Dread Templar je další z obrovské řady "boomer-shooters", které zaplavily Steam. Já vím, že je jich v poslední době fakt strašně moc, ale já si nestěžuji, protože je mám rád a baví mě. Tenhle kus mi dlouho visel ve wishlistu na Steamu, až jsem ho jednoho dne ulovil při mé rutinní kontrole "která hra je ve náhodou slevě."
Dread Templar obsahuje jednoduchý příběh, a to příběh pomsty. Vaše rodina je zmasakrována démony a vy se tedy stanete jejich lovcem a vydáte se jim dát všem strašnou čočku. Prosté. (Ale účinné! - pozn. Sledge)
Celá hra je tak primitivní a jednoduchá, až se skoro stydím, že se mi líbí. I am a simple man! Dejte mi pár zbraní, několik nepřátel, quakeovskou rezavost / špinavost, metalové riffy na pozadí a já jsem spokojen. Předpokládám, že tvorba takových her je v dnešní době snadná, projekt lze dát rychle dohromady a hned hodit na Steam, přičemž svoje fanoušky si vždycky najde. Ale nemyslím si, že je za tím nějaká chytrá marketingová strategie, protože naopak pochybuji, že tyhle hry tvůrcům vydělávají hodně - zvláště když si část nechá přímo Steam a část si vezme stát ve formě daní.
Dread Templar tedy přináší pět epizod, které obvykle obsahují pět map. Obvykle... protože jedna epizoda má šest map a ta poslední pouze čtyři. Úkolem je levely projít od začátku do konce, sem tam stisknout nějakou páku či tlačítko, což někde něco otevře nebo někde něco aktivuje. Sem tam bude nutné i sebrat nějaký klíč a něco s ním odemknout, ale překvapivě jsou klíče v téhle hře velice vzácné a některé levely je neobsahují vůbec.
První dvě epizody jsou velmi quakeovské. Tj. jsou špinavé, rezavé, ponuré, možná i lehce horrorové. Překvapila mě trochu čtvrtá epizoda, co se odehrává v Egyptě. Takové prostředí jsem fakt nečekal.
Nepřátel je docela velká sbírka, a za některé by se nemusel stydět ani Silent Hill. Je tu něco, co vypadá jako bakteriofág. A také jsou tu zombie. A čarodějové, kteří umí spawnovat jiná monstra. A spousta dalších potvor. K dispozici je také hromada zbraní. Pistolky, uziny, brokovnice, dvojhlavňová brokovnice, raketomet, luk, pak nějaké další různé fantasy věci.
Co mi přišlo trochu zvláštní je, že jsem pořád neměl zdraví a pořád jsem neměl munici. Není to o tom, že by hra sama o sobě byla obtížná a měla obecně nedostatek těchto věcí. Naopak jsem je nacházel za každým rohem. Nicméně z nějakého důvodu, když jsem zdraví strašně moc potřeboval a měl jsem třeba 10 %, tak najednou jako by se po všech lékárničkách slehla zem. Stejně tak munice vždycky došla v nejhorší možnou dobu v nejhorší možné situaci.
Obecně hra nevyžaduje nějaký šílený resource-management, ale je tu pár výjimek. V poušti žije jakýsi červený brouk, který na vás občas vyskočí z písku. Brouk je z nějakého důvodu imunní vůči raketometu, takže si trochu musíte hlídat, abyste měli munici v těch ostatních zbraních. Pak je tu obří týpek se sekerou, který, když mu dojdou síly, padne na kolena. A když je na kolenou, je nutné mu zasadit finální úder, jinak zase vstane a otravuje dál - z nějakého důvodu tenhle finální úder nejde zasadit každou zbraní. Třeba šíp z luku nefunguje.
Zajímavé také je, že Dread Templar má určitý systém vylepšování postavy. V jednotlivých levelech lze sbírat různá vylepšení, která ale nejsou automaticky aktivovaná pouhým sebráním. Sem tam také můžete narazit na červený krystal. Pokud najdete oltář, lze k němu přijít a to otevře dialogové okno s vylepšováním postavy. Za krystaly můžete odemykat různé oblasti, které chcete vylepšit (jestli postavu, nebo nějakou zbraň). A jakmile máte odemčeno, tak potom už zbývá jen daná vylepšení aktivovat, ale pouze po jednom (lze je také libovolně měnit). Takže odemknete třeba, že chcete vylepšovat raketomet, což otevře jakýsi slot, do kterého pak hodíte dále, že chcete celkovou větší kapacitu munice v raketometu nebo aby rakety dávaly větší damage. Jednoduché...
Hru nelze libovolně ukládat, ale v jednotlivých levelech je taková rotující věc, které když se dotknete, umožní vám si uložit pozici. Naštěstí jsou tyhle rotující cosi téměř na každém kroku, takže není problém si ukládat pozici až do aleluja.
Docela mě potěšilo, že hra nemá fall damage a můžete si skočit z libovolné výšky. Stejně jako třeba v Doomu tu jen tak dopadnete na nohy a nic se nestane. Pozor ale - jsou tu konkrétní místa, kde je napevno naprogramovaná smrt. Některé propasti vás prostě zabijí, když do nich skočíte. Paradoxně je někdy tenhle systém trochu matoucí. Možná víc matoucí, než kdyby byla pevně daná maximální výška, ze které hráč může skočit. I tak jsem ve výsledku rád, protože někdy je fall damage ve hrách prostě otravnej :)
Potěšil mě i soundtrack, který - jak jsem psal výše - obsahuje řadu metalových riffů. Samozřejmě jsou tu i zajímavější nápady, než jen řezání do elektrické kytary. Některé tracky mi třeba lehce připomínaly Heretic. V Egyptě pochopitelně hrají egyptské věci. Překvapilo mě, když jsem koukal na závěrečné titulky, že skladatelem je John S. Weekley známý jako Primeval. Hlavně proto, že se s ním znám a pracovali jsme spolu na nějakých módech pro Doom. To také vysvětluje, proč je soundtrack tak super. Takže asi tak.
Dread Templar se mi ve výsledku velice líbil. Není to hra století a chápu, proč v hodnocení sbírá obvykle šest nebo sedm z deseti, ale mně tohle na vyblbnutí bohatě stačilo. Fakt, že jednotlivé levely jsou relativně velké a rozsáhlé dělá celou věc docela zábavnou, protože díky tomu mě hra dovedla vtáhnout a měl jsem skoro pocit, že jsem na nějaké dobrodružné výpravě, nebo něco v tom smyslu. Navíc je celá hra velice chytlavá a často jsem se dostal do typické "Ještě jeden level a už to vypnu! Přísahám!" závislosti.
Nejnovější komentáře