Před lety mě — ani nevím proč — zaujala barevná logická hra se skřítkem v hlavní roli. Šlo o Heartlight z roku 1993. O hře jsem nic nevěděl. Na první pohled ale šlo o klon proslulé hry Boulder Dash z osmibitového Atari. U Heartlightu jsem tehdy proseděl pár příjemných večerů. V roce 2023 se hra krátce objevila i v pořadu Artefakt našich předních popularizátorů archivního hraní ze skupiny Retro Nation. Bajtový badatel Pavel tehdy mylně uvedl, že autor hry —… celý článek »
Některé hry se vracejí po letech jako velkolepé remaky. Dostanou moderní grafiku, orchestrální soundtrack, třicet hodin filmových sekvencí a minimálně jednu postavu, která má vlastní seriál na Netflixu. A pak je tu Defender of the Crown: The Legend Returns. Nedávno tu Sledge nahodil šortku a já, jako správný fanda a veterán původního Defender of the Crown z Commodore 64, jsem samozřejmě nemohl odolat. Některé závislosti se zkrátka dědí spolu s věkem. Takže někdo dostal nápad, vzít jednu z největších legend… celý článek »
Brány Khamulonu Naše cesta vede do severní části ostrova Maini. Průchod Jeskyní Bohyně už pro mě není ničím novým, přesto mě její zvláštní atmosféra pokaždé znovu pohltí. Chladný vzduch je prosycený vůní vlhkého kamene a někde v dálce se pravidelně ozývá tiché kapání vody. Člověk má neodbytný pocit, že ho někdo sleduje, přestože široko daleko není jediná živá duše. Po opuštění jeskyně se vydávám východním směrem. Po několika hodinách se konečně objeví mohutný kamenný vstup do podzemního města Khamulon. U… celý článek »
Nevím, do jak velké hloubky chci vysvětlovat lore a univerzum téhle hry, ale ve zkratce. Svět kolem stvořila vysoce technologicky vyspělá rasa jménem Precursor a mezi jejich specializaci patří využívání eca. Eco je určitý druh síly, či snad energie, která se dá použít různými způsoby. Existují také pět moudrých starců, kteří se nazývají sage a ti mají schopnost s ecem manipulovat. Jeden z nich je Samos, který je zelený sage a umí ovládat zelenou eco energii. Hlavními hrdiny hry jsou,… celý článek »
Kdybych si někdy musel vybrat jednu jedinou hru, kterou si nechám na PC nainstalovanou, dost možná bych sáhl po některé z Civilizací. Protože ani otevřený svět Skyrimu vám neposkytne tolik skvělých příběhů a takovou porci znovuhratelnosti, jako propracovaná 4X strategie. Ale jaký konkrétní díl vybrat? Jako by nestačilo, že hlavní série má v tento moment sedm dílů, takže rovnostrannou kostkou si v omezeném 3D prostoru nehodíme, ale jsou tu ještě díly, které se od hlavní série odštěpily. Mluvím o titulech… celý článek »
A hle, nová česká hra. Nechápu, kde se v naší vlasti bere tolik kreativity a produktivity? Já to všechno snad ani nestíhám hrát. Sotva vyjde Brno Transit, hned je tu Poslední exekuce, pak Míšův příběh… Užuž si chystám dát malý oddech, ale najednou puf, vyšel Scalet Deer Inn. Mimochodem, proč to má anglický název? Jak byste to počeštili? Krčma u šarlatového jelena? Zajímavé je, že grafika ve hře je částečně ručně vyšívaná, což je značně originální. Slyšel jsem, že existuje… celý článek »
Nedávno nás Sledge provedl obsahem krabice Civilization: Call to Power. Tentokrát ale odbočku opustíme a vrátíme se na hlavní cestu. Existují hry, které si člověk pamatuje. A pak existuje Civilization II. Hra, která zničila spánek milionům lidí po celém světě a zároveň dala vzniknout jedné z nejznámějších lží v historii počítačového hraní: „Ještě jeden tah.“ V překladu to znamenalo něco jako: „Je půl jedenácté večer, postavím sýpku, objevím kolo a půjdu spát.“ Ve skutečnosti jste o šest hodin později bombardovali… celý článek »
Už dlouho jsem se na tuhle věc chystal. A nakonec se také dočkala mé pozornosti. Mimochodem, připadá mi zvláštní, jak tahle hra tak nějak zapadla..? Řekl bych, že v devadesátkách se o ní dost mluvilo – skoro každý, kdo vlastnil PC, měl obvykle i Prehistorika. Mám pocit, že jsme tuhle hru měli i na PC ve školní učebně a občas jsem viděl různé spolužáky ji hrát. Ale dnes? Moc se o ní nemluví. Mám na mysli hlavně v komunitách retrohráčů… celý článek »
Metodou přerušovaného dohrání jsem se konečně dohrabal k outru klasického českého dungeonu Brány Skeldalu. Mezi hlavním chodem a finálním dezertem se rozprostírá několik měsíců pozvolného trávení a odpočinku, což má bohužel neblahý následek – různé jemné chutě a exotické podtóny už jsem spolehlivě stihl zapomenout :( Ale nešlo s tím bojovat, předfinální Labyrint zpívajících vod mě tak strašně, ale opravdu nesmírně zhnusil, že pauza byla nezbytná. Naštěstí se Branám Skeldalu přede mnou již věnoval Pollux, takže já opět rezignuji na… celý článek »
Kapitola 5: Zpátky do útrob ocelové bestie TORONTO Plyn je ještě stále trochu cítit. Se zastřeným pohledem a hlavou někde v mlžném oparu halucinací mě dva členové posádky podpírají a vedou chodbami lodi. Sotva vnímám, kam vlastně jdeme. Kolem stojí kapitán Brandt, Christine, Joe, několik dalších členů posádky a také Ned (lodní AI). Joe na mě vytřeští oči. „Tome! Věř mi, jsem zatraceně rád, že tě vidím živého!“ „Driscolle! Chlape bídná, ty pořád žiješ!“ přidá se kapitán Brandt. „Musel sis… celý článek »
Nejnovější komentáře