Max Payne II – Max podruhé

Už je to dlouhá doba, co jsem tu řešil Maxe Paynea, takže bych se možná měl také pustit do druhého dílu. Druhý díl Max Payne 2: The Fall of Max Payne se odehrává dva roky po událostech toho prvního. Sice Max v prvním díle postřílel asi tisíc lidí, ale soud uznal, že to bylo v sebeobraně a pustil ho na svobodu. Max v současné době tedy zase pracuje pro policii jako detektiv.

Děj začíná netradičně a to od prostředka. Max se probouzí v nemocnici, ve které leží proto, že ho postřelili. My v tuhle chvíli nevíme, kdo ho konkrétně postřelil a proč, ale víme, že do nemocnice vtrhlo komando nájemných zabijáků, aby Maxe eliminovali, protože ví příliš mnoho. Max tedy musí spolykat hodně prášků na bolest a začít se bránit. Teprve po dohrání prvního levelu se děj vrátí o několik dní zpátky.

Sakra, kdo tady rozlil ten malinový džus?

Max v tu chvíli vyšetřuje střelbu, ke které došlo ve skladišti za městem. Skladiště patří postavě, která se vyskytla už v prvním díle - ruskému mafiánovi jménem Vladimir Lem. Toho v tomhle díle dabuje herec Jonathan Davis (ne ten z KoRnu). Max tam také narazí na malé překvapení, a to na dívku Monu Sax. I ta se na chvíli objevila už v prvním díle. Mona Sax pracuje jako nájemný zabiják, takže by jí Max měl rovnou nasadit pouta a zavřít do vězení, jenže... Co když je Mona na jeho straně? Co když mají společného nepřítele? Co když ví důležité informace o tajné organizaci Inner Circle? A co když ji... miluje? Já vím... za každým průserem je vždycky nějaká žena. Tak to chodí...

Mona je popravdě natolik důležitá postava, že za ni dokonce budeme některé mise hrát, tak pozor!

Takový je příběh druhého dílu, za kterým stejně jako za tím prvním stojí finský herní umělec Sam Lake.

V druhém díle se bude hrát také za Monu

Druhý díl se hraje víceméně stejně jako ten první. Tj. je to akční hra z pohledu třetí osoby, kde je úkolem projít řadu levelů, postřílet tam všechny protivníky a nenechat se zabít. Stejně jako v prvním díle je i tady možné na chvíli zpomalit čas (tzv. bullet-time), a vyhnout se tak kulkám z bouchaček nepřátel. Bullet-time se doplňuje tím, že zabíjíte protivníky. A stejně jako v prvním díle je i tady místo zdraví spíše něco jako pain-meter, tedy metr bolesti, který se postupně doplňuje a vy musíte brát léky na bolest.

Celkově je dvojka to samé, co první díl, akorát je o něco kratší, protože má většinou krátké levely. Sem tam bych i řekl, že je pokračování podobné jedničce až trochu příliš, protože tu některé nápady tvůrci vyloženě recyklovali - např. levely odehrávající se v noční můře, nebo level, kde musíte utéct z hořící budovy. Ale budu fér - je tu i řada zcela nových nápadů.

Stejně jako v prvním díle je děj vyprávěn komixy

Jedna výrazná změna oproti prvnímu dílu je fakt, že všechny postavy hrají úplně jiní herci. Třeba i sám Max má najednou úplně jiný obličej. Jak je to možné? Inu, první díl byl nízkorozpočtová hra, takže všechny postavy hráli sami tvůrci, jejich rodiny a kamarádi. Jelikož hra ale měla úspěch, druhý díl měl větší rozpočet, vzal si ho pod svá křídla Rockstar a tentokrát mohli najmout profesionální herce. Jako je to OK, ale zároveň trochu škoda, protože jsme byli už zvyklí na to, že Maxe hraje sám veliký Sam Lake apod.

Hra má také vylepšený engine a tentokrát byla využita technologie Havok, která hře dodává propracovanější fyziku. Najednou jsou tu momenty, kdy třeba zastřelíte týpka, on odletí a spadne na hromadu bedniček, které se rozsypou na podlahu. Každou židli nebo věšák na prádlo můžete shodit na zem. A tak dále. Je to zajímavé, leč možná malinko nevyužité a myslím, že hra by na 90 % fungovala, i kdyby měla pořád identický engine jako první díl.

Poslední level je docela brutální přestřelka

Samozřejmě musím zmínit ty pasáže, kde hrajete za Monu Sax. U Mony je docela poznat ta propracovanější fyzika, protože na rozdíl od Maxe má menší hmotnost, takže se pohybuje s větší lehkostí. Každopádně tyhle levely jsou fajn, protože Max a Mona spolupracují a vzájemně se chrání. Je tu pasáž, kdy se Max musí prostřílet hromadou týpků na staveništi a Mona ho kryje z lešení poblíž odstřelovačkou. Ač je tahle část hry trochu obtížnější, musím ocenit, jak originální nápad to je. Prostě hrajete za Maxe, pak puf - hra se přepne na Monu a vše vidíme z její perspektivy. A pak puf, zase se vrátíme k Maxovi a tak dále.

Cosplay jde zatím dobře, než zjistíme, že oblek má v sobě trhaviny

Za zmínku stojí soundtrack, který je samozřejmě stejně kvalitní jako ten v prvním díle. Tracky, kde se vyskytuje violoncello, nahrávala Apocalyptica. Většinu soundtracku skládal Kärtsy Hattaka z finské kapely Waltari a hlavní píseň, která se vyskytuje v závěrečných titulcích hry je Late Goodbye od finské kapely Poets of The Fall. Ta je založená na básni, kterou napsal samotný Sam Lake.

Mimochodem, všechny tři kapely jsem viděl živě. :) Waltari jsem viděl asi někdy v roce 2007 v Brně v Semilassu, kde vystupovali společně s kapelou Wohnout a byla tam s nimi i Lenka Dusilová jako host. Apocalypticu jsem viděl někdy v roce 2008 na festivalu Masters of Rock. Během koncertu byla bouřka, blýskalo se a naše skupinka se krčila pod plachtou. I tak to byl super koncert.

Poets of The Fall jsem viděl v Praze v klubu Roxy. Myslel jsem si, že je to v ČR naprosto neznámá kapela a očekával že tam nikdo nebude. K mému překvapení tam ale přišla obrovská hromada lidí. A všichni měli trička s logem kapely, takže tam určitě nebyli omylem. Navíc během koncertu vyřvávali "Póets! Póets! Póets!" Heh... Zvláštní.

Zpět k Max Payne 2. Když to shrnu, tak za mě super pokračování. Bohužel mám pořád tak nějak raději první díl. Sice jen o malý chlup, ale prostě mám. Neříkám, že dvojka dělá něco zásadně špatně, ale prostě v mé hlavě je Max Payne hlavně ten první díl a druhý je spíše takový bonus navíc. Doporučil ho ale s klidným svědomím můžu - pokud máte rádi první díl, neexistuje důvod, proč byste neměli dát šanci i pokračování.