Dohráno: Alien Breed

Na žánr top-down shooterů nemám dobré vzpomínky. Kdysi pradávno jsem hrál Into the Eagle's Nest z roku 1987, pak jsem hrál Conan: The Cimmerian z roku 1991, kde jsem vůbec netušil co mám dělat, a v nedávné době jsem hrál Hotline Miami, což byla skvělá, ale taky velice těžká indie hra.

V neposlední řadě si pamatuju, že jsem u někoho (anebo ve Score či Excaliburu) viděl DOSovou hru jménem Alien Breed, ale nikdy jsem ji nehrál. Osobně mám strašně rád filmy Alien a Aliens a dlouho jsem měl někde vzadu v hlavě uloženo, že si ji jednoho dne musím zahrát. Tedy já schválně píši "zahrát" a ne "dohrát", protože zrovna tento typ her, a navíc z první poloviny 90 let, je zpravidla brutálně těžký a nespravedlivý (často také se zvrhlou oblibou hráče týrat). Měl jsem tedy naprosto nulové ambice Alien Breed kdy dohrát. Ale pak byly na GOGu slevy...

Alien Breed je klasický top-down shooter od studia Team-17, kteří fungují do teď, a které proslavila především série Worms. Ovládáte mariňáka, který havaroval na základně napadené nějakým neznámým neřádem, a ačkoli hra přímo neodkazuje na žádný film, tak z nepřátel, které ve hře potkáte, není absolutně o čem pochybovat. Celkem se tedy musíte prostřílet přes 18 levelů do nitra základny, kde nastavíte autodestrukci a když budeme mít štěstí, tak uniknete v poslední vteřině v záchranné lodi.

Asi jste pochopili, že žádný spektakulární příběh zde čekat nemůžete. Co ale oceňuji je, že autoři se alespoň snažili, aby layout a grafika jednotlivých levelů napovídal v jakém prostředí se momentálně nacházím (tedy ne jako v DOOMu, kde v levelu s název "Computer Station" jsou bazény s kyselinou, pentagramy a výbušné sudy).

Vlastně pixelartová grafika pozdějších levelů vypadá opravdu skvěle.

Herní mechaniky jsou velice prosté. Procházíte jednotlivé levely, což jsou doslova bludiště, a buď se snažíte pouze dostat k výtahu a nebo musíte něco najit a zničit / aktivovat, a pak se v časové tísni dostat k výtahu. Cestou sbíráte klíče od zavřených dveří, munici a také kredity za které si v terminálech můžete nakupovat nové zbraně a další vybavení, jako například náhradní klíče.

Chvála bohu, že autory nenapadlo vymýšlet s omezeným počtem klíčů logické puzzly, kde byste mohli skončit deadlockem. Pokud nemáte klíče, můžete se jakýmikoli dveřmi prostřílet za cenu velkého množství munice. Nicméně s municí jsem za celou hru neměl jediný problém, takže "problem solved".

Mezi vybavení, které je naprosto nutné patří také skener, tedy mapa, kterou si můžete kdykoli otevřít, a kde máte vyznačeno, kde přesně se v bludišti zrovna nacházíte. Tento jediný předmět vás dokáže udržet na hranici příčetnosti.

Vašimi nepřáteli jsou "vetřelci" různých barev, facehuggeři a jakési malé rychlé housenky. Rozdílem mezi typy vetřelců je jenom jejich rychlost a hádám, že kvalita implementace A* algoritmu. Tedy ze začátku vetřelci jenom tak náhodně a bez cíle pobíhají po bludišti, vrážejí do zdí nebo se točí na místě. Jak postupujete hlouběji do nitra základny, začne obtížnost narůstat tím, že vetřelci najednou běhají pekelně rychle a nemilosrdně přesně.

Dostávám se tak ke dvěma aspektům hry, které mne, jakožto moderního retro hráče, při hraní naprosto vytáčely. Tím prvním je, že Alien Breed se původně hrálo v rozlišení 320x240, a tedy hráč má docela dobrý přehled, co se děje v horizontálním směru, ale vertikálně má výhled o dost menší (i díky spodnímu menu) a pokud se tedy pohybujete nahoru nebo dolů, tak v pozdějších levelech se na vás vrhne nějaký vetřelec, na kterého jste ani nestihli zareagovat. Možná jsou to jenom moje stařecké reflexy, ale já jsem musel přistoupit k tomu, že jsem při chůzi neustále střílel jenom pro sichr, kdyby se tam někdo naspawnoval (ano, vetřelci se donekonečna spawnují).

Druhou věcí je pak ovládání, které není úplně šité na míru PC. Hra byla přeci jen původně vydána v roce 1991 na Amigu. V některých částech hry máte tu smůlu, že se pohybujete v relativně otevřeném prostoru, kde na vás mohou nepřátele nabíhat zešikma. Ovšem pro vás je téměř nemožné se na místě otočit šikmo a střílet (musíte pustit obě šipky přesně ve stejný moment). Můžete jim samozřejmě běžet šikmo naproti, ale to pochopitelně není nejlepší nápad. Je tedy strašně frustrující, že na vás nabíhají potvory, a vy je nedokážete trefit kvůli dementnímu ovládání.

Alien Breed nemá klasický systém save / load. Dá vám ale po každém levelu kód, pomocí kterého se můžete do aktuálního levelu vrátit prostřednictvím terminálu. Velice nápomocné je, že pokud přeskočíte do nějakého pokročilého levelu, dostanete do začátku docela dost kreditů, takže se můžete v nejbližším terminálu (když ho ovšem najdete) dovybavit, jakoby jste se na toto místo probojovali od začátku. Toto neplatí pro poslední tři levely, ale to je asi pochopitelné, protože pak už by to bylo moc lehké.

Nutno ještě podotknout, že Alien Breed na Amize vypadá mnohem lépe než na PC. Amiga verzi jsem ovšem nezkoušel, jelikož jsem věrný DOSu. Pokud ale máte po ruce starý hardware nebo emulátor, tak už jenom kvůli krásné grafice stojí za zvážení.

Závěrem musím říci, že i přes nějaké frustrující momenty je Alien Breed velice dobře hratelný i dnes. Dohrání mi trvalo dohromady asi 5 hodin. I bez save / loadu se nemusíte stresovat s dohráním na jeden zátah a ani s umíráním. Prostě zadáte kód levelu, kde jste skončili a pokračujete. Hra podporuje i lokální coop ve dvou s kamarádem, ale kvůli Covidu... no kecám, nemám žádné fyzické retru nakloněné kamarády :(