Outlaws

Ohnivá voda teče proudem, indiáni dělají z kolemjdoucích jehelníčky a Old Shatterhand, vlastním jménem Oldřich Šetrný, strká svou hranatou bradu všude, kde se něco šustne. Selaginella lepidophylla se prohání pouští, kovbojové se prohání na mluvících koních a fazolová dieta prohání kovboje. Praví muži hrozí světu kamennými pohledy zpod přivřených víček a potkáte-li cizince s harmonikou, bude nejlepší vzít nohy na ramena. Bůh odpouští, ale on ne. Jeho jméno může být nikdo, možná je pravou i levou rukou ďábla. A pokud se odtud neztratíš do východu slunce, poperou se šakali o tvý tělo zetlelý!

Zadumám-li nad westernem z pohledu počítačových her, ze svých skromných osobních herních zkušeností toho moc nevytěžím. Vzpomenu si na Outlaw a příšernou blbost Custer's Revenge z Atari 2600, na Wild Gunman z NES (tasil jsem svého času světelnou pistoli opravdu rychle), na adventuru Freddy Pharkas: Frontier Pharmacist, kterou jsem bohužel zatím nehrál, na interaktivní film Mad Dog McCree, který jsem NAŠTĚSTÍ zatím nehrál a možná ještě 3 lebky toltéků (také nehráno). A samozřejmě na Outlaws, legendární, i když možná trochu pozapomenutou doomovku z prostředí divokého západu.

The Good

Byl to jen běžný nákup, několik málo hodin cesty z ranče do města a zpět. Kolik podobných cest absolvoval? Desítky? Stovky? Vracel se jako obvykle, po setmění, těšil se na koupel, večeři, možná sklenku něčeho ostřejšího. Už z dálky ale viděl, že dnes mu osud přichystal jiné plány. Místo milující ženy a dcerky ho vítal kouř a plameny...

James Anderson. Bývalý šerif (*), který po menší neshodě se systémem vyměnil odznak za klidné farmaření na odlehlém ranči. Co čert nechtěl, ranč leží přesně tam, kde by podle plánů železničního barona Boba Grahama měla vést nová železniční trať. Andersonovi a jeho rodině se pochopitelně z domova ani trochu nechtělo, proto Graham najal hrstku pohůnků, aby farmáře přesvědčili, že s takovým přístupem bychom tedy tu průmyslovou revoluci nevybudovali. Žel, pohůnci se tradičně rekrutují z vyvrhelů společnosti a Dr. Death, namluvený mimochodem Johnem de Lanciem, který je obtloustlým a sarkastickým fandům Star Treku známý jako Q, je z vyvrhelů ten úplně nejhorší. Místo přemlouvání, přesvědčování a vysolení patřičného obnosu Dr. Death raději zabije Andersonovu ženu a unese jeho dceru. Jinak řečeno, Dr. Death to jednoduše posral. Krvavá lázeň může začít!

(* Vím, že U.S. Marshall není to samé, co šerif, ale co naplat, člen justiční stráže nezní ani zdaleka tak cool a westernově, pro potřeby článku tedy zůstanu u šerifa.)

Ovládaje Jamese Andersona se neohroženě pustíte do klasického westernového klišé o pomstě a démonech minulosti. Příběh sice není z nejoriginálnějších, ale v kontextu doby šlo v případě FPS hry zajisté o mimořádný výkon. Outlaws se navíc mohou pochlubit videosekvencemi, které dosahují kvalit animovaného filmu. A nejde jen o intro a outro, videa vás provázejí celou hru a přicházejí pravidelně jako odměna po splněné misi. Holt LucasArts se nezapřou.

O mimořádně kvalitním soundtracku už bylo sepsáno tolik oslavných ód, že mi skoro přijde zbytečné pouštět se do další. Opět nejde o nic extra originálního, skladby balancují někde mezi poctou a brutální vykrádačkou, ovšem z nejprofláklejších westernových motivů si autor soundtracku Clint Bajakian vypůjčoval tak zdatně, že se místy dá westernová atmosféra doslova krájet.

Kromě středně dlouhé kampaně obsahují Outlaws pětici historických misí, materiálu k zahrání je tedy více než dost! I kampaň samotná je docela variabilní, zavítáte na ranč, do typického westernového městečka, do kaňonu ve skalách, jedna mise se dokonce odehrává v jedoucím vlaku.

Zbraňový arzenál je střízlivý a odpovídá době, ve které se hra odehrává. Brokovnice, dvouhlavňová brokovnice, upilovaná brokovnice, klasický kolt a puška odstřelovačka. Zrovna sniperka rozhodně stojí za zmínku, Outlaws jsou první hra, která s tímto konceptem přišla. Den vydání Outlaws je proto celosvětově slaven jako svátek camperů (to jsem si samozřejmě vymyslel). Fajn je i gatling, při jehož použití se sice nemůžete hýbat, o to větší palebnou silou ale disponujete. Bohužel se k němu dostanete až v samotném závěru. Bavila mě nutnost zbraně ručně nabíjet. Sice drobnost, ale na autenticitě přidá a nic vám tak nerozpumpuje krev v žilách, jako prázdný zásobník uprostřed tuhé přestřelky. Zbraně mají navíc sekundární mód, v případě koltu to znamená obouruční sveřepou rychlopalbu po vzoru nejvytvrdlejších hrdinů divokého západu. Místo granátů máme pochopitelně dynamit, jehož použití jsem nějak nebyl schopen ovládnout, většinou jsem na krvavou kaši skončil já.

The Bad

Po herní stránce jsou pro mě Outlaws zklamáním. Ne snad, že by se nedali hrát, jen jsem, podobně jako v případě nedávno dohraného Half-Life, čekal víc. V zásadě jde o klasickou bludišťovou doomovku, tu a tam vyšperkovanou nějakým menším puzzlíkem a zajímavým exteriérem. Po vystřílení všech nepřátel v dohledu tak nějak bloumáte úrovní sem a tam, hledáte klíče, až nakonec narazíte na něco, co jste prve přehlédli a posunete se zas o kousek dále. Ve schovávání důležitého si level designéři vůbec libovali, některé průlezy či předměty nutné k postupu v úrovni jsou schované vskutku mistrně.

Nepřátelé jsou tupí až hanba a leví jak turecké šavle. Ohrozit vás mohou jen při nastavení nejvyšší obtížnosti, jinak v podstatě neškodně postávají a čekají na kulku mezi oči. Nebezpeční jsou snad jen ve větších počtech, ale nejde o nic, co by úkrokový quickstep nevyřešil. Ale uznávám, že jak vy, tak záporáci toho vydržíte mnohem méně, než je v rámci žánru pravidlem. Máte-li smůlu, poroučíte se k zemi po dvou třech dobře mířených kulkách.

Uvítal bych i větší variabilitu, hrstka jako vejce vejci podobných kovbojů brzo začala nudit, rutinu trochu zmírnil jen unikátní boss na konci každé z úrovní.

The Ugly

Prvním pokusem LucasArts o vstup do žánru 3D stříleček byla hra Star Wars: Dark Forces vydaná roku 1995. Na rozdíl od řady jiných firem, které sáhly po osvědčeném Doom enginu, se LucasArts rozhodli vyvinout vlastní technologii - Jedi engine. Ten měl sice oproti Doom enginu celou řadu zajímavých vylepšení, ale oko laika těžko hledá rozdíl, jde stále o stejný typ technologie, pseudo 3D prostředí doplněné 2D sprity. V zásadě ten samý engine byl o dva roky později použit právě u Outlaws. Z dnešního pohledu se dva roky nezdají tak moc, životnost moderního 3D enginu je podstatně delší, ale tehdy to znamenalo hodně. Z pohledu použité technologie nemohli Outlaws v roce 1997 ani omylem soupeřit např. s o rok starší hrou Quake z dílen id software. Osobně volbu takto zastaralé technologie nechápu, všechny ostatní části hry známky podfinancování rozhodně nenesou, v LucasArts tehdy někdo udělal vyloženě špatné rozhodnutí. V kontextu vybroušeného soundtracku a zdařilých animací je engine takové šlápnutí do psího lejna...

And me...

Nebudeme si hrát na nějaké vyšší umění. Outlaws jsou vyšperkovaná, ale jinak klasická doomovka. Zápletka je prostá jako odborový předák a i jednohubky s Budem Spencerem a Terencem Hillem jsou oproti Outlaws příběhová veledíla. Faktem ale je, že zábavnější a originálnější doomovku klasické "pre-Half-Life" éry najdete jen těžko a jiná westernová vykrádačka tohoto druhu jednoduše není. (Nebo možná je, ale mladšího data.)

Pokud překousnete opravdu nepěknou grafiku, které nepomáhá ani vysoké rozlišení, které lze po aplikaci patchů nastavit, a obyčejný gameplay, který ovšem naopak může být výhodou, pokud vám tento typ her sedí, dostáváte poměrně originální a atmosférické dílko, které by bylo škoda si aspoň na chvíli nezahrát. Už jen kvůli soundtracku to za to stojí.

Technická: na Windows 7, dokonce ani v XP módu, se mi nepodařilo Outlaws uspokojivě rozběhnout, ani s patchi a hodinou testování různých nastavení nebyla grafika v pořádku. Naštěstí je tu netbook s WinXP, kde vše frčelo jedna báseň. Jak už jsem někde říkal, tyhle ranné Windows hry jsou mnohem větší průser, než DOSovky...