RPG Deník: Driscollův manuál na přežití aneb zápisky z nečekaně zelené planety (5. část)

Taktická porada a příprava na další dobrodružství

S polovinou města v politickém chaosu máme konečně jasný cíl; stará budova Dji-Fadh na severovýchodě. Než se ale vydáme na další sebevražednou misi, je čas na rituál, který se stává mou nejoblíbenější částí dne, inventuru. Vracím se zpět do budovy klanu lovců ke své oblíbené truhle. Vysypávám obsah našich batohů na podlahu. Pečlivě třídím co s sebou a co nechat.

Já si nechávám svůj spolehlivý meč, štít, helmu a krumpáč. Drirr dostává to nejlepší vybavení, co lze v Jirinaaru zakoupit. Iskai kopí, iskai zbroj, kovovou iskai hemu a velký iskai stilet, trik s ocasem je geniální. Hofstedt dostává zásobu léčivých lektvarů, nechávám mu pistoli, ohnivý prsten a příkaz držet se vzadu. Každému do kapsy cpu zhruba dvacet dávek jídla, i když vím, že půlku později vyhodím, až půjdeme pod tíhou vlastních zásob do kolen. Hofstedta stavím definitivně do zadní řady. Žiju rád a dlouho a vím, že ho musím držet za zády, ne před sebou.

Ještě než vyrazíme, obíháme město. U fontány potkávám Vrika, místního lovce a dobrodruha. Kupuji od něj pět fialových plodů, tvrdí, že hladové květiny v ruinách je milují. Po cestě beru i sadu nových pochodní, protože tentokrát si dungeon projdeme pomalu a čistě. Nechávám zde ještě všechno vydělané zlato a pomalu vyrážíme.

Opouštíme Jirinaar jižní branou. Pasák dobytka nás navede na severovýchod, do divočiny, která je mnohem živější, než se zdálo. Vzduch je těžký vlhkostí a kolem bzučí hmyz velikosti menších ptáků. Míjíme velké městské rostlinné zdi a jakmile to jde, stáčíme to na sever.

Přes západní most, ještě kousek na sever a jsme u ní; stará budova Dji-Fadh, která vypadá, jako by se nadechovala naším strachem.

V útrobách, kde stěny dýchají

Držím svůj meč pevněji, než kdykoliv předtím. Hofstedt je za mnou, připraven zaznamenat každý detail, zatímco Drirr opatrně kráčí vpředu, ocasem drží lehkou zbraň připravenou k útoku. Zapaluji první pochodeň, ta zapraská a oranžový kužel odhaluje mech na stěnách. Všude kolem nás se proplétají kořeny, které jako nervová zakončení dýchají a škrtí každé naše nadechnutí. Krondir nám skočí do cesty jako špatné svědomí; padá po několika ranách a v hromadě odpadků nacházím iskai krátký meč, velkou iskai dýku, kovovou čapku a pár zlaťáků.

Další odpadky opodál nám odhalují deset vrhacích dýk, dva paklíče, zničený ozdobný meč a měšec se zlaťáky. Vracíme se ke vchodu, stáčíme to na východ a další hromada bordelu odevzdává zničenou lehkou kroužkovou zbroj, velkou bitevní sekeru, těžký krátký meč a zlato. Všude kolem nás slyšíme tlumené zavrčení, jakoby jsme přerušili spánek dávných hlídačů.

Postupujeme dál na jih, Skrinnové testují naši trpělivost a čepel, na konci chodby padá další parta i s jedním Krondirem. Bojujeme s nimi jako s trny. Krátce, přesně a bez zbytečných pohybů.

"Skrinnové!" křikl jsem. "Hofstedte, za mě! Drirre, křídlo!"

Drirr se bez zaváhání přesunul, rychlý jako stín. Postavil jsem se před Hofstedta. První úder mě zasáhl s nečekanou silou, ale udržel jsem se.

"Tlačí na nás!" zavolal jsem, když jsem odrazil další úder. "Drirre, jak jsi na tom?"

"Dva zaměstnáni," odpověděl klidně, zatímco se jeho kopí míhalo ve smrtícím tanci. "Ale jsou rychlí."

"Hofstedte, potřebujeme tě!" naléhal jsem. "Cokoliv, hned!"

V jeho očích jsem viděl starch. Když ale uviděl, jak Drirr schytal ošklivou ránu do ramene, něco se v něm zlomilo. Bezděky zvedl ruku s prstenem, jako by se chtěl bránit.

"Co to..?" nestačil jsem dokončit.

Prsten se rozzářil a z jeho dlaně vyšlehla ohnivá koule, která zasáhla jednoho ze Skrinnů s ohlušujícím řevem. Tlaková vlna ho odhodila a na zemi zůstalo jen ohořelé, zmítající se tělo.

"Fascinující," vydechl Hofstedt a šok v jeho tváři vystřídal výraz soustředěného pochopení. "Konverze latentní energie... funguje to."

Pak se na nás podíval, v očích nový, dravý lesk. "Ustupte pánové. Je čas na malý experiment s aplikovanou termodynamikou."

Od poslední hromady jdeme jižní chodbou. První chňapající rostlina má hlad; když ji nakrmím fialovým plodem, přestane si nás všímat. Vrik měl pravdu. Zhasnutá pochodeň ovšem květiny taky uspí. Trik s fialovým ovocem je ale pohodlnější. Ve vnitřní místnosti odemykám truhlu. Paklíče zakřupaly a víko se zvedlo s výdechem; velký iskai štít, iskai meč a pár mincí.

Skrinnové se kradou po stranách jako stíny v naději na rychlou večeři, ale rychle jim vysvětluji, že takhle to nefunguje. Cítím, jak mi s každým bojem roste nejen adrenalin, ale i zkušenost. Výsledky jsou zřejmé, naše zbraně sbírají úspěchy jeden po druhém, a mrtvoly se hromadí jako hromady nepřečtených dopisů. Pokračujeme chodbou, Drirr si všimne zářící podlahy a v hale před námi stojí dva duhové keře, které mění náladu místa.

Prokletý prsten a proč nesahat na nic, co se třpytí

Jdu přesně přímkou od keře ke keři. Pod nohama se rozsvítí cesta a ve zdi cvakne zámek. Na západě se otevírá nová chodba. Vcházím dovnitř, rostlinu po cestě poprosím dotykem, a ta uhne. Stěny tu dýchají pomaleji, jako by šlo o starší tkáň. Na konci chodby září dva útvary, ten jižní může přidat celé partě výdrž, severní rychlost, a když rozbiju prasklou zeď na jihu, najdu třetí; síla pro všechny. (Ideální je nechat si tyhle bonusy na chvíli, kdy budeme ve větším počtu. – pozn. autora)

V další sekci volím jižní cestu. Dvě zaclánějící rostliny odstraním dotykem a čistím místnost. Drirr je vpředu, uši napřímené, ocas s čepelí těsně nad zemí. Hofstedt zůstává v tmavém okraji světla a šeptá si poznámky, jako by tím mohl přepsat fyziku místnosti. Harampádí na zemi většinou nic nedá, ale v jihozápadním rohu přece jen něco je. Leží tam sněhový prsten, meč a velká dýka. Rychlé pravidlo; co je sněhově bílé a křičí "vem si mě", to obvykle nechcete. Kdybych si ho omylem navlékl, sebere mi sílu o patnáct bodů, takže sprint zpět k Rejiře a pryč s ním, prokleté kousky stojí za starou bačkoru.

***

Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta

Předmět: Souhrnná analýza fauny a flóry staré budovy Dji-Fadh

Podmínky: Vysoká vlhkost, stálé teplo, bezvětří. Vzduch nasycen sporami a organickými výpary; světelné podmínky velmi nízké, lokální fosforescence porostů na stěnách a stropě.

Fauna

• Podlahová "tlama" (stacionární past)

  • Popis: Kruhový otvor v podlaze s oranžovo‑červeným lemem, uvnitř paprsčitě uspořádané keratinové zuby. Okraj jemně pulzuje.

  • Chování: Při zatížení nebo výrazné tepelně‑chemické změně prudce zaklapne. Po nasycení upadá na do neaktivního stavu.

• • Hypotéza: Využívá tlakové a chemické senzory.

  • Bezpečnost: Přechod pouze po obvodu či s pomocí "návnady". Zákus může být fatální.

• Létavý členovec

  • Popis: Velké, oranžově fasetované oči; zeleno‑žlutě pruhované zadečkové články; pár širokých, tmavě zelených křídel. Zadní konec vybaven trubicovitým žihadlem se světélkujícím zakončením.

  • Chování: Let nepravidelný, zrychlené výpady proti světlu a pohybu; skupinové patrolování úzkých chodeb.

 

• • Hypotéza: Noční/jeskynní neagresivní členovec s fototaxí.

  • Bezpečnost: Minimalizovat světelné zdroje při průletu, krytí za výstupky stěn.

• Vodní pohybová rostlina

  • Popis: Jde o neagresivní organismu, jehož základní morfologii tvoří široká, miskovitá "koruna" vyrůstající z centrálního, komolého stonku plného dutin.

  • Chování: Po lehkém doteku (mechanickém podráždění) se však překvapivě rychle dává do pohybu. Centrální stonek se nadzvedne, přičemž chapadla se vlnivě natáhnou směrem ke zdroji podráždění. Není známa žádná agresivní reakce.

• Hypotéza: Pohybové reakce po dotyku mohou sloužit buď k ochraně před býložravci, nebo k lepšímu rozptylu spor a semen, případně k udržení povrchové vlhkosti.

• Bezpečnost: Rostlina je pro člověka i zvířata neškodná, neobsahuje žádné známé toxiny ani mechanické pasti. Pohyb může nepozorného pozorovatele vylekat, ale v praxi stačí klidné chování a vyhnout se opakovanému podráždění.

Flóra (a přechodové formy)

• Stěnové "sloupovité" porosty

  • Popis: Vertikální, rýhované stély připomínající ztluštělé kmeny hub. Povrch vláknitý, dobře drží vlhkost.

  • Funkce: Pravděpodobně hlavní biofiltr prostoru, pohlcují kondenzát i organické aerosoly, zpomalují proudění vzduchu.

• Podlahové koberce a rozety

  • Popis: Fialovo‑zelené, diskovité rohože přerušované světlejšími "žilami“. Při dotyku měknou, zanechávají stopu pigmentu.

  • Funkce: Symbiotické lišejníky či kolonie řas a hub; zásobníky vody a živin pro vyšší trofické úrovně. Mohou vymezovat bezpečné "ostrovy“ mezi predátorskými pastmi

Ekologické vztahy

• Ruiny fungují jako stabilní "jeskynní skleník“; stálé teplo a vlhko udržují vysokou aktivitu predátorů po celý cyklus.

• Pro bezpečný průchod; držet se okrajů, testovat podlahu holí, světlo směrovat nízko k zemi, nikoliv do prostoru před sebou.

Ruiny představují uzavřený, predátory řízený ekosystém, v němž vegetační matrace a stěnové porosty vytvářejí živnou základnu pro specializované lovce.

***

Vracíme se do křižovatky a teď sever. Maso z mrtvých Krondirů zavírá plantáže plné zubů v podlaze a dostáváme se tak do další haly plné hladových úst. Masa máme málo a tak musíme procházek opatrně a krmit jen tlamy, které nejdou obejít. Na severu beru z východní hromady odpadků luk, osm šípů, iskai štít a pár mincí. K jižnímu východu nás pouští další porce masa, na východě znovu květiny. Opět vytahuji fialové plody.

Terapeutické sezení s mluvícím krystalem

Harampádí na zemi, mi vydá krátkou dýku a zlato. Severní pasáž celá vibruje. Ve vzduchu poletují fosforeskující částečky a píchají do kůže, jako by mě někdo žahal kopřivami zevnitř. Lidská kůže a ty jiskřičky se nemají rády. Kdo do nich strčí čumák, dostane otravu, podráždění a pár šrámů zdarma. A pak ten pohled; modro-zelená krystalická masa, ve které se obraz pochodně lámal jako na hladině vody. Argim.

Chce po nás, abychom mu přinesli modrý hudební krystal a za odměnu nám uvolní cestu. Můžu zkusit svou obvyklou metodu; nejdřív udeř, pak se ptej. Pokud tak učiním, budu bojovat s Argimem, který vždy útočí pomocí ledového střepu. Jeden úder ho snadno zničí, ale celá budova poté zemře (ústa, květiny a pulzující stěny se zastaví). Nechám tedy raději Drirra, aby si s ním promluvil po svém. Drirr se krystalu dotkne a po chvíli ticha nám tlumočí Argimův požadavek.

"Co to sakra je?" zamumlal jsem a pevněji sevřel meč.

"Fascinující," vydechl Hofstedt vedle mě. "Koncentrace energie bude mimo jakoukoli stupnici. Tohle není přirozené."

Drirr jako by nás nevnímal. Pomalu, jako v transu, přistupoval k té podivné stavbě. Jeho oči byly upřené na pulzující světlo uvnitř.

"Drirre, opatrně!" varoval jsem ho, ale bylo pozdě.

Opatrně se dotkl povrchu. "Och, něco cítím!" vydechl a jeho hlas zněl vzdáleně. "Je to jako dotek Trii, ale mnohem, mnohem silnější! Já... dostávám se s tím do kontaktu..."

Najednou se Drirr napřímil a jeho hlas se změnil. Byl hlubší, starší a rezonoval s energií místnosti. "Ach, složitá mysl. Tak dávno, tak dlouho. Nádherné. Řeč."

Hofstedt vykřikl... "Jeho biometrie je... nestabilní. Drirre, jsi v pořádku?"

Ale Drirr, nebo to, co jím mluvilo, pokračoval. "Já jsem... zde. Jsem nyní tímto místem. Dávno... byl jsem malý, byl jsem jediný, sám."

"Kdo jsi?" zeptal jsem se a udělal krok vpřed. "Byl jsi kdysi někým jiným?"

Hlava mého Iskai přítele se ke mně pomalu otočila. "Ano. Byl zde muž. Byl dobrým dravcem. Ale byl zde jediným dravcem. Byl začleněn do koloběhu. Nežije více." Hlas se na chvíli odmlčel. "Ano... byl... kdysi jsem byl Iskai."

V ten moment se Drirrův vlastní hlas prodral na povrch v šokovaném výkřiku. "Och, Bohyně! Vy... Vy jste byl kdysi... ARGIM!"

Hofstedt zalapal po dechu. "Argim? To není možné..."

Spojení se na okamžik přerušilo a Drirr se zapotácel. "To je neuvěřitelné! Byl jsem ve spojení s tím, co kdysi bývalo Argimovým vědomím!"

Než jsme stihli zareagovat, jeho oči se znovu zakalily a Argimův hlas se vrátil, tentokrát klidnější. "Byl jsem zde tak dlouho... je to těžké. Nejsem zvyklý na tento druh myšlení... pamatování si. Chtěl jsem žít. Můj život byl tak krátký. Ale vše se v dobré obrátilo. Žiji."

Hlas zněl téměř radostně. "Žiji zde ve zvířatech. Cítím, jak loví a jsou loveni... Je to báječné. Jsem šťastný. Chybí mi povídání jako tohle. A hudba." Jeho pohled, skrze Drirrovy oči, se na nás upřel s naléhavostí. "Skutečně mám rád toto spojení. Často sním o hudbě z krystalu. Prosím, přineste mi hudební krystal. Slibte mi to."

Dám mu tedy hudební krystal, který jsem koupil u Wanie. Argim spokojeně zazáří, odhalí nám tajemství posilujících symbolů, které jsme našli, a pomalu se vsune do zdi, čímž nám uvolní cestu.

Spojení náhle polevilo. Drirr zamrkal a otřásl se. Než ale stačil cokoliv říct, Argimův hlas se ozval znovu, tentokrát ne z jeho úst, ale přímo v našich myslích.

"Jsem velmi šťastný. Dovolte mi projevit mou vděčnost. Ve velké místnosti jsou tři zdroje barvy. Spojte je s proudem světla. Poté se těšte ze zdrojů síly. Nyní sbohem."

Hlas utichl. Zůstali jsme stát v tichu, ohromeni tím, co jsme právě zažili. Hofstedt jen nevěřícně zíral. "Hudební krystal a zdroje síly... Tento den je stále více a více... anomální."

Lekce pro příště; ne všechno se dá vyřešit mečem. Za Argimem leží scéna beze slov. Tělo vraha, ohlodané na kost místními nájemníky. U těla leží zdobená iskai dýka, náž důkaz!

Za mrtvolou v odpadcích je mini kuše, devětatřicet šipek a měšec se zlaťáky. Když se rozhlédnu dál na východ, můžu ještě vybrat poslední hromadu harampádí; sekera, rudý meč a drobné. Rudý meč je další prokletý předmět. Sebere pětadvacet bodů síly a stejně tak je to i s body boje na blízko. Má ale v sobě dobré kouzlo "ohnivý pozdrav", takže nechat v inventáři, kouzla použít a po vyčerpání zahodit. Na jihu pak otevírám zamčenou truhlu s kulatým štítem, sedmi šípy, pobitou čapkou, koženou vestou, botami a hrst mincí. S důkazem v ruce se vracíme do města.

Návrat, spravedlnost a balení na moře

Zpět v Jirinaaru se jdu poradit s Frillem. Drirr vytahuje tu podivnou, zdobenou dýku, kterou jsme našli u vraha. Podává ji Frillovi.

“Zajímavý kousek,” zamumlal Frill a přejel prstem po vyrytých symbolech. “Neznámý exemplář z dávných dob. Tato dýka je určitě více než 150 let stará. Nejsem na tyto věci expert, ale nepřekvapilo by mě, kdyby měla magický účinek.”

“Magie je jen věda, které zatím nerozumíme,” prohodil Hofstedt a přiblížil k dýce svůj obličej. “Může obsahovat stopy exotických slitin nebo energetickou signaturu.”

Frill ho ignoroval a pokračoval, pohledem upřeným na Drirra. “Rodina Bradira, nová hlava cechu Tvůrců, takovou vlastnila. Je podivné, že by vrah měl tak cennou zbraň.”

Bradir. “Takže vrah měl zbraň, která patří hlavě cechu,” řekl jsem potichu. “Náhoda? O tom pochybuju. Musíme ho najít.”

Konfrontace je nevyhnutelná. Nacházíme Bradira v jeho dílně. Pokládám před něj zdobenou dýku. Než stačím něco říct, vrhá se na nás s nepříčetným řevem.

"Bradire, musíme si promluvit," začal jsem, ale nedořekl jsem to. V jeho očích se něco zlomilo. S řevem, který nebyl lidský, se na nás vrhl jako smyslů zbavený.

"Dozadu!" křikl jsem na ostatní a zvedl štít.

První náraz byl jako úder beranidla. Dunění se mi rozlehlo celým tělem a jen tak tak jsem udržel rovnováhu. "Drirre, zkus ho obejít! Hofstedte, připrav něco, co ho zpomalí!"

"Jeho pohyby jsou příliš chaotické!" odvětil Hofstedt a uskočil před dalším divokým výpadem, který místo něj zasáhl stůl a roztříštil ho na kusy. "Nemůžu ho zaměřit!"

Bradir se otočil a jeho pohled se zabodl do mě. Žádná nenávist, jen prázdná, slepá zuřivost. Znovu zaútočil. Odrazil jsem první ránu, ale druhá mi projela obranou a čepel mi škrábla paži. "Zatraceně!"

"Držím ho!" ozval se Drirr, který se mu konečně dostal za záda a skočil mu na ramena. Bradir zařval a začal se zmítat, snažil se ho setřást.

"Teď, Hofstedte!" křikl jsem.

Hofstedt využil chvilky, kdy byl Bradir zaneprázdněný, a zasáhl ho do hrudi. Bradir se napjal, svaly se mu kroutily v křeči, a s posledním bolestným výkřikem se zhroutil na zem. Vydal jsem se k němu s mečem v ruce, ale bylo to zbytečné. Ležel tam, těžce dýchal a z očí mu vyprchávalo šílenství. Zůstala jen bolest a zmatek.

"Co... co se stalo?" zeptal se Hofstedt a opatrně se přiblížil.

"Nevím," odpověděl jsem a sklonil meč. "Ale ať už ho ovládalo cokoliv, myslím, že je to pryč."

“To je divné,” zašeptal a jeho hlas se třásl. “Chvíle, které jsem se bál nejvíce, mi přinesla úlevu.” Jeho pohled se zaměřil na Drirra, ale jako by viděl někoho úplně jiného. “Odpusť mi, Akiire!”

S těmito slovy se mu oči obrátily v sloup a ztratil vědomí.

Hofstedt si k němu okamžitě klekl. “Musí okamžitě k ranhojiči!”

Boj je rychlý a chaotický. Není to souboj, ale spíše snaha zpacifikovat šílence. Nakonec padá na kolena, ztěžka dýchá a bolest v jeho tváři jako by prořezává závoj nepříčetnosti. Jeho oči se poprvé zdají být čisté. Po boji si nechávám Bradirův stilet; ten přidává osm bodů k boji na blízko, iskai hrudní plát, jídlo a nějaké drobné.

Jakmile je Bradir ošetřen a stabilizován, přichází rozkaz. Okamžitě jsme eskortováni do budovy rady. Přímo do místnosti Sebainah, kde se koná porada. Bradir musí vysvětlit své činy. A my, spolu se Sirou, nešťastnou dcerou tragicky zesnulého Akiira, jsme tam jako svědci. Je jasné, že tohle je teprve začátek.

“Bradire,” začala Sebainah klidným, ale pevným hlasem. “Prosím, vysvětli nám svou neobvyklou reakci, když jsi viděl tu zdobenou dýku, kterou měl vrah.”

Bradir zvedl hlavu a podíval se na Sebainah. “Ta dýka… byla součástí vrahovy odměny. Původně patřila mně. Když ji nyní vidím, ztrácím dech… ale jsem velmi rád, že to všechno skončilo.”

Drirr, který dosud mlčel, udělal krok vpřed. Jeho pohled byl ostrý jako břitva. “Říkáš, žes odměnil vraha? Ty, pane bože, jsi nechal popravit svého přítele?”

“Ne, Bože!” vykřikl Bradir. “Já jsem ho nenajal!”

“Ale znáš osobu, která tu vraždu objednala?” zeptala se Sebainah.

"Ano, byl to... Akiir sám" zašeptal Bradir

Než stačil kdokoli další promluvit, ozvala se Sira. “Já vím, že Bradir byl nejbližší a nejčestnější z otcových přátel. Nechme ho pokračovat.”

Bradir se zhluboka nadechl, pohled upřený do země. “Akiir… Akiir už více než rok věděl, že má nevyléčitelnou nemoc. V nejlepším případě mu zbývalo šest měsíců života.” V místnosti to zašumělo. “Když to zjistil, změnil se. Stal se nevypočitatelným. Před nějakou dobou za mnou přišel s plánem na svou vlastní vraždu.”

“Chtěl se pomstít Fasiirrovi,” pokračoval Bradir a hlas se mu lámal, “a zároveň potrestat cech Dji-Kas za to, že ho Sira opustila. Mnoho dní jsem se s ním pokoušel o jeho plánu mluvit, ale nechtěl své rozhodnutí změnit. Naléhal na mě, při našem přátelství, abych vyplnil jeho poslední přání. Nemohl jsem jinak.”

Sira se otočila k Sebainah. “Bradir byl přítel naší rodiny od mého dětství. Milovala jsem svého otce, ale vím, že občas dokázal být velmi tvrdohlavý. Navíc v těchto extrémních podmínkách… Věřím Bradirovým slovům.”

“Já také věřím Bradirovi,” prohlásila Sebainah. “Je mimo podezření. Vrať se do svého cechu, Bradire. Musíš tam toho hodně vysvětlit. Fasiir, který byl křivě obžalován, bude okamžitě propuštěn. A Kriiis, podplacený člen Dji-Kas, ten se musí za sebe zodpovídat.”

Sebainah se na nás unaveně usmála. “I když Akiirův tragický plán ve mně zanechal smutný pocit, jsem velmi ráda, že se věci konečně ujasnily. Tome a Rainere, jste stále vítaní hosté zde ve městě Jirinaar. Když se budete chtít vydat na cesty, přijďte za mnou. Nyní naše schůzka skončila.”

Když jsme opouštěli místnost, Sira nás dostihla. “Tome a Rainere,” začala a v jejích očích byla nová jiskra, “Já vždycky dělám impulsivní rozhodnutí. Po tom, co se zde stalo, chci se odtud dostat a půjdu úplně kamkoliv, slibuji. Výlet mi udělá jen dobře a moje magické schopnosti by zas naopak mohly pomoci vám. Co myslíte, moji přátelé?”

Než jsem stačil odpovědět, přidal se Drirr. Jeho obvykle stoický výraz byl pryč, nahrazený téměř dychtivostí. “Jsme dobrý tým. Tome a Rainere, pokud chcete, i já vás velmi rád doprovodím na cestách. Alespoň zažiju něco vzrušení.”

Podíval jsem se na Hofstedta, který se téměř neznatelně usmál. Přikývl jsem. “Samozřejmě, jste oba vítáni. Máme před sebou zřejmě ještě velmi dlouhou cestu a čím více nás bude, tím lépe!”

Než ale zvedneme kotvy, je čas na poslední kolečko optimalizace. Nejprve jdu zpět za Bradirem, dá mi 100 zlatých a zdobenou iskaiskou dýku. Je to stejná dýka, kterou jsem našel u ostatků vraha. Přidává k síle deset bodů a k boji na blízko dalších deset. Navíc má v sobě kouzlo "uspávací výtrusy". Zatím si ji nechá Sira, ale na dalším ostrově ji bude držet svým ocasem Drirr. Další zastávka je budova Dji-Kas a Fasiir, v místnosti západně od fontány. Věnuje mi křišťálovou dýku a nabízí, že bude Siru učit kouzla. Prodávám všechno haraburdí, co jsme nasbírali, a nechávám si jen ty nejcennější kousky, které na dalším ostrově možná prodám za víc.

Batohy plním modrými léčivými lektvary. Je to investice, která bude na další zastávce krvavě úročená. Pro Siru sbírám semena Triifalai, aby měla čím krmit svá kouzla. Na celém Nakiridaani jsem napočítal celkem deset keřů se semeny. V obchodě se smíšeným zbožím ještě kupuji několik lahviček repelentu proti dotěrnému hmyzu a pak se vracíme do okrajových částí džungle, kde se to hemží životem.

Vrháme se do posledního kolečka tréninku, který je spíš řízeným masakrem pro místní faunu. Výsledkem je Sira na třinácté úrovni a téměř kompletní znalosti kouzel cechu Dji-Kas, které Fasiir učí zdarma.

***

Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta

Předmět: Souhrnná analýza dravé formy života WARNIAK

Morfologie

• Tělo tvořené mnoha překrývajícími se pláty (chitin/keratin?), s četnými závěsnými výrůstky připomínajícími liány.

• Pár mimořádně dlouhých, plochých křídel; profil listovitý, umožňuje vis a prudké boční odskoky. Okraje křídel působí pevně, potenciálně schopné řezivého úderu.

• Přední část nese shluk oranžových struktur; možné složené oči či světločivé uzly pro orientaci.

• Kaudální konec se větví do chapadlovitých přívěsků; při letu se jemně stáčejí a stabilizují směr.

Lokomoce a chování

• Let převážně v páru; drží rozestup a střídají se v čele; zřejmě kooperativní hlídkový vzorec.

• Typické manévry: dlouhý klouzavý nálet s bočním přetočením, krátké vznášení nad cílem, následný rychlý ústup do větví.

• Na silný zvuk a prudký pohyb reagují přiblížením a testovacím přeletem v nízké výšce.

• Nebyla zaznamenána vokalizace; křídla vytvářejí hluboké, pulzující šumění, jež může narušovat sluchovou orientaci kořisti.

• Pravděpodobný oportunistický predátor drobné fauny; přívěsky mohou sloužit k uchopení, případně k přenosu toxického či lepivého sekretu.

• Vyskytují se nad okraji mýtin a nad řídkým porostem; místa s termikou, která usnadňuje klouzavý let. (není vyloučena adaptace v podzemních lokalitách)

• Předpokládám denní/noční režim aktivity.

Poznámka
Warniak představuje vysoce adaptovaného letce s chováním blízkým kooperujícím predátorům. Jeho největší výhodou je manévrovací prostor; terénní tým musí plánovat trasy tak, aby minimalizoval vlastní pobyt na otevřených plochách mýtin.

***

Ještě poslední cesta do útrob staré budovy Dji-Fadh. Ticho, které tam teď panuje, je nepřirozené, ale my si jdeme jen pro podpis od bohyně; tři zářící symboly, které do celé naší party vlijí sílu, rychlost a výdrž.

Jsem spokojen! Jdu za Sebainah a beru povolení k vyplutí. V přístavu nás čeká loď, vzduch tady voní solí a dobrodružstvím. Nastupujeme na palubu a nakládáme batohy plné lektvarů, semen a zbraní, Drirr si kontroluje novou stiletu na ocase, Sira se opírá o zábradlí a v dlani svírá Bradirovu zdobenou iskaiskou dýku. Hofstedt kouká na horizont a šeptá, "tímhle směrem by mohla ležet další kapitola".

A tak, když loď s námi zmizí v mlze rozlehlého oceánu, za námi se pomalu ztrácí silueta Jirinaaru, města plného intrik, vražd a obřích koček. Mám pocit, že jsme tu zanechali stopu. A taky pár prázdných truhel. Loď se s houpáním dává do pohybu. Ostrov mizí v oparu a před námi je jen nekonečný oceán. Co nás čeká dál?

Netuším.