Upírské skotačení ve Vampire: The Masquerade – Bloodlines

O hře Vampire: The Masquerade – Bloodlines asi většina z nás slyšela něco v tom smyslu, že je to jeden z těch klenotů, který málo kdo hrál, ale ten, kdo s ní měl tu čest, byl nadmíru spokojen. Já upírskému mýtu nijak zvlášť neholduji, občasné střetnutí s ním mě však neurazí, např. na takového Bladea se v televizi vždy rád podívám.

Bloodlines mě tedy spíše zaháčkoval svou pověstí klenotu, než že by mě chytl svými upířími klofáky. Nesmím také zapomenout na tu druhou, nepříjemnější, část pověsti předcházející tuto hru. Ve své době to byla jedna z nejzabugovanějších her a i dnes, skoro po 17 letech, tu pár bugů je. Přeci jenom tato hra vyšla ve stejný den jako Half-Life 2 a běží i na stejném enginu, a jak všichni víme, source engine má jiné přednosti než ty, které jsou potřeba tady. Naštěstí tu není žádný bug, který by vám razantně pokazil zážitek z hraní.

Jako v každém jiném RPG, i tady začnete svou pouť vytvořením své postavy. Zde vám kromě klasické možnosti tvorby postavy nabídne hra možnost přidělit vám vhodnou postavu s pomocí několika otázek typu: Co byste dělal kdyby... Tato možnost vás přidělí pouze do vhodného upírského klanu, ale o rozesetí zkušenostních bodů se musíte tak či tak postarat vy. Klanů je tu celkem na výběr sedm, každý z nich má svá určitá specifika. Nosferatu jsou například dobří hackeři a můžou se pohybovat pouze v kanálech, aby neporušili maškarádu, Tremere jsou zase tajemní čarodějové. Zároveň každý z nich má určitý příklon k jedné ze tří frakcí, co v příběhu figurují, těmi jsou Camarilla, Anarchové a Sabbati. Camarrila je v podstatě upírská šlechta, prosazující tvrdá pravidla. Anarchové jsou svobodomyšlenkáři, nemající rádi Camarrilu. No a Sabbati vyznávají myšlenku, že by upíři měli využívat plný potencionál toho býti nemrtví, což znamená že jim nevadí ztráta lidskosti.

Členka klanu Nosferatu. Podle mě by se mezi těmi botoxými zrůdami v LA klidně ztratila.

Potom, co se probudíte jako upír, vám hra dá tutoriál nejen toho jak se, co ovládá, ale vysvětlí vám už výše zmíněné pojmy.

Masquerade neboli maškaráda je pravidlo, které vám nařizuje chovat se mezi smrtelníky slušně, a neukazovat své upírské schopnosti, protože upírské společenství je rádo skryto. To ale neznamená, že mezi smrtelníky nemůžete používat žádné své upírské schopnosti. Takové ovládnutí mysli není problém, protože není vidět, ale pokud má nějaký z klanu schopnost, která vám umožní se proměnit na místě v netopýra, tak to asi problém bude. Takových chyb se můžete dovolit celkem pět, potom hra končí, ale v průběhu hry můžete několikrát natrefit na možnost napravit svou chybu a tím získat ušlou maškarádu nazpět. Já osobně jsem s tímhle mechanismem hry neměl žádné problémy a žádnou masku maškarády jsem nikdy neztratil. Vlastně stačí dělat špatnosti tak aby k vám byli všichni otočeni zády a je to v pořádku. Jako ve skutečnosti.

S lidskostí je to trochu zajímavější. Tu ztratíte pokaždé, když zabijete nevinného člověka (tím je myšlen kdokoliv, kdo se vám nesnaží vrazit kolík do srdce), nebo se nelidsky zachováte v nějakém úkolu. Bodů lidskosti máte deset a stejně jako u maškarády si je občas máte šanci doplnit. Já se obvykle pohyboval mezi 6-7 body, nižší hodnoty můžou způsobit, že vaše postava začne bláznit a běhat všude okolo, přičemž ještě do všeho buší. Tohle se mi i přes poměrně vysokou lidskost stalo asi 3x.

Do hry si mimochodem můžete stáhnout velice zdařilý překlad, který obsahuje i přeložené textury!

Děj je zasazen do Los Angeles, přesněji do jeho čtyř městských čtvrtí, a to Santa Monica, Centrum Los Angeles, Hollywood a Čínská čtvrť. Každá z těchto části je seskládaná z několika ulic, ve kterých jsou různé domy, bary apod. do kterých můžete jít, k tomu má každá čtvrť pod sebou volně přístupné kanály.

Naše dobrodružství začíná v Santa Monice a jakožto upír, kterého jeho stvořitel vytvořil bez svolení, to není zrovna lehký začátek. Stvořitel se díky tomuto excesu změnil v prach a my máme štěstí, že jenom nedýcháme. Je nutno abychom dělali různé věci pro lepší či horší upíry, které potkáme. Většina z nich jsou ale i přes svou odpornou povahu, nebo ještě odpornější vzezření, dost zajímavé postavy. Dobře napsané dialogy tu rozhodně nechybí a ani zajímavé úkoly, které vás budou bavit. Příběh má velice dobrý drive, který vás neustále nutí k tomu dělat další úkoly, abyste se dozvěděli, co bude dál. Do toho se míchají stejně zajímavé vedlejší úkoly, které vám nemálo prodlouží herní dobu. Příběh mě rozhodně nadchnul, jenom mám trochu hořkou pachuť z konce, který vůbec nechápu a nevím, jestli má nějaký smysl, nebo je to nějaký sofistikovaný vtip.

Váš možný příbytek.

Ale tady...

...a ani tady se ocitnou nechcete.

Ještě předtím, než hru pokárám za to, čím mě štvala, tak bych chtěl ještě vypíchnout atmosféru. Když jsem se pohyboval těmi špinavými Los Angeleskými ulicemi, tak to byl přesně takový ten příjemně nepříjemný pocit, kdy se vám to líbí hrát, ale být tam tak byste měli na každém kroku strach, že na vás nějaký feťák kejchne mor. Na každém druhém kroku prostitutka, bezdomovec, člověk, co se vám snaží něco amputovat, a tohle vše v krásné záři nočních neonů velkoměsta. Život po setmění v Los Angeles kypí všemi těmi odpornostmi, které známe z filmů. Mám takový pocit, že je tu vedlejší mise, která je přímo inspirována filmem 8mm, ten se sice neodehrává v LA, ale dějově je to dosti podobné. A když už jsem zmiňoval toho Bladea, tak je tu i zmiňována bohyně Lamasta, v Bladeovi s českým dabingem to byla Lamakra, ale to byl dle mého jenom nějaký překladatelský šum. Možná je to ale jenom náhoda a mozek mi to nahodile spojuje.

Prudérní hra rozhodně není.

Kárání

Jakožto upír máte přirozenou potřebu sát krev. K ní se můžete dostat poměrně dosti způsoby, vycucat z lidí na ulici, koupit ji, nebo můžete mít doma vlastní zásobárnu. Krev sama o sobě slouží jako palivo pro vaše „kouzla“, takže je to vlastně převléknutá mana. Můžete mít u sebe i několik balíčků krve, což jsou v podstatě elixíry na manu, tak jak je známe z klasických fantasy RPG. Tohle se mi vlastně docela líbí a považuju to za pěkné zpestření zaběhnutého standardu, ale jakmile se to skloubí s hodně špatným bojovým systémem, tak se mi z toho kroutí prsty na nohou.

To že si kupujete balíčky s krví je velice důležité, protože ne v každém boji bojujete proti lidským nepřátelům, takže je nemůžete zabít tak, že je vysajete. V boji pochopitelně používáte schopnosti, která vám krev ubírají, následně si ji doplníte oněmi balíčky, které ale krev doplňují pouze velmi málo. Na to abych měl plný ukazatel krve jich musím vypít alespoň 4, jenomže u sebe jich můžu mít jenom 10, a některé schopnosti vám sežerou klidně čtvrtinu krve. Díky tomuto se klidně můžete dostat do situace, kdy před vás hra postaví opravdu silné nepřátele, ale vy je musíte udolat pouze obyčejnými zbraněmi, bez možnosti léčení a používání schopnosti. Tohle je problém hlavně ke konci hry, kdy je těch silných nepřátel za sebou docela dost, a vy už nemáte žádné peníze na koupi další krve. Takže chvíle, kdy čekáte za rohem na autoheal, jsou pěkně otravné. Celkově mám za to, že za celou hru sem utratil tak 7000 dolarů a na to, že jsem nevynechal snad jediný úkol, je to dost málo.

Stealth je tu asi jako v každé hře, která se o něj v dřívějších dobách pokoušela, někdy funguje a někdy funguje dost zvláštně. Speciálně u policistů - u nich, pokud se je snažíte vysát ze zadu, tak je šance 50/50, že se otočí po kousnutí na vás. Nevím, jestli je to nějakým jejich speciálním proti upírským výcvikem, ale pěkně mě to štvalo. Na místa, kam se potřebujete dostat, se skoro vždy můžete dostat alespoň třemi způsoby, což potěší. Vlastně tu chci zmínit historku s bugem který se mi stal. Hru jsem uložil při plížení u jedné zdi, kdy daleko za ní byli nepřátelé, vše bylo v pořádku, než jsem to samozřejmě zkazil a načetl to znovu. Jenomže jakmile jsem udělal tři kroky, tak už ti nepřátelé, kteří byli daleko za zdí, mě ihned slyšeli, nezbylo nic jiného než to načíst někde jinde.

Boj jako takový se dá zvládnout, pokud tedy nebojujete s bossama, ti jsou neskutečně otravní. Bossové to nejsou tak úplně kvůli tomu, že by měli hromadu životů a unikátní schopnosti (tedy ne magické), ale kvůli tomu, že se k vám vždy dokáží připortit. Jednou je to skok jednou teleport, výsledek je ale vždy stejný. Díky tomu, že bossové dávají pořádné pecky a vám může někdy chybět ta proklatá krev, se z nich stane pěkná osina v... V boji s normálními nepřáteli se takovéhle špíčky naštěstí neobjevují. Jediné, co stojí za zmínku je, že pokud s někým bojujete a schováte se mu, tak pokud potom na něj vystřelíte, tak on na vás vystřelí přesně v tu samou chvíli, co vy. Není tu žádná prodleva, prostě akce a okamžitá reakce.

To je interiér kostela jak má být.

Shrnuto podtrženo: Jedná se o hru s dobrých příběhem, dialogy, prostředím a atmosférou. V akci sice trochu pokulhává, ale ne natolik aby to zničilo celý zážitek ze hraní. Takže pokud vám nevadí trochu krkolomnější souboje, příjemně si zahrajete.

P.S. Hrál jsem verzi z GOGu, tak jak vám ji naservíruje bez úprav.