Metropolis 1998: Když se SimCity a SimTown rozhodnou bydlet pod jednou střechou

Vzpomínáte na SimCity? Tak si sedněte.

Píše se rok 1993. Hry se instalují z disket, počítače hlasitě vrčí pod stolem a internet je pro většinu lidí spíš sci-fi než každodenní realita. Právě v té době přichází SimCity 2000. Během pár minut vybudujete prosperující město. O dalších deset minut později už se potýkáte s výpadky elektřiny, požáry bez hasičů, dopravními kolapsy a zoufale hledáte okamžik, kdy se váš urbanistický sen proměnil v katastrofu.

Po SimCity 2000 přišlo SimTown. Nenápadná hra, která místo obří metropole nabídla malé, útulné městečko. Najednou nešlo jen o čísla v tabulkách, ale o místo, které působilo živě. Lidé chodili do práce, děti si hrály venku a celé město mělo své vlastní kouzlo. Právě tuhle atmosféru dnes mnoho městských simulátorů vyměnilo za grafy, statistiky a nekonečné optimalizování efektivity.

A teď je tu Metropolis 1998. Hra, která se vůbec nestydí přiznat, odkud čerpá inspiraci. Bere to nejlepší ze SimCity, přidává špetku The Sims, připomene atmosféru SimTown a celé to zabalí do pixelové grafiky, jako by právě dorazila na několika disketách nebo z pevného disku počítače s Windows 98. Výsledek ale není jen nostalgická vzpomínka. Je to překvapivě propracovaná a zábavná městská strategie, která patří k tomu nejlepšímu, co dnes indie scéna nabízí.

Demo slibuje spoustu novinek. Obyvatelé zatím netuší, co je čeká. Ani já ne.

Ještě než se pustíme do samotného stavění města, je dobré zmínit jednu důležitou věc. Metropolis 1998 je v tuto chvíli dostupné pouze jako hratelné demo na Steamu, takže všechno, co uvidíte, představuje jen malou ochutnávku toho, co vývojář chystá. Plná verze má vstoupit do raného přístupu ještě během letošního roku a postupně přidá funkce, které v demu zatím chybí. Na jednu stranu je tedy fér mít na paměti, že jde o rozpracovanou verzi. Na druhou stranu... jestli demo dokáže člověka přikovat k monitoru na několik hodin, začínám mít lehké obavy, co se stane po vydání plné hry.

Stavět město umí každý. Zkuste navrhnout funkční obývák.

Ve většině moderních city builderů stačí natáhnout obytnou zónu přes půl mapy a zbytek už hra vyřeší za vás. Za pár minut vyrostou domy, nastěhují se obyvatelé a vy řešíte hlavně to, jestli mají dostatek škol, kanalizaci nebo elektřinu. Metropolis 1998 na to jde úplně jinak. Tady totiž nestavíte jen město. Stavíte jednotlivé budovy. Doslova od základů.

Staví se ostošest. Největší stavební ruch od doby, kdy soused objevil vrtačku.

Nejdřív nakreslíte půdorys. Pak rozdělíte místnosti, přidáte kuchyň, ložnici a rozmístíte nábytek, dveře a dokonce i parkovací místa. Vzniká tak domov, ve kterém bude někdo skutečně žít. Připomíná to The Sims. Jenže pak se přistihnete, že už neřešíte jen interiér. Navrhujete celou ulici, následně celé město a nakonec vážně přemýšlíte, jestli bude pekárna větší tahák vedle lékárny, nebo naproti přes silnici. A z nějakého důvodu vás to neskutečně baví.

Noční město žije. Většina obyvatel ale stále řeší, kam postavit gauč.

Naštěstí hra nezapomíná ani na úplné základy, bez kterých by žádné pořádné město dlouho nepřežilo. Takže ano, než se pustíte do navrhování vysněných čtvrtí, čeká vás klasická rutina každého starosty. Postavit elektrárnu, vodárnu, natáhnout elektrické vedení, potrubí a doufat, že jste na něco nezapomněli. Protože není nic lepšího než dokonale navržené sídliště, kde se obyvatelé večer dívají na televizi, která nejde zapnout, a ráno si čistí zuby vodou, která nikdy nedorazila.

Pokud jste vyrůstali na SimCity 2000, budete se tady cítit jako doma. Je to nebezpečně návykové. Protože jakmile si postavíte první vlastní dům, předpřipravené budovy už vám začnou připadat stejně osobní jako katalog z hobby marketu. Samozřejmě je možné jednoduše vymezit obytnou zónu a domy se v ní začnou stavět procedurálně. Každý si najde to svoje.

Obyvatelé konečně nejsou jen chodící excelová tabulka

To, co mě na Metropolis bavilo nejvíc, nejsou budovy. Jsou to samotní obyvatelé. Ve většině městských strategií lidé v podstatě neexistují. Jsou to čísla. Když je dost pracovních míst, jsou spokojení. Když jim vypnete elektřinu, začnou protestovat. A tím jejich život tak nějak končí.

Když je nejvyšší dominantou města burger, víte, že máte priority nastavené správně.

Kde končí zástavba, začíná civilizace. A ta voní po benzínu a smažených hranolkách.

Tady je to ale jiné. Každý má vlastní denní režim i potřeby. Ráno vstane, odejde do práce, cestou se může zastavit na nákup, večer se vrátí domů a druhý den celý koloběh začne znovu. Do každé budovy můžete nahlédnout a sledovat život jejích obyvatel. Město tak nepůsobí jako obří excelová tabulka se silnicemi, ale jako místo, které skutečně žije vlastním tempem. Nejde jen o stavění budov. Otevřete zubaře, veterinární ordinaci, posilovnu nebo obchod s obuví a obyvatelé je začnou běžně využívat. Nakupují, docházejí na služby a město tak působí přirozeně živým dojmem.

Ve dne město pracuje. V noci jen svítí a tváří se, že má všechno pod kontrolou.

Nejednou jsem se přistihl, že místo plánování další čtvrti jen pozoruji život ve svém městě. Kdo kam chodí. Proč se jednomu obchodu daří víc než tomu hned vedle. Jak se během dne mění doprava nebo kudy lidé chodí do práce. Přestal jsem stavět a začal jsem své město jednoduše sledovat. A přesně tenhle pocit jsem u podobného žánru nezažil už opravdu dlouho. Upřímně jsem ani nevěřil, že mi ho ještě nějaká hra o velikosti 50MB dokáže vrátit.

Stačí se podívat na tu grafiku a hned máte chuť přistál se Skyrangerem a pročesávat okolí kvůli emzákům.

Grafika z roku 1995. Simulace z roku 2026.

V posledních letech se s retro grafikou roztrhl pytel. Každá druhá indie hra tvrdí, že je návratem do devadesátek, ale většinou to znamená jen velké pixely a pár neonových barev. Metropolis 1998 na to jde jinak. Tohle nepůsobí jako hra, která si na devadesátá léta jen hraje. Vypadá, jako kdyby tehdy skutečně vznikla.

Čím vyšší domy, tím delší cesta výtahem pro zapomenuté klíče.

Soukromí je relativní pojem. Zvlášť když starosta umí sundat střechy.

Barvy, auta, budovy i celkové rozložení města okamžitě evokují SimCity 2000. A pokud by to někomu nestačilo, hra dovolí přepnout i do pohledu shora. Nejde jen o efektní nostalgickou vychytávku, hraje se to i shora překvapivě dobře. Je to takové nenápadné mrknutí na úplně první SimCity, ze kterého je cítit, že autoři dobře vědí, komu skládají poctu.

Ano, tenhle pohled je přesně ten důvod, proč jsme v devadesátkách zapomínali chodit spát.

Tady je krásně vidět, že izometrická grafika prostě nestárne.

Největší dopravní uzel ve městě? Shodou okolností přímo u fastfoodu. Čistě náhoda.

Jenže pod tou retro slupkou běží překvapivě moderní simulace. Hra zvládá stovky obyvatel i vozidel najednou a všechno běží plynule. Je to trochu jako kdyby někdo vzal počítač z roku 1998 a tajně mu pod stůl schoval Ryzen s RTX kartou. Vypadá stejně, ale uvnitř se dějí věci, které by tehdejší hardware rozbrečely.

Demo, které mělo zabrat dvacet minut. Skončilo to klasicky.

Každý hráč zná tu osudovou větu: "Jen se podívám, jak to funguje." Je asi stejně důvěryhodná jako tvrzení, že aktualizace Windows zabere jen pár minut nebo že si na Steamu koupíte ve slevě jen jednu hru.

V mém případě to začalo jedním domkem. Pak jsem postavil druhý. Najednou jsem řešil, proč obchod nemá dost zákazníků, jestli není lepší přesunout silnici o dvě políčka vedle a proč se obyvatelé rozhodli ignorovat chodník, který jsem jim s takovou péčí navrhl. Když jsem se konečně podíval na hodiny, zjistil jsem, že mezitím stihl skončit den. Venku příjemných 34°C a já si uvědomil, že jsem právě několik hodin strávil u dema hry, která ještě ani nevyšla.

Když se podíváte pozorně, skoro uslyšíte výtah, co zastavuje v každém patře.

Přesně ten okamžik, kdy si uvědomíte, že jste přišli na pět minut... před třemi hodinami.

Je jasné, že jde zatím o rozpracovanou verzi a spousta obsahu přibude až během early access. Přesto z dema vyzařuje něco, co mnoha současným městským strategiím chybí - srdce. Hra nepůsobí jako sterilní simulátor, ale jako místo, které má vlastní charakter a život.

Jestli něco spojuje všechny obyvatele, pak je to akční leták.

Rozdejte lidem balónky a iluze RollerCoaster Tycoonu je dokonalá. Tady už chybí jen horská dráha, že?

A možná právě proto mě Metropolis 1998 tak bavilo. Nesnaží se být druhým Cities: Skylines. Nesnaží se soupeřit s obřími studii ani ohromovat fotorealistickou grafikou. Chce jen připomenout dobu, kdy city builder nebyl především o optimalizaci tabulek, ale o radosti ze stavění vlastního světa.

Je zvláštní, jak pár rozsvícených oken dokáže městu dodat život.

Některá města mají dominantu v podobě katedrály. Tohle sází na benzínku se svítícím logem.

Jestli jste někdy proseděli desítky hodin u SimCity 2000, SimTown nebo jste v The Sims strávili víc času stavěním domů než samotným hraním, tohle demo by rozhodně nemělo uniknout vaší pozornosti. A pokud po jeho spuštění zjistíte, že jste místo krátkého testu právě obětovali celý večer, nemusíte mít výčitky. Vítejte v klubu.

Tam už dávno sedí všichni, kteří si původně chtěli postavit jen jeden malý domek.