Blade Runner 2049 je na dosah (a vůbec nevypadá zle!), ideální chvíle oprášit atmosférickou noir detektivku Blade Runner, kterou roku 1997 vydala společnost Westwood. Mimochodem - protože bych nerad další desítky let řešil, kdo je / není / mohl by být replikant, prohlašuji, že replikanti jsou všichni. Včetně psa a lustru.
K adventuře Blade Runner jsem se dostal nějakých 15 let zpátky, kdy jsem darem obdržel čtveřici placek z reedice EA Classics. Má angličtina byla tehdy ještě o notný kus nevalnější, než je dnes, což spolu s absencí otitulkování mělo za následek, že jsem rozuměl přibližně každé třetí větě. Což mi vlastně příliš nevadilo, na ponurou cyberpunkovou atmosféru to nemělo pražádný vliv. Kyselý déšť smývající oschlé zbytky laciných nudlí z podlahy stánku rychlého občerstvení, napětí u rafinovaného Voight-Kampff testu, rozvážné zkoumání detailů důkazních fotografií, hudba a lá Vangelis podkreslující filmové předěly mezi herními scénami...
Filmový feel se hernímu zpracování podařilo napodobit dokonale. Příběh hry běží paralelně s filmem, navštívíte i spoustu známých lokací. Hlavním hrdinou sice není Deckard, ale McCoy jako by mu z oka vypadl.
Hra opustila klasické adventurní schéma hádanek a opravdu funguje jako poctivá detektivka - hledáte, sbíráte a zkoumáte stopy, vyslýcháte svědky. Výsledek vyšetřování je závislý na vašich akcích, hra má více jak desítku možných zakončení. Spíš než jako adventura se Blade Runner hraje jako interaktivní film, ovšem zbavený všech nedostatků, kterými FMV adventury oplývaly. Gameplay je plynulý a přirozený - většinou ani nevíte, čím jste příběh posunuli o kus dále, jednoduše jste vodítka zkoumali tak dlouho, než do sebe střípky zapadly.
Technické zpracování je na dobu vydání impozantní. A nemluvím o grafice, hudbě či namluvení konkrétně. To všechno je sice špičkové, ale je tu mnohem důležitější prvek - svět herního Blade Runnera žije. Nejde jen o sbírku statických obrázků, jako u klasických adventur, naopak. Ulice jsou plné spěchajících lidí, město je zahaleno do mlhy, neony problikávají skrz hustý déšť, podměrečné pouliční osvětlení vrhá neklidné stíny.
Snad jediné, co si hra mohla odpustit, jsou nadbytečné akční mezihry. A některé prvky grafiky z dnešního pohledu nevypadají zrovna nejlépe. Konkrétně jde postavy, včetně hlavního hrdiny samotného, které se při přiblížení mění ve shluk pixelů. Nicméně na 20 let starou hru je těch vad na kráse skutečně málo.
Dobrou zprávou budiž, že Blade Runner je po trošce úprav spustitelný i na moderních Windows. Stačí někde vyštrachat originální placky, popř. jejich image, a z webu www.replaying.de stáhnout nový instalátor (původní 16 bitový se na 64 bitových Woknech nespustí). Po instalaci je ještě třeba nahradit soubor HDFRAMES.DAT jeho upravenou variantou, ke stažení tamtéž.
Na závěr zbývá zodpovědět jedinou otázku: Želva leží na zádech, do břicha jí praží slunce, zmítá se, snaží se převrátit, ale nejde jí to. Ne bez vaší pomoci. Ale vy jí nepomůžete. Proč ne?
Hodně dobrá adventura s několika konci. Já se dostal k tomu replikantskému, víc prozrazovat nebudu. Každopádně co se týče absence titulků – na rozdíl třeba od Woodruffa je ta mluvená angličtina dobře srozumitelná.
Hra má taky zajímavé zákulisí vzniku a péče ji byla věnovaná daleko větší než u běžných her podle filmu bývá. Kdyby to někoho zajímalo, můžu poskytnout scan článku z Levelu.