Monkey Island: Special Edition Collection, díl 1.

No to mi to zase trvalo. Z ohlášení předělávek Opičích ostrovů jsem byl sice mocně nadšen, ale k zahrání jsem se dostal až teď. Patrně budu ve skluzu nadosmrti! K posledním Vánocům jsem si ale konečně nechal Monkey Island: Special Edition Collection naježit. Tato edice obsahuje oba předělané díly, stále se prodává a za těch 360,- je to bargain, the best I ever had.

V tuto chvíli mám za sebou znovudohrání prvního dílu a rád bych se s vámi podělil o dojmy. O hře jako takové nemá příliš smysl psát. Pokud snad Monkey Island nějakej trouba ještě nehrál, má nejvyšší čas svůj omyl napravit. Jinak si tu ze slupek od banánů a kávového lógru spíchnu voodoo panenku a to pak bude tanec! ;)

Na celé předělávce mi paradoxně nejvíc vadila nová grafika. Ne snad, že by mě nějak uráželo to komiksové pojetí, vizuální hostina je to parádní, ale nějak jsem tam postrádal ten retro feel. Zvlášť tváře pirátů a dalších postav při některých rozhovorech byly v původní verzi mnohem působivější a samotné guvernérce Elaine Marley to podstatně více seklo. Kdykoliv během hry ale můžete přepnout do původního grafického hávu, hladinu retrononinu v krvi si tak můžete v případě potřeby rychle zvednout.

A ano, Guybrush vypadá jako kretén. Což je ovšem v pořádku, protože se jako kretén chová (a dokonce se i kreténsky jmenuje).

Z grafiky jsem tedy byl trochu rozpolcený, naštěstí soundtrack a dabing dosahují kvalit prvotřídního grogu z toho nejbramborovějšího tuzemáku. Guybrushe samozřejmě opět mluví Dominic Armato, jehož hlas nás doprovázel v třetím a čtvrtém dílu série.

Na popis remasterované hudby mi bohužel nějak schází výrazové prostředky. Je to prostě pecka, která jen dokazuje, jak moc byly původní skladby geniální. Soundtrack je navíc skrz menu dostupný samostatně. Vysypte si před gauč pytel písku, otevřete lahev karibského rumu a nechte se pomalu ale jistě unášet na alkoholových oparech do exotických krajin!

Trochu na palici je ovládání, evidentně uzpůsobené především gamepadům. Ano, jsou tu klávesové zkratky a menu příkazů vyvolatelné přes jedinou klávesu, ale oproti originálu je to vyloženě krok zpět. Na liště s tlačítky a obsahem inventáře zobrazené ve spodní části jednoduše není nic špatného, nová forma ovládání trochu zdržuje a otravuje.

Rozporuplný je systém nápovědy, který jsem naštěstí objevil až ke konci hraní a jeho služeb tak v podstatě nevyužil. Pokud se ve hře zaseknete, stiskem klávesy H dostanete radu. Nejprve obecnou, po dalším stisku přesnější a tak dále. Dotaženo do extrému tak hru můžete hrát stejně, jako byste hráli podle návodu. Ano, nikdo není nucen systém nápovědy využívat, ale znáte to. Vůle je slabá a řešení tak blízko. A na závěr ta největší ostuda - během hry sice můžete přepnout do staré verze, v tu chvíli ale přicházíte o hudbu i dabing. Což je strašná škoda, kombinace původí grafika / nové audio by hře vyloženě slušela.

Protože jsem Monkey Island dohrál už několikrát, výraznější záseky se mi vyhnuly, i tak mi ovšem hra zabrala solidních 6 hodin. Dvojka je o chlup delší, celková doba hraní tak určitě přesáhne 12 hodin, což je za výše uvedených 360,- Kč přímo snové. A pokud vám nevadí elektronická distribuce, Monkey Island: Special Edition Bundle najdete i na steamu. I přes těch několik vad na kráse je Monkey Island: Special Edition výborná záležitost, která ze staré znamenité hry dělá znamenitou hru přístupnou současnému publiku. Dvojka na tom určitě nebude hůře,  takže kupujte, dokud jsou! ;)

A nyní mě omluvte, musím rozehrát dvojku, Big Whoop čeká! :) Retru zdar!