Castlevania 64 – první díl série ve 3D

Ačkoliv jsem milovník série Castlevania, hrávám obvykle jen 2D díly. Ty 3D jsem tak nějak ignoroval, protože mezi hráči nemají přespříliš dobrou pověst a celkově se zdá, že téhle sérii 3D zase tak nesluší. Přesto jsem se však nakonec nad celou věcí smiloval a rozhodl se tomu dát šanci. A začal jsem chronologicky hrou Castlevania 64, která vyšla v roce 1999 pro konzoli... chvíle překvapení... Nintendo 64! Ona se ta hra tedy oficiálně jmenuje jen "Castlevania", označení 64 se přidává čistě lidově.

Castlevania 64 se odehrává v roce 1852 a hlavními hrdiny jsou lovec upírů Reinhardt Schneider a čarodějnice Carrie Fernandez. Vy si na začátku hry můžete vybrat, za kterou postavu chcete hrát. Reinhardt je velice pohyblivý a hra za něj je celkem dynamická. Jeho primární zbraň je bič, jak se u Castlevania sluší a patří. Klasika. Carrie umí čarovat a může libovolně střílet po všech monstrech firebally. (Mimochodem, když podržíte tlačítko pro útok trochu déle, tak se firebally nabijí trochu více a budou mnohem silnější. A dokonce budou samy schopny vyhledat nepřátele a zaútočit. Tohle jsem samozřejmě zjistil až po tom, co jsem celou hru dohrál... fakt super!)

V prvním levelu se náhodně spawnuje tolik koster, až to připomíná "Spooky, Scary Skeletons"

Obě postavy se malinko liší i příběhově, protože ač většina hry je pro obě postavy víceméně stejná, některé levely mají rozdílné, potkají jiné NPC postavy a čeká je i pár odlišných boss-fightů.

Stejně jako hrdinové v jiných dílech série, i tady mají protagonisté velice standardní úkol, jaký byste v Castlevanii očekávali. Musí porazit zlého Hraběte Draculu. Toť vše. No dobře, není to vše, protože vás na cestě čeká pár dějových zvratů, ale víceméně je ta hlavní myšlenka právě tohle.

Castlevania 64 nemá příliš dobrou pověst a fanoušci série o ní nemluví nadšeně. Ale je to zasloužené? Osobně vnímám, že to není zase tak špatná hra a myslím, že se svět Castlevania povedlo převést do 3D moc hezky. Problém je samozřejmě to, že je to první generace 3D her, které měly často podivuhodně těžkopádné ovládání, hranaté polygonové postavy, hodně prázdných lokací a extrémně otravnou kameru, která si často dělá co chce. A samozřejmě má hra velice nemilosrdnou obtížnost, která se s vámi prostě nepáře.

Od čtvrtého levelu je hra spíše adventurní

Největší slabinou je ale překvapivě samotný začátek - první level je docela tuhý. Jednak v tomhle bodě nebudete ještě umět hru ovládat a nebudete chápat, co se po vás chce. Jednak je tu nekonečný respawn koster, které vyskakují ze země každých pět vteřin, což znamená, že vám hra bude připadat jako takový Serious Sam. Celé je to... nepovedené.

Naštěstí od druhého levelu začne být Castlevania 64 lepší. Později dost ubyde akce, dokonce i platformingu a hra bude spíše lehce adventurní. Např. čtvrtý level se odehrává ve strašidelném domě, kde vás čeká hodně adventuření - mluvíte s postavami, hledáte klíče od různých dveří a tak dále. Aspoň v první části tohohle levelu je docela klid - v té druhé se to trochu zvrhne a čeká vás otravná pasáž v bludišti z živého plotu :)

Pokud nesnášíte platforming, některé levely asi psychicky nedáte

Když jsem zmínil platforming, tak ten je obecně docela otravný. Vlastně bych řekl, že se celá hra nese v podobném duchu jako první Tomb Raider. Tj. engine hry je takový "čtvercový", postavy se umí podobně jako Lara chytit za okraj plošinky, vytáhnout se, nebo ručkovat do stran. Bohužel se to nehraje úplně příjemně, protože hra je designovaná na originální "trojzubcový" ovladač konzole N64. Ten má hodně velké "dead zones", sekterými se lépe ovládá rychlost a pohyb postav, což se dost blbě replikuje v emulátoru typu Retro Arch s Xbox ovladačem...

Postavy také sbírají předměty ve stylu Tomb Raider. Není to tak, že se dotknete třeba zbraně ležící na zemi a ona se tímhle dotekem sebere a objeví se vám v inventáři. Ne ne... Vy musíte potvrdit tlačítkem, že ji chcete sebrat, postava se pak sehne, sebere ji a teprve teď se zbraň octne v inventáři.

V tomhle díle Castlevania má Smrťák křídla... asi to přehnal s Red Bullem

Docela zajímavý je pozdější pátý level hry, kdy se dostanete do Draculova hradu. Tenhle level je obrovský a je to jakýsi "hub", který propojuje několik různých míst. Popravdě je celý tenhle level obrovská zkouška trpělivosti...

V podzemí můžete najít zeď, která má na sobě prasklinu. Váš úkol je tuhle prasklinu odpálit nějakou výbušninou, abyste probourali zeď a dostali se dál. Později na úplně jiném místě v hradu můžete najít nitroglycerin, kterým lze prasklinu odpálit. Nicméně je to vysoce citlivá látka, což znamená, že nesmíte skákat. Když vyskočíte, tak kaboom! Jste mrtví! Vy musíte vymyslet, jak projít celý hrad bez jediného výskoku. To není celé - ani nepřátelé se vás nesmí dotknout. Když vám kdokoliv udělá cokoliv, následuje výbuch a game over. Pokud se vám podaří dostat až k prasklině, položíte nálož před ní a odpálíte, zjistíte, že to se zdí stále vůbec nehnulo - chrání ji totiž kouzelná pečeť, kterou je nejdříve nutné deaktivovat. Na úplně jiném místě v hradu najdete laboratoř, kde musíte vyřešit jeden puzzle, který pečeť zruší. A pak musíte znovu jít pro nitroglycerin a ZNOVU s ním projít celý ten zasraný hrad, aniž byste jednou vyskočili nebo vám jakýkoliv monstrum udělalo cokoliv. A znovu ho položit k oné prasklině, kterou konečně můžete odpálit. Absolutně evil design!

Nutno podotknout, že save-pointy jsou ve hře docela vzácné. A jediné, co dělají je to, že prostě jen uloží pozici. Možná byste mohli očekávat, že vám tyhle save-pointy doplní zdraví, jak je zvykem v ostatních hrách série Castlevania, ale nikoliv. Nakašlete si! Nic nebude!

Nechybí ani klasický Clock Tower level

Zajímavé je, že v hlavním menu na začátku hry jde vybrat snadná obtížnost. Když si dáte easy, tak je hra překvapivě trochu víc easy. Nicméně zhruba v půlce celé hry vám dialog oznámí, že tohle bylo vlastně jen takové demo, které tady končí a puf - koukejte to hrát na normal, pokud chcete vidět zbytek. Aha, tak dík! :D Po dohrání hry na normal se ještě odemkne hard mode. Neumím si představit, jak tahle hra může být ještě víc hard, takže jsem to raději nezkoušel.

Abych Castlevanii 64 dal do nějakého vyššího kontextu, zdá se, že její vývoj byl docela problematický. Původně byla v plánu daleko komplexnější a rozsáhlejší hra, ale nakonec se dost nestíhalo, takže obrovská hromada věcí byla vystřihnuta. Původně měly být až čtyři hratelné postavy, ale skončilo to na dvou.

Sem tam mi hra připomínala Tomb Raider

Ve hře také běží čas, kdy hodina odpovídá zhruba reálné minutě. To také znamená, že se mění den a noc. V noci jsou monstra silnější, nebezpečnější a celkově je jich víc. Tahle mechanika je však celkem otravná, protože budete mít třeba za úkol si promluvit s nějakou postavou, ale ta na daném místě bude jen v určitý čas, a v jakýkoliv jiný není k dispozici. Vy tedy musíte čekat jak blumy na místě, dokud ten čas neuteče, nebo použít zrychlení v emulátoru. Tahle mechanika však měla hrát v Castlevanii 64 mnohem větší roli a je to opět jen nějaký pozůstatek toho, když se vystříhával obsah před vydáním. Možná to měli vystřihnout úplně, kdo ví...

Mimochodem - později pro Nintendo 64 vyšla hra Legacy of Darkness, která obsahuje řadu assetů přímo z Castlevania 64 a celkově se říká, že tahle hra je tím, čím měla původně být Castlevania 64, ale nakonec to z časových důvodů neklaplo.

Na cestě potkáte řadu různých postav

Prodejům Castlevania 64 možná také trochu ublížil díl Symphony of the Night, který vyšel asi o dva roky dříve a strhl na sebe veškerou hráčskou pozornost. Symphony of the Night byl cool, měl příjemné ovládání a lidi bavil. Castlevania 64 je oproti tomu značně toporné, polygonové cosi a ještě to trpí bolestmi první generace 3D her.

Hele, jako takhle - Castlevania 64 je v pohodě. Místy mě docela bavila, líbila se mi a je vlastně fajn. Z pohledu dnešního hráče to prostě působí jako jedna z takových těch prvních 3D her, které ještě nebyly úplně dokonalé a vymazlené. Plus obtížnost může působit velice nemilosrdně a krutě. Já jsem však Castlevania 64 dohrál a ve výsledku si myslím, že to byla určitě dost zajímavá zkušenost.