To se takhle jednou malý já (v té době ještě neumějící číst ani psát) ochomýtal kolem počítače, co se zrovna u nás doma objevil. Nějaký čas trvalo, než jsem pochopil co a jak, ale jakmile jsem pochopil, nebylo cesty zpět. Hra Dangerous Dave in the Haunted Mansion je jedna z prvních, né-li vůbec první hra, kterou jsem kdy hrál.
Byť těch propařených hodin bylo asi dost, tak jsem ji nikdy nedohrál, a to platí dodnes. Vytratila se mi z herního života na skoro dekádu a půl, ale potom jsem ji znovu objevil, díky jedinému obrázku, co mi utkvěl v paměti - první obrazovce z prvního levelu.
Jo, přesně tenhle pohled mám vyrytý do paměti do konce života
Co mě po dlouholetém shledání docela překvapilo, byla obtížnost. Z dětství si nevybavuji na to, že by Dave byla nějak těžká hra, ale dneska stačila chvilka hraní a dvě-tři cévky se odporoučely. Jinak je to furt stejně dobrá pařba jako tehdy, aspoň teda pro mě, jak jste si asi všimli, mám k ní hodně nostalgický vztah. Sbírání předmětů, střílení z brokovnice se slovy „Zhebni!!! Zhebni babo!!!“, to všechno v Haunted Mansion(u) plném pastí a předmětů k sebrání. Dneska možná trochu málo, ale jako dítěti mi to přišlo neuvěřitelné!
PRÁSK!
I přes legendární duo Carmack & Romero, jejichž jména jsou pod hrou podepsána, je dle mého Dave docela přehlíženou hrou z portfolia id Software. Když se s někým o id bavím, tak Dave vždycky patří spíše do té kolonky „No jo vlastně, ještě tohle“. Nevím, jestli ho tak moc zastínil Commander Keen, později samozřejmě Wolf a Doom, ale mě to trochu přijde škoda, i když chápu, že jsem až příliš nostalgický fanda.
Mimochodem, při prohledávání zdejší retro svatyně, jsem zjistil, že je tu šortka se všemi animacemi, kdy Davea něco sní, rozřeže apod.
Mom?
No a co vy, hráli jste někdy Davea? Pokud ano, líbil se vám, nebo ne a říkáte si, co to tu ten člověk mele?
Dodatek Sledge: Zajímavé, i pro mě byl Dave docela zásadní. Hrál jsem sice před ním dost her, ale na svém prvním PC, 486ce DX2 / 66 MHz, jsem měl po dlouhou dobu hry všehovšudy tři - SimCity, Legend of Kyrandia a právě Dangerous Dave 2. Důkazem mé všeobecné neschopnosti je fakt, že ani coby mladý herní junák jsem nebyl sto dostat se dál, než do druhého levelu. Jinými slovy - přišlo mi to kurevsky těžké již tehdy, a dnes je to pro mě v podstatě nehratelné. Na druhou stranu onu proklínanou Kyrandii jsem dohrál bez návodu, takže to se mnou zase tak zlé asi nebylo ;) A nejvíc času jsem beztak strávil se SimCity... bez myši, podotýkám, a to je hardcore liga!
Zkousel hrat az pote co jsem cetl Masters of Doom. Tam bylo krasne popsano spousta detailu z vyvoje a hlavne grafickeho umeni Adriana Carmacka. Moc jsem tomu ale nedal pac mi to prislo nevyvazene a bugovate. Vsak jsem se snazil v podvedomi stejne rychle posunout alespon na Wolfa a pak hlavne neprekonatelny DOOM.
Trvalo mi to asi rok, uz je to dluho ale hrál, naučil se všechny pasti a vyhrál. Potom jsem vyhrál první Myst. Potom už nevím, jsem furt mastil první epizodu Doomu.
Následně jsem si všimnul že v originále jsou epizody číslované takže asi by nebyl problém, ale s Haunted sem si svoje odžil, jako potom třeba s první Kyrandií.
Těžká rozhodně ne ale musíš si udělat u každého levelu odpoledne na pasti, tuším že to nešlo ukládat.
Já se přiznám bez mučení, že jsem to taky nikdy nedohrál. Do třetí oblasti jsem se dostal asi až když jsem to zkoušel hrát před pár lety znovu, ale na takovou obtížnost jsem nebyl připravený.
Také jsem se dostal jen asi do druhého levelu. Holt to bylo už v době, kdy jsem měl k dispozici dost jiných her a nechtělo se mi absolvovat nastavenou obtížnost. Každopádně klasická grafika a výborné animace (se sadistickými detaily smrti, že).
Jako menší jsem to hrál hodně.. klasicky to bylo hardcore, ale jednou jsem se dostal i do třetího kola :-D dál to prostě nejde ani teď když jsem si to párkrát zopakoval :-D