Ultimate DOOM, the story

Jméno? Jo, jméno mám. Určitě. Vzpomněl bych si na něj. Jenže jméno neni podstatný. Podstatný je, že jsem v armádě. Mariňák. A říká se, že dobrej. Já trvám na tom, že jsem nejlepší, jakýho kdy Země měla. "Trénovaný do akce, zocelený v boji!", nebo jak to psali na náborovym letáku.

Tři roky zpátky mi velící důstojník dal rozkaz k palbě na civilisty. Takovou blbost neměl dělat. Přežil. Ale jen tak tak. Zatímco jeho poslali do nemocnice kamsi k Pearl Harboru, mě za trest převeleli na Mars. Přesněji k UAC – Uninon Aerospace Corporation.

UAC je meziplanetární konglomerát s továrnama na likvidaci toxickýho odpadu. Pár takovejch má i na Marsu a jeho dvou měsících, Phobosu a Deimosu. Vzhledem k tomu, že nejbližších 50 miliónů mil nebylo do čeho píchnout, skládal se můj den především z chrchlání marsovskýho prachu a sledování béčkovejch filmů v rekreační místnosti.

Ale...

Poslední 4 roky používala armáda, největší dodavatel UAC, továrny na Phobosu a Deimosu k nejrůznějším projektům. Všechno tajný, samozřejmě. Jeden z těch projektů byl výzkum interdimenzionálních přenosů. Zatim byli vědci schopný otevřít mezi Phobosem a Deimosem prostorovou bránu a poslat skrz několik cetek, který se úspěšně zhmotnily na druhý straně. Ovšem nedávno a z neznámých důvodů začly bejt brány nebezpečně nestabilní. "Dobrovolníci" z řad vojáků, který byli poslaný skrz, buďto zmizeli, nebo se zhmotnili na druhý straně nepříčetný, šílený, řvoucí bolestí a s chutí seřezat cokoliv, co dejchá. Nakonec – strašlivá smrt – jejich tělo explodovalo. Prásk. A místnost vymalovaná. Zbytek vojáků nedělal celý dny nic jinýho, než že hledal správný hlavy ke správnejm tělům. Velení mělo tak nějak pocit, že příbuznejm by se měly poslat pokud možno všechny kousky. A když už jsme u velení – poslední oficiální zpráva o stavu experimentů zní "Projekt je v malém zpoždění, ale vše je pod kontrolou". Idioti.

Před několika hodinami obdržel Mars nesrozumitelnou zprávu z Phobosu. "Požadujeme okamžitou vojenskou podporu. Něco strašlivého se hrne z prostorových bran! Počítače se naprosto zbláznily!" Zbytek byl nesrozumitelnej bordel. Což ovšem u vědců neni žádný překvapení. Chvíli na to druhej měsíc, Deimos, prostě zmizel z oblohy. V jeden moment tam visel, v druhej už ne. Od tý chvíle byly jakýkoliv pokusy o navázání kontaktu s měsícem neúspěšný. Jedinou bojovou jednotku na miliony mil daleko, to znamená mojí jednotku, poslali na Phobos. Můj rozkaz zněl zabezpečit oblast, zatímco ostatní vojáci zamířili do komplexu UAC. Několik hodin jsem přes vysílačku poslouchal zvuky střelby, řev, velitele chrlící rozkazy, praskání kostí a nakonec – ticho. Všichni mrtví.

Až na mě...

Jenže, nevypadá to dobře. Sám se z planety nikdy nedostanu, nejsem pilot. Plus, veškerý těžký zbraně si vzala jednotka sebou. Jediný co mám já, je boxer a pistole. Kdybych tak moh´ do pracek dostat plasmovku, nebo aspoň brokovnici, hned by to vypadalo líp a já měl šanci jich pár dostat. I když nemám tušení, po kom bych měl vlastně střílet. Ale ať už mojí jednotku dostalo cokoliv, zaslouží si to pár ostrejch mezi oči. Takže zkontrolovat helmu a hurá dovnitř. Snad cestou najdu něco lepšího, než je tahle patetická pistolka.

Jen co jsem prošel skrz hlavní vchod, vzduch naplnily podivný, zvířecí zvuky. Jsou jich plný chodby.

Ví, že jsem tady. A neni cesta zpátky.

------

Pozn. – Jde o VELMI volný překlad z manuálu. A pak ať někdo tvrdí, že DOOM nemá příběh! :) Pokračování příště, možná :)