Trýzeň na cartridgi: Duke Nukem 3D pro SEGA Mega Drive

Budeme-li se držet v devadesátých letech, vyšel legendární Duke Nukem 3D na očekávatelných platformách - PC, Sony PlayStation, SEGA Saturn, a v mírně upraveném portu též Nintendo 64. Je tu ovšem ještě jedna klasická platforma, na které si Duka ve třetím rozměru můžete zahrát. Je jí konzole vskutku překvapivá, a už v onom roce 1998, kdy došlo k vydání hry, beznadějně vetchá. Řeč je o SEGA Mega Drive!

Duke's coming back to town, and the last thing that's gonna go through your mind before you die... is my size 13 boot!

Duke Nukem 3D pro SEGA Mega Drive je exkluzivitou pro brazilský trh, a vydala jej společnost Tec Toy. Dodnes není tak úplně jasné, v kterém bodě úsečky ohraničené body "oficiální hra" a "pirátská akce" se port nachází. Zatímco 3D Realms od počátku tvrdili, že jde o neautorizované dílo, vydavatel Tec Toy oponoval, že práva získal od GT Interactive. Některá ustanovení v později nalezených dokumentech naznačují, že nějaká dohoda skutečně proběhnout mohla, leč stále se pohybujeme v nepotvrzených, hypotetických rovinách.

Mimochodem, proč právě Brazílie? Jelikož Nintendo jej ignorovalo až do roku 1993, podařilo se společnosti SEGA ovládnout brazilský herní trh, a to díky konzolím Master System a posléze i Mega Drive. K tomu notně přispěla i těsná spolupráce s lokální společností Tec Toy. Později v devadesátých letech, kdy byly ostatní trhy ovládány novými generacemi konzolí, si Mega Drive v Brazílii i nadále udržela ohromnou popularitu, a to proto, že dovoz moderních konzolí a originální her podléhal (a stále podléhá) brutálním clům. Lokálně produkované konzole Mega Drive tak byly (a stále jsou) levnou alternativou k modernějším systémům. Není se tedy co divit, že v těchto podmínkách vznikal pro konzoli nový software i v okamžik, kdy po ní ve zbytku světa neštěkl ani pes.

Ale zpět k Dukovi. Oproti PC verzi je port pro Mega Drive po technické stránce o několik úrovní níže, je to spíše takový Wolfenstein 3D s několika drobnými vylepšeními, jako jsou animované a průhledné textury. Přesto jde o pozoruhodný výkon, zvlášť ve srovnání se Zero Tolerance, asi jedinou "velkou" FPS pro tento systém. Zatímco v Zero Tolerance je výhled omezen na úzký proužek v horní polovině obrazu, Duke nabízí citelně více, byť stále nejde o "plnou palbu" přes celou obrazovku. Též je třeba ocenit digitalizované zvukové efekty, včetně hrstky mluveného slova, které zazní např. při volbě obtížnosti.

Co je dokonale ohavné je hudba. V některých skladbách sice poznáte známé motivy, ale to je tak vše, co se o hudbě dá říct hezkého, jinak je to jednoduše akustický hnus, naprosto nehodný schopností platformy.

Port obsahuje devět map, které jsou v rámci omezených možností inspirovány druhou epizodou původní PC verze, tedy Lunar Apocalypse. Inspirace je především na úrovni audiovizuálního ztvárnění, mapy samotné jsou primitivními bludišti v pravých úhlech. Arzenál zůstal zachován, a hra dokonce obsahuje i slušnou řádku typů nepřátel, ovšem s pozměněnými vlastnostmi, kdy např. pig cop pálí rychleji, ovšem s menším poškozením, overlord je menší a střílí jen dvě rakety apod.

Co je ovšem zásadnější jsou globální změny chování vycházející z technických omezení. Nepřátelé si neumí najít cestu skrze mapu, vždy jsou přímo směrem k hráči, a narazí-li na překážku, stojí. Chovají se tedy stejně, jako např. potvory v Gauntlet. Jejich pohyb není spuštěn spatřením hráče, popř. reakcí na zvuk, ale prostou blízkostí hráče.

Dále mají nepřátelé podstatně rychlejší reflexy a nikdy nestojí zády k vám, ve hře není příslušná grafika. Což ve výsledku znamená, že o vás potvory vždy vědí, opatrný stealth postup nemůže fungovat, a obtížnost je celkově velmi vysoká i na nejlehčí volbu piece of cake. A konečně - z nepřátel nepadají předměty, a to ani munice, až na zcela konkrétní výjimky související s designem úrovně. Zásadně zredukovány jsou také zvuky, které emzáci během svých akcí vydávají.

Hraje se to přesně tak bídně, jak to zní. Odhlédneme-li od nepěkné grafiky, trýzní hráče především design map. Jako by nestačilo, že se motáme v bludištích, cestu nám znepříjemňují tlačítkové hádanky, které nebyly zábavné ani v originále, natož zde, kdy je jich na jedné mapě několik. Ovládání přes gamepad je z principu nevhodné, ale tady v kombinaci s kočičími reflexy nepřátel je skutečně smrtící, a úkroky to nevytrhnou. Ještě štěstí, že je tu pár cheatů, včetně nesmrtelnosti.

I přes značné osekání je Duke Nukem 3D pro SEGA Mega Drive slušný bumbrlíček, rozlézá se na 4MB cartridgi, což je maximum, co u této konzole z média vyždímete předtím, než se uchýlíte k bank switchingu.

Inu, je to zajímavý a unikátní počin, ale hrát to je samozřejmě za trest, takže to berte hlavně jako takovou zajímavou zajímavost :)