Heretic – pouhý fantasy klon Dooma?

Jelikož se blíží dvacáté páté narozeniny fantasy akce Heretica z roku 1994 (konkrétně 23. prosince - opravdu to vyšlo den před Vánocemi?!), nebylo by od věci si toto dílko připomenout. Ono není moc co připomínat, jelikož se nejedná ani o dílko dob minulých. Naopak, Heretic je stejně jako Doom stále živá aktivní záležitost, kolem které i dnes vznikají nové fanouškovské mapy, módy (dokonce i já jsem jeden vytvořil) a mnoho dalšího obsahu, které dokazují, že je toto dílko stále v dobré kondici.

Heretic je pro mnohé pouhý Doom klon odehrávající se ve fantasy středověku. Raven Software si zkrátka licencoval Doom engine a řekli si, že vytvoří fantasy verzi Dooma. Je pravda, že se takový pohled docela nabízí a částečně je to pravda. Avšak já si myslím, že potenciál tohoto dílka jde ještě mnohem dál a rozhodně má na to být samostatnou herní osobností.

Tvůrci z Raven rovnou vymysleli i celý vlastní fantasy svět, ve kterém se Heretic odehrává (do toho samého je zasazený také pozdější Hexen). Zde hrajeme za elfa jménem Corvus a bojujeme proti zlému „Serpent Riderovi“ co si nechává říkat D’Sparil.

Stejně jako k Doomu, i k Hereticovi se pravidelně vracím a stále v něm nacházím něco nového. Když jsem ho hrál třeba posledně, došlo mi, že jednotlivé mapy v Hereticovi jsou dělané z daleko profesionálnějším přístupem, než u Doomu. Doom je takový experiment ve smyslu „zkoušíme, co ten engine umí“, zatímco k Hereticovi se už přistupovalo více zodpovědně a více se na to nahlíželo jako na určitý produkt.

Výhoda je, že mapy v Hereticovi už nepřináší různé bláznivé nápady jako bylo třeba Barrels of Fun v Doom 2. Jenže má to i své nevýhody – level design působí více suše, uniformně a stejnorodě.

Doky, ve kterých vše začíná

Vraťme se ale ke kritice Heretica, že je to vlastně jen Doom v jiném kabátě. Jak říkám, nabízí se to. Dokonce je tu stejný počet epizod, stejný počet map, stejný počet zbraní a možná i monster (to jsem ale nepočítal).

Největší podobu s Doomem nalezneme hlavně u zbraní. Tyč, se kterou se Corvus ohání, když nemá munici, vlastně funguje stejně jako pěsti v Doomu. Elektrické rukavice jsou taková motorovka, žlutý kamínek je víceméně taková pistolka, kuše je brokovnice, Dragon Claw funguje jako rotační kulomet, Phoenix Rode zase připomíná raketomet a Hellstaff je fantasy plasmovka.

Pravda je ale podle mě taková, že lidé obvykle vidí jen to, co chtějí vidět. Kuše ve skutečnosti není jako brokovnice, jelikož brokovnice fungovala jako tzv. „hitscanner“, zatímco kuše vystřeli něco spíše na bázi třech střel, které pomalu letí k nepříteli. Způsobený damage se liší v tom, jestli nepřátele zasáhne prostřední šíp, nebo ty dva krajní.

Rovněž tu neexistuje žádný ekvivalent BFG (Firemace se tomu vůbec nepodobná), což je tedy možná spíše škoda, jelikož tu chybí něco pořádně silného. No, a zbytek? Jasně, je tu něco, co střílí paprsky, pak něco, co střílí vybuchující koule, ale… Ono toho moc ve hrách tohoto typu vymyslet nejde, abyste hratelnost udrželi tak nějak funkční a konzistentní.

Pozdější Hexen nebo Strife se pokoušeli o větší originalitu a odlišnost od Dooma, takže přinesli hromadu originálních zbraní, ale podle mého názoru si to vybralo daň v podobě toho, že některé zbraně byly takové podivné, těžkopádné a hůře použitelné v praxi.

A nezapomínejme, že Heretic přinesl kouzelný artefakt, který se jmenuje Tome of Power, čili kniha síly a ta dává zbraním alternativní režim střelby, takže se pak zbraně chovají jinak a je to skoro, jako byste měli dvojnásobně větší arzenál. To je věc v Doomu naprosto nevídaná!

Tím se dostávám k tomu, že Heretic také přinesl inovaci v podobně inventáře. Předměty nezačnou fungovat ihned jako v Doomovi, tedy že po sebrání dočasné nezranitelnosti nejsem dočasně nezranitelný, ale uloží se do inventáře, kde si můžu nezranitelnost později aktivovat kdykoliv budu potřebovat.

Technicky řečeno je to vůbec první FPSka Doomovského tpyu, která něco takového přinesla.

Druhá epizoda se odehrává v sopce

Co se týče monster, se kterými bude Corvus bojovat, u těch Heretic trochu pokulhává. Monstra totiž postrádají originalitu. Jasně, je tu nějaký gargoyl, nějaký golem, nějaký temný rytíř, nějaký ten temný mág, ale celkově nic moc. Tvůrci měli více zapojit hlavy a vyzkoušet něco opravdu zajímavého – například něco, co umí vyvolávat či oživovat ostatní monstra jako byl Arch-Vile v Doomu, a tak podobně.

Navíc spoustu monster je jen jiný typ nějakého jiného monstra. Je tu Golem, a také Nitro Golem, což je vlastně pořád ten stejný golem, jen umí střílet firebally. A ještě je tu Ghost Golem, což je vlastně Golem, co umí střílet firebally a je to duch, takže kouzelné střely prochází skrz jeho tělo.

Díky malé originalitě monster Heretic trochu postrádá variabilitu.

Vrátím se ale zase k mapám a jejich designu, které už jsem řešil. I přes svou uniformitu jsou povedené a zábavné, ačkoliv jsou si mnohdy velice podobné. Jsou rozdělené do tří epizod stejně jako první Doom – to už jsem zmínil – ale nezmínil jsem, že každá epizoda je tématicky trochu jiná. Zatímco první se odehrává ve městě, druhá v sopce (tu považuji osobně za nejlepší) a poslední ve městě, které je schované pod vodou.

K Hereticovi později také vyšel datadisk s názvem Shadow of The Serpent Riders, a ten přinesl další dvě epizody. Ty nejsou vyloženě špatné, ale ani vyloženě žádná bomba. Jen recyklují to, co měl v sobě originální Heretic. Je sice OK mít více, než méně, přesto si s tím tvůrci mohli dát více práce, vyrobit nové textury, zasadit Heretica do nového prostředí (třeba do Egypta nebo něco) a k tomu vytvořit další hudební tracky (tedy ne, že by původní hudba byla nějak špatná, naopak).

To, že datadisky neobsahují žádná nová monstra nebo zbraně bych tvůrcům ale nevyčítal. To bylo v té době vlastně normální. Éra datadisků, které přinášejí mnoho novinek přišla trochu později (škoda, že už zase pominula a dnes existují spíše DLCéčka).

Na závěr se ještě potřetí vrátím k tomu, že Heretic je jen Doom klon – s odstupem cítím, že se Heretic hraje se výrazně jinak, než Doom. Ten „feeling“ z průběhu hraní je nesrovnatelně jiný. Celkově je Heretic spíše pomalejší akce, zaměřená více na atmosféru a prozkoumávání prostředí, než na masakrování hord nepřátel (ačkoliv jsou tu akčnější místa). Pravda je taková, že Doom je Doom a Heretic je Heretic. A Heretic je prostě skvělá hra, ač má své menší chyby.