Návštěva v ArcadeHry.cz Aréně

Ten den vypadal od začátku slibně. Po chladném pátku se v sobotu příjemně oteplilo a kdyby kolega L spící na gauči tak hrozně nechrápal, nebál bych se sobotní ráno označit za ucházející (k dokonalosti chyběla ještě káva podávaná z rukou spoře oděné letušky).

Přesně v jedenáct nula nula (a tři minuty k tomu) jsme dorazili na Vítězné náměstí , kde už trpělivě čekali pan K a pan G se spolehlivým vozem korejské výroby a vínové barvy. Nefunkční bezpečností pás na mé sedačce jsem se nejprve pokusil nesměle reklamovat, ovšem poté jsem se rozhodl raději důvěřivě svěřit svou tělesnou schránku řidičským schopnostem pana G. Nač vyvolávat malicherné spory!

O pár desítek minut a trochu divokého manévrování později dorazila celá výprava k cíli, tedy do obce Červený Újezd. ArcadeHry.cz arénu jsme objevili okamžitě, vyskákali jsme z vozu a někteří samou radostí z přežité cesty políbili vybrané kousky štěrku. Po krátké bojové poradě a přepočítání drobných utržených za vrácené lahve vydali jsme se vstříc vstupnímu otvoru arény. Nutno poznamenat, že už zvenku vypadá prostor impozantně, zvláště, když tušíte, jaké poklady vás čekají uvnitř!

Po zaplacení lidových 99,- Kč vstupného jsem se krátký okamžik kochal vstupenkou č. 002 (kdo mě předběhl?!) a následně se nechal ovládnout návalem čiré radosti. Kam oko pohlédlo, tam čekal pípající a blikající arcade automat. Překvapil nás počet návštěvníků, spolu s námi čtyřmi (rekapitulace: Pan L, G, K a já) joysticky lačně ochmátávali cca dva lidé. Nu což, aspoň to bude bez front.

První kroky vedly ke hře Gauntlet, která je mimochodem o dost horší, než si pamatuji z mládí, ovšem jako rozvička pro 4 páry rukou zafungovala znamenitě. Dále se každý rozběhl dle osobních preferencí. Já a pan L jsme proběhli jeden stage ve Streets of Rage, zatímco pan G se zmocnil obrněnce v Battlezone a pan K se tuším vrhnul k jedné z arcade rail shooter her, možná rovnou k perfektní Revolution X.

Zrovinka skupina rail shooter automatů byla jedním z nejzajímavějších prvků celé herny. Přeci jenom, páku a pár tlačítek si s úspěchem nasimulujete i doma, ale ovladače ve tvaru pistole s "force feedbackem" (bůhví, jak je to řešeno, uvnitř prostě něco mechanicky rachtá) už si před monitor asi neumístíte. Ne nadarmo patřila čtveřice her Terminator 2, Revolution X, Operation Thunderbolt a ta-hra-s-emzákama-co-si-nepamatuju-jméno mezi nejobleženější.

Skupinu opravdových stařešinů v čele se Space Invaders a Galaxianem jsem, přiznám se, proběhl poměrně rychle, s výjimkou již zmíněné Battlezone. Dvojice pák a průzor dělá s jinak primitivní hrou doslova divy! Ještě jsem chvíli zachraňoval žabičku (Frogger) a pak už jsem se přesunul k modernějším strojům s Mortal Kombat 2 a Golden Axe. V první zmíněné hře jsem pochopitelně bez větších problémů vyklepl zbytek výpravy... kecám, pan L nějakým způsobem povolal na svou stranu temné síly a mne nezbylo než přiznat prohru. Chyba je pochopitelně na straně MK2 - kdyby druhý díl měl Sonyu Blade, má porážka by byla zhola nemožná!

Ve škatuli se SEGA Monaco GP dostaly šanci se pořádně projevit mé latentní závodnické vlohy. Volant, řadící páka, digitální ukazovadla, realistické zvuky, 16 barev, co víc si může mladý muž bez řidičáku přát! Snad jen slušnějšího pana L, který nevyhazuje kamarády od volantu.

Finální herní tečkou byl ostrý mač v Hit the Ice, kde proti sobě nastoupili borci JÁ a pan L proti lamkám panu G a panu K. Mohli jsme je samozřejmě rozdrtit mnohem nekompromisněji, ale shodli jsme se na tom, že výsledek 20:15 bude dostatečný. Neradi bychom, aby poražení plakali po nocích do polštářů, že.

Nebudu dále pokračovat v telefoním seznamu, her je pochopitelně k dispozici mnohem více, proběhl jsem je téměř všechny, ale nechci vám kazit radost z objevování!

Co mě překvapilo byla slušná kondice všech funkčních strojů (mezi kterými byla i hrstka zatím nefunkčních). Ano, sem tam některé tlačítko zlobilo, páka byla vykvedlaná nebo monitor ukazoval trochu divoce, ale v zásadě byly škatule poctivě připraveny k akci. Kolik to všechno stálo potu a dřiny raději nebudu ani hádat. Smekám!

Na začátku jsem mluvil o překvapivě malém počtu návštěvníků. To ovšem platilo jen pro dopoledne. Ne snad, že by odpoledne začaly proudit davy, ale někdy v čase oběda se začaly prostory plnit a kolem třetí hodiny bylo v aréně slušně živo. Mimochodem, oběd jsme si odbyli v několik desítek metrů vzdálené hradní krčmě a i přes vyšší cenu známkuji za jedna. Vynikající halušky s brynzou mě dokonce přiměly vygooglit si, co to ta brynza vlastně je.

A nějaké mínusy? Co se samotných mašin týče, tak by to určitě do budoucna chtělo víc "specializovaných" typu Monaco GP, k takovým se přeci jenom člověk dostane nejhůře. V prostorách také bylo poměrně chladno, to ale naštěstí vyřeší matka příroda, za pár týdnů bude problém hádám přesně opačný. Takže vlastně nic, co by stálo za řeč.

Nebudu vás dále trápit. V Červeném Újezdě na vás čeká naprosto unikátní akce a pokud jste jen trochu fanoušcci starých her, konzolí a automatů, je nezbytně nutné ArcadeHry.cz arénu navštívit. Ignorovat pecku této síly je bláznovství a nerozum! Za směšnou stovku můžete hrát celý den na strojích, ke kterým se jinde jen tak nedostanete. A co je nejlepší: dítko a drahou polovičku můžete zaparkovat v přilehlém hradě. Dokonalé!

P.S. Veškeré postavy z článku jsou smyšlené, jakákoliv podobnost se skutečností je neúmyslná a čistě náhodná. Při hraní nebyli zraněni žádní delfíni.