V našich končinách není Dungeon Master ani tak hra, jako legendami opředené a mytické zřídlo naprosté pařanské euforie. Svého času byla snad v každém SCORE zmínka o nejlepším dungeonu všech dob, ať už v podobě odkazu na originál, na vytvrdlý "datadisk" Chaos Strikes Back, či dlouho a toužebně očekávanou dvojku The Legend of Skullkeep.
Děkuju! Děkuju moc! To nemuselo být!
V únoru 1999 mohli piráti konečně upustit od marných pokusů o vyvolání náhodných runových kouzel, Dungeon Master totiž vyšel jako plná hra na ScoreCD a v časopise samotném byl k nalezení nezbytný klíč.
Také jste si v časopise mohli přečíst chvalozpěv Jakuba Červinky (jehož Nekonečný Labůžo ční z balastu YouTube videí jako drahokamy zdobený meč z hromady orezlých šavlí), který se nebál Dungeon Mastera označit za božského. Viz ofocená dvojstránka níže.
Samozřejmě i já jsem se tehdy pod tíhou oslavných ód stařešinů do hraní Dungeon Mastera pustil. Hledím do návodu a soudím, že jsem se dostal někam do šestého patra, kde mě konečně zmohla lenost, konkrétně nutnost kreslit si mapu na čtverečkovaný papír. Holt jsem mladší ročník uvyklý na jisté základní pohodlí. Kdo se dostal dál ať zvedne ruku a pochlubí se v komentářích ;)
Absence automapy je ovšem to jediné, co pohodlnému hraní brání, jinak totiž hra zestárla na jedničku. Ovládání je dobře navržené a intuitivní, grafika je sice jednoduchá, ale má styl, a ušní bubínky nejsou trápeny nedokonalým soundtrackem, hra je totiž až na výjimky téměř němá.
A proč jsem si na DM vlastně vzpomněl? Dave totiž na 6. dubna chystá jeden ze svých proslulých streamů. Ideální příležitost okusit atmosféru zatuchlých kobek, ovšem bezpečně, pod dohledem znalého průvodce. Můžeme jen doufat, že avizované tři hodiny nebudou stráveny vrháním hvězdic pod schody a bušením sekyrami do dveří :)
Pár dungeonů jsem zkoušel na Didouškovi, ale nikdy to nebude můj šálek.
Doušek měl dobově snad jen jeden co se Dungeon masterovi podobal a distribuovala ho Proxima …
https://www.oldgames.sk/game/adventurer/
DM jsem miloval, hral jsem to na Atari 520 STFM a bylo to super.
DM je srdcovka, presiel som ho na Amige, PC, klasicky so 4 ale aj s 1 hrdinom. DM je proste bomba :)
ZO KATH RA! Pamätám doteraz. Rok 1997 so spolužiakom sme dali duel kto to skôr dohrá. Ja na 386 IBM PS/2 model 70 DX 20MHz, proti mne Amiga 500. Dohral to skôr. Keďže sme to vypirátili tak mágiu sme museli skúšať, ale väčšinu kúziel sme objavili. O to viac to bolo zaujímavejšie :)
Dohral a viac razy . Prvy x sme to hrali s kamaratom, kazdy na svojej amige a kreslili sme mapy, ktoré sme si porovnavali . Parádne dva týždne :-).
Hrál jsem jen chvíli. Dostal jsem se k němu později a po Eobech už mě to nějak nechytlo. Budu to muset nepravit :)
Hmm, vies co, my sme doma nikdy s kuzlami problem nemali. Prisli sme skoro na vsetky kombinacie spolu s brachom :) Ked si vedel, ze ful je svetlo a ful ir fireball, odtial sme to uz potom nejako dokombinovali :). Mozno by som este niekde doma aj ten papierik nasiel. Kto vie.
Och, hneď mi behla slza do oka :)
DM1 som dokončil iba raz. Kto skúšal kúzlo Oh Ew Ra, aby sa „stretol“ postavou Lord Order? :D
DM2 je srdcovka, ku ktorej sa snažím už dlhé roky dokončiť denník hráča. Dvojku som prešiel veľmi veľa krát :) Doteraz si pamätám recenziu z Excaliburu č. 150, prečítal som ju asi 1000x :D
Já se nejprve setkal s dvojkou a to bylo tak osudové setkání, že jednička už mě potom tolik nechytla, resp. jsem se někde zasekl. Z hlavy mě napadá jen kouzlo pro dvojku: OH BRO ROS.
k DM jsem se dostal až na konci 90.let a s kámošem jsme ho docela hráli, ale nikdy nedokončili. Dodnes je to ale srdcovka! Jedna z těch geniálních her jako je Elite 2 – Frontier: minimální velikost, dokonalý herní systém a nestárnoucí grafika. Hrát ho na konci 80.let na Amize nebo ST musel být masakr.
DM2 jsem získal relativně pozdě, ale užil jsem si ten grafický posun a uměl si představit to nadšení ho v roce 1995 hrát, kdy jsem si o něm jen četl ve Score.
Ano, dohrál jsem a byla to pecka. Chaosovi jsem nakopal hubertus po 36 hodinové intenzívní pařbě společně s kamarádem. Byla to hra, kterou jsem v jednom kuse hrál vůbec nejdéle. Odměnou mě bylo kromě závěrečného outra, také lehké vizuální halucinace :-)
Ano, hrál a dohrál. Byla to pecka. Pamatuji si na vyčerpávající trénink ninja skills vrháním předmětů pod schody apod. :)
Hrál jsem s kamarádem a dotáhli jsme to do konce. Měli jsme výhodu: Excalibur 4 s mapami (mám ho dodnes) a od nějakého jeho kamaráda papír s kouzly (mám ho dodnes, zastrčený v tom Excaliburu). Naučil jsem se manévrovat kolem draka tak, že mě ani jednou nezasáhl ohněm, a přitom ho udolat výhradně chladnými zbraněmi. Byla to práce tak na deset minut nepřerušovaného maximálního soustředění.
JJ, papír s runama a mapama byl velká pomoc. (Díky Kubo!)
Ale dohrál jsem to pak mockrát, a hrál jsem to současně s EoB2 (ten mi trvalo hrozně dlouho dohrát, nebyl přístup k návodům na netu).
Chaos Strikes Back jsem taky hrál až tak v letech 2004 emulovaný, a skoro jsem ho dohrál, ale nějak jsem taky nenašel návod a nepodařilo se mi se dostat přes úplný konec a pak už jsem to nikdy nedohrál – škoda.
Ta hra má opravdu geniální engine, který se dodnes dá hrát, zatímco spousta starých her je už příliš nepřístupná. Vizionářská práce s myší…
A atmosféra taky dobrá, takže mě to bralo i v té přímé konfrontaci s mnohem víc sexy Beholderem.
Na prd je že jak jsme všichni měli pirátské verze, že jsem 1) neviděli outro 2) neznali pořádně příběh, kterej je v manuálu.
P.S. Vtipná historka.
V časopisu ABC byl v pozdějších devadesátkách článek o DM, ale byly tam obrázky z Chaos Strikes Back. To mě tak mátlo, protože tam byly úplně jiný monstra a předměty.
A taky tam měl ten týpek custom portréty a postavu jménem „Peggy the Bitch“ s holýma prsama. Pak jsem dlouho hledal v Chaosovi, kde je s ní zrcadlo, abych ji nabral do party. Jó, to jsem nevěděl, že se portréty dají udělat custom, což byl ten případ. V originál hře jsou k oživení jenom samý hmyzy a podobný nestvůry (ale dá se importovat z jedničky, takže jsem si dal tu práci a dohrál jedničku pro Amigu ve WinUAE a importoval klasiku, Sonya, Syra, ten druhej elf, Tiggy Tamal a tak).
Jinak po letech jsem pak na internetu našel poznámky tvůrců o tom, jak přišli na ty charaktery, například ta hnědá holka v žlutý podprsence je inspirovaná černou playmate a tak, některý ty postavy jsou zase zmíněný v tom intro příběhu z manuálu (Syra, Halk…)
DM je kus historie.
Vidim to jako dnes v ‚klubu‘ Atari ST jsem rozdaval neco jako manual vytisteny z Calamusu. Mapy, postavicky pozdeji kouzla a hrani do pozdnich az temer rannich hodin.
Serie EOB me prinutila prodat Atari a koupit Amigu. A prichod Black Cryptu to byl narez :)
OMG jak je clovek starej :D