřejmě, že během toho po vás střílí.

Bez quick save a quick load v emulátoru bych to prostě nikdy v životě nedal.

Každopádně je s tím spojený fakt, že Stories mají hrozné ovládání. A proč tomu nevěnovat celou další kapitolu?

(Idiotské) Ovládání

Stěžovat si na ovládání je trochu nefér, protože všechna GTÁčka mají pořád stejné ovládání. Alespoň na konzolích... Pokud jste ale PCčkáři a chcete si Stories zahrát, zapomeňte na klávesnici a myš. Sony PSP má jen jednu analogovou páčku a to je vše, co můžete použít.

Jak funguje akce? Když se blíží nějaký protivník, musíte stisknout L1, čímž na protivníka namíříte (tzv. lock-on se tomu tuším říká). Následně na něj můžete začít střílet. Pokud namíříte na někoho jiného, než chcete, můžete cíle přepínat tlačítkem R1.

To je hrůzostrašný systém, protože na 99 % namíříte na někoho, na koho nechcete. Tj. stojíte na ulici a proti vám jde gangster s kulometem. Stisknete L1 a následně hlavní hrdina zamíří na nějakého chodce, který jde náhodou kolem po chodníku, a který nemá s vámi vůbec nic společného. Než si vůbec uvědomíte, co se stalo, gangster vás rozstřílí na kaši.

Ještě horší je, že když někoho zastřelíte a stále budete držet L1. To způsobí, že bude kamera stále uzamknutá na tomhle protivníkovi a hlavní hrdina bude do něj střílet dál, ač už třeba leží na zemi mrtvý. Vy musíte L1 pustit a stisknout znovu, pokud chcete zamířit na někoho dalšího. Díky tomu je skoro nemožné třeba postřílet větší dav gangsterů. A pokud míříte na někoho a mezi vámi a vaším cílem je nějaká překážka (sloup, lavička, atd.), tak to hra nepozná a budete střílet do sloupku, či lavičky.

Jako jo, dá se na to trochu zvyknout a lidi, co hráli GTA třeba na PS2, tohle dobře znají, ale pro nás PCčkáře je to čiré utrpení.

(Podivuhodný) Humor

Jelikož tahle recenze začíná být trochu negativní, pojďme si teď pro změnu povědět něco pozitivního. Ačkoliv... jak pro koho.

Stories mě trochu překvapily svým humorem. GTA III nemělo humor skoro vůbec, protože tvůrci tehdy ani nevěděli, co má série GTÁ být vlastně zač. Ve Vice City a San Andreas už se to trochu rozjelo. No a ve Stories?

Humor je tentokrát docela dost přes čáru a přichází různé perverzní a černohumorné vtipy. Je tu třeba scéna, kdy Toni navštíví svoji maminku a ta mu oznámí, že už ho nemá ráda, je vlastně naprostý budižkničemu a rozhodla se na něj najmout hitmana. Následuje mise, kde se musíte prostřílet hromadou nájemných zabijáků, která na vás maminka poslala.

Ve Vice City Stories je zase jedna scéna, kdy Martinéz sleduje péčko a řekne Vicovi, aby se šel podívat se slovy: „Koukni, ona to dělá s koněm, ha ha ha!“

Skoro každá postava je perverzní, úchylná, ujetá nebo fetuje. Ve výsledku mě to docela bavilo. Není to tak ujeté, jak třeba Postal 2, a stále si obě hry držely jistou míru vážnosti a komplexnosti postav, ale zároveň se do toho podařilo dostat velkou míru nadsázky a ujetosti. Podle mě to tam dobře sedělo.

(Zajímavé) Drobnosti

Ok, hádám, že to semka nikdo nedočetl, protože je to dlouhá nudná recenze, a já neumím psát tak zábavně jako Andrej Anastasov, ale protože je tu dalších pár věcí, které nemám kam nacpat, rozhodl jsem se jim věnovat tuhle poslední kapitolu.

Možná některé nepotěší fakt, že ve Stories nejsou vedlejší mise. Ano, myslím takové ty mise, které vám zadávaly telefonní budky. Kromě hlavních dějových misí už tu nejsou žádné další. Když si vygooglíte vedlejší mise pro Stories, zjistíte, že to v tomhle případě slovní spojení "vedlejší mise" znamená takové ty věci jako je dělání taxikáře, saniťáka, rozvoz pizzy apod. Tentokrát to ale tvůrci trochu dorovnali tím, že těchto vedlejších aktivit přidali celou řadu (a některé jsou i trochu zvláštní).

Kupříkladu v Liberty City Stories můžete prodávat motorky. No fakt! V obchodě naberete zákazníka, vezmete ho na projížďku a ta ho má přesvědčit, aby si motorku koupit. Buď je to někdo, kdo má rád rychlost, takže se do toho musíte pořádně opřít, nebo je to spíše někdo, kdo chce jen tak relaxovat, takže je nutné zpomalit. Takových věcí je tady spousta.

Ještě bych se rád vrátil k tomu, jak si ve Vice City Stories budujete impérium a gangsteři neustále napadají vaše podniky. Popravdě, oni občas budou napadat i vás. A bohužel mi to připadalo trochu přehnané, protože jsem je měl za zadkem snad úplně pořád.

Příklad: s Vickem vyjdete z vašeho domu na procházku a hned přijede SUV a vylezou z něj gangsteři s akáčkama a rozstřílí vás na kaši. Někdy se tihle týpci spawnou i na úplně nesmyslných místech, např. uprostřed pláže, na runwayi na letišti, ve skladišti atd.

V Liberty City Stories vás také občas náhodně přepadnou nepřátelé, ale tam mi to přišlo takové rozumnější. Sem tam vás třeba napadl nějaký hitman nebo tak, ale nebylo to často, a navíc vás na to hra upozornila zprávou na obrazovce.

(Rozporuplný) Závěr

Tak jo, jsme na konci. Jak to celé shrnout? Ve výsledku mám ze Stories docela rozporuplný pocit. Liberty City Stories mi připadalo hodně fajn a celkově na to mě působilo jako takové vylepšené GTA III.

Vice City Stories na mě udělalo o něco horší dojem. Systém budování impéria a vysoká obtížnost misí způsobili, že jsem si to tolik neužil, a sem tam jsem se přistihl, že už se mi snad ani nechce hrát. Na druhou stranu se dá najít i řada pozitiv. Třeba dost silná osmdesátková atmosféra, nebo to, že některé mise jsou docela dost nápadité a originální, byť se třeba nehrají tak příjemně. Jako příklad bych mohl uvést misi, kdy musíte hacknout uklízecího robota jednoho mafiánského bosse, prošmejdit mu dům, najít jeho tajný trezor a vykrást ho - ačkoliv jsem tuhle misi nesnášel, musím jí přiznat originalitu.

Zakončil bych to jen konstatováním, že Rockstar ví, jak vytvořit skvělou hru, ale zároveň má trochu problém vybalancovat hratelnost a obtížnost, díky čemuž je výsledný produkt něco, co miluji a zároveň nesnáším. Jak jste si jistě všimli, můj love to hate vztah ke sérii GTA se vyskytuje skoro v každé mé recenzi na jakýkoliv díl. Asi už to u mě jinak nebude.

Mimochodem - vypadá to, že během roku 2023 jsme zvládli pokrýt skoro všechny díly GTA série, protože někdy v březnu jsem psal o Vice City, v červnu o San Andreas, v říjnu o GTA IV a nedávno Sledge napsal pár slov o prvním díle. A nyní máme z krku i obě Stories. A teď si dávám od jakéhokoliv dílu GTA na pár let oraz, jinak mi z téhle série hrábne.

A co vy? Znali jste vůbec tyhle dva mírně okrajové díly? Máte je rádi? Řekli byste, že si zaslouží své čestné místo v GTA sérii, nebo je neberete zase tak vážně? A těšíte se na GTA VI?