Reportáž: Retrogame Con 2026 v Brně

V sobotu 28. března se v Brně konal Retrogame Con. Už před několika měsíci se mě někdo ptal, jestli tam jdu a já na to, že je to přece ještě za dlouho, tak to budeme řešit až pak. Nějakou haluzí to ale strašně rychle uteklo a co se jevilo za dlouho bylo najednou tu - nechápu, kam se ten čas furt tak ztrácí.

Každopádně jsem dostal za úkol se na akci tajně vydat jakožto špión a napsal o ní pro High Voltage CZ. Prostě něco jako ptakopysk Perry. Vzal jsem tam sebou další dva lidi - kamaráda S a kamaráda P.

Akce nakonec byla daleko větší, než jsem čekal. Nevím proč, ale žil jsem v dojmu, že to bude nějaký sklípek, kde najdeme 3 počítače, dvě konzole a přijde tam tak deset lidí. Je pravda, že jsem o akci nic moc nedohledával předem. Nakonec tam se tam vyskytla řada různých prodejců her, jako třeba Game Hole (ti to celé i pořádali), Xzone, Shadow Bazar, Dromis Game Shop, Herní planeta a tak dále.

Arcade Hry tam byly taktéž a přivezli z Prahy několik herních automatů. V rámci toho se tam pohyboval i Orna. Doufám, že to byl on - mám strašně špatnou paměť na tváře lidí :D Překvapivě se tam pohybovali i pánové, co před tím pořádali akci (a budou pořádat další) v Kině Art. Dokonce jsme tam narazili na pána z Tišnova a jeho Retro Arcade Museum.

Překvapivě na akci přišlo hodně lidí. Možná, že se ten den v Brně nekonalo nic jiného, tak se veškerá populace města rozhodla zajít právě sem. Každopádně jsem byl rád, že lidé mají stále zájem o staré hry a technologie. A že to předávají i svým dětem, které to teď samozřejmě baví a zajímá, ale jen dokud nedorostou do puberty, a pak jim všechny ty "Commodory a ZX Spectra" budou připadat úplně trapný. A raději se budou věnovat moderním věcem, jako je třeba AI slop na TikToku.

Bohužel těch lidí možná bylo trochu příliš a DDoSnuli jakýkoliv přístup k čemukoliv. Kdykoliv jste chtěli k automatu, někdo u něj stál. A kdykoliv jste chtěli vyzkoušet VR helmu, někdo ji měl na hlavě. Nešlo se dostat moc ani k poličkám a ke krabicím s hrami, které se tam prodávaly, jelikož u nich furt byly davy lidí namačkaných na malém prostoru. Všichni chtěli prozkoumat, co se v krabicích nachází, takže s nimi neustále obcovali a přetlačovali se o ně.

Prodejci některé hry prodávali vystavené na poličkách a stolech, jiné ale nechali v krabicích, protože bylo málo místa. Celkově se akce rozprostírala přes takovou středně velkou místnost. Místnost plnou konzolí, počítačů, herních automatů, drátů na stolech, drátů na zemi přilepených lepící páskou, figurek, plakátů a různých elektronických udělátek. Prostě nerdské doupě, jak má být.

Retrogames Con dokonce nabídl i doprovodný program. Byly tam dvě přednášky o archivaci starých videoher a jejich prezervaci pro budoucí generace. První pořádal Pixelarchiv a druhý Herní historie. Odehrál se taktéž turnaj v PacManovi, kterého jsem se však neúčastnil, jelikož neumím PacMana moc hrát :)

Hned u vchodu do budovy Kumšt, kde se celá akce odehrávala, jsme mohli zaslechnout cink cink cink, jak ježek Sonic sbírá kroužky. Je to tím, že hned kousek od vchodu ležela televize s konzolí Sega Mega Drive II s klasikou Sonic The Hedgehog. Posadil jsem se a začal hrát. Na rozdíl od hraní v emulátoru měla hra fakt nulový input lag, což ve výsledku dělá hodně, protože se to hrálo hrozně příjemně. Nějaká holčička za mnou křičela: "Jé, to je Sonic! To je Sonic! Tati, Sonic!" Byla evidentně nadšená. Odehrál jsem hru do Labyrinth Zone Act 2 a pak už se mě někdo zeptal, jestli ho taky pustím si zahrát, tak jsem pustil.

K Sonicovi jsme se ještě pak vrátili s kamarádem S. "Chceš něco vidět?" zeptal jsem se a ukázal mu, jak se dá aktivovat cheat. Říkám mu: "Během úvodní obrazovky musíš držet tlačítko A a během toho dát nahoru, dolů, doleva a doprava. Jak se ozve cinknutí, dáš start. A to vyvolá level select." Navolil jsem Final Zone, odehrál ji a pak jsem zařval: "Vidíte, dohrál jsem Sonica, zcela poctivě bez cheatů!" Pán co seděl vedle se tomu zasmál, protože celou dobu věděl, že jsem cheatoval. Pak jsem řekl S, aby si to vyzkoušel. Poprvé nestihl danou kombinaci zadat, ale napodruhé ano.

Vedle byl připraven SNES se Super Castlevania IV, která se stejně jako Sonic hrála krásně. Odehrál jsem celý jeden level, a pak to přenechal druhým. Později se objevil pán, co ještě dohrál druhý a částečně třetí level. Poradil jsem mu, že když vyskočí, může bičem švihnout pod sebe. Byl z toho lehce překvapen a poděkoval - že to fakt nevěděl.

Vzadu se nacházelo Nintendo 64 se Super Mario 64. Abych řekl pravdu, Super Maria 64 jsem zkoušel hrát několikrát, ale vždycky mi přišlo, že má příšerné ovládání. Pročetl jsem pár diskuzí a někteří vysvětlili, že Maria 64 prostě není dobré hrát v emulátoru. Opět je tu input lag, ale hlavně je ta hra designovaná tak, aby člověk potřeboval ten trojzubcový ovladač, který má docela velké "dead zones" na páčce uprostřed. Byl jsem tedy velice rád, že mi naskytla možnost si Maria 64 zkusit na originálním hardware na televizi. A výsledek?

No, pořád ta hra není láska na první pohled a mám raději 2D hry s Mariem, ale ano - ovládalo se to o poznání lépe a věřím, že za pár hodin bych se to byl schopný naučit hrát, jak to hrají někteří ve videích na Youtube. Prostě poprvé v životě jsem při hraní Mario 64 neměl chuť křičet "Mamma mia!" a "Non mi piace!"

Kamarád P byl nadšený z různých handheldů typu Game Boy Advance. On má totiž rád Pokémony. Vystavovatel tam měl k tomu i takovou dílničku s různými šroubováky, páječkou a pořád tam něco bastlil. Některé staré handheldy měly moderní IPS display, na kterém hry vypadaly velice ostře.

Jak jsem zmínil výše, potkal jsem tam pána z Tišnova. Ten tam vystavoval různé VR helmy jako Meta Quest III a tak dále. Na zemi ležel kus dřeva a on se mě zeptal, jestli nechci vyzkoušet přejít po prknu ve VR. Říkám, že jo. Nasadil mi helmu a přede mnou se objevil virtuální výtah. Vlezl jsem do něj, dal jsem patro s názvem "plank" a vyjel nahoru. Dveře se otevřely a já se octl v šílené výšce na střeše nějaké budovy. Z té budovy trčelo prkno do prostoru.

Já vím, že to byla virtuální realita, ale moje tělo věřilo tomu, že je ve velké výšce. Měl jsem výhled na celé město kolem, viděl ty mrakodrapy a tak. Sevřel se mi žaludek hrůzou a nohy se mi začaly třást.

"Musíš dojít na konec toho prkna a zpátky," řekl mi. Udělal jsem první krok jak na virtuální tak reálný kus dřeva. Bylo to šílené. Došel jsem opatrně na konec a pak zase zpátky. Ty vole! Ještě po tom, co jsem si sundal helmu mi bušilo srdce tak na 130 bpm. Pán z Tišnova pak po zbytek dne neustále mučil touhle "prkennou výzvou" další lidi a náramně si to užíval.

Všiml jsem si, že jsou tam také brýle Apple Vision Pro. Hele, já nejsem jablíčkář a produkty od Applu mě nikdy moc nebraly, ale ty brýle jsem si z nějakého důvodu chtěl prostě vyzkoušet. Takže jsem počkal dvě hodiny, až si je přestane zkoušet jedna malá holka, a ihned se k nim nasockoval. Přes brýle je vidět normálně kolem, takže vás na rozdíl od jiných VR brýlí neoslepí. Přede mnou se objevilo pár bodů, které jsem musel štípnout. To aby brýle okoukaly, jak máte dlouhé ruce, kam koukáte, jak jste vysocí a podle toho se zkalibrovaly.

Pak se přede mnou objevily v prostoru nějaké běžné aplikace. Safari prohlížeč, email, kalendář, files manager a tak. Místo mouse clicku se prostě štípe do prostoru. Našel jsem nějakou aplikaci, které zobrazuje model sluneční soustavy, takže jsem se na chvíli octnul ve vesmíru, prohlídl si planety, Slunce a tak. Bylo to zajímavý, ale asi bych si to nekoupil.

Kdykoliv jsem pak viděl někoho si tyhle brýle zkoušet, vždycky tihle jedinci vypadali stejně. Tj. stáli toporně na místě, zírali do prostoru a rukou štípali vzduch před sebou. Vypadalo to hrozně vtipně.

Když už řeším VR helmy, zkoušel jsem si i nějaký starší Oculus Rift, co měl trochu nízké rozlišení, ale i tak byl cool. Byla v něm nějaká hra, kde byl úkolem šplhat po stromě za pomocí vystřelovacích lan :) A pak tam byla ještě jiná helma, kde jste mohli lítat ve stíhačce. Tu neustále okupoval nějaký malý kluk.

Abych se vrátil ke hrám... Našli jsme tam NES s Duck Hunt, samozřejmě í s příslušnou světelnou pistolí. Pistole měl i Sega Saturn s připraveným Virtual Cop. Obě hry nás na jistou dobu zabavily.

Na automatech jsme téměř dohráli Sonic the Hedgehog 2 v coopu. Též jsme zkoušeli různé shoot 'em up hry, či různé mlátičky. U vchodu postával jeden SEGA automat, na který se stála fronta a neustále se přepínalo mezi hrami Street of Rage a Golden Axe II.

Terra PC vystavoval pár starých PC, kde se střídali Dyna Blaster, Prince of Persia, Wolfenstein 3D, Jazz Jackrabbit 2, Diablo, Diablo II, Dungeon Keeper a tak dále. S a P si pak dávali na jednom PC bitku v Atomic Bomberman. Ne všechno bylo ale retro - k nalezení bylo i herní PC s Nvidia RTX kartou, kde nějaký malý kluk hrál Days Gone a později Death Stranding. Vedle pak ležel Alienware herní notebook, kde jste si mohli zahrát Serious Sama nebo Return to Castle Wolfenstein.

Kousek dál se dal najít třeba PS3 Super Slim se hrou Gran Turismo, přičemž ke konzoli byl připojen volant, řadící páka a podložka s pedály. Nechápal jsem, proč je konzole zapojená do staré televize. PS3 už přece frčí na normálním HDMI.

Vedle na stole byl PC, na kterém se dal hrát Commader Keen a Vlak. Pán nám vysvětlil, že tenhle PC složil tak, aby frčel jako staré XTéčko. Vedle něj byla nějaká prapodivná konzole od Tesly zapojená do Tesla televize. Bohužel televize v průběhu akce odešla do křemíkového nebe, takže jsme neměli šanci si ji zkusit. Byla to ale údajně nějaká variace na hru Pong. Pochopitelně nechyběly nějaké Commodory, Atarka, ZX Spectra a další věci od kluků z Retro Games Brno. Chvíli jim to nešlo, protože jim nějak vypadl proud, ale pak už to frčelo. Ještě se za rohem krčil stolek, ve kterém byla zabudovaná legenda Space Invaders. Bohužel se nám nepodařilo najít PlayStation 2. Buď jsme slepí nebo nevím :) To ke hrám zdaleka není vše, ale raději změním téma.

Co se týče obchodů, které tam prodávaly hry, tak takový Game Hole tam měl poličky a krabice s hromadou retroher. Kromě PC her se daly najít hry pro PS1, PS2 , PS3, PSP a různé staré konzole (Mega Drive, Snes, Game Boy) a různé novější konzole (Nintendo Switch). Koupil jsem si Daxter pro PSP, abych měl něco na památku. Přemýšlel jsem, že si koupím třeba něco pro Mega Drive, ale trochu mě odrazovaly ceny. Některé hry klidně stály třeba 1900 Kč. Vedle stojící Xzone překvapivě neprodával moc hry, ale spíše oblečení, knížky, figurky, vinylové desky a mnoho dalších věcí. V zadním rohu v krabicích prodával různé hry Shadow Bazar. Hodně her bylo v japonštině, mělo japonské popisy a tak. Celkově se zdá, že je zaměřen na japonský region a verze her. Mimo jiné se tam prodávaly i hromady her pro Nintendo Wii.

Je toho ještě hodně moc, co jsem na Retrogame Conu zažil nebo viděl, ale myslím, že už jste pochopili, v jakém duchu se to celé neslo. Za mě velice povedená událost, která nabídla mnohem víc, než jsem očekával. Dávám celé akci tedy devět z deseti šikmých věží v Pise a doufám, že brzy zažijeme nějakou další. Překvapivě návštěvníky neodradila ani vstupní cena 290 kč (349 kč na místě).

Večer mě pak všechno bolelo. Prsty od neustálého mačkání tlačítek na automatech, zápěstí od tahání páky a záda, jak jsme se furt u všeho krčili :)