The Games: Winter Edition – všechny existující kopie hry prosím zahrňte lavinou

Dámy a pánové, je to neuvěřitelné, ale Sledge sahá po olympijském zlatu! Od velikosti nás dělí pouhý ždíbíček! Zlí jazykové tvrdili, že zařadit mezi zimní olympijské sporty akrobatické stavění sněhuláka je čirý nesmysl, ale koukejte na ten styl, sledujte tu formu! A použít lahváč jako nos? Ge-ni-ál-ní! A to nás ještě čeká královská disciplína - alpské rychlomočení, tedy podepsání se do sněhu bez omrzlin. Tam si dle zákulisních informací Sledge vyloženě fandí, prý ladí formu po celý rok, v zimě kropí sníh, v létě se trefuje do pootevřeného mrazáku!

Tak. Vítám oba dva čtenáře, kteří rozdýchali poněkud rozvernější úvod. V dnešním učeném pojednání se společně podíváme na sportovní hru The Games: Winter Edition, která vyšla roku 1988 z dílen studia Epyx. Nejde tedy o podstatně populárnější The Games: Winter Challenge (1991) od Mindspan / Accolade. Druhé jmenované hry je u příležitosti Zimních olympijských her 2026 všude plno, nemá smysl nosit sníh na sjezdovku, podpapíráky ke smrčkům a grog do bufetu, o to už se postarali jiní.

Podobně jako Winter Challenge, ani Winter Edition nemá oficiální licenci, nicméně na olympijskou událost jasně odkazuje, a to nejen skladbou sportů, ale i datem vydání - roku 1988 se totiž konaly olympijské hry v kanadském Calgary. Z pohledu společnosti Epyx bylo vydání tematické hry doslova ložené, studio se totiž na podobné kolekce sportovních miniher specializovalo už od roku 1984, kdy na osmibitech vyšly Summer Games (o rok později následovaly i Winter Games).

Disciplín nás čeká sedmero, jde o krasobruslení (!), běh na lyžích, rychlobruslení, skoky na lyžích, slalom, sjezdové lyžování a jízdu na saních. Soupeřit může až osm hráčů najednou, v některých sportech lze dokonce soutěžit simultánně (po dvojicích). Skladba sportů je sice velmi podobná Winter Challenge, co se ovšem podstatně liší je technické zpracování. Doba pro efektní 3D ještě nenazrála, a to ani v podobě, kdy polygony spočítáte na prstech jednoho prstu a snímkovou frekvenci můžete doslova krájet. Winter Edition se opírá o staré dobré 2D.

Pojďme si jednotlivé disciplíny rozebrat popořádku...

...takový byl aspoň původní plán, ale po několika pokusech o zahrání musím konstatovat, že to bych radši s holou zadnicí sjížděl posolený asfalt (a klidně si tam ještě doplňte louže s jódem), než se ty nepovedené minihry pokoušel analyzovat. Autoři Winter Edition se totiž pokusili zabojovat s technickým omezením tak, že nechali explodovat kreativitu, což sice může být cestou k drahému kovu, ovšem tuhle konkrétní hru to dokonale zabilo.

Místo zábavné kolekce, jejíž dílčí části by sice v podobě samostatných titulů neobstály, ale každá jedna minihra přispívá k hodnotě funkčního celku, dostáváme hromadu fakt blbých nápadů. Sáně mohly být jednoduchou závodní hříčkou viděnou shora, ale ne, jde o směsici záběrů z různých úhlů, kdy je hráčovým úkolem udržet na uzdě frustraci z nepochopení, co po něm hra chce. To samé platí pro rychlobruslení, kdy sledujete neklidnou tečku na mapě oválu, zatímco váš panďulák umístěný v okénku na středu obrazovky opakovaně padá na hubu. Skok do dáli se na první pohled zdá příčetný, bohužel jen do okamžiku, kdy se pošesté hned za skokánkem zaboříte hlavou do sněhu. Krasobruslení je funkční v první fázi, kdy si navrhujete sestavu, ale co je vám to platné, když fázi druhou strávíte olizováním ledu. Lyžování má drobný plus, jeden docela hezký obrázek, který nelze minout, uvidíte ho totiž v moment, kdy spadnete, což je přibližně tři setiny po startu závodu.

Ne, tohle vůbec. Dejte to pryč, dělá se mi z toho mdlo!

Asi nejpříčetnější je běh na lyžích, kdy prostě šmrdláte klávesnicí pro získání rychlosti, přičemž svého běžkaře sledujete z boku. Hmm. Ruku na srdce, ani Winter Challenge není vyložený trhák, ale oproti Winter Edition jde o zářnou ukázku funkčního a zábavného celku, speciálně s přihlédnutím ke svébytné kategorii "párty hra". Zatímco na Winter Challenge právem s dojetím vzpomínáme, Winter Edition si zaslouží zavalit lavinou. Hrát se to nedá.

Vážně, tenhle článek jsem plánoval úplně jinak. Čekal jsem, že mi sportovní simulátor The Games: Winter Edition nabídne v jádru podobný zážitek, jako slavnější The Games: Winter Challenge. (Samozřejmě s přihlédnutím k roku vydání, obě hry dělí tři roky, což tehdy znamenalo hodně.) Tzn. prima si zablbnu, popíšu jednotlivé sporty, vypíchnu silné stránky, zmíním slabé stránky. Ale že dostanu tuhle koncentrovanou nehratelnou pakárnu s nefunkčním ovládáním a nulovými instrukcemi, to mě překvapilo. Víc by mě překvapily snad jen kokosy na sněhu! (A ne, neznalostí manuálu to není, v tom se totiž dozvíte jedené - hru ovládejte šipkami a klávesou space. Fakt dík!)

Aby té mizérie nebylo málo - bídný je i technický stav hry. Winter Edition je závislá na rychlosti CPU, v DOSBoxu to znamená snížit cykly někam k hodnotě 300-600, dle disciplíny, jenže v ten moment přechody mezi disciplínami trvají až dlouhé desítky vteřin. Grafika je hnusná i na rok vydání, byť animace jsou místy slušné, a o zvukové stránce nemá smysl mluvit, jde o pár pípnutí PC speakeru.

Tady se prostě nepovedlo vůbec nic.

Chcete zábavnější zimní radovánku? Kupte si láhev rumu a běžte si lehnout do závěje. Sice to asi nepřežijete, ale má to i světlou stránku - do konce života už The Games: Winter Edition neuvidíte!

Všechny existující kopie hry prosím vhoďte do ohně.

Pokud vás The Games: Winter Edition i přes mé úpění zaujala a už lovíte v závějích abandonware, musím vás zklamat - hra se stále prodává, najdete jí za cca 4 eura na Steamu. A pro úplnost - podobně jako má Winter Challenge letního souputníka Summer Challenge, má i Winter Edition slunečné dvojče Summer Edition.

Jsem zcela připraven na smrtící vánici hněvu, která se mým směrem žene od těch pamětníků, kteří tyhle kolekce sportovních her od EPYXu hráli na osmibitech, a prostě tehdy měli čas a nervy trénovat jednotlivé disciplíny tak dlouho, než zjistili, co se po nich chce, a vybrousili svůj um k dokonalosti, čímž byli mezi spolužáky za hvězdy. Ale jak se říká, na tomhle zasněženém kopci klidně zemřu - není to k hraní! :)

Nástup před popravčí četu?