Klasiky z Atari 2600: M*A*S*H

Po přečtení vynikající knížky Ready Player One (kterou dost možná stále seženete v Levných knihách za neuvěřitelných 35Kč) jsem dostal chuť zahrát si něco OPRAVDU starého. Žádný DOS, žádný Mega Drive, žádná Amiga. Něco mnohem staršího... co třeba nějakou dávnou klasiku z Atari 2600? Vybral jsem M*A*S*H. To proto, aby to bylo i pro vás aspoň trochu zajímavé. Starou konzoli od Atari mít v oblibě nemusíte, ale MASH má přeci rád každý!

Hlavní náplň hry trochu připomíná Choplifter. Vaším úkolem je pomocí vrtulníku posbírat z bojiště co možná nejvíce raněných a doletět s nimi zpět do tábora. V tom vám brání podlý severokorejský tank, který vás ze spodní části obrazovky vytrvale ostřeluje, a také vrtulník z konkurenční mobilní nemocnice, který vás bez skrupulí strčí nepřátelskému tanku přímo před hlaveň. Protože životy zachraňovat třeba, i kdyby to někoho mělo stát život!

Co hůř, ranění neleží na pustých pláních, ale v hlubokém lese. Pokud se tedy zrovna nebudete srážet s kolegou vrtulníkem, budete listy vrtule holit vršky modřínů. Nic z toho vás sice nezabije, ale stačí chvilka omezené manévrovatelnosti a rudý tank už se o vás postará. Pokud se tak stane, hra nekončí, jen vás na chvilku zdrží - vrtulník se zřítí na zem, načež ho z bojiště odtlačí náklaďák. A soupeř má tu chvíli bodové žně. Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů dosáhne 999 bodů.

Aby to nebylo tak fádní, obsahuje M*A*S*H jednu minihru. Čas od času se z bojiště přepnete přímo na operační sál a v omezeném časovém limitu budete z nebohých pacientů tahat šrapnely. Čím víc šrapnelů, tím víc bodů. Operace je samozřejmě nebezpečná, stačí jeden příliš odvážný pohyb joystickem a kontakt šrapnelu s tkání odešle pacienta do věčných lovišť.

I taková smutná událost je ovšem příležitost pro nějakou tu legraci, viz nápis Ferret Face, který se při skonu pacienta objeví na obrazovce. Ferret Face není samozřejmě nikdo jiný než proslulý Kuní Ksicht, major Frank Burns.

Ideální je hrát M*A*S*H ve dvou. Živý protivník je vždycky zárukou větší legrace, hra proti počítači má navíc svá drobná specifika. V první řadě je to fakt, že nepřátelský tank je silně zatížen na váš modrý vrtulník. Konkurenční žlutý se mu do hledáčku nedostává zdaleka tak často. A když už se tak stane, střela často proletí skrz. Snad to není jen můj dojem, ale dám ruku do ohně za to, že hit-zóna vašeho vrtulníku je o notný kus větší. Počítačem řízený vrtulník tak téměř vždy nasbírá v základní hře víc bodů. Na druhou stranu ale nehraje minihru s operací, což je zase vaše šance, jak si neférově nahrabat nějaký ten bod. Celkově je to tedy takové trochu nevyvážené.

Audiovizuální stránka je vzhledem ke schopnostem konzole Atari 2600 docela OK. Vrtulníkům je točí vrtule, tank vypadá jako tank, stan vypadá jako stan a stromy vypadají jako shluk náhodných pixelů. Plus mínus žádný problém. Minihře se graficky daří o poznání méně. Na to, že má jít o chrabrého vojáka bránícího demokracii proti rudému nebezpečí, vypadá váš pacient poněkud sádelnatě, a navíc si nemyslím, že chirurgové používání při operaci kombinačky. Zvuky jsou v pořádku a co potěší je krátký úvodní motiv zdařile evokující originální znělku (tedy Suicide is Painless).

Co dalšího o tak jednoduché hříčce napsat? Snad jen, že existuje několik různých verzí - v jedné jsou např. helikoptéry přibližně o polovinu menší, kličkování mezi stromy je tedy přesně o polovinu snažší (s matematikou se přít nelze). V jiné verzi zase nesbíráte zraněné na bojišti, ale chytáte parašutisty skákající z letadla.

Mě osobně na hře ještě pobavily dvě věci. Zaprvé: pohyb vrtulníku má jistou setrvačnost, při náhlém změnu směru se tedy stroj sice ihned otočí, ale ještě chvíli letí směrem původním. Drobnost, ale potěší. Zadruhé: pokud je váš vrtulník v horní části obrazovky a v tu chvíli vás sestřelí tank, padáte pomalu až do dolní části obrazovky. Pokud je v cestě raněný, tak ho i tak naberete a obdržíte za něj body. Jako bych to měl před očima: i přes kritické poškození motoru se pilot s heroickým nasazením pustí do záchrany kamaráda, protože ví, že opodál čeká sanitka, která raněného odveze do bezpečí.

Závěr? Není to žádná legendární pecka a světoborná hra, ale ve dvou, proč ne. Kladné body za fakt, že ve hře nikoho nezabíjíte, ale naopak zachraňujete. M*A*S*H je tedy family friendly, skoro jako od Nintenda! :)