Já mám ty tahové strategie prostě rád. X-COM je legenda, kterou i po té dlouhé době občas zahraji a divím se, jaká je to zábava. Jsem holt tahově pozitivní. I proto jsem na začátku nového milénia bedlivě sledoval vývoj českého spirituálního nástupce výše zmiňované legendy s názvem UFO: Aftermath. Už jen to, že se připravovala hra v našich končinách s tématikou starých dobrých X-COMů, bylo opravdu něco, navíc hra nevypadala vůbec špatně. A ve výsledku, když jsem UFO: Aftermath po 40 hodinách dohrál, špatná opravdu nebyla, ale ke genialitě jí něco chybělo.
Za vývojem stálo studio ALTAR, ve své době poměrně zavedená značka, honosící se herními hity jako je Fish Fillets či Original War. Dnes již sice nefiguruje pod tímto jménem (v roce 2010 se studio spojilo s Bohemia Interactive a funguje jako brněnská pobočka pro Bohemku, která má za sebou celou řadu celosvětově úspěšných her, jako je Original War, DayZ nebo ARMA), přesto jsou lidé z tohoto studia stále aktivní na herní scéně. UFO: Aftermath vychází s poměrně tichým marketingem v roce 2003 a zaznamená poměrně solidní úspěch, kdy většina recenzí je lehce naprůměrných. Recenzenti se ale shodují na velkém množství bugů, nekvalitní AI nepřátel a repetetivních, zejména v druhé polovině hry, misí. U mě hra přesto zabodovala a já se u ní dobře bavil.
Zmutovaný pes, jeden z prvních mutantů, které zlikvidujete
Koncept je ve velkém přejat z originálního X-COMu, kdy spravujete své základny na globální mapě, zkoumáte nové technologie a artefakty, řešíte taktické pozemní mise v, na svou dobu, pěkně zpracovaném audiovizuálním kabátku, a snažíte se přijít na to, co se stalo se Zemí, proč je lidstvo na sklonku vyhynutí, kdo za tento stav může a co je nutné udělat pro to, aby se lidstvo vrátilo zpátky na vrchol potravního řetězce. Koncept věru jednoduchý, přesto hra nepostrádá skvělé momenty, příběhové zvraty, adrenalinové mise plné svižného přesunu jednotek, likvidování mimozemského odpadu, jednoduchou leč zábavnou správu základen a hodiny dobré zábavy.
Původní příběh hry nás zavede do roku 2004, kdy se z ničeho nic z hlubin vesmíru zjevilo obrovské mimozemské plavidlo, jehož záměry nebyly vůbec přátelské. Nebe bylo během několika minut zahaleno mrakem spór, které se velmi rychle množily, až nakonec mrak zcela překryl sluneční svit. Tento jev bude brzo znám pod termínem Velké Zatmění. Z mraku v určité fázi kompletního zatemnění nebes začali pršet jedovaté spóry, které zabíjely vše, čeho se dotkly. Lidé umírali po miliónech, zatímco si planetu mimozemšťané připravovali pro sebe. Jejich cílem bylo kompletní vyhlazení všech vyšších forem života, kteří by tomuto plánu mohli odporovat. Vlády celého světa nestačily zakročit, neměly na to dostatek času, zkrátka během několika chvil zmizely a s nimi téměř celá lidská populace. Co by to ale bylo za příběh za záchranou světa, kdyby se někteří připravení a rozumní neschovali v podzemních krytech, bunkrech či metrech, kde bylo možné, i když ve velmi zbídačených podmínkách, žít a přežít. Po několika týdnech, což podle mimozemské rasy stačilo k plné genocidě, se vypuštěné spóry jednoduše rozpustily. S čím ufouni nepočítali byla houževnatost lidské rasy, která se dere na povrch a hledá pomstu. A vy jste jak jinak než ve velení.
Snadná premisa, jež funguje. Vaším úkolem je tedy poskládat zbytek přeživších, najít způsob, jak mnohem agresivnější a technologicky vyspělejší mimozemšťany porazit a získat matičku Zemi zpátky. Jedná se o úkol velmi náročný, který je komplikovaný nejen stupňující se obtížností hry, ale také četnými bugy, jež se zejména na začátku života hry objevovaly. V současné době existuje celá řada patchů, fandovských dodělávek a modů, které hru značně ulehčují, a to zejména z pohledu kvality hráčova života, kdy se jedná o menší úpravy v chování AI, vylepšený pocit z UI či eliminaci často otravných bugů, které při určité kombinaci znemožňovaly dohrát klíčovou misi, což znamenalo otravný load dřívější mise, v horším případě, kdy jste hráli na ironmana, nebo jste prostě neměli uložená data, hrát zcela od začátku.
Začátek je vlastně velmi důležitý, jelikož právě začátek hry je pro mně tím vůbec nejlepším, co hra nabízí. Možná se pletu, máte jiný názor, ale začátek hry jsem vždy hltal. Bylo zajímavé ponořit se do velmi depresivního příběhu, rozkliknout okno základny, kde na vás čekali vaši otrhaní a unavení vojáci, vyslat je na první misi a zjišťovat postupně, co se stalo a co je možné udělat pro to, aby se mocenské karty obrátily. Hratelnost je spjata se stařičkými X-COMy, jelikož ta příliš nevybočuje z nastavených a fungujících trendů. Hra je rozdělena do dvou částí. První částí je globální strategická mapa, kde vidíte vše co se na planetě děje. Strategická část se týká správy vašich základen, výzkumu, přípravy taktického týmu na jednotlivé mise, kdy je důležité jejich vybavení, zaměření. V případě, že tohle vše je vyřešeno a připraveno, přichází na řadu druhá část hry, tedy tahové souboje. Během hry na vás neustále vyskakují nové mise, do kterých je nutné vyslat svůj tým a misi vyřešit. V případě úspěšného průběhu takových misí získáte nové suroviny, prostor na výstavbu dalších základen či klíčové informace, které můžete vyzkoumat. Tyto klíčové informace otevřou další cestu příběhem, který je velmi často spojen s příběhovými misemi, ty bývají tradičně náročnější, ovšem odměnou může být nová zbraň, zbroj či posun v příběhu.
Postupně tak osvobozujete další a další území, stavíte nové základny, které je dále možné specializovat na vojenské, výzkumné či speciální protimimozemské účely. Tím, jak si rozšiřujete své území, mimozemšťani reagují stále agresivněji, objevují se nové typy jednotek, které zejména u samotných zástupců mimozemské rasy můžou hru velmi nepříjemně ztížit. Během hry se totiž nebudete, a to zejména na vzpomínaném začátku, setkávat jen s mimozemšťany, právě naopak. Budete se střetávat s lidmi, s faunou a flórou, která je ovšem plná mutací a změn, kvůli výše zmiňovaným spórám. A paradoxně tyhle mise, kde se postavíte zmutovaným lidem a zvířectvu, mne bavily asi nejvíc z celé hry. Prostě potvrdíte lokaci, vrtulníkem zamíříte na místo mise, provedete výsadek a jdete plnit úkol, který mise nabízí. Často se jedná o eliminaci konkrétního mutanta, zničení hnízda mutantů, eliminaci všech nepřátelsky naladěných tvorů, později se objevovali hlavní záporáci a zlouni ve hře, se sofistikovaným vybavením, čemuž odpovídala také vážnost a náročnost misí. Kouzlo se skrývalo, zejména opravdu na začátku, v tom, že na konci každé mise mohli vaši vojáci najít nějaké vybavení, zbraň, zbroj, lékárničku, granát a další věci, které postupně, krok za krokem, rozšiřovalo váš arzenál zbraní, což se mi moc líbilo. Nebylo to tedy jen o výzkumu a výrobě nových technologií, ale také nalézání starých zbraní a zbrojí, jakožto pozůstatky po prohrané válce mezi lidmi a mimozemšťany. Postupně tak vaši vojáci oblékají lepší zbroje, ovládají silnější zbraně a mohou se stále více rovnat s pokročilými technologiemi Reticulanů - právě takhle se hlavní nepřátelé lidstva nazývají. Měl jsem prostě radost, když jsem našel Desert Eagle, M14 nebo těžký kulomet a mohl tak o několik procent zvýšit efektivitu svého týmu. Každá zbraň měla své parametry poškození, délku střelby a možnosti osazovat je různými druhy munice.
První dvě tři hodinky je to vlastně všechno moc dobré, mise jsou zábavné, mění se prostředí, nalézání nových zbraní a vybavení je naplňující, objevují se stále nové formy nepřátel (můj oblíbený je zmutovaný krab, který místo krunýře nosí na zádech automobil). Postupem času se ovšem mise začínají opakovat, sice se objevují novější nepřátelé, kteří dokáží ovládat pozemské zbraně, nebo se začnou v druhé polovině hry hojně vyskytovat v misích právě výše zmínění Reticulané, dojem z hratelnosti a celkového prožitku se ovšem vytratil, a jediné, proč jsem hru vlastně dohrál, byla zvědavost, jaký bude konec, jaká bude finální bitva, jak to s lidstvem dopadne. To se ostatně můžete dozvědět v následujících pokračováních, celkem vyšla dvě pokračování s podnázvem Aftershock a Afterlight. Tak si říkám, jestli to tak prostě u podobných her bývá, že se prostě musí dostavit určitý stereotyp, přestože se hra snaží měnit svou podobu, nabízet neustále nové výzvy, silnější nepřátele a podobně, je to prostě celkem repetetivní na konci, což zamrzí. Myslím, že tomu nepřidává ani malá variabilita nejlepšího vybavení (tedy vybavení používané na konci hry), kdy vaše vojáky, aby přežili v pozdějších misích, prostě musíte vybavit mimozemským brněním, energetickým štítem a mimozemskými zbraněmi. Jinak prakticky nemáte ke konci hry šanci uspět. Zkrátka ve mne pořád zůstává dojem, že zatímco je začátek hry opravdu super a strašně baví, tak ke konci už hra ztrácí dech (Vím, podobné to je u všech X-COMů, ale tady mi to prostě vadilo víc).
Jeden z prvních mutantů
Jinak se ovšem jedná o kvalitní dílko, plné tuhých soubojů, strategického a taktického myšlení, mikromanagementu vašich základen a jednotlivých vojenských týmů, leteckých i pozemních bitev a adrenalinových misí, ve kterých každá chybička znamená zkázu celého zkušeného týmu vojáků. Bitvy jsou taktického ražení, běží prakticky v reálném čase, ale máte možnost hru kdykoliv zastavit, rozdat potřebné rozkazy všem členům vašeho komanda a v případě spokojenosti s rozkazy čas opět pustit. Vybírat lze z několika rychlostí času, což se velmi dobře hodí při velkých bitvách nebo bitvách ve stísněných prostorech, můžete tak lépe pozorovat nejen činnost vašich vojáků, ale také reakce nepřátelských jednotek. Ve svém nitru se jedná o opravdu zábavný systém, přestože v případech častých výbuchů a mnoha jednotek na kusu mapy může působit celkem chaoticky.
afterUFO: AftermathAudiovizuální stránka je i po tolika letech poměrně zdařilá. Je pravda, že animace postav byly už na tehdejší dobu slabší, vše to ovšem vyvažuje skvělá stylizace nejen globální mapy, ale také taktických map v jednotlivých misích. Hra zejména v misích působí pěkně postapokalypticky, budovy a předměty vypadají prostě dobře, hra má příjemné ambientní ozvučení, brokovnice zní jako brokovnice, granát bouchá jako granát - je to opravdu dobré. Je možné také vyhledat několik módů, které dále vyhlazují audiovizuální stránku včetně dnes potřebné změny rozlišení obrazu. Vyzdvihnout musím velmi podařenou podobu neutrálních, nepřátelských mutantů, kteří jsou opravdu ohyzdní a nedovedu si představit, že bych něco takového venku potkal (můžete posoudit na několika obrázcích).
Reticulan - hlavní nepřítel (ne všichni jsou zlí, jak se ukáže v pokračování)
Já jsem i dnes s UFO: Aftermath spokojený, znamená pro mě pěknou nostalgii a hru, která by bez několika bugů a problémů mohla být opravdu pěkným herním diamantem, zejména pro X-COM a takticky pozitivní jedince. Nejsem si vůbec jistý, jaké byly prodeje hry, ale muselo se jednat o slušná čísla vzhledem k tomu, že na pulty v pozdějších letech dorazila dvě pokračování. Ta už za mne nebyla tak povedená, pamatuji si, že třetí díl, který se tuším odehrává na Marsu, mne už vůbec nebavil, odrazoval mne tehdy celkem zvláštní stylizací. UFO: Aftermath je za mne ztracený klenot, který si občas zahraji. Má své problémy, ovšem má také své kouzlo. Přestože se spíše vracím k původnímu X-COMu, mám občas nutkání si hru zahrát. Dnes už to není na kompletní dohrání, ovšem první dvě hodinky jsou prostě boží.
Jaké máte vy s UFO: Aftermath zkušenosti?
Pamatuju si, že jak jsem se na hru těšil, tak rychle jsem jí opustil, na disku mého Athlona XP 1800+ se ohřála jen krátce. Hodně mi neseděly ty real-time/ne-real-time taktické bitky, a správa základen na zemeguli vlastně taky ne. Vlastně mě sralo všechno, co se odklánělo od původního UFO: Enemy Unknown, už tehdy jsem byl konzerva :))
Naprosto ti rozumím, také mám s tou hrou spoustu problémů, ale v určitých chvílích mě vážně bavila. Měla spoustu pěkných myšlenek, které nebyly úplně dotáhnuté, jako by autorům došel dech. Souboje jsou jiné pravda, na to jsem si časem navykl. Je pravda, že při realtime se hýbaly obě strany, což podle mě značně zvyšovalo obtížnost, přeci jenom při tahovém systému nejdřív já, potom soupeř, je možnost taktiky mnohem větší
Docela se mi zamlouvalo UFO: Extraterrestrials, ale trochu to ztrácí kouzlo tím, že nešlo o obranu Země.
Vím, že jsem se k tomu dostal, a nebylo to špatné, pamatuji si, že to nevypadlo vůbec zle, zajímavý design zbraní a nepřátel. Nebyla to náhodou téměř totožná hra jako X-com (podobný strom výzkumu, přeskinovaná základna a budovy a podobně) a odehrávalo se to na nějaké jiné planetě, to si pamatuji také. Těch klonů se objevilo opravdu dost, zvláštní je, že originálu se vyrovnalo jen málo z nich
Já vím o ještě o UFO: Alien Invasion, trochu dřevnější věc stavěná na Quake II enginu – ta mi sedla atmosférou, cítím z toho to temné neveselé UFO, možná bych to měl znovu prozkoumat :)
Také jsem hrál, ale musím říct, že to mě úplně neoslovilo
Tak aby nekomentoval jen Sledge, tak se taky přidám :-D
Jo Aftermatch jsem hrál a jo mám dobré vzpomínky.. Celou ságu hrál můj táta, ságou myslím, X-com 1, 2, taky X-com apocalypse, kde s oblibou trápil síriův kult a prováděl na ně pravidelné nájezdy :-D
Mno a pak přišly jako zjevení NAŠE ČESKÉ hry, které byly podobné.. :-) No a zase bylo co pařit nového.. Tak jsem to tak nějak chytil po něm a občas si to taky zahraju..
Já osobně jsem hrál z těch českých jen Aftermath, který mě bavil, dohrál jsem ho i když konec byl pro mě (mladého a netrpělivého) opravdu oříšek :-D
Musím říct že celkové pojetí hry ve vyšlapané cestičce předchozích X-comů je fajn. Koncept arty jsou dodnes fenomenální.. Chápu že grafici si dali smaženici, jedno brčko k tomu a šlo se kreslit.. kreatury jsou děsivé a jste rádi, že je se svým nabušeným týmem zprovodíte ze světa..
Dál bych ještě vypíchul soundtrack, jelikož jsem zvukový úchyl.. a i když je „písní“ ve hře poskrovnu, tak si i dnes pustím uklidňující „geoscape theme“ v samotné hře pak zvuky působí depresivně, tak jak to má být ;-)
Jinak bugy byly, v době kdy jsem hrál já, tak i ty veliké :-D a občas mě to fakt nasralo. jak prostě poslední enemák nebyl a hra jela dál…
Nějak jsem se tím prokousal.. :-)
Hra za mě? 7 z 10. A to že je to český počin? Klidně 8,5 z 10 :-)
Myslím, že máme úplně stejné pocity z té hry. Já se na začátku vždy strašně bavím, ta hra má kouzlo, atmosféru, objevování, výzkum je prostě super, popsané věci a události, dává to smysl. Je to vše takové depresivní, což prostě sedí k té stylizaci, hudbě, grafice a všemu. Ale něco tomu prostě chybí, a myslím, že to je právě ten konec, kde hře došel dech
A hele, k čemu jsem se náhodou proklikal.
Hrál jsem to už dávno a zároveň dlouho po vydání. Musím souhlasit s autorem článku, že atmosféra byla ze začátku hry opravdu fenomenální. Ke konci se ale řešily už jen mise v zamořených oblastech a základnách Reticulantů a ty byly všechny na jedno brdo. Strategická část byla na kost ořezaná, ale v zásadě to moc nevadilo. Taktická chtěla trochu doladit, ale byla celkem solidní.
Hrál jsem i ostatní díly: Aftershock měl vyladěnou taktickou část, ale prostředí bylo ještě víc repetitivní. Strategická část byla navíc poměrně otravná v závěrečné fázi hry. A přijde mi, že Aftershock posloužil jako inspirace pro moderní XCOM2 se svou létající základnou a snahou znovu ovládnout mimozemšťany zničenou/ovládnutou Zemi za pomoci frakcí přeživších obyvatel po tom, co se v předchozí hře vzdáš.
Afterlight ze začátku působil mizerně, ale překvapivě se to v průběhu hry zlepšilo během odkrývání příběhu a poznávání frakcí mimozemšťanů. Na komiksovou stylizaci se dalo zvyknout a bohatě to vyvážily osobní příběhy jednotlivých vojáků, inženýrů a vědců. To už nebyly anonymní postavy bez minulosti a bez vlastní vůle. Bohužel zůstala repetitivnost misí a prostředí se trochu měnilo až s teraformací Marsu. A závěr připouštějící jen jednu variantu, i když příběhově by jich dávalo smysl víc, mě trochu zklamal.