Reportáž z další Retro Games Brno akce

Před rokem jsem tu psal malou reportáž z Retro Games Brno, která probíhala v kině Art. Kluci z kina Art rozjeli další akci a já jsem u toho pochopitelně nemohl chybět. Inu, vydal jsem se tam a vzal sebou S, (Tentokrát však né P). Tak nějak jsem očekával, že tam proběhne všechno stejně jako předchozí rok, takže celý report bude snad jen copypaste toho, co jsem psal rok zpátky.

A ano, víceméně hodně věcí bylo velice podobné, ale to vůbec ničemu nevadí. Na rozdíl od nedávného Retrogame Conu byla akce spíše maličká, komorní a otočilo se tam pár desítek lidí. Navíc to bylo jen malé nerdské doupě. Akce byla zaměřená na staré hry a starý hardware. Na můj vkus možná i trochu příliš starý, protože to všechno byly spíše osmdesátky než devadesátky. Nicméně člověk se aspoň zase naučí něco nového, když vyjde ze své bubliny, že jo.

Hned pod schody do doupěte nás přivítal košík, do kterého jste mohli dát libovolné dobrovolné vstupné, takže jsme tam nacpali pár papírovek. Na stole poblíž byly perníčky ve stylu Pacmana, kde spoustu lidí nejdříve ze slušnosti předstíralo, že je nechce, ale stejně byly během chvilky vyžraný, až se po nich zaprášilo.

Možná jsme přišli trochu příliš brzy, protože některé stroje se teprve zapojovaly a štelovaly. Postupně se to však rozjelo a pomalu přicházeli další a další lidi. Poznával jsem tam i některé tváře z minulého roku, hlavně mezi organizátory.

Samozřejmě tam nechyběla osmdesátková klasika. Commodore 64, nějaká Amiga, ZX Spectrum a tak dále. Tentokrát tam nebylo IQ151 a na jeho místě sedělo Tesla PMD 85-3. Vedle se nacházel Sharp MZ-800, dále pak Atari MEGA STe a naproti se v rohu krčila Toshiba HX-12.

Docela mě zaujalo, že tam byl handheld Game & Watch, kde Mickey Mouse sbírá vajíčka a vy za to dostáváte body. Na tomhle zařízení hráli lidé zhruba někdy v paleolitu zhruba deset tisíc let před naším letopočtem. Překvapivě tam byla i sovětská kopie Elektronika (Электроника), která vypadala jako: "můžeš si opsat můj úkol, ale nějaký věci změň, ať to není nápadný." Byla to téměř identická kopie, akorát místo kapitalistického Mickey Mouse tam vejce sbíral vlk ze seriálu Jen počkej, zajíci! Ta sovětská navíc byla malinko tlustější, čehož jsem si ani nevšiml, dokud mě na to někdo neupozornil.

Byl tam dokonce jakýsi velký kiosek, kde byla Elektronika ve virtuální verzi, kde jste si ji mohli vyzkoušet. Hrozně cool! Úplně jsem při hraní cítil, jak buduji velké zítřky a splňuji pětiletku. Kamarád S dokonce nahrál sto bodů.

Na Sharp MZ-800 běžely víceméně jen černobílé věci. Vyzkoušel jsem si chvíli takovou podivnou černobílou verzi hry Lemmings a také tam byla hra, kde jste lítali s letadýlkem a vaším úkolem bylo bombardovat město. Bylo zajímavé hrát za teroristy - kam se na tohle hrabe Postal 2?

Sharp MZ-800 obsahoval řadu různých her, které sice byly barevné, ale zdá se, že jejich grafika byla převážně složená z ASCII symbolů. Stále bylo ale zajímavé vidět, co všechno se z toho dalo vykouzlit. Zkoušel jsem tam několik různých her. Bombermana, Bouder Dash, Pacmana, Manic Miner a mnoho dalších. Byly tam i nějaké textové hry od Fuky, ale nějak jsem nepřišel na to, jak se hrají. Třeba mi to Fuka, než bude další akce, vysvětlí.

Na Atari MEGA STe nejvíce bodovala taková logická hra s vláčky, kde bylo úkolem přehazovat různé výhybky a umožnit tak vláčkům bezpečné projetí, aniž by došlo ke srážce a umřelo pár tisíc cestujících.

Amiga je prostě Amiga, ta nezklame, ačkoliv některé hry se nám moc nedařilo spustit - zřejmě vyžadovaly disketu nebo něco (např. Shadow of the Beast). Nejfunkčnější bylo Commando a Turrican II. V Amize byl zapíchnutý nějaký floppy emulator, na kterém jste si mohli navolit libovolnou hru.

K ZX Spectru jsme se nějak nedostali, protože to furt někdo okupoval, ale byla k němu připojená roztomilá malá obrazovka a malé roztomilé repráčky.

Co se týče Commodore 64, tam jsme si nejvíce dávali bitku v Bombermanovi. Najít se tam dala třeba i hra, která vypadala jako taková podivná kopie Doomu, zároveň spíše připomínající Wolfenstein 3D s assety Dooma. Hra se jmenovala MOOD. Ještě tam byla podobná, co se jmenovala Grey. Commodore 64 v sobě měl zapíchnutý Kung Fu Flash Cartridge a na něm byla celá sbírka her. Každopádně hodně slušné, co všechno tenhle stroj uměl na svou dobu.

Jako minulý rok, i tenhle se konal takový malý turnaj ve hře Červi. Připomínám, že je to něco jako Snake z Nokie 3310, ale místo toho, že jeden had sbírá ovoce, je tam těch hadů několik (tuším až 6 hráčů), a jejich úkolem je se vzájemně zabít. Minulý rok některé joysticky nefungovaly úplně dobře, ale tento rok se tam kromě joysticků nacházely i takové zvláštní ovladače. Ovladače vypadaly, jako by někdo ukrojil z klávesnice šipky a přidal doprostřed tlačítko. Zdá se, že tlačítka byly vytištěná na 3D tiskárně a evidentně to byla domácí výroba někoho z organizátorů. Tak jako tak mi tyhle ovladače přišly rozkošné.

S hrou Červi jsme si užili hodně zábavy, ačkoliv ta hra měla trochu input lag, takže hodně lidí často umíralo čistě proto, že nestihlo v pravý čas zatočit a vyhnout se nebezpečí. Tak jako minulý rok, i do tohohle se přidaly děti. Možná byste očekávali, že malé děti nedovedou hrát hry, ale občas mě překvapila jejich podlost. Jedna holčička třeba provedla v jednu chvíli takový manévr, kdy se jí podařila dekapitace několika hadů zároveň. A když se dítě, které nemělo ani deset let pak v celkové statistice skóre umístilo nad vámi, tak to byla fakt hanba. :)

Červi běželi na Atari 800XE. Do toho byla připojená taková malá krabička jménem MultiJoy8, díky čemuž se mohlo připojit až osm ovladačů (zapojeno bylo ale šest). Mimo Červi se na tomhle přístroji nacházel i Tetris a pak jakási česká kopie Bombermana, ve které jsme si chvíli také dali malý souboj ve čtyřech. Když o tom tak přemýšlím, Bomberman se v nějaké formě nacházel snad na každém druhém počítači. To musela být v osmdesátkách fakt velká věc. :)

Ačkoliv jsem spíše zaměřený devadesátky, celá akce mě stejně jako minulý rok velice bavila. Natolik, až jsem si nechal ujet asi pět vlaků a domů se dostal velice pozdě. Tak snad bude brzo další akce - co jsem zaslechl, tak možná v listopadu. A doufám, že dorazí také někdo z vás, čtenáři!