Klid na moři a žaludeční potíže
Jsme již pár dní na širém moři a míříme k ostrovu Gratogel. Asi mi bude chybět to neustálé napětí, když se ráno probudíš a nevíš, jestli tě dneska zabije bestie, nebo politika.
Spoléháme na primitivní mapu a hvězdy. Je to jako návrat do dob velkých objevitelů. Jen s tím rozdílem, že my jsme sem nepřišli dobrovolně a nemáme dostatek rumu.
Loď, na které plujeme, je poctivý kus dřeva, voní po soli, rybách a starých příbězích. Vítr duní v plachtách a Drirr nás trápí lekcemi jazyka, kterým mluví lidé na Gratogelu. Má na to trpělivost i taktiku zkušeného kata.
“Znovu,” řekl Drirr trpělivě a ukázal na plachtu nad našimi hlavami. “Ne 'vítr', ale 'vítr'. Důraz je na první slabice. Musíte cítit, jak se vám ten zvuk formuje v hrdle, ne na rtech.”
“'Vítr',” zopakoval jsem a snažil se napodobit jeho přízvuk. “'Silný vítr'. 'Bezvětří'. Tohle nepotřebuju znát, Drirre. Chci praktické věci. Nechci se tam ptát na barvu nebe, ale na cenu piva a směr k nejbližší kovárně.”
Sira se zasmála a s lehkostí zopakovala frázi, její výslovnost byla téměř dokonalá. “'Vítr zpívá píseň moře'. To je hezké. Zní to skoro jako kouzlo. Tento jazyk je mnohem melodičtější než ten váš, Tome.”
“Jazyk je druh kouzla, Siro,” přikývl Drirr a pak se jeho pohled přesunul na Rainera, který se opíral o zábradlí a upřeně sledoval horizont. “Rainere. Jsi na řadě”
Rainer se otočil jako někdo, kdo vstal z postele levou nohou před hodinou smrti. "Tohle nedává smysl. Tohle fonetické pravidlo je…"
“Život je nelogický, Rainere,” odpověděl jsem a poplácal ho po rameni. “Zkus říct: ‘Kde je nejbližší hospoda?’ To je univerzální fráze, která překoná jakoukoli jazykovou bariéru.”
"Převrací se mi žaludek," zabručel a zase se předklonil přes zábradlí.
“Soustředění pomáhá překonat tělesné slabosti,” poznamenal Drirr bez jakékoli známky soucitu. “Ale možná je pro něj lepší pozorovat mořskou faunu zblízka.”
Sira se ušklíbla. “Jeho vědecký přínos je v tuto chvíli značně… tekutý.”
Zasmál jsem se. “Dobře, tak my ostatní. Nechci v Gratogelu omylem místo piva objednat urážku starostovy matky.”
“Nebo naopak,” navrhla Sira s jiskrou v oku. “Třeba by nám to získalo respekt. ‘Vaše matka má sílu deseti válečníků!’ Co myslíš, Drirre? Projde to?”
Drirr se na ni podíval a v jeho očích se na okamžik objevil náznak pobavení. “Význam je správný. Kontext je… diskutabilní. Pokračujeme. Další slovo je ‘přátelství’.”
Moře má na duši léčivý účinek, tedy pokud zrovna nemáš duši připojenou k žaludku. Rainer, náš geniální vědec, který jinak dokáže z barvy mraků odhadnout složení atmosféry, teď tráví většinu času opřený o zábradlí a důvěrně sdílí obsah svých útrob s rybami.
Jeho obvykle bledá pleť má teď barvu unavené chobotnice a jeho vědecké poznámky se smrskly na monotónní mumlání o vestibulárním aparátu.
“Je to zvláštní, že?” prohodil jsem směrem k ostatním. “Kdo by řekl, že mi bude chybět místo, kde se mě snažili zabít?”
Sira, stojící vedle mě s vlasy vlajícími ve větru, se lehce usmála. “Asi ti bude chybět ten adrenalin, Tome. Nebezpečí umí být návykové.”
Z druhé strany paluby se ozvalo hlasité zasténání. Rainer byl opět skloněný přes zábradlí a vedl svůj soukromý rozhovor s mořem.
“Zdá se, že náš génius prohrává souboj s kinetózou,” poznamenal jsem.
Drirr, který stál opodál se stoickým klidem, jen pokrčil rameny. “Jeho mysl je ostrá, ale jeho tělo je slabé. Potřebuje pevnou půdu pod nohama. Moře si nevybírá.”
“Chudák Rainer,” řekla Sira, i když v jejích očích hrály pobavené jiskřičky. “Muž, který chápe dráhu hvězd, ztrácí rovnováhu na vlnách.”
“Není to… uurp… jen rovnováha,” zamumlal Rainer, aniž by se otočil. “Je to… komplexní senzorický nesoulad… mezi vizuálními vjemy a… vestibulárním aparátem…” Další vlna jeho řeč přerušila dalším dávivým zvukem.
“Vědecké vysvětlení na všechno, i na vlastní utrpení,” zasmál jsem se. “Alespoň máme na chvíli klid od jeho analýz. Jeho poznámky se teď asi omezují na detailní popis padesáti odstínů zelené, které vidí před očima.”
“Možná bychom mu měli dát nějaký úkol,” navrhla Sira. “Něco, co by zaměstnalo jeho mysl. Třeba počítat vlny?”
“Průměrně… 7,3 vln za minutu,” ozvalo se od zábradlí. “S amplitudou… 1,2 metru… uurp… odpusťte.”
Vyměnili jsme si pobavené pohledy. “Dobře, takže jeho mozek se vypnout nedá,” uznal jsem. “Ale stejně se těším na Gratogel. Na ostrov plný lidí. Možná tam najdeme trochu… normálnosti.”
“Normálnost?” opáčila Sira. “Tome, po tom všem… myslím, že normálnost už pro nás neexistuje. Ale třeba tam najdeme dobré jídlo. A postel, která se nehoupe.” Její pohled sklouzl k našemu trpícímu vědci.
“Postel… horizontální stabilita…” zaslechli jsme Rainerovo mumlání. “Zní to… jako vědecký ráj…”
Nemůžu si pomoct, ale je v tom něco uspokojivého. Vidět chlapa, jehož intelekt je o několik pater výš než můj, jak ho srazí obyčejné houpání. Drirr naopak působí, jako by se na palubě narodil. Stojí na přídi, ocasem ladně drží rovnováhu, a s tím svým klidným, až filozofickým výrazem sleduje horizont. Kdyby teď kolem prošla bouře, nejspíš by ji pozdravil a pokračoval v dýchacím cvičení. Sira tráví většinu času o samotě. Sedí na palubě se zkříženýma nohama, oči zavřené, a mezi prsty jí pohrávají drobné plamínky magie. Vypadá klidně… až příliš klidně. Její soustředění by se dalo krájet. Ideálně tupým nožem, z bezpečné vzdálenosti.
***
Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta
Předmět: Sira; demonstrace práce se semeny Triifalai
Místo: paluba lodi, kurs na Gratogel
Sira souhlasila s ukázkou své magie přímo na palubě, ve vymezeném prostoru. Z bezpečnostních důvodů jsme snížili plachty a postavili se po větru.
Příprava
Sira vzala semena Triifalai, krátce je zahřála v dlaních a navlhčila dechem; povrch zmatněl a změkl.
Pravou rukou vykreslovala pomalé spirály, levou přikládala semeno k čelu do oblasti krystalu Trii. Vlasy se jí slabě naježily, v okolí prstů byl patrný chladný závan, jako když se otevře lednice.
Demonstrace A - "Zmrzlý krystal“ (destruktivní modulace)
Gesta zrychlila, úhly zlomila do ostrých hran. V tom okamžiku na palubě zapraskal mráz.
Během tří nádechů se v kruhu o průměru přibližně čtyř metrů srazila vlhkost do jehlic. Dřevo pobělelo, lanoví se potáhlo jemnou jinovatkou. Teplota klesla odhadem o 10–12 °C.
Závěr: vysoce směrovatelné ochlazení, vhodné k imobilizaci či k lámání chitinových obalů. Spotřeba semene úplná, po výkonu zůstala křehká slupka.
Demonstrace B - "Trnová past" (restrikční modulace)
Gesta kruhová a stoupající, zakončená sevřením dlaně.
Z mezí prken vyrazila vláknitá hmota, v mžiku obepnula připravený pytel s pískem a stáhla jej k palubě. Vlákna měla rostlinnou texturu, ale chovala se jako chytré laso.
Závěr: neletalická, ale pevná restrikce, minimální riziko sekundárního poškození okolí. Semeno vyčerpáno.
Demonstrace C - "Lehké hojení" (léčivá modulace)
Sira si rozřízla tenkou čáru na hřbetu ruky (protokol jsem původně vetoval, neúspěšně). Zvolila nejsvětlejší semeno.
Gesta plynulá, dech dlouhý. Nad ranou se rozlila teplá, zelenavá fosforescence. Krvácení se zastavilo, okraje se stáhly, bolest ustoupila během několika sekund.
Závěr: Neobnoví rozsáhlé ztráty tkáně ani komplikované fraktury; urychlí však granulační fázi a snižuje riziko infekce.
Energetika a řízení
Všechny tři projevy působí jako dvě strany téže mince: disipace (chlad, vazba) versus organizace (růst, obnova). Směr určuje kombinace dechu, gest a cituji Siru "jasného záměru".
Čím užší fokus, tím vyšší hustota účinku. Rozptýlená mysl = rozptýlená energie. Po destruktivní modulaci je nutná krátká pauza; po léčivé je únava zanedbatelná.
Otevřené otázky
Jak přesně Trii moduluje vlastnosti pryskyřic v semeni; rezonance, nebo aktivní přenos informace?
- Lze laboratorně napodobit zahřívací fázi bez Siry (např. vibracemi/frekvencemi dechu)?
Závěr
Sira představuje extrémně vzácnou kombinaci biologického talentu Iskai. Prokázala, že semena Triifalai nejsou palivo, ale katalyzátory, které propojí přesné gestické vzorce, dech a vědomý záměr do měřitelného fyzikálního efektu. V praxi to znamená kontrolu prostoru (chlad, pouta) i udržení bojeschopnosti (léčba) beze zbraní a bez alchymie.
***
Je to tak klidné. Až moc klidné. Vždycky, když je to takhle klidné, tak se něco pokazí. Očekávám útok obřího krakena každou minutou.
Poslední večer na moři je tichý. Slunce se pomalu noří do oceánu a obloha hoří barvami, které by žádný malíř neodhadl správně. Je to zvláštní okamžik. My čtyři; pilot, vědec, válečník a čarodějka. Parta složená z náhody, průšvihu a špatných rozhodnutí. A přesto… tady, uprostřed moře, máme něco jako klid. A možná i začátek něčeho většího. V dálce se zvedá tmavá silueta Gratogelu.
“Země na obzoru!” ozval se kapitánův hlas z kormidla. “A jestli mě staré oči neklamou, to bude Gratogel. Držíme kurz, přátelé.”
Rainer, který konečně nabral zpět trochu barvy do tváře, se k němu přihnal s mapou v ruce. “Fascinující. Kapitáne, vaše navigační schopnosti jsou obdivuhodné. Mohl byste mi, prosím, přesně zaznačit naši pozici a polohu ostrova? Moje kartografické záznamy jsou neúplné.”
“Neúplné? Rainere, ta mapa je skoro prázdná,” neodpustil jsem si poznámku, když jsem mu nahlédl přes rameno.
“Tady,” ukázal kapitán na prázdné místo severovýchodně od Nakirdaani. “Jsme tady. Pluli jsme přesně tímto kurzem. Tady je Gratogel. Na západě ostrova je hlavní přístav, Klouta. Tam přistaneme. Na jihu je Aballon, ale tam se raději nevydávejte sami, průchod v horách je zrádný. Cestou vás mohou přepadnout bandité.”
Rainer s vědeckou pečlivostí vytáhl uhlík a začal pečlivě zakreslovat obrysy ostrova. “Klouta… Aballon… a tady, vnitrozemí… Škola druidů. Vanello. Zaznamenáno. Děkuji vám, kapitáne. Přesná kartografie je základem každé úspěšné expedice.”
“Ostrov lidí,” vydechla Sira, která stála vedle mě a s nadějí v očích hleděla na vzdálenou pevninu.
Drirr, který mlčky sledoval scénu, jen přikývl. “Nová země, noví lidé. Nové zvyky. Nové hrozby. Nesmíme ztratit ostražitost.”
“Drirr má pravdu,” souhlasil jsem. “Ale nejdřív doplníme zásoby a zkusíme zjistit něco o TORONTU. Rainere, máš tu mapu hotovou? Než zakotvíme, chci vědět, kam přesně jdeme.”
Rainer se na mě poprvé za několik dní upřímně usmál. “Moment. Přesnost si žádá svůj čas. Ale ano… Gratogel je oficiálně na mapě.”
Kapitola 2: Keltové, druidi a podzemní labyrint plný nástrah
Vůně deště a král, co potřebuje poslíčka
Vypadá to jako typická dovolenková destinace. Pláž,... a pravděpodobně i komáři o velikosti pěstních klínů. Těším se.
Gratogel. Konečně. První dojem? Vlhko. Vzduch je prosycený vůní mokré hlíny a trávy. Místo organických chýší Iskai tu stojí domy s doškovými střechami, které vypadají, jako by je sem někdo přenesl ze staré učebnice dějepisu. Všude jsou lidé. Konečně!
Tak jo, partičko. Jdeme na to. Usmívejte se, mávejte, a hlavně nikoho neurážejte. Aspoň ne hned. Nechceme si znepřátelit celou vesnici hned první den. To si necháme na později.
Vstupuji do největší chatrče ve vesnici Klouta, kde na mě čeká Tharnos, král místního kmene. Uvnitř je šero a kouř z otevřeného ohniště štípe do očí. Tharnos vypadá přesně tak, jak byste od keltského krále čekali; mohutný, vousatý a s pohledem, který říká: "Něco pro mě uděláš." A taky že jo.
Tak jo, jdeme na to. Zaklepat, usmát se a doufat, že Tharnos není další šílenec se sbírkou prokletých artefaktů. I když po tom, co jsme zažili, bych se nedivil.
Vysvětluji mu, že hledám informace, ale on jen zavrtí hlavou. Důvěra se tady nekupuje, musí se zasloužit. Chce, abych mu donesl amulet, protože má problémy s erekcí a symbol jeho mužství je v ohrožení. TORONTO, nebo něco tak velkého tady nikdo neviděl a tohle je prý klíč k získání povolení k další cestě.
Takže zase dělám poslíčka. Moje kariéra pilota se oficiálně změnila na kariéru mezihvězdného kurýra pro ztracené artefakty. Souhlasím, protože bez amuletu se dál nepohnu a hádka s vousatým králem se nezdá jako strategicky nejlepší tah.
Musíme slíbit diskrétnost. Jasně, žádný problém. Jenom se prodereme přes půlku ostrova plného monster, abychom donesli chlapíkovi magickou Viagru. Nikdo si ničeho nevšimne.
A tak jdeme dál. Jsme na cestě za pochybným artefaktem pro ještě pochybnějšího klienta. Co se může pokazit? Vlastně všechno. A pravděpodobně se to taky stane.
Než se vydáme dál, procházím se po okolí. Všechno je zelené, podmáčené a já začínám chápat, proč tu všichni nosí tak bytelné boty.
“Vypadáš, jako by ti spadl kámen ze srdce, co jsme opustili Jirinaar,” prohodil jsem, a podíval se na Siru.
Zvedla ke mně pohled a lehce se usmála. “Děkuji ti za tvůj zájem.” Na chvíli se odmlčela. “Vyrostla jsem jako jediné dítě svého otce. Ať už máš ze mě jakýkoliv pocit, musím zdůraznit, že můj otec byl dobrý Iskai. Lepšího otce jsem si už nemohla přát, velmi mě miloval.”
“A co tvoje matka?” zeptal jsem se opatrně.
Její úsměv pohasl. “Matku jsem nikdy nepoznala. Zemřela při nešťastné lovecké výpravě, na kterou se vydali můj otec, ona a Fasiirrova sestra. Jistě jsi o tom už slyšel.”
“To mě mrzí,” řekl jsem tiše.
“Nicméně jsem měla překrásné dětství,” pokračovala statečně. “Otec byl velmi bohatý, a tak se mi dostalo prvotřídního studia, při kterém se ukázaly mé magické schopnosti.”
“To ho muselo potěšit,” přikývl jsem.
“To ano, ale vedlo to také k prvnímu velkému konfliktu v mém životě,” povzdechla si. “Pochopitelně si přál, abych sloužila svým talentem pro Dji-Fadh, ale já jsem se cítila víc přitahována k Dji-Kas.”
“Chtěla jsi jít vlastní cestou.”
“Přesně tak. Před rokem a půl, sotva jsem dosáhla plnoletosti, stala jsem se členkou Domu Dji-Kas, abych otci dokázala svou nezávislost.” Znovu se zahleděla na zelené kopce Gratogelu. “Kdybych jen tušila, že z toho nakonec vzejde tato tragédie…”
Nechal jsem ticho chvíli působit, než jsem řekl: “To jsi nemohla vědět, Siro. Neobviňuj se.”
Zvedla hlavu a v jejích očích byla nová jiskra odhodlání. “V každém případě, je dobře, že jsme teď na cestách. Mohu se tak odpoutat od všeho, co mě v rodném městě tížilo.”
Projdu přes most a vydám se na východ podél pohoří. Krajina je drsná a krásná zároveň. Kopce, lesy a neustálý šum větru. Po nějaké době dorazím do vesnice Vanello.
Výhodný obchod, banditi a nový člen party
Vanello je o něco živější než Klouta. Obchodnice Winion v nejsevernější chatrči má oči dravce, ale platí dobře. Uvnitř praská oheň a ve vzduchu je cítit pivo a pečené maso. Vzpomínáte na ty desítky modrých léčivých lektvarů, které jsem "získal" od té dobrosrdečné léčitelky v Jirinaaru? Tady za jeden dostávám 20,8 zlatých. Dokupuji čtyři paklíče, prodávám všechno co nepotřebuju, včetně modrých lektvarů a hle, jsem boháč. Tedy jen na chvíli. Nachází se tady i schopný kovář, u kterého je možné koupit pár zajímavých věci a nechat si opravit zničené věci.
Sira se tváří, jako by právě prodala své děti. Neboj, Siro, cestou nasbíráme další. Je to impozantní suma. S takovým kapitálem bychom mohli založit vlastní malou kolonii. Nebo si aspoň koupit lepší loď a přeskočit tenhle úkol.
Jdu dál na sever k chatrči, která slouží jako přístup do Arjana, školy druidů. Když druidům vysvětlím, že hledáme amulet pro krále Tharnose, dovedou mě za jejich vůdcem Nemosem. Amulet prý měl u sebe druid jménem Bero, který se před časem vydal do zakázané oblasti nazývané "Drinno", uzavřené takřka na 400 let. Chtěl nalézt nějaké magické artefakty a už se nevrátil.
Tak jo, Mellthasi. Vítej. Máme tu intelektuála, dvanáctiletou čarodějku, dvoumetrového kočičího válečníka a mě, chlápka, co se jen snaží přežít další den. Že jsi znepokojen? My jsme znepokojení od chvíle, co jsme přistáli na téhle prokleté planetě.
V ten moment se setkávám s Mellthasem. Je to nevlastní syn Bera. Je němý, nosí sandály a komunikuje prostřednictvím písemných poznámek a odezírání. Perfektně zapadne do naší party podivínů. Ostatní druidové se do zakázané oblasti bojí, ale Mellthas v tom vidí příležitost. Pokud najdeme Bera, pravděpodobně najdeme i amulet. Takže náš úkol se právě rozrostl. Z pouhého hledání cetky se stane záchranná mise v podzemním bludišti. Fantazie.
"Prosím pospěšte." Jako bych to neslyšel od Rainera každý den.
Mellthas se k nám přidává a slibuje, že nás tam zavede. Před tím mu ale musím koupit lepší boty, brnění a pak pokračuji ještě dál na sever, k muži jménem Frinos, který hlídá posvátný strom. Je to Qrenno, prastarý dub. Zkouším na něj diplomacii, ale bez úspěchu. Pak si vzpomenu na modrý hudební krystal, který jsem mu mohl věnovat, ale nechal jsem ho u Argima. Skvělé. Tady nic víc nezmůžu.
Nakonec se vydávám na jih horským průsmykem. Cesta je úzká a plná stínů. A jak se ukáže, i banditů. Kapitán měl pravdu, když nás varoval.
Naše bojová formace je efektivní. Drirr a já v první linii, Sira a Mellthas jako podpora. Rainer... no, Rainer se snaží.
Vyskakují na nás zpoza skal a myslí si, jakou kořist nenašli. S Drirrem v první linii a Sirou, která jim mrazí úsměv na rtech, je to ale spíš trénink než skutečný boj. Po pár přepadeních mám plné kapsy jejich vybavení, které lze obratem prodat u Winion.
"Kontakt!" zavolal jsem a instinktivně zvedl štít. V úzkém skalním hrdle se zvuk rozlehl jako prásknutí biče. "Formace!"
Ze stínů skal vystoupily čtyři postavy, tiché a hladové jako šelmy. Slunce se odráželo od jejich čepelí v krátkých záblescích, které pálily do očí. Drirr se přesunul pomalu ke mně, jeho obouruční kopí předeně vibrovalo napětím. Sira, Mellthas a Rainer utvořili druhou linii, pevnou jako uzamčená vrata.
"Dva jdou středem, dva obíhají," řekl Drirr tónem, jako by oznamoval počasí. "Snaží se nás roztrhnout."
"Nemají šanci." Pohledem jsem přejel bojiště. "Siro?"
"Mám je." Její slova byla tichá, ale jistá. Prsty jí kreslily do vzduchu runy, které se krátce zaleskly. Z dopadajícího semena vyrostly během vteřiny ostré ledové krystaly. Jeden bandita zůstal zmražený, druhý zakopl a zpomalil.
"Ten jde dolů," řekl Rainer a jeho hlas byl suchý jako prach v poušti. Namířil. Výstřel a bandita na pravém křídle se sesul, jako by mu někdo podťal nohy.
Ti dva ze středu se řítili vpřed s bojovým řevem, který se odrážel od skalních stěn. První úder jsem odrazil štítem, rána mi málem zlomila celé předloktí. Drirr se vrhl vpřed, jeho kopí proťalo vzduch a zakouslo se do masa. Kovové zacinkání, výkřik, dusot.
"Levý křídlo!" zařval jsem přes chaos. Poslední bandita probíhal kolem kamene a mířil rovnou k Mellthasovi.
"Hej, ty! Tady!" řval jsem. Můj hlas se odrazil mezi skalami a bandita instinktivně otočil hlavu.
A to ho zabilo. Mellthas ani nemrkl. Ohnivá koule se zjevila v jeho dlani jako rozpálená kometa a tiše vyrazila kupředu. Zasáhla banditu přímo do zad. Pach spálené kůže se mísil s prachem.
"Dobrá práce," vydechl jsem a opřel se o štít. Horko mi tepalo ve spáncích. "Synchronizace byla perfektní."
Tak jo, partičko. Zabalit, prodat a hurá na další dobrodružství. Nebo aspoň do nejbližší hospody. Po takovém boji si zasloužíme odměnu.
Nákupní horečka v Aballonu
Konečně dorazím do vesnice Aballon. Tady v jednom zapadlém krámku u obchodníka jménem Rifrako investuji do několika klíčových věcí. Koupím si oko monstra; artefakt, který mi údajně ukáže blízké nepřátele. Praktické. Pak si pořizuji snový štít, který nabízí skvělou ochranu, a amulet ochrany, který zvyšuje obranu o deset a magickou odolnost o třicet bodů, což se Drirrovi bude hodit.
Amulet ochrany pro Drirra. Ten kluk je sice nezničitelný, ale trocha obrany navíc se vždycky hodí. Zvlášť když se vrhá do boje jako šílenec.
Protože jsem modrý hudební krystal velkoryse přenechal Argimovi, investuji do náhrady pro chlápka u prastarého stromu; rudého hudebního krystalu. Ještě pokukuju po ohnivém meči, cena je astronomická. Ale co, zlato máme, beru ho!
V nejsevernější chatrči tady v Aballonu se nachází válečnice jménem Ferina, po krátkém rozhovoru mi nabízí trénink v boji na blízko a účtuje si 4 zlaťáky za bod. S rudým hudebním krystalem jdu zpět za tím podivínem, co hlídá strom severně od druidské chatrče.
Tak jsem to zkusil. Vytáhl jsem ten červený šutr, co nám hrál v batohu, a nabídl ho tomu chlapíkovi u stromu. A on mi za to dal sekeru. Dobrý obchod. Aspoň doufám. Ta sekera vypadá, že by mohla někomu ublížit. Což je v našem případě plus.
Nabídnu mu ho a on mi za něj vrazí do ruky krystalickou vrhací sekeru. Skvělá zbraň na dálku, kterou dostává Sira, protože její kritické zásahy jsou perfektní. Drirr uznale pokývá hlavou. Tentokrát žádné výčitky.
Její magická odolnost je na maximu. To znamená, že je prakticky imunní vůči většině magických útoků. Rainer se na ni dívá a v jeho očích vidím jen jediné: "Proč já nemůžu mít takové statistiky?"
Než se vrhneme do dalšího bludiště v zemi, trvám na tom, že se musíme připravit. Ten poslední sklep v Jirinaaru mi stačil. Strávíme proto několik dní v deštěm promočených lesích a na kopcích Gratogelu. Místní fauna je… vynalézavá.
Útočí na nás hejno Warniaků. A je jich hodně. A všichni vypadají, že mají hlad. A my jsme na jídelním lístku. Super.
Sira se naštvala. A když se Sira naštve, věci zamrzají. Doslova.
Lovíme všechno, co se hýbe. A co se nehýbe, do toho šťouchneme, aby se to pohnulo, a pak to ulovíme taky. Narážíme na všechno, od přerostlých Krondirů, až po silnější a rychlejší verze Warniaků. Samozřejmě čistím i horským průsmyk s nepoučitelnými bandity, kteří si stále myslí, že přepadnout dvoumetrovou kočku s mečem na ocase je dobrý nápad. Není. Drirr je smršť oceli a drápů, jeho pohyby jsou plynulé a smrtící. Sira, zpočátku nejistá, získává s každým zásahem na jistotě. Její ledové střely teď létají s mrazivou přesností a účinností.
Po celém ostrově sbírám semínka Trifalai, která Sira ke kouzlení potřebuje. Cítím se jako botanik na steroidech. Vyzbrojení, vytrénovaní a s pocitem falešného bezpečí se vracím do druidské svatyně Arjano. Tady dole je několik místností. Je možné si tu nechat identifikovat předměty, vyrabovat místního ranhojiče, nebo nechat Mellthase, naučit se nová kouzla. Některá kouzla se však naučíte levněji, když koupíte svitky ve zdejší knihovně. Než se vydám dolů, beru si ještě tři prázdná vědra na vodu.
A zatímco já a Drirr jsme slintali nad novými meči a brněním, Mellthas si nakoupil... svitky. Každý má své priority, že?
Cesta dál dolů vede do již zmíněné knihovny, kde u chlapíka jménem Roves, kupuju všechny svitky kouzel, které má na skladě. A odtud rovnou do hlubin "Drinna".
Cíl je jasný; najít Bera a amulet.
Super jako vzdy! Tesim se na dalsi dil.