Jedna jediná mrňavá fleška pohupující se na klíčích dnes pojme kapacity, které jsme si ještě před několika lety spojovali spíše s pevnými disky, ale přesto na diskety, na které se vešlo sotva pár stovek kB až megabajt a kousek, podle typu a stupně opotřebovanosti, vzpomínám v dobrém.
Floppy disks are pretty much like Jesus.
They died to become the icon of saving.
Ne snad, že bych postrádal vzrušující neurčitost, ve které se nacházela uložená data, kdy jste nikdy nevěděli, jestli vás při kopírování čeká poklidné a rytmické kmitání magnetické hlavy, nebo jestli se ozve každé mechanice vlastní, ale jasně identifikovatelný zvuk, který značí blížící se průser. Ale je to právě tato datová nejistota, která obdařila diskety vlastností, která je ostatním běžným datovým médiím dokonale cizí, a která mi trochu chybí. A totiž schopností generovat historky a legendy.
Čekali jste po přečtení popisku "Obrázky" nějaké porno? Ale kdeže, jde o nějaké dřevní kliparty, a jsou tam přesně dva.
Jen vzpomeňte na všechny ty zkazky o datech nenávratně smazaných po cestě metrem či tramvají, či na strhující vyprávění o tom, jak jste celý víkend přes půl města tahali vyšší desítky megabajtů na dvou disketách. Nebo jak se při kopírování dvacítky disket s uložených rozkouskovaným archivem přesně onen dvacátý dílek zasekl na 90% procentech, a vy jste dlouhé minuty v čirém zoufalství zírali na informaci o chybě integrity dat.
Autor těchto řádků si vzpomíná minimálně na dvě situace onoho štafetového typu. Při první jsem k sobě tahal dungeon The Elder Scrolls: Arena snad týden, protože dotyčný zdroj na mě neměl tolik času, a já měl všeho všudy čtyři nahnilé diskety, takže jsem stejné soubory kopíroval vždy na dva kusy pružných disků současně, to abych vykryl nevyhnutelné chyby, a získal tak daný soubor v celku. Naštěstí šlo o rodnou ves, jeden výlet tam a zpět nebyl víc jak na půl hodinky. Při druhé podobné akci jsem jezdil mezi učebnou na FELu a ubytovnou na Hotelu Tourist (kdesi za Andělem), tahal jsem Transport Tycoon a měl to vypočítané přesně na dvě otočky, což by se zdravými disketami vyšlo, ale samozřejmě jsem jel čtyřikrát. A kolikrát jsem se vydal na žebrotu, při které jsem s jednou omulousanou disketou obcházel široké okolí a sháněl někoho, kdo by mi z ní vytvořil systémový disk...
A co teprve hororová vyprávění o disketách připevněných magnetem k ledničce! Prostě a jednoduše všechny ty historky, které si protřelí ajťáci vyprávějí za dlouhých zimních nocí, zatímco čekají, až se jim zkompiluje jádro. Umí tohle vaše fleška?
Ordnung muss sein! Vlevo můžete vidět řadu čísel Amigáckého disketového magazínu (tedy diskmagu) Guru.
Navíc my digitální archeologové dobře víme, že přes všechny moderní vymoženosti, jako jsou floppy emulátory a adaptéry pro připojení paměťových karet místo HDD, jsou pořád situace, kdy je spolehlivá disketa se systémovými soubory DOSu hotovým darem z křemíkových nebes. Možná i proto na diskety pohlížím shovívavěji, než v časech, kdy jsem je reálně používal, protože z nervydrásajícího artefaktu se vlastně stala ikona spásy, skutečně tedy icon of saving, abych dal profláklému vtípku další význam.
Fun fact: Stále ještě se dají sehnat nové 3,5" diskety, ale jeden balíček disků pochybné kvality vás vyjde bratru na 500 Kč. Tzn. 50 Kč za kus. Ještě pár let, a vlastnictví neporušeného balíčku Verbatimek bude vstupenkou do lepší společnosti! ;)
Jaké vypečené historky o strastech s disketami vysypete z rukávu vy? Komentáře volné, fotky disket vítány! :)
P.S. Abych byl fér - při vhodném zacházení toho diskety vydržely překvapivě dost. Ale kdo s nimi vhodně zacházel, že...
A jako bonus:
Jeden neporušený balíček disket si doma hýčkám (uloupil jsem ho při úklidu v práci). A jak to vypadá vystavím si ho doma na poličku a zahrnu do dědictví.
Presne takhle jsme tahali kdysi System Shock a Descent posledni soubory asi na 3x. Kazda cesta 20 minut na kole. Uz jsme si zoufali ze nam proste neni shury dano si to zahrat kdyz treti disketa failed. Nakonec vse klaplo :)
Dodnes mam nekde na pude disketovy archiv se spoustou klasik jako Doom atd..
Musim se po nem podivat, to bude nostalgicka chvilka.
Úplně se mi vybavila vzpomínka na jeden megapack zapůjčenej od mého dealera někdy v polovině devadesátek.
1. Origo Win95 na 15 disketách, pohoda…
2. Warcraft II zabalenej áerjéčkem na 15 půjčenejch disketách taky pohoda…
3. Úplně nejvíc super bomba mega hra, kterou jsme všichni vždycky chtěli hrát a … 2 ze 3 disket v tahu :-D
Taky tu mám ještě spoustu disket, dokonce i 5,25″ formátovanou pro Didaktik :-)
win95 na 15 diskiet, si si istý? Ja som to vtedy cez Vianoce kamošovi nahrával a vyšlo mi to tak na 25 až 27 diskiet, čo si pamätám.
Na 99,9% si jistej jsem. Byly to originální instalačky úplně první verze 95. Docela si to pamatuju, protože jsem byl tenkrát první, komu je půjčoval a nikdo ten systém zatím neměl (v mojí sociální bublině samozřejmě).
Pravda, je to drahno let, ale některý věci se nezapomínaj. Raději jsem si dal 0,1% pravděpodobnost, že se mýlím, ale spíš tak že jich bylo 14 nebo 16, číslo blížící se třicítce bych si dovolil vyloučit (možná až pozdější verze).
Citace: „Pro starší počítače byla k dispozici i varianta na třinácti 3,5″ disketách ve speciálním formátu DMF (Distribution Media Format), který dovolal na jedno médium uložit až 1680 kB dat. Pozdější sestavení OSR 2.1 již vyžadovalo dvojnásobek disket.“
zdroj: https://www.zive.cz/clanky/windows-95-vyroci/sc-3-a-194701/default.aspx
aha, tak potom ja som mal tú ďalšiu verziu. Dík za ozrejmenie.
Rádo se stalo a já děkuji za dotaz. Pointa mého příspěvku sice spočívala v něčem jiném, ale na ozřejmění některých historický faktů není nikdy pozdě :-)
Alespoň to tady Sledgemu trochu zaplevelíme ;-) :-D
Já měl W95 osr2 na 32 disket. Ke kamarádovi jsem musel tuším 5x skrz error
Taky to dopadlo vždycky tak, že ten zabalenej a rozdělenej archiv (arj) jsem nechával na disku do doby než mi protistrana potvrdila bezproblémové zkopírování. Pokud byla disketa vadná kopíroval jsem jen příslušnou disketu (třeba 2x) ne znovu celej balík 10-15 disket.
A systémová disketa byl případ sám pro sebe. Ta měla speciální místo a sahalo se na ni jen v případě nejvyšší nutnosti a po splnění účelu putovala hned zpět na své odpočinkové místo.
Já jako bordelář měl vždy systémovou disketu NĚKDE a nepopsanou, v případě havárie jsem tak žongloval se vším, co jsem našel a doufal, že se aspoň jedna chytí. Ta úleva, když se objevilo „starting MS-DOS“ :)
Dobrá byla systémová disketa pro Windows 95 na CD-ROM. CD-ROM nebyla bootovací a disketa neobsahovala ovladače pro CD-ROM. Zato dodávaná nálepka na disketu byla hezká.
Ta frustrace, když nějakého souboru přebývalo o kilobyte! Z té doby mám dodnes zapsaný v sešitu format diskety 1,44 na až 1,7 MB (zvýšením počtu sektorů a stop). Později o tom a šikovných utilitách psal WIFT na https://diit.cz/clanek/retro-floppy-test-1-az-2-mb-na-diskete/hd-copy-a-fdformat
Diskety mám pořád, používám a dokud měly mainboardy FDD konektor, mechaniku jsem na něm vždycky měl – naposledy na AM3 boardu s Phenomem II, i když už byly dávno in CD(DVD)-RW a pak flashky.
Ta vyšponovaná cena nových noname médií je kuriózní, ale asi je v tom už zahrnutá „vintage tax“.
Jak jste na tom s vadnými sektory – zkoušeli jste někdo, jestli se neobjeví i u nepoužitých starých disket?
Na nepuzite diskete ne (zadnou takovou nemam), ale na originalkach MYTH pro Amigu je v tahu zrovna ta prvni (desetileti a neco zpatky fungovala).
No, mám tady pár krabiček. Bohužel, ne všechny diskety přetrvávají, asi se z nich loupe magnetická vrstva. Co můžu soudit, tak ku podivu líp drží 3M, Verbatimky vydrží pár použití… Pak jsem měl různé noname, ty jak které, ale když zdechne jedna z balíčku, tak většinou jdou všechny…
Naposledy jsem kupoval nový pakl Verbatimek tak před 10 lety a už ve chvíli rozbalení byly 2 diskety na odpis. Naopak některé vyloženě staré diskety klidně z první půlky devadesátých let drží doteď. Kvalita výroby šla zjevně strmě dolu.
Tak samože mám taky tyto historky o vadných sektorech na disketě a tím pádem se mi nevlezl soubor o pět kilo na disketu. Ale mám tu zkazku i z jinyho soudku. Jdu ke spolužákovi omrknout jakej novej soft (čti hry) je k mání. Otevře mi jeho brácha a už od dveří smrad až ke zdroji v kuchyni se zesilující. Plastovej smrad. V kuchyni u stolu sedí spolužák s paklem DDček a zapnutou plotýnkou na plynovym šporáku. V ruce kružítko s vytaženou jehlou, ktery střídavě strkal do plamene a do místa identifikace DD/HD diskety.
Zdar, co děláš?
Vyrábím HDčka.
A jedeou Ti dobře?
Ani jedna zatím neměla špatnej sektor.
Jak to bylo s výdrží a jestli měl stejny výsledky i po roce už nevím.
Ze zoufalých nářeků mechaniky, při pokusu o čtení poškozených sektorů mám do teď PTSD.
Zase krásnej článek. Projasněné náctileté dny, kdy retrospektivně u přenosu dat po disketách nešlo o cíl, ale cestu. I když tenkrát nám šlo o ty data! :)
Nejepičtější quest s disketami byl víkendový přenos instalace Windows 98. Zkompilované archivy měly něco kolem 80MB, všechny pendly po 10 disketách jsme s kámošem dělali společně. Každá cesta měla 2km pěšky. Na konci víkendu byla nainstalovaná 386DX 4MB RAM (neměla CD-ROMku, ale zase měla nadstandardní HDD kolem 300MB) s bootem 13 minut :)
Na 386DX/40 jsem provozoval Win95 a kupodivu to docela šlo. Pravda, měl jsem nehorázných 8MB RAM :) Plus do Win95 ještě nebyl prorostlý Internet Explorer.
PC 286 12MHz inštalácia Corel Draw 3.0., inštalačky =13 HD diskiet. Čas inštalácie 75min, poserkalo sa to na poslednej diskete … potom som už kúpil CD mechaniku a bolo to za zlomok uvedeného času. Kdeže to už je …
včera som pri robení poriadkov objavil zabudnuté štyri krabičky s disketami a origošky Agenta Mlíčňáka na troch disketách. To bude objavovanie… :)
Diskety už mám jen v bigboxech a dokonce jsem je už párkrát použil, když například mi nevyhovovala cd verze Dark Sun 2 z Gogu a chtěl jsem klasickou disketovou verzi. Vlastním bohužel „jen“ usb floppinu, ale zafungovalo to. Horší případ byla instalace Might and Magic IV, kde mi 5. disketa ze 6 nešla přečíst. Musím ale říct, že skoro vždy mě na těch disketách v bigboxech zajímají etikety :) Jak jsou někde fakt pěkně udělané, skoro umělecká díla!
Na žádný epický operace s desítkama disket/otoček si zrovna nepamatuju. Ale vím, že jsem je používal ještě docela dlouho po r. 2000. Pár jich ještě mám, jak jsou funkční, netuším. Ale chci si pořídit usb floppy, abych mohl snadno tahat DOS abandony mezi noťasem a starým PC, který není připojený k internetu a ty porty jsou tak debilně vzadu na skříni. Když nad tím přemýšlím, asi tam ani nemám ovladač :)
Diskety.. Když to bylo ještě aktuální, tak jsem je používal snad jen jako „záchranné“ médium – sytémový diskety a všemožný NDD a tak a do školy. Jinak s kámošema jsme si půjčovali 40mb harddisk :-)
Teď je naopak používám celkem běžně ke starým počítačům. Jak jinak něco nahrát třeba do compaq SLT-286 jsem ještě nepřišel. Seriová linka z DOSBoxu je celkem opruz, ne vždycky to jede… nehledě na to, že to už ta disketa je rychlejší :-)
Jinak na USB disketovky bacha, jsou to šity. Ale hrozný. Měl jsem 3, je to tak na 10 disket a konec. Pak mi kámoš dal jednu Sanyo, že prej ji má asi 15 let ve skříni a neví, jestli jede. No tak ta konečně drží…
Já mám nějaký krám od ConnectIT (takže v podstatě neznačkový šit) a kupodivu funguje. Nejpalčivější problém je, že ty nové USB disketovky v 99% případů neumí pracovat se 720k disketami, a přitom právě k XTčku by člověk potřeboval funkční přenos po disketách nejčastěji. Ale v mém případě už to jistí Gotek :)
Tak s tím jsem ani u těch „šitů“ problém neměl. Ku podivu uměly.. no 720tky taky nějaký mám (ano, přelepením okýnka, ne originál) kvůli nějakým starým laptopům, mám tu starou Toshibu bez disku, jen 2x 720k floppy. (to je taky krásnej kousek s CGA na LCD, takže displej má tuším 640×200 bodů…) Ale asi bych to v nejhorším řešil jiným starým laptopem, kterým bych si to na tu 720tku přetáhl :-))
Gotek je krásná věc do desktopu a vlastně do všeho, co má nějakým způsobem standartu podobný rozhraní. Takže do té Toshiby asi OK, je tam floppy na 26pinovým kabelu, ve kterým je i napájení, ale třeba jako náhrada externí FD pro Olivetti Quaderno, kde je v externím boxu notebooková jednotka s nevídaným rozhraním (a bohužel ani po výměně řemenů nejede), tak tam to moc ne-e…