Z Amigy na PC, aneb když vesmír začne vonět novotou...
Článek K240: Když se vesmírná kolonizace změní v bohapustou řežbu popisuje legendu z Amigy, která na svou dobu nadchla hloubkou a strategickými možnostmi. Na konci jsem pak odkázal na jejího nástupce, protože jakmile něco funguje, nevyhnutelně se objeví někdo, kdo tomu obleče nový kabát a s hrdým úsměvem to vypustí znovu na orbitu.
A tak tu máme rok 1996 a Fragile Allegiance, strategii, která přebírá základy K240 a přesouvá je z Amigy na PC. V Gremlin Interactive polili původní retro-pixely kýblem digitální kosmetiky, vesmír je najednou fešák, má teď krásnou detailní pleť, všechno se leskne a budovy září jako sklad plechovek Red Bullu. Grafický facelift funguje perfektně. Konečně je poznat, kde končí elektrárna a začíná skládka toxických odpadů.
Diplomacie nebo jen dobře maskovaná výmluva pro válku?
Diplomacie byla v K240 vtipná svou přímočarostí. Dostali jste zprávu: "Zničíme vás." a vy jste věděli, že máte dvě možnosti; poslat zpátky smajlík, nebo začít vyrábět zbraně.
Tady má diplomacie údajně hlavní roli. Prezentuje se jako prostředek, jak se vypořádat s mimozemšťany bez potřeby termojaderných argumentů. Jenže tady jste u společnosti TetraCorp a místo politických králů sbíráte galaktické jokery. Na holografických obrazovkách na vás mrkají emzácké ksichty, které slibují mír, aby vám za zády poslali sabotéry do jádra asteroidu.
Jistě, diplomacie má fousatější kabát. Můžete aktivně řešit spory, směňovat suroviny, nebo básnit o míru. Nebo se klidně urazit, když vám místo vděku nabídnou hromadnou smrt. Vše je doprovázeno animovanými ambasadory, kteří vám tváří v tvář naznačí jediné; vyjednávat klidně můžete, ale stejně vám pošlou lodě s raketovým přivítáním.
Asteroidy a správa: denní chleba vesmírného manažera
Kolonizační část hry je pořád srdcem všeho. Stavíte těžební komplexy, rozvíjíte infrastrukturu, sledujete ekonomiku. Jenže, a to je to krásné, pořád platí, že cokoliv postavíte vám v mžiku oka může někdo zničit. Mikromanagement ve Fragile Allegiance povýšil bolesti ze správy na novou úroveň. Už to není jen excelovská tabulka smrti. Teď musíte kromě těžby, výzkumu, stavby a obrany, také neustále hasit požáry (když to není doslova, je to aspoň metaforicky).
Ano, stále se všechno odehrává na asteroidech. Ale tentokrát dostávají dávku radiace, sabotáží, šílených požárů, nebo prostě jen trochu té šlendriánské správy. Automatizace tu sice je, ale svou logikou občas konkuruje úředníkovi z dopravního podniku. A když se na okamžik zadíváte na krásně vykreslený asteroid, přiletí zpráva o nové sabotáži a můžete začít sbírat zbytky své kdysi prosperující kolonie.
Stíhat to všechno v reálném čase patří mezi tvrdší školu galaktické prokrastinace. Stačí jeden nespokojený vedoucí nebo militantní červ z vedlejšího asteroidu a budova vám exploduje v přímém přenosu. Objektivně, je to vlastně krásná metafo(h)ra života: udělejte všechno správně a… stejně vám to bouchne.
Nový kabátek, staré problémy
Fragile Allegiance je přesně ten typ pokračování, kde autoři místo inovace vezmou původní mechaniky, překryjí je lakem a vsadí na to, že vás okouzlí animovanou explozí. A ano, ono to opravdu funguje. Grafika, zvuk a celková atmosféra jsou dál než všechna předchozí emzácká dobrodružství, ale základ zůstává.
Výsledek? Hezčí ikony, ale pod nimi stejný maraton klikání a vypínání alarmů. Když poprvé pochopíte, k čemu slouží třetí submenu, začne vás lehce šimrat v zátylku. To už si raději namícháte kafe z asteroidového prachu.
Novinkou, která budí dojem pokroku, jsou agenti. Najměte si je, zadávejte jim úkoly a výsledek? V lepším případě úkol nesplní, v horším vám čas od času kolonie vybuchne a agent napíše, že si šel řešit důležitější věci. Myslíte si, že budete vládnout železnou rukou, místo toho se budete cítit jako šéf týmu škodolibých stážistů. Je vlastně jedno, jestli stavíte na Amize, nebo ve Windows. Je to stejná frustrace, stejná radost a stejný nukleární závěr.
Stejná hra, nové triko a co z toho vlastně plyne?
Takže co s tím? Fragile Allegiance se dá brát jako ideální most mezi K240 a zbytkem herní historie. Hra vzala drsný koncept, pohladila ho batikovaným ručníkem uživatelské přívětivosti, políbila diplomacií a naučila vesmírné exploze líp vypadat na monitoru. Jenže pod tím vším je pořád starý známý vesmír, kde přežijí nejhlučnější a nejvynalézavější pyromani. Humorný paradox hra odhaluje v plné kráse i se zlatou grafikou. S vysmívajícími se ambasadory a s moderní ergonomií jste stejně ve stáji, kde vítězí ten, kdo staví víc silnějších hlavic.
Přiznejme si to na rovinu, hlavní poselství hry se vlastně ani trochu neposunulo. Zapomeňte na "mírové šíření lidstva vesmírem" nebo "budování utopického obchodního impéria". Pořád platí jediné; narvat asteroidy raketami, zaměřit souřadnice a s blaženým výrazem sledovat, jak se to všechno s ohlušujícím rachotem poroučí do vesmíru. A víte co? To je přesně ta správná vesmírná tradice.
Fragile Allegiance je retro záležitost, ale pořád má kouzlo. Vzít něco tak chaotického jako kolonizaci asteroidů, přidat diplomatické přetvářky a obléct to do grafického oblečku devadesátých let, to prostě muselo dopadnout přesně takhle.
Když se ohlédnete za K240 a porovnáte ji s Fragile Allegiance, je jasné jedno: všechno zůstává při starém, jen s hezčím vizuálem. Ať už jste mírumilovní diplomaté nebo vesmírní pyromani, tahle hra vás naučí jedné věci, vesmír není místo pro slabochy.
Tak připravte střely, nastavte dráhy a užijte si vesmírný chaos v tom nejkrásnějším kabátě, jaký mu může dát počítač z poloviny devadesátek.
Nejnovější komentáře