A už je to tady zase! UFOuni opět přepadli svět a opět se musí najít nějaký hrdina, který je z naší planety vykope. V Duke Nukem: Time to Kill, podobně jako v Zero Hour, UFOuni opět využili stroj času, aby změnili časovou přímku takovým způsobem, že ovládnou svět. A stejně jako v Zero Hour musí Duke cestovat daleko do minulosti a zbavit se UFOunů už v jejich zárodku. Samozřejmě je trochu zvláštní používat obraty jako "zase" a "opět", protože Time to Kill (1998) ve skutečnosti vyšel rok před Zero Hour (1999) a nikoliv pro Nintendo 64, nýbrž pro první PlayStation.
Každopádně se nevyhnete srovnání se Zero Hour, už jen proto, že obě tyhle Duke hry jsou z pohledu třetí osoby. Nicméně v Time to Kill je třetí osoba trochu více opodstatněná, protože jak jsem popisoval u módu, který Zero Hour přepíná do FPS pohledu, tam první pohled ničemu nevadí a nic na ničem nemění. Time to Kill by však v FPS pohledu nefungoval, protože svým herním stylem spíše připomíná Tomb Raider. Ano, slyšíte správně!
Samozřejmě nechybí striptease klub
Podobně jako Tomb Raider má Time to Kill "čtveratý" engine, kdy většina prostředí je složená z podobně velkých kvádrů. I kdýž umí trochu víc než Tomb Raider a dovoluje občas i jiné tvary, což level designu značně pomáhá. Když už jsem zmínil level design, tak i tady je vidět jistá podobnost s Tomb Raider, protože jednotlivé levely jsou zhruba stejně rozsáhlé a komplexní.
Levelů je celkem dvanáct, což se může zdát málo, ale ve spoustu z nich strávíte aspoň půl až tři čtvrtě hodiny, takže nebojte - zase tak krátká hra to není. Kromě současnosti navštívíte Divoký západ, Středověk a antické Řecko.
Zůstanu ale ještě u srovnávání s Tomb Raider. Time to Kill si vypůjčil podobný systém ovládání. Za prvé se tu přepíná akční mód a normální mód. Akční je, že Duke tasí zbraň a může střílet. Normální je trochu víc zaměřen na platforming. Duke se opravdu hodně pohybuje jako Lara. Stejně skáče, tlačítkem USE se můžete chytit za okraj plošinky a šipkami doleva a doprava buď ručkovat do stran nebo šipkou nahoru se lze vytáhnout, ehm, nahoru. Duke dokonce při kombinaci skoku a šipky dozadu udělá takový ten Lařin úskok se saltem.
Během cestování časem se dostanete na Divoký západ
Bohužel to nefunguje moc dobře. Když už tvůrci okopčili systém ovládání z Tomb Raidera, měli to udělat pořádně. Duke ale skáče dost špatně, je takový méně spolehlivý a dlouho se otáčí kvůli "tank controls". Celkově nic moc. Existuje tu sice možnost instantního otočení, ale v krizové situaci si možná úplně nevzpomenete, kterým tlačítkem se to dělá.
Podobně jako v Tomb Raider tu funguje auto-aim, kdy Duke míří sám na nepřátele a střílí je. Ale opět... zatímco Lara mířila opravdu přesně, Duke dovede potvory zaměřit jen když jsou trochu blíž a to ještě, když nejsou příliš vysoko či nízko. V takové chvíli musíte zapnout funkci rozhlížení a šipkami namířit na nepřátele manuálně.
Popravdě mi to přepínání akčního a normálního ovládání nedává moc smysl. Akční stránka celé hře dominuje a na 80 % budete trávit čas právě jen střílením všeho okolo. Platforming sekce tu sice jsou, ale nehrají prim. U toho Tomb Raidera to dává smysl víc, protože ten je spíše skákačka než akce. Ono to navíc vede k řadě problémů, např. najdete dveře, které musíte vykopnout tlačítkem USE, ale USE nefunguje v akčním režimu. Přepnete tedy na normální ovládání (schováte zbraň), ale jakmile dveře vykopnete, stojí tam hromada monster a střílí po vás. Vy musíte rychle aktivovat akční režim (vytáhnete zbraň) a teprve teď začít střílet. To je sice jen drobné zdržení, ale stejně vás to může stát hodně zdraví.
Duke obsahuje dost propracované filmečky
To mi připomíná další důležitou poznámku... Time to Kill je překvapivě fakt dost těžká hra. Nepřátelé dávají strašně velký damage a jen pár zásahů vám ihned zredukuje zdraví ze 100 třeba na 20. Já jsem po několika levelech celou věc vzdal a raději si snížil obtížnost :) Ke konci začne dost ubývat lékáren a v posledním levelu jsem se ptal sám sebe, jestli je tam tvůrci úplně nezapomněli přidat. Nepřátel jsou obrovské hromady a sem tam vám hra nedá vydechnout.
Když o tom tak přemýšlím, tak vysoká obtížnost je možná asi jediný problém, který se hrou mám... Chci říct, že všechno ostatní se dá vysvětlit jednoduše tím, že jsou to dobové věci, které byly v roce 1998 běžné. Ano, to zmíněné ovládání, na které jsem si stěžoval několik odstavců výše, nebylo na konci devadesátek zase tak zvláštní. Velké nepřehledné levely, kde budete bloudit, jsou také v dané době zcela normální. Pak je tu řada drobných nedokonalostí, které vycházejí z toho, že herní trh byl ještě - co se týče 3D - v plenkách.
Ale ta obtížnost se prostě odpouští hůře a navíc všechny předchozí problémy se tím jen znásobují, protože s velkou obtížností vás o to víc bude štvát těžkopádné ovládání a složitý level design.
Hodně vám bude také pomáhat jet-pack
Trochu se bojím, že můj text už vyznívá velice negativně, ale tak to není. Mně hra bavila a užil jsem si ji... Ano, bojoval jsem s ovládáním, frustrovala mě velká obtížnost a občas jsem v levelech bloudil... Ale mimo to je Time to Kill velice zábavná, nápaditá a zajímavá střílečka. Na poměry prvního PlayStationu má docela hezké propracované animované filmečky a polygony 3D objektů na mě nepůsobily tak "krabicově". Vrátily se také staré dobré Dukovy hlášky, ale jsou tu i nějaké zcela nové a také některé kontextuální, kdy Duke třeba komentuje určité situace přímo v jednotlivých levelech. Hlas je navíc ve vysoké kvalitě, protože PS1 měl CD, že jo... Docela mi přišla fajn i hudba, která je značně "nedukovská", ale sedí tam dobře.
Kdyby vyšel nějaký moderní remástr, který by Time to Kill předělal do nějakého KEX engine nebo něco, myslím, že by ho lidi ocenili mnohem víc a uvědomili si, jaký skrytý klenot to ve skutečnosti je. Třeba se tak někdy stane, kdo ví... Slyšel jsem, že existuje takový tool, který se jmenuje External Mouse Injector a ten umožňuje hrát některé emulované hry s myší, a zrovna u Time to Kill prý hodně pomáhá, tak to třeba někdy vyzkouším. :)
Nejnovější komentáře